Není v rozporu s § 163 o.s.ř. jestliže v případě změny předchozí úpravy výchovy a svěření dítěte do výchovy druhého rodiče, přihlédne soud ke skutečnosti, že dítě bylo ve faktické péči tohoto rodiče již před tímto rozhodnutím a uloží rodiči, který měl před tím dítě svěřeno do výchovy, povinnost přispívat na výživu dítěte nikoliv až do právní moci rozhodnutí o změně výchovného prostředí, ale již od doby, kdy se dítě nacházelo ve faktické péči rodiče, jemuž bylo nyní svěřeno.

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. L. J. a soudců JUDr. P. V. a Mgr. V. P. ve věci péče o nezletilou A. a V. C h ., oba zastoupené kolizním opatrovníkem Městským úřadem v L., orgánem sociálněprávní ochrany dětí, dětí A. S., otce V. Ch., o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v M. ze dne 16.6.2005, č.j. 19 P 646/96-155, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se ve výroku o výživném pro nezletilého V. m ě n í potud, že matka je povinna zaplatit toto výživné již od 1.9.2004 a i za dobu od 1.1.2005 do 20.2.2005 a že nedoplatek činí za dobu od 1.9.2004 do 31.10.2005 2.800,-Kč; ve výroku o výchově nezletilé A.. se p o t v r z u j e a ve výroku o výživném se m ě n í potud, že otec je povinen platit toto výživné již od 1.7.2004 a že dluh na výživném za dobu od 1.7.2004 do 31.10.2005 ve výši 20.800,-Kč je otec povinen zaplatit ve splátkách po 500,-Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek spolu s běžným výživným. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudek okresní soud svěřil nezletilou A.. do výchovy matky a otci uložil povinnost přispívat na její výživu měsíčně částkou 1.300,-Kč k rukám matky, a to vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem počínaje od právní moci rozhodnutí. Dále matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého V. výživným ve výši 200,-Kč po dobu od 7.9. do 1.12.2004 a dále od 21.2.2005 k rukám otce, a to vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem počínaje od 7.9.2004. Matce uložil, aby dlužné výživné za dobu od 7.9. do 1.12.2004 a od 21.2. do 30.6. 2005 ve výši 1.505,-Kč zaplatila ve splátkách po 500,-Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje od 1.7.2005 do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Nakonec určil, že tímto se mění rozsudek Okresního soudu v M. ze dne 8.6.1998-19 P 646/96-47 a ze dne 19.6.2000 – 19 P 646/96-72. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání otec a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že nezletilou A. svěří do výchovy otce a matce stanoví povinnost přispívat na její výživu měsíčně částkou 500,-Kč s tím, že výživné je splatné k rukám otce, a to vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem, počínaje právní moci rozhodnutí. Dále navrhl ve vztahu k nezletilému Vlastimilovi, aby odvolací soud výživné stanovené matce ve výši 200,-Kč měsíčně za shodnou dobu určil ve výši 500,-Kč měsíčně. Namítá, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, a to zejména, že matka nezletilých dětí byla odsouzena trestním příkazem, neboť otci dluží na výživném pro syna. Rozdělení dětí je dle otce na úkor jejich sourozeneckého vztahu s tím, že na názor dětí se nikdo nezeptal. Matka chce mít dceru ve své výchově z tohoto důvodu, aby se jí starala o její malé dětí. Ve vztahu k určení výživného otec namítá, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že matka v době vydání napadeného rozhodnutí pracovala a dále, že opakovaně mění zaměstnání. Závěrem poukázal na to, že matka se léčila na psychiatrii a důvodem opakovaných ukončení pracovních poměrů matky je hrubé porušení pracovní kázně. Konečným důvodem k podání odvolání uvedl otec, že je to i podjatost JUDr. T., kterou vznesl v odvolání s odůvodněním, že tato soudkyně mu na jeho námitky řekla, že „jí to nezajímá a že si má najít ženskou, která mu pomůže“. Z podnětu podaného odvolání otce krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání předcházející a poté dospěl k závěru, že odvolání je pouze zčásti důvodné. Podle ust. § 28 zákoníku o rodině změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností. Změna se provádí zásadně s účinností od právní moci nového rozhodnutí. Při rozhodování o změně rozhodnutí soudu o výchově nezletilého dítěte je třeba přihlížet k faktickému stavu, s výjimkou případů, kdy jde o faktický stav, který nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte a který – s úmyslem docílit pozdější změny rozhodnutí soudu o výchově nezletilého dítěte jedním z rodičů – vytvořil záměrně rodič, jenž se neřídil rozhodnutím soudu o výchovném prostředí nezletilého dítěte (srov. R 25/63). Pokud jde o