Nárok na poskytnutí peněžité náhrady za zhodnocení vydané nemovitosti opírající se o ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích nelze posuzovat za nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku, neboť jde o nárok vyplývající z právní normy, která je ve vztahu k občanskému zákoníku normou lex speciális. Vzhledem k tomu je nutno posuzovat jeho promlčení podle § 101 obč. zák. v obecné promlčecí době, která je tříletá a nikoliv podle § 107 obč. zák., podle něhož u nároku z bezdůvodného obohacení je promlčecí doba zásadně dvouletá.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.L.J.a soudců JUDr.J..B. a Mgr V.P.v právní věci žalobce M. T., výrobní družstvo se sídlem v T. zast. JUDr.M. V. advokátem se sídlem v T. proti žalovaným 1/ K. K., a 2/ A. K . obou zast. JUDr. J.S.. advokátem se sídlem T. o zaplacení Kč 65.066,60 s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 17.7.2003, č.j. 12 C 176/2000 – 44, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu,požadující zaplacení částky 65.066,60 Kč s 12% úrokem z prodlení od 3.11.1997 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 11.745,-Kč ve lhůtě 3 dnů k rukám jejich právního zástupce. Vyšel v podstatě ze zjištění, že žalobce a oba žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky domu čp. 668 s parcelou č. 995/1 o výměře 512 m˛ v katastrálním území T. zapsaných na LV č. 6953 u Katastrálního úřadu v T. poté, kdy rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 26.9.1996, č.j. 9C 101/92-69, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ú. ze dne 27.8.1997, č.j. 10 Co 731/96 – 95, byla uložena povinnost žalovanému (v tomto řízení žalobci) uzavřít dohodu s oběma žalobci /v tomto řízení žalovanými/ o vydání ideální třetiny shora uvedených nemovitostí. Dohoda o vydání předmětných nemovitostí žalovanými byla uzavřena mezi účastníky dne 31.10.1997, vklad vlastnického práva v rozsahu jedné třetiny byl zapsán do katastru nemovitostí dne 7.11.1997 a právní účinky vkladu vznikly dne 3.11.1997. Žalobce s ohledem na vydání nemovitostí žalovaným, požadoval společně a nerozdílně po žalovaných zaplacení Kč 65.066,60 s přísl.., tj. částku, o kterou nemovitost zhodnotil ve smyslu § 7 odst.4 z.č. 87/1991 Sb. Okresní soud tento nárok žalobce zamítl, neboť shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanými. Nárok žalobce uplatněný v posuzované věci právně kvalifikoval jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, a proto i promlčecí lhůty posuzoval ve smyslu § 107 občanského zákoníku. S ohledem na skutkové závěry, že žalobce měl od počátku měsíce listopadu 1997 vědomost o výši bezdůvodného obohacení i o osobách, které se na jeho úkor obohatily, přičemž žalobu podal až dne 25.8.2000, č.j. po uplynutí dvouleté promlčecí doby podle § 107 odst.1 obč.zákoníku, žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil odkazem na ust.§ 142 odst.1 o.s.ř. a žalovaným přiznal jejich náhradu ve výši nákladů jejich právního zastoupení. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a napadá jej v plném rozsahu, tj. co do zamítavé části rozsudku a závislého výroku o nákladech řízení. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v celém rozsahu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací důvod žalobce uvedl ve smyslu ust.§ 205 odst.2 písm.g) o.s.ř., neboť namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávnost právního posouzení spatřuje v tom, že na vztah vyplývající ze zákona č. 87/1991 Sb. aplikoval okresní soud ustanovení § 107 obč.zákoníku, nikoliv obecnou promlčecí lhůtu dle § 101 obč.zákoníku,kterou měl na uvedený vztah aplikovat. Při tomto právním posouzení žalobce naopak (s ohledem na správně zjištěný skutkový stav) uplatnil nárok ve lhůtě. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalobci bylo uloženo zaplatit náklady odvolacího řízení žalovaných. V tomto vyjádření dále odůvodňují správnost aplikace ust.§ 107 obč.zákoníku na vztah vyplývající z ust. z.