Nabytím zletilosti v průběhu řízení o výživném zahájeném k návrhu matky, podaném v době, kdy bylo dítě nezletilé, nabývá dítě právo disponovat s celým nárokem. Je proto oprávěno i ke zpětvzetí návrhu na zvýšení výživného a to i za dobu své nezletilosti. Matka však nepřestává být účastnicí řízení o výživném za dobu před zletilostí dítěte. Je proto oprávněna k podání odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zletilým dítětem za toto období soudem prvního stupně zastaveno.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. U. a soudkyň JUDr. J. N. a JUDr. Z. J. ve věci a) A. K., b) K. K., c) nezl. M. K., nar. 3.7.1988, zastoupené M. města Ú. n. L., dětí A. K. a M. K., zastoupeného JUDr. J. T., advokátem , o zvýšení výživného, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Ú. ze dne 5.3.2003, č.j. 18 P 574/97-171, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e. A. K., K. K. a ostatní účastníci řízení nemají ve vzájemném vztahu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud ( dále již soud prvního stupně) řízení o zvýšení výživného na základě návrhu z 20.7.2000 na A. K., na částku 1.800,- Kč a na K. K. na částku 1.800,- Kč zastavil, „když se připouští zpětvzetí návrhu účastníků“. Zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že matka podala dne 20.7.2000 návrh na zvýšení výživného na tehdy nezletilé K. a A. K. a dále nezletilou M. K. K tomuto návrhu se dne 12.9.2002 připojila s částkou 1.800,- Kč dcera A., při jednání 5.3.2003 vzala však návrh na zvýšení výživného zpět s tím, že je již výdělečně schopná od července 2002 a otec na ni přispíval částkou 1.100,- Kč měsíčně do konce června 2002. K. K. se připojila k návrhu matky s částkou 1.800,- Kč měsíčně, protože otec toto výživné na ni platil až do doby ukončení studia v červnu 2002, vzala návrh na zvýšení výživného dne 5.3.2003 zpět. S odkazem na ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. vzhledem k tomu, že ostatní účastníci se zpětvzetím vyslovili souhlas, řízení „v této části“ zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když účastníci náklady řízení neuplatnili. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání matka A. K. Poukazovala zejména na skutečnost, že svou dnes již zletilou dceru A. „vyživovala a platila školu a vše ostatní“ částečně i za otce. Neměl zájem ani „o druhé dcery“. Měl by uhradit „za A. alespoň tu část, kdy byla nezletilá“. I když její odvolání neobsahovalo zcela určitý odvolací návrh, podle obsahu jej odvolací soud posoudil tak, že odvolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení s tím, aby bylo soudem prvního stupně o návrhu matky na zvýšení výživného za dobu nezletilosti rozhodnuto. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné ( § 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou ( účastník řízení - § 94 odst. 1 o.s.ř.), v zákonem stanovené 15-ti denní lhůtě, napadené usnesení soudu prvního stupně přezkoumal spolu s řízením jeho vydání předcházejícím dle ust. § 212 písm. a) o.s.ř., k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání ( § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ze spisu odvolací soud zjistil, že matka podáním ze dne 19.7.2000, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ú. dne 20.7.2000, podala návrh na zvýšení výživného pro tehdy nezletilé děti A. K., K. K. a dále pro nezl. M. K.. Při jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne 5.3.2003, dcera K. K. prohlásila, že „s ohledem na plnění výživného podle jejího požadavku bere návrh na zvýšení podaný matkou zpět“. Dcera A. K. prohlásila, že „bere zpět své připojení k návrhu na zvýšení výživného podané matkou na částku 1.800,- Kč měsíčně a tedy návrh matky na zvýšení výživného ze dne 19.7.2000“. Podle ust. § 94 odst. 1 o.s.ř. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé. Podle ust. § 96 odst. 1, 2, věta prvá o.s.ř. žalobce ( navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení ( § 96 odst. 3 o.s.