Trvání vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem není limitováno věkem dítěte, jeho zletilostí. Jde o zákonnou povinnost, která je zásadně vázána na dosažení schopnosti dítěte samo se živit. Tato schopnost může být nabyta jak před, tak i po dovršení osmnáctého roku věku dítěte (§ 85 odst. 1 zákona o rodině). Tak tomu je i v případě, jestliže dítě ukončilo povinnou školní docházku, nepřipravuje se na budoucí povolání studiem na vyšším stupni školy, ani není zaměstnáno.

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. B. a soudců Mgr. J. V. a JUDr. H. K.ve věci péče o zletilého Z. B. a nezletilého L. B. , zastoupeného v tomto řízení Městským úřadem v Ž., jako opatrovníkem, děti matky E.B. bytem v Ž. a otce Z. B., bytem v K., o zrušení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v L. ze dne 4.3.2003, č.j. P 40/99 – 199, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že povinnost otce platit výživné pro nezletilého Z. v částce 800,- Kč měsíčně, se počínaje od 29.12.2001 zrušuje. Zrušuje se t povinnost otce platit výživné pro nezletilého Luboše v částce 700,- Kč měsíčně a to od 1.7.2002. Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v L. č.j. P 40/99 – 161 ze dne 2.11.2001 a dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala matka v zákonné lhůtě odvolání, neboť se zrušením vyživovací povinnosti otce vůči synům nesouhlasí. Tvrdí, že okresní soud se nedostatečně zabýval poměry otce, když nepřihlédl k tvrzením matky a neprovedl důkazy, které matka k jejich prokázání navrhovala. Navrhla proto, aby byla otci uložena povinnost platit pro každého ze synů výživné alespoň ve výši 500,- Kč. Krajský soud, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející a odvolání matky neshledal důvodným. Okresní soud provedl ve věci dokazování, které tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci samé a odvolací soud na toto dokazování v podrobnostech odkazuje. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že naposledy bylo o výživném pro Z. a L. rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v L. ze dne 2.11.2001, č.j. P 40/99 – 161 tak, že výživné pro Z. bylo od 1.1.2001 sníženo na 800,- Kč měsíčně a pro L. na 700,- Kč měsíčně. Dne 3.1.2003 podal otec návrh na zrušení vyživovací povinnosti k oběma synům od 1.9.2002 s poukazem na to, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a je bez příjmu a rovněž tak oba jeho synové jsou v evidenci úřadu práce a jsou již sami schopni výdělečné činnosti. Zprávou úřadu práce bylo prokázáno, že Z. B. byl evidován jako uchazeč o zaměstnání již od 4.10.2000 do 3.4.2001, následně byl zaměstnán a od 8.5.2001 do 16.8.2002 byl opět veden v evidenci úřadu práce. Od 17.8.2002 byl krátkou dobu zaměstnán a do evidence uchazečů o zaměstnání byl znovu vzat od 1.9.2002, přičemž nárok na hmotné zabezpečení mu přiznán nebyl. Docházku do školy ukončil už v červnu 2000. Nezletilý L. ukončil základní školu v červnu 2002 a od 1.7.2002 je evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce. Žádný z chlapců tedy nezapočal studium na střední škole nebo odborném učilišti. Okresní soud zjistil také podstatné skutečnosti k poměrům obou rodičů. Okresní soud učinil závěr, že Z. i L. ukončili svoji přípravu na výkon budoucího povolání již ukončením základní školní docházky a stali se schopnými sami se živit. S odkazem na ustanovení § 85 odst. 1 zákona o rodině okresní soud zrušil vyživovací povinnost otce k nezletilému L. od 1.7.2002 a k tehdy nezletilému Z. od 29.12.2001, a to s ohledem na právní moc předcházejícího rozhodnutí o výživném. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit (§ 85 odst. 1 zák. o rod.). Z citovaného ustanovení zákona o rodině je zřejmé, že vyživovací povinnost rodičů k dětem má svá časová omezení a zásadně je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu od svých rodičů. Schopnost samostatně se živit není limitována dosažením zletilosti dítěte, dítě tedy může tuto schopnost nabýt ještě před dovršení 18 let věku.V daném případě bylo prokázáno, že Z. i L. ukončili ještě před dovršením zletilosti povinnou školní docházku, přičemž se na budoucí povolání formou studia na vyšším stupni školy již nepřipravují a byli vzati do evidence uchazečů o zaměstnání. Od tohoto okamžiku mohou tedy uspokojovat své potřeby příjmy z vlastní pracovní činnosti, bez ohledu na to, zda tak skutečně činí. Okresní soud tedy správně dosavadní vyživovací povinnost otce k oběma synům zrušil, a to v přímé vazbě na data, kdy byli vzati do evidence uchazečů o zaměstnání. U Z. okresní soud vzal v úvahu také datum právní moci předcházejícího rozhodnutí soudu. Krajský soud prověřil aktuální poměry obou chlapců, provedl důkaz aktuální zprávou Úřadu práce v L. (pobočka Ž.) ze dne 22.1.2004 a rovněž zjistil, že Zdeněk i Luboš jsou vedeni jako uchazeči o zaměstnání. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř. V řízení ve věci péče o nezletilé děti v zásadě žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a odvolací soud neshledal důvody pro jiné rozhodnutí o těchto nákladech (§ 224 odst.1, § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné d o v o l á n í . V Ú. dne 12. února 2004 Předsedkyně senátu