č. 87/1991 Sb. Krajský soud k odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jenž vydání rozsudku předcházelo, a poté, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst.2 písm.d) o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zcela důvodné. V posuzované věci je nesporné s ohledem na předcházející soudní řízení vedené pod sp.zn. 9C 101/92 u Okresního soudu v T., že žalovaní byli v tomto řízení oprávněnými osobami ve smyslu ust.§ 3 z.č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a žalobci jako povinné osobě bylo uloženo jim vydat nemovitosti zde specifikované (shora uvedené – dále jen „předmětné nemovitosti“), a to každému v rozsahu jedné ideální třetiny. Dále je nesporné i z tvrzení žalovaných v posuzované věci, že žalobce na základě shora uvedeného rozhodnutí soudu dohodu splnil, tj. předmětné nemovitosti vydal oběma oprávněným osobám (tj. v tomto řízení žalovaným) a v tomto (posuzovaném) řízení požaduje úhradu za zhodnocení předmětných nemovitostí po žalovaných ve smyslu § 7 odst.4 shora uvedeného zákona. Podle ust.§ 7 odst.1 z.č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění změn a doplňků, věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osobě. Podle ust. § 7 odst.4 z.č. 87/1991 Sb. cit.shora, jde-li o nemovitost zhodnocenou tak, že její cena určená ke dni podání písemné výzvy oprávněnou osobou podstatně převyšuje cenu původní věci, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat finanční náhradu podle § 13 nebo zda bude požadovat vydání nemovitosti. Pokud bude trvat na vydání nemovitosti, oprávněná osoba nahradí povinné osobě rozdíl mezi cenami uvedenými v předchozí větě. Obě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona. Podle ust.§ 451 obč.zákoníku - odst.2 – bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Odvolací soud s právním posouzením soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť je nutno v prvé řadě poukázat na to, že zákon č. 87/1991 Sb., podle kterého žalobce nárok uplatnil, nemá výslovnou právní úpravu bezdůvodného obohacení, ale naopak je v tomto (ve vztahu k občanskému zákoníku specielním zákoně) upraven nárok povinné osoby na rozdíl mezi cenami vydávané nemovitosti, když cena původní věci převyšuje cenu určenou ke dni podání písemné výzvy oprávněnou osobou. Odvolací soud zdůrazňuje, že tedy ust.§ 7 odst.4 shora uvedeného zákona upravuje majetkový nárok povinné osoby za podmínek zde stanovených, který uplatnil v posuzované věci žalobou žalobce. S ohledem na shora uvedené s přihlédnutím k definici bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku (jako obecné právní normy) nelze dospět k závěru, že nárok žalobce by mohl být nárokem na bezdůvodné obohacení, což je nutné akceptovat i pro posouzení promlčecích lhůt, které je nutno posuzovat dle občanského zákoníku, jak správně dospěl k závěru okresní soud, ale nikoliv dle ust.§ 107, ale podle ust.§ 104. Lhůtu určenou ust.§ 107 obč.zákoníku pro promlčení práva při bezdůvodném obohacení nelze aplikovat na nárok žalobce, neboť ze shora uvedených důvodů nárok žalobce není ve smyslu § 451 obč.zákoníku bezdůvodným obohacením, kterého se domáhá po žalovaných, ale naopak právním nárokem na peněžité plnění, neboť právo na žalobcem požadované plnění je zakotveno v § 7 odst.4 z.č..87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplňků. S ohledem na shora uvedené, kdy odvolací soud shledal důvodný odvolací důvod uvedený v ust.§ 205 odst.2 písm.g) o.s.ř., tak odvolacímu soudu nezbylo, než aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst.2 písm.a) o.s.ř.). V dalším řízení je třeba, aby se soud prvního stupně znovu zabýval vznesenou námitkou promlčení žalovaných v souladu s právním názorem odvolacího soudu, tj. podle § 101 obč.zákoníku, kde je určena tříletá promlčecí doba. Pokud tato námitka nebude důvodná, je pak nutno v dalším řízení se zabývat oprávněností nároku žalobce. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém dalším rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Ú., dne 13.1.2004 předsedkyně senátu