Rozhodnutí ředitele věznice VS ČR, kterým bylo odsouzenému uložena povinnost k náhradě škody způsobené během výkonu trestu, nebo nahradit náklady k výkonu trestu, není rozhodnutí vydaným podle správního řádu a nevztahuje se proto na něj prekluzivní lhůtě uvedená v ust. § 71 odst. 3 správního řádu.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl dne 16.února 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. L. J. a soudců JUDr. J. B. a JUDr. P. V. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného ČR – V ě z e ň s k á s l u ž b a, zastoupená plk. Mgr. P. K., ředitelem, proti povinnému L. K., pro 2.974,-Kč s přísl., o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v M. ze dne 5.ledna 2005, č.j. 30 E 1199/2003-8, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil okresní soud výkon rozhodnutí dle § 268 odst.1 písm.h) o.s.ř. a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí pro částku 2.974,-Kč nařízený dle rozhodnutí oprávněného z 21.6.2000, č.j. 07044/2000-UNVT-04, které nabylo právní moci 26.6.2000 a stalo se vykonatelným 7.7.2000 a dále ze dne 22.5.2000, č.j. 07044/2000-UNVT/04, které nabylo právní moci 3.4.2000 a stalo se vykonatelným 7.7.2000 nebyla ve lhůtě nejpozději 3 let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti dle § 71 odst.3 zák.č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších novel (správní řád) vykonána. V souzené věci nedošlo ani k soupisu věcí povinného, a uplynutím tříleté prekluzivní lhůty došlo k prekluzi nároku, a ztráty materiální náležitosti výkonu rozhodnutí – existence vykonatelného titulu. Proti tomuto usnesení podal oprávněný v zákonné lhůtě odvolání, navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, aby v nařízeném výkonu rozhodnutí bylo pokračováno, odvolatel je toho názoru, že na předmětné rozhodnutí, které je ve věci vykonáváno – rozhodnutí ředitele ČR VS, věznice není rozhodnutím dle správního řádu, a nevztahuje se na něj tříletá prekluzivní lhůta. Odvolání je důvodné. V souzené věci podal oprávněný návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí pro částku 2.974,-Kč dle § 251 a násl. o.s.ř. s tím, že povinný nesplnil zcela, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Oprávněný předložil vykonávané rozhodnutí – titul pro nařízení výkonu rozhodnutí, a to rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí ze dne 21.6.2000, kterým bylo povinnému uloženo, aby nahradil náklady výkonu trestu 840,-Kč, rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci a vykonatelnosti a další rozhodnutí ředitele Věznice V. z 22.5.2000, kterým bylo povinnému uloženo, aby uhradil náklady výkonu trestu 2.312,-Kč. Rovněž toto rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci a vykonatelnosti. V souzené věci se jedná o rozhodnutí ředitele věznice dle § 36 zák.č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ve znění pozdějších novel. Dle § 36 odst.2 uvedeného zákona rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady uvedené v odst. 1 vydává ředitel věznice. Proti rozhodnutí ředitele věznice může odsouzený do tří dnů od oznámení podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel vězeňské služby nebo jím zmocněný zaměstnanec vězeňské služby. Dle § 36 odst.3 uvedeného zákona výkon rozhodnutí, kterým byla odsouzenému uložena povinnost nahradit škodu způsobenou během výkonu trestu, náklady výkonu trestu nebo zvýšené náklady střežení, nebo další náklady se provádí po dobu výkonu trestu srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních právních předpisů, provádí je ta věznice, která pohledávku spravuje. Uvedeným zvláštním právní předpisem je míněn dle § 36 odst.3 obč. soudní řád. Ust. § 76 odst.1 uvedeného zákona výslovně stanoví, že nařízení podle tohoto zákona se nevztahuje správní řád. Okresní soud pochybil, když v souzené věci vztáhl na uvedenou věc ustanovení správního řádu. Vykonávaná rozhodnutí – rozhodnutí ředitele věznice nemají navíc povahu nařízení výkonu rozhodnutí, jsou to rozhodnutí vydaná ve speciálním nalézacím řízení dle § 35 odst.1 uvedeného zákona. Ani aplikace ust. § 268 odst.1 písm.h) o.s.ř. není v souzené věci namístě, neboť v případě, dojde-li k prekluzi nároku před nařízením výkonu rozhodnutí, soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne, když není dána materiální náležitost výkonu rozhodnutí. V souzené věci nedošlo k prekluzi nároku, ani k promlčení nároku, když dle § 110 odst.1 obč. zákona se právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu promlčuje za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Z výše vyložených důvodů nezbylo krajskému soudu, než aby usnesení okresního soudu dle § 221 odst.1 o.s.ř. zrušil a vrátil věc okresnímu soudu dle § 221 odst.2 písm.a) o.s.ř. k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení se bude okresní soud zabývat posouzením, zda jsou dány důvody pro nařízení výkonu rozhodnutí dle § 251 a násl. o.s.ř. Proti tomuto usnesení n e n í přípustné ani odvolání ani dovolání. V Ú. dne 16.února 2005 předsedkyně senátu