Podle § 87 odst. 3 exekučního řádu náklady exekuce zásadně hradí povinný. Vyjimečně a to jestliže dojde k zastavení řízení, může soud uložit oprávněnému, aby hradil náklady exekuce (§ 89 ex. řádu). Přichází to v úvahu tehdy jestliže oprávněný zastavení řízení výlučně zavinil. Proto je třeba vždy zjištovat, co bylo příčinou zastavení exekuce. K uložení náhrady nákladů neopravňuje pouhá skutečnost, že nebyl nalezen majetek exekucí postižitelný.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú.rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V. P. a soudců JUDr. V. Š. a JUDr. J. K. v exekuční věci oprávněné P. J., zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, proti povinnému M. J., o zastavení exekuce, o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v T.ze dne 29.9.2003, č.j. 14 Nc 9682/2002 – 21, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í ve výroku v odstavci III. tak, že povinný je povinen zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.694,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a ve výroku v odstavci II. tak, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na nákladech řízení částku 5.250,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J. B. II. Na nákladech odvolacího řízení je povinný povinen zaplatit oprávněné částku 450,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J. B. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud rozhodl o zastavení exekuce, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné uložil zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.694,50 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že exekutor navrhl zastavení exekuce dle ustanovení § 55 odst.1 zákona č.120/2001 Sb., neboť u povinného nebyl nalezen majetek, který by bylo možno postihnout exekucí. Rozhodnutí o povinnosti oprávněné zaplatit exekutorovi náklady exekuce odůvodnil okresní soud pouze s poukazem na ustanovení § 87 odst.1 a § 90 zák.č.120/2001 Sb. Proti té části výroku usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněné zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.694,50 Kč, podala oprávněná včas odvolání. Zbývající výroky nebyly odvoláním dotčeny. Oprávněná namítá, že z procesního hlediska nezavinila, že exekuce byla zastavena, o majetkových poměrech povinného neměla přehled a dále namítala, že k zastavení exekuce nedošlo ani z důvodu nedostatku součinnosti s oprávněnou. Navrhla proto změnu části napadeného usnesení tak, aby povinnost zaplatit exekutorovi náklady byla uložena povinnému. Odvolání je důvodné. V projednávané věci Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 23.12.2002, č.j. 14 Nc 9628/2002-6 nařídil exekuci na majetek povinného a provedením této exekuce pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora. K zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst.1 písm.e/ o.s.ř. došlo na návrh exekutora, neboť exekutor zjistil, že povinný nemá exekucí postižitelný majetek, který by pokryl alespoň náklady exekuce. Dle § 87 zákona č.120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen ex. řád), náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (odst.1). Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný (odst.3). Citované ustanovení taxativním způsobem vypočítává, jaké jednotlivé položky tvoří náklady exekuce a dále dává zásadu, že tím kdo náklady exekuce hradí exekutorovi, je povinný. Výjimku z této zásady umožňuje ustanovení § 89 ex. řádu, a to jestliže dojde k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Jde o výjimku z ustanovení § 87 odst.3 ex. řádu, a proto z ní nevyplývá závěr, že náklady exekuce hradí oprávněný vždy při každém zastavení exekuce. Pro použití § 89 ex. řádu soud zkoumá, z jakých příčin a důvodů došlo k zastavení exekuce a pouze za situace, že zastavení exekuce zavinil oprávněný, lze mu uložit povinnost, aby nahradil náklady exekuce. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. K zastavení exekuce nedošlo z důvodu nedostatku součinnosti oprávněné, nebo že by oprávněná z procesního hlediska zavinila zastavení exekuce. Výrok o zastavení exekuce nebyl napaden odvoláním, a proto o něm nemůže odvolací soud rozhodovat, ale musí zhodnotit skutečnosti, o které je zastavení exekuce opřeno. Nutno konstatovat, že z údajů, které jsou obsaženy ve spise vyplývá, že návrh exekutora na zastavení exekuce je doložen pouze sdělením Magistrátu města Teplice, že povinný nemá zaregistrované žádné vozidlo a Zeměměřičského úřadu, že v souboru katastru nemovitostí ČR nebylo nalezeno žádné vlastnictví povinného. Z toho je zřejmé pouze tolik, že nelze provést exekuci prodejem nemovitostí a exekuci prodejem movitých věcí, exekuci prodejem motorového vozidla. Tvrzení, že v místě bydliště povinného se nenašel exekucí postižitelný majetek, nebylo ničím podepřeno a nelze tuto možnost exekuce za této situace vyloučit. V tomto směru nutno třeba zdůraznit, že není vůbec patrné, zda exekutor postupoval podle § 66 odst.1 ex. řádu a §§ 323 a násl. o.s.ř. (v souvislosti s § 69 ex. řádu), zejména včetně § 326a o.s.ř. Možnost provést exekuci přikázáním pohledávky podle § 59 odst.1 písm.b/ ex. řádu způsoben nejen podle §§ 62 až 65 ex. řádu, ale též způsobem podle §§ 303 až 320a o.s.ř. (v souvislosti s § 65 věta druhá ex. řádu) také nebyla exekutorem vůbec využita, stejně jako možnost podat návrh na prohlášení o majetku povinného podle § 53 ex. řádu. Rozhodně nelze souhlasit s odmítnutím možnosti exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů podle § 59 odst.1 písm.a/ ex. řádu za situace, kdy povinný je zaměstnán a má stálý příjem ze zaměstnání, který je zřejmě vyšší než nezabavitelná částka podle nař. vl.63/98 Sb. v souvislosti s § 278 o.s.ř. a § 60 ex. řádu. Je nepochybné, že tímto způsobem exekuce není oprávněný uspokojen jednorázově a okamžitě, ale postupně. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že základním principem ex. řádu je nucené vymožení toho, co ukládá exekuční titul (viz § 37 odst.2 ex. řádu) a rychlost tohoto vymožení je hlediskem při volbě mezi možnými způsoby exekuce, jestliže jsou takové různé způsoby exekuce uskutečnitelné. Vzhledem ke všemu uvedenému je nepochybné, že na nesprávném zastavení exekuce se oprávněná nijak nepodílela a je naprosto vyloučeno přičítat jí zavinění zastavení exekuce z procesního hlediska. Důvodem pro zastavení exekuce je tvrzený nedostatek majetku povinného a tuto skutečnost nelze klást k tíži oprávněné. Za této situace nejsou splněny podmínky k vyloučení ze zásady a pro uložení povinnosti nahradit náklady exekuce oprávněné. Výši nákladů exekuce určil okresní soud správně, a to odměnu exekutora ve výši 3.000,-Kč (§ 11 vyhl.č.330/2001 Sb.) a výdaje ve výši 694,50 Kč (poštovné, cestovné a doručení), celkem 3.694,50 Kč. Z vyložených důvodů krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku v odst.III. dle § 220 odst.1 o.s.ř. změnil a povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.694,50 Kč uložil povinnému. Odvoláním oprávněné byl rovněž dotčen závislý výrok o nákladech účastníků (výrok II.). Usnesení o zastavení exekuce (§ 268 odst.1 písm.e/ o.s.ř.) je konečným rozhodnutím ve věci, a proto okresní soud správně rozhodoval o vzájemných nákladech účastníků dle § 271 o.s.ř. Nesprávně však posoudil důvody zastavení exekuce, které jsou rozhodující, jak pro rozhodnutí o nákladech exekuce, tak i pro rozhodnutí o vzájemných nákladech účastníků.Tyto důvody nelze přičítat k tíži oprávněné, a proto má právo na náhradu nákladů. Její účelně vynaložené náklady v této exekuci tvoří náklady za právní zastoupení advokátem, a jde o paušální odměnu ve výši 5.100,-Kč (§ 3 odst.1, bod 5, § 12 odst.1 písm.a/, bod 1 vyhl.č.484/2000 Sb.) a dva režijní paušály po 75,-Kč (§ 19 odst.3 advokátního tarifu), celkem 5.250,-Kč. Odvolací soud usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech účastníků dle § 220 odst.1 o.s.ř. změnil a povinnému uložil zaplatit oprávněné na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5.250,-Kč. Oprávněná byla v odvolacím řízení úspěšná a náleží jí náhrada odvolacích nákladů (§ 224 odst.1, § 254, § 142 odst.1 o.s.ř.), které představují náklady za právní zastoupení advokátem. Jde o paušální odměnu ve výši 375,-Kč (§ 14 odst.3, § 18 odst.2 vyhl.č.484/2000 Sb.) režijní paušál 75,-Kč (§ 19 odst.3 advokátního tarifu), celkem 450,-Kč. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Ú. dne 29.dubna 2004 předseda senátu