ř.). Jestliže z ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině vyplývá, že změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, pak je zřejmé, že tímto vymezuje jako účastníky řízení o změně výživného pro nezletilé děti především jeho rodiče ( na podporu tohoto závěru lze dále použít ust. § 85 zákona o rodině), účastníkem řízení je rovněž i nezletilé dítě zastoupeno kolizním opatrovníkem ( § 37 zákona o rodině), neboť výživné je jeho nárokem. Jedná se o právo majetkové, které je právem osobním. Vyživovací povinnost a tomu odpovídající právo na výživné obecně může vzniknout jen osobám, které jsou navzájem v určitém vztahu ( § 85 zákona o rodině). Jestliže v průběhu řízení dosáhne dítě zletilosti, dochází ke změně z hlediska procesněprávního. Zletilé dítě má již procesní způsobilost v plném rozsahu ( § 20 o.s.ř.), jeho zastoupení kolizním opatrovníkem ( § 37 zákona o rodině) zaniklo a tudíž před soudem jedná samostatně. Okolnost, že dítě nabylo zletilosti má však i další vliv, neboť plnění jednotlivých částek výživného je třeba stanovit přímo k rukám zletilého dítěte, a to i případných nedoplatků výživného vzniklých jeho zvýšením za dobu nezletilosti dítěte. V posuzované věci dosáhla A. K. zletilosti dne 2.9.2000 a K. K. dne 6.6.2002. Při jednání před soudem prvního stupně, jež se konalo dne 5.3.2003, vzaly obě návrh na zvýšení výživného zpět. Jejich procesní úkony jsou jednoznačné a určité. Na základě výše uvedených úvah dospěl odvolací soud k závěru, že obě zletilé dcery odvolatelky byly oprávněny vzít návrh na zvýšení výživného pro svoji osobu zpět, a to i za dobu jejich nezletilosti. Dispozice s návrhem na zvýšení výživného nabytím zletilosti přechází zcela na zletilé dítě, neboť již pouze to je oprávněno posoudit, zda má či nemá zájem na zvýšení výživného ( znovu je třeba zdůraznit, že se jedná o nárok dítěte majetkové povahy). Protože však zpětvzetí návrhu může být v rozporu s oprávněnými zájmy ostatních účastníků řízení na dokončení řízení meritorním rozhodnutím, ostatní účastníci ( tedy i matka) mají zásadně právo vyjádřit nesouhlas s tímto procesním úkonem ( § 96 odst. 3 o.s.ř.). V projednávané věci ze spisu nevyplývá, že by matce byla dána možnost k tomuto procesnímu úkonu svých zletilých dcer se vyjádřit ( č.l. 169). Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda skutečnost, že matce nebyla poskytnuta soudem prvního stupně možnost se k tomuto procesnímu úkonu zletilých dětí vyjádřit, je takovou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 212a odst. 5 věta druhá o.s.ř. k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Nepochybné je, že tímto svým postupem soud v průběhu řízení odňal matce možnost jednat před soudem prvního stupně, neboť jí nebylo umožněno realizovat procesní práva, která jí jako účastníku řízení občanský soudní řád pro tento úsek řízení přiznává ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2000, sp.zn. 30 Cdo 1082/2000). Odvolací soud však dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně výše uvedeným nesprávným procesním postupem soudu prvního stupně je sice postiženo vadou, ale nejedná se o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže totiž řízení o zvýšení výživného pro obě již zletilé dcery odvolatelky bylo zastaveno i za dobu jejich nezletilosti na základě jejich procesního úkonu, z důvodů, které byly již odvolacím soudem vyjádřeny v předchozí části odůvodnění usnesení, by nesouhlas matky se zpětvzetím návrhu ( ostatně vyjádřený v jejím odvolání) na uplatněný nárok na zvýšení výživného neměl žádný vliv. Pokud by totiž o návrhu na zvýšení výživného za dobu nezletilosti A. K. a K. K. bylo rozhodnuto a výživné zvýšeno, plnění zvýšeného výživného i případný nedoplatek vzniklý zvýšením výživného by bylo třeba stanovit přímo k rukám zletilého dítěte, a nikoliv k rukám matky. Matce by se tudíž žádného plnění výživného z uplatněného nároku nedostalo. Ovšem zletilé (oprávněné) dítě projevilo svým procesním úkonem, tj. zpětvzetím návrhu na zvýšení výživného, svoji vůli v tom směru, že nechce, aby výživné bylo zvyšováno. Z vyložených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Pro úplnost je třeba uvést, že pokud soud prvního stupně rozhodl, že „se připouští zpětvzetí návrhu účastníků“ učinil tak nadbytečně, neboť souhlasu soudu ke zpětvzetí návrhu zákon nevyžaduje. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v odvolacím řízení žádnému z účastníků náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Ú. dne 2.září 2004 předsedkyně senátu