Z nesporného tvrzení účastníků může soud vyjít jen pokud se týká skutkového zjištění a nikoliv jde-li o právní posouzení, které je výlučnou věcí soudu. Okolnost, že byt je bytem "služebním" je výlučně záležitostí právního posouzení. Není proto rozhodné, zda je ohledně toho mezi účastníky shoda. Pojem služebního bytu je upraven kogentní právní normou a účastníci se nemohou při posuzování charakteru bytu od toho, jak je v ní vymezen, odchýlit.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú.rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. B.G. a soudců JUDr. H.K.a Mgr. J. V.v právní věci žalobce M.H., bytem K., zastoupeného JUDr. I.Z., advokátkou se sídlem v J., proti žalované H.H., bytem v M., právně zastoupené JUDr. M.P., advokátkou se sídlem v Ž., o vyklizení bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v L. ze dne 19.6.2003, č.j. 12 C 1413/2002-39, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci dům č.166 v obci M. včetně pozemků, parc.č.279/63, parc.č.214 a parc.č.219/1, vše v katastrálním území M. ve lhůtě patnácti dnů poté, kdy jí žalobcem bude zajištěno náhradní ubytování. Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vycházel ze zjištění, že byt v rodinném domě č.166 v obci M. byl v roce 1972 přidělen otci žalobce jako zaměstnanci Školního statku M., v té době s ním žalovaná jako družka. Žalovaná později s otcem žalobce uzavřela manželství, žili spolu ve společné domácnosti v předmětném domku až do smrti otce žalobce do roku 2000. V současné době bydlí žalovaná v domku stále a užívá předmětný byt Žalobce získal dům s pozemky na základě smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 24.6.1996 a na základě kupní smlouvy ze dne 26.5.1997. Žalobce se domáhá vyklizení rodinného domu, včetně bytu obývaného žalovanou, neboť žalovaná užívá dům bez právního důvodu. Okresní soud dospěl k závěru, že dům, resp. byt v domě č.166 byl přidělen manželu žalované jako služební byt, žalované k němu nevzniklo právo společného užívání a po smrti manžela užívá byt bez právního důvodu. Uložil proto žalované povinnost celý dům vyklidit. Povinnost vyklidit byt vázal na přidělení náhradního ubytování, neboť tato forma bytové náhrady s ohledem na poměry žalované postačuje, neboť tato žije sama a neplatí žalobci žádné nájemné. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž dovozuje, že nejde o byt služební, že jí vzniklo právo k nájmu bytu a žalobce vstoupil jako nový nabyvatel do práv pronajímatele. Navrhuje zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Z obsahu odvolání vyplývá, že se odvolání opírá o ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., neboť soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věcí, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že okresní soud dosud nezjistil skutkový stav natolik, aby mohla být věc správně právně posouzena. Okresní soud v rámci řízení vyžadoval zprávu od Školního statku v M., o charakteru bytu v rodinném domku č. 166 v M.. Tato zpráva okresnímu soudu nebyla podána a okresní soud vycházel pouze ze shodných tvrzeních účastníků, že byt je bytem služebním, aniž by tvrzení žalobce bylo podloženo důkazy. V odvolacím řízení bylo odvolatelkou předloženo potvrzení od Školního statku v M., vyjadřující se k charakteru bytu. Vzhledem k tomu, že okresní soud sám uvažoval o provedení důkazu zprávou školního statku, neboť jeho provedení ke zjištění skutkového stavu považoval za nutné, nelze důkaz dodatečně předložený odvolatelkou považovat za nový, který nebyl uplatněn před soudem prvního stupně. Tento důkaz pak vzbuzuje pochybnosti o správnosti skutkového závěru okresního soudu, že byt v rodinném domku je bytem služebním. Okresní soud pochybil, pokud vycházel z nesporného tvrzení účastníků o tom, že se jedná o byt služební. Z nesporných tvrzení účastníků lze vycházet pouze potud, pokud se týkají skutkových zjištění a pokud se nejedná o právní posouzení. Právní posouzení věci nelze učinit mezi stranami nesporným. Okolnost, že byt je bytem služebním je právní závěr a tento nelze učinit mezi účastníky nesporným, ale je věcí posouzení soudu. Charakter bytu je upraven kogentní právní normou a účastníci se nemohou v posuzování charakteru bytu od této právní normy odchýlit. Z provedeného dokazování se naznačuje, že byt v rodinném domku byl bytem podnikovým (viz rozhodnutí o kolaudaci založené na č.l. 28), neboť dům byl postaven z vlastních prostředků organizace - stavebníkem byl Školní statek v M. Půjde však o další skutková zjištění, za jakých okolností byl byt otci žalobce přidělen, zda byl pracovníkem školního statku a zejména, zda ke dni účinnosti zák.č. Sb. v pracovním poměru ke školnímu statku a zda tento byt získal charakter služebního bytu tak, jak je vymezen v ustanovení § 7 zák.č. 102/1992 Sb. Je nepochybné, že žalované, pokud byl byt podnikovým, nevzniklo právo společného užívání manželů bytu. Toto právo by jí nezvniklo ani účinností zák.č. 509/1991 Sb., respektive zák.č. 102/1992 Sb., a to ani za předpokladu, že dotčený byt nesplňoval předpoklady pro jeho klasifikaci jako bytu služebního a stal se prostým nájemním bytem. Není možné, aby právo společného nájmu manželů vzniklo dodatečně po účinnosti zák.č. 102/1992 Sb. právo společného užívání bytu vznikne po tomto datu pouze tehdy, je-li s jedním nebo s oběma manželi uzavřena nová nájemní smlouva. Pokud jde o zajištění bytové náhrady, je třeba připomenout, že ustanovení § 713 obč. zák. předpokládá, že povinnost vyklidit byt je možné uložit zásadně po přidělení přiměřené náhradu bytu. Pouze ve skutečně vyjímečných případech lze rozhodnout, že postačuje pouze náhradní ubytování. Protože zde nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo nutno rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 221 odst. 1, 2 písm. a) o.s.ř. zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V Ú., dne 19. února 2004 Předsedkyně senátu