K nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku ukládáním pokut lze přistoupit teprve tehdy, jestliže výzva soudu podle § 272 odst. 2 o.s.ř. ke splnění povinnosti zůstala bezvýsledná. Pokuty tedy nelze ukládat za neplnění styku před vydáním výzvy. Soud přitom není oprávněn posuzovat důvody a rozsah úpravy styku vykonávaného soudního rozhodnutí. Příčiny nedodržování styku je však třeba hodnotit a to z hlediska, zda se tak stalo zaviněním rodiče, který má dítě ve své výchově.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V. P. a soudců JUDr. V. Š. JUDr. J. K. ve věci péče o nezletilého P. U., zastoupeného Magistrátem města T. jako opatrovníkem, syna Ing. I. U., zastoupené JUDr. D. H., advokátem a Ing. P. U., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, o výkon rozhodnutí o úpravě styku, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v T. ze dne 24. září 2003, č.j. 15 P 170/93-151, t a k t o: Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravu styku ukládáním pokut matce se z a m í t á. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud uložil matce postupem dle § 273 odst. 1 o.s.ř. pokutu ve výši 500,- Kč za každý otci neumožněný styk s nezl. P. v období od 9.2.2001 do 9.9.2001 v úhrnné výši 4.000,- Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že matka v jednotlivě vymezených termínech ve výroku napadeného usnesení nedodržela styk určený rozsudkem Okresního soudu v T. ze dne 3.2.1994, č.j. 18 C 279/92-25. Neuskutečnění styku mezi nezletilým a otcem tak hodnotil jako matkou zaviněné porušení povinností vyplývajících z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, přičemž matka nereagovala na výzvu soudu dle § 272 odst. 2 o.s.ř. Návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokuty shledal proto důvodným, ovšem jen do výše shora uvedené, nikoliv v rozsahu termínů styků, jak otec požadoval. Proti tomuto usnesení podala matka včas odvolání. Vytýká soudu prvého stupně vadné hodnocení provedených důkazů a nesprávné právní posouzení věci. V odvolání opakuje stejné výhrady, které uplatňovala v řízení před okresním soudem. Její námitky směřují zejména vůči hodnocení výpovědí některých svědků. Odvolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, jež mu předcházelo a shledal odvolání důvodným, avšak z jiných důvodů, než na které odvolatelka poukazuje. Podle § 272 odst. 1 a 2 o.s.ř.( ustanovení § 252 až § 269 se nepoužije) jde-li o výkon rozhodnutí nebo schválení dohody o výchově nezletilých dětí a úpravu styku s nimi anebo o výkon rozhodnutí o navrácení dítěte; o účastnících platí ustanovení § 94 odst. 1 věta první. Před nařízením výkonu rozhodnutí soud písemně nebo ústně vyzve do protokolu toho, kdo odmítá podrobit se soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil anebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Podle § 273 odst.1 písm. a/ o.s.ř., zůstane-li výzva podle § 272 odst. 2 bezvýsledná, nařídí soud výkon rozhodnutí, kterým tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popř. o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, uloží pokutu; výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 50.000,- Kč a připadají státu. Z výše citované právní úpravy vyplývá, že k nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut lze přistoupit teprve tehdy, jestliže předchozí výzva soudu (pokud byla vydána) k plnění povinností podle § 272 odst. 2 o..s.ř zůstala bezvýsledná. Jestliže povinný po výzvě soudu se soudnímu rozhodnutí podrobí, pak je účel sledovaný navrhovaným výkonem splněn a ukládání pokut nepřichází v úvahu. Pokud ovšem jde o vynucení styku s nezletilým dítětem jako povinností opakujících se, nemohlo by nařízení výkonu rozhodnutí odvrátit pouze ojedinělé uskutečnění styku, při jinak postačujícím neplnění těchto povinností rodiče, které mu jsou uloženy. Nutno také vzít v úvahu, že jde o institut výkonu rozhodnutí mající specifickou povahu spočívající v tom, že jim je sledováno ekonomické donucení rodiče, který soudní rozhodnutí neplní, aby je respektoval. Jde tedy o prostředek sledující dosažení účelu, tedy plnění vynucovaného soudního rozhodnutí. Soud před nařízením výkonu rozhodnutí dle § 272 a § 273 o.s.