Řízení o zvýšení výživného nezletilých dětí se prohlášením konkurzu na majetek úpadce - otce nezletilých děti nepřerušuje (§ 14 odst. 1 písm. c) zák.č. 328/1991 Sb.). Účastníkem řízení zůstává i nadále otec dětí, nikoliv správce konkursní podstaty. To lze vztáhnout i na případ, kdy jde o zvýšení výživného pro dítě již zletilé. Je totiž třeba vycházet z právní podstaty vyživovací povinnosti rodičů vůči nezaopatřenému dítěti ve smyslu zákona o rodině, jakož i ze zákonného vymezení jejího trvání, které není vázáno na dosažení zletilosti dítěte. Prohlášení konkursu na majetek úpadce - otce nezletilých dětí nebrání pokračovat v řízení a rozhodnout o návrhu zletilého dítěte na zvýšení výživného i během konkursního řízení.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I. U. a soudkyň JUDr. J. N. a JUDr. Z. J. ve věci žalobkyně P. B., zast. JUDr. R. Š., advokátkou, proti žalovanému Ing. K. M., jako správci konkursní podstaty úpadce V. B., o zvýšení výživného a zaplacení částky 10.300,-Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v L., ze dne 23.4.2003, č.j. 7C 231/2002-21, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Výše uvedeným rozsudkem okresní soud (dále již soud prvního stupně) v předmětné věci mezi shora uvedenou žalobkyní a žalovaným V.B., rozhodl, že se zamítá žaloba na zvýšení výživného z částky 300,-Kč měsíčně na částku 1.800,-Kč měsíčně s účinností od 1.7.2002 a ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni doplatek výživného za únor, duben, květen, červen 2002 ve výši 6.300,-Kč a dluh na výživném z roku 1999 a 2000 ve výši 4.000,-Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalobkyně dne 8.7.2002 podala návrh na zvýšení výživného a dále se domáhala doplatku výživného za únor, duben, květen, červen 2002 ve výši 6.300,-Kč a dluhu na výživném z roku 1999 a 2000 ve výši 4.000,-Kč. Následně – usnesením Krajského soudu v Ú. ze dne 15.7.2002, č.j. 44 K 1011/2002-37, došlo k prohlášení konkursu na majetek úpadce správcem konkursní podstaty byl ustanoven Ing. K. M. Ve smyslu § 14 odst.1, písm.c/ zákona o konkursu a vyrovnání došlo prohlášením konkursu k přerušení tohoto řízení a v řízení lze pokračovat na návrh správce, případně ostatních účastníků řízení, správce se stává účastníkem řízení místo úpadce. Platí výjimka, že nelze pokračovat v řízení ohledně pohledávek, které nutno dle § 20 zákona o konkursu a vyrovnání přihlásit do konkursu. Žalobkyně dne 27.1.2003 podala návrh na pokračování tohoto soudního řízení a protože jde o řízení o zvýšení výživného, nejedná se o pohledávky, které je možno přihlásit do konkursu. Jiná je situace ohledně dluhu na výživném z roku 1999 a 2000 ve výši 4.000,-Kč a nedoplatku na výživném za únor, duben, květen, červen 2002 ve výši 6.300,-Kč. Jedná se o dluhy, jež vznikly ještě před prohlášením konkursu, proto tyto pohledávky měly být přihlášeny žalobkyní do konkursu a řízení by tedy nemělo u „zdejšího“ soudu pokračovat. Soud projednal však celý předmět řízení, neboť vycházel ze zásady rychlosti řízení, když u žalobkyně se jedná o zjevně bezúčelné uplatňování práva. Tyto nároky (zaplacení dlužného výživného za období roku 1999, 2000 ve výši 4.000,-Kč a dále za období únor, duben, květen, červen 2002 ve výši 6.300,-Kč) jsou neoprávněné, neboť je žalobkyně odvozuje od dohody rodičů o zvýšení výživného, jež však nebyla schválena soudem, a proto je neúčinná, tudíž se nelze z této dohody domáhat dlužného výživného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zletilá osoba, lze jí přiznat zvýšení výživného až od podání návrhu. Nárok žalobkyně na zvýšení výživného pak posoudil dle § 99 zákona o rodině a vycházel ze zjištění, že od poslední úpravy výše výživného provedené rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2.7.1984, č.j. 9 C 622/84-19, se změnily poměry. Žalobkyně stále studuje a tudíž vyživovací povinnost jejích rodičů trvá. Žalovaný má příjem pouze ve výši životního minima, který mu vyplácí správce konkursní podstaty ve výši 4.100,-Kč. Dospěl k závěru, že nejsou proto podmínky pro zvýšení výživného. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst.1 o.s.ř. s tím, že správce konkursní podstaty se vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně a navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Namítala, že soud pochybil, když nevyhověl její žádosti o odročení jednání z důvodu maturitní zkoušky a bez její přítomnosti vydal rozsudek. Vycházel přitom pouze z tvrzení jejího otce, aniž by zjišťoval další skutečnosti, které je nutno v řízení o výživném prověřit. Nebyly zkoumány skutečné výdělkové možnosti a schopnosti otce a soud se spokojil pouze s tím, že otec je konkursním úpadcem a je fakticky bez příjmu. Dále rozvedla jeho výdělkové možnosti a schopnosti s tím, že jako vyučený zámečník je schopen dosáhnout průměrného čistého měsíčního příjmu 14.265,-Kč. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle ustanovení § 212 o.s.ř., k projednání odvolání nenařizoval jednání (§ 214 odst.2 písm.d/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ze spisu odvolací soud zjistil, že řízení v této věci bylo zahájeno dne 8.7.2002, kdy žalobkyně P. B., podala proti žalovanému V. B., návrh na zvýšení výživného od 1.7.2002 na částku 1.800,-Kč měsíčně a zaplacení „nové výše výživného za měsíce únor, duben, květen, červen 2002 a zároveň dluh z roku 1999 a z roku 2000, který činí 4.000,-Kč“. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.7.2002, č.j. 44 K 1011/2002-37 byl na majetek dlužníka V. B., prohlášen konkurs. Správcem konkursní podstaty byl ustanoven Ing. K. M. Účinky prohlášení konkursu nastaly dnem 15.7.2002. Na základě přípisu soudu prvního stupně ze dne 10.12.2002, v němž bylo mimo jiné žalobkyni sděleno, že prohlášením konkursu na žalovaného Václava Bažanta došlo k přerušení řízení, žalobkyně přípisem, doručeným soudu prvního stupně dne 27.1.2003, navrhla pokračování v řízení „proti správci konkursní podstaty panu Ing. K. M.“. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.4.2003 žalobkyně požádala o odročení jednání, jež bylo nařízeno na den 23.4.2003, z důvodu praktické maturitní zkoušky, kterou tento den vykonává. Soud prvního stupně ve věci dne 23.4.2003 jednal, k jednání předvolal jako žalovaného Ing. K.M. a jako svědka V. B., kterého po poučení dle § 126 o.s.ř. jako svědka vyslechl. Podle ustanovení § 85 odst.1 zákona o rodině vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny samy se živit. Jak z citovaného ustanovení vyplývá, má vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti osobní charakter, neboť subjektem této právní povinnosti je rodič oprávněného dítěte. Zánik vyživovací povinnosti (nejde-li o zánik absolutní) je vázán na míru schopností dítěte živit se samo. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá tak dlouho, dokud děti nejsou samy schopny se živit. Schopnost samostatně se živit bývá tradičně interpretována extenzivně jako schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby. Trvání vyživovací povinnost není limitováno dosažením zletilosti dítěte (dosažení zletilosti má však význam zejména z hlediska procesního) – srov. M.Hrušáková a kol., Zákon o rodině, komentář, C.H.Beck 1998, strana 292, 293. Výživné má být zásadně plněno poskytováním pravidelně opětujících peněžitých dávek, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu (srov. § 97 odst.2 zákona o rodině). Ke změně původních rozsudků o výživném u zletilého dítěte může dojít jen na návrh (srov. § 99 zákona o rodině), přičemž o zvýšení výživného může soud rozhodnout nejdříve od zahájení řízení, a to i tehdy, kdyby v době před podáním návrhu došlo ke zvýšení odůvodněných potřeb zletilého dítěte. Podle ustanovení § 14 odst.1, písm.c/ zákona č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen ZKV), řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení, a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce. Podle názoru odvolacího soudu řízení, kterým žalobkyně v této věci požadovala zvýšení výživného, je řízením, které se i přesto, že se dotýká majetku podstaty, nepřerušuje. I když zákon o konkursu a vyrovnání výslovně uvádí, že se nepřerušuje řízení o výživném nezletilce a žalobkyně je již zletilým dítětem žalovaného, je třeba vycházet z právní podstaty vyživovací povinnosti rodičů vůči nezaopatřenému dítěti ve smyslu zákona o rodině, jakož i ze zákonného vymezení jejího trvání, jež není vázáno na dosažení zletilosti dítěte. Zákon o konkursu a vyrovnání umožňuje bez jakéhokoliv přerušení pokračovat v tomto typu řízení a rozhodnout o návrhu zletilého dítěte na zvýšení výživného i během konkursní řízení. S tím pak koresponduje i zařazení pohledávek výživného ze zákona, pokud vznikly po prohlášení konkursu, do režimu pohledávek za podstatou (§ 31 odst.2, písm.g/ ZKV) bez nutnosti čekat s jejich vypořádáním až na rozvrh. Pokud by však v rámci soudního řízení, jež bylo zahájeno před prohlášením konkursu úpadce uzavřel jakoukoli dohodu o výši zákonného výživného, byla by takováto dohoda vůči konkursním věřitelům neúčinná. Se zřetelem k uvedenému posouzení, jestliže soud prvního stupně s žalovaným V. B., jako s účastníkem řízení nejednal, pak mu svým postupem v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem prvního stupně. Odnětí možnosti jednat před soudem je třeba rozumět takový postup, jímž účastníku nebylo umožněno se buď jednání účastnit nebo realizovat procesní práva, jež mu občanský soudní řád pro takový úsek řízení přiznává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2000, sp.zn. 30 Cdo 1082/2000). Řízení je postiženo vadou, která mohla mít (a také měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když napadený rozsudek směřuje proti správci konkursní podstaty jako účastníku řízení na straně žalované, namísto aby směřoval proti žalovanému V. B. Rozsudek soudu prvního stupně spočívá proto na chybném právním posouzení a odvolacímu soudu nezbylo, než jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst.1, odst.2 písm.a/ o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst.3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Ú. dne 31.března 2004 předsedkyně senátu