ř. zpravidla zjišťuje, zda došlo ze strany povinného rodiče k porušení povinnosti vyplývající ze soudního rozhodnutí o styku. Soud současně není oprávněn posuzovat důvody a rozsah úpravy styku vykonávaného soudního rozhodnutí, příčiny jeho nedodržování však hodnotit musí, a to z hlediska, zda se tak stalo zaviněním rodiče, který má dítě v péči. V projednávané věci jde o výkon rozhodnutí rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 3.2.1994, č.j. 18 C 279/92-25, jímž manželství rodičů nezletilého Pavla bylo rozvedeno, pro dobu po rozvodu byl nezletilý P. svěřen do výchovy matce a otci bylo stanoveno výživné. Dále byl upraven styk nezletilého s otcem, a to tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce v době od pátku 17.00 hodin do neděle 16.00 hodin, 25.12. v každém roce v době od 9.00 hodin do 18.00 hodin a dále je oprávněn mít nezletilého u sebe jeden týden v době jarních prázdnin v každém sudém roce a po dobu tří týdnů v době letních prázdnin o své dovolené v každém roce s tím, že přesný termín tohoto styku otec matce oznámí písemně nejpozději do 31.3. každého roku. Otec nezletilého převezme v bytě matky a matce ho také v jejím bytě předá. Rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný. Soud prvého stupně se zaměřil na zjišťování příčin, které v minulé době vedly k tomu, že v jednotlivých případech, termínech styku, ve výroku napadeného usnesení konkrétně uvedených, matka odmítla dítě otci ke styku předat. Za současné situace je zřejmé, že nezletilý, dnes již šestnáctiletý P. má ke styku s otcem negativní postoj a jednoznačně odmítá styk s otcem v rozsahu úpravy z roku 1994. Rovněž nutno poukázat na skutečnost, že matka dne 13.2.2002 podala návrh na novou užší úpravu styku, kterou se však soud prvého stupně dosud nezabýval. V řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku rodiče s nezletilým dítětem však nelze posuzovat současné důvody a nutnost rozsahu úpravy styku vykonávaného soudního rozhodnutí. Z obsahu spisu dále vyplývá, že výzva soudu před nařízením výkonu rozhodnutí byla matce, včetně příslušného poučení dle § 272 odst. 2 o.s.ř. doručena dne 9.8.2001. Uložení pokut v případě, že byl zvolen postup dle § 272 odst. 2 o.s.ř. však přichází v úvahu až při nedodržení styku v době po neuposlechnutí této výzvy. Z výše uvedeného závěru vyplývá, že pokud soud prvého stupně ukládal pokuty matce za neuskutečněné styky v termínech od 9.2.2001 do 1.7.2001, je rozhodnutí okresního soudu v tomto směru nesprávné. Úkolem okresního soudu proto bylo zabývat se otázkou, zda v případě jediného termínu 7.9.2001 matka bezdůvodně nezmařila styk s otcem. Při posuzování příčin nerespektování rozhodnutí o úpravě styku ze strany matky okresní soud vychází pouze z tvrzení otce, že v případě výše uvedeného termínu styku nedošlo k realizaci styku s dítěte, neboť nikdo nebyl doma. Vyjádření matky k výše uvedenému termínu styku však plyne, že nezl. P. byl doma v době termínu styku sám, styk s otcem odmítl a řekl, že s tátou nechce. Takto zjištěný rozpor v tvrzení účastníků, otce a matky má za důsledek neprokázání zmaření výkonu rozhodnutí o úpravě styku ze strany matky pokutu za nedodržení termínu styku 7.9. až 9.9.2001 jí nelze uložit. Z vyložených důvodů krajský soud napadené usnesení dle § 220 dost. 1 o.s.ř. změnil a návrh otce odmítl. V důsledku změny napadeného rozhodnutí rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), přičemž v řízení ve věcech péče o nezletilé zásadně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a nebylo zjištěno nic, co by bylo důvodem prolomení této zásady. Ze stejných důvodů (§ 224 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) bylo rovněž rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Ú. dne 5. října 2004 předseda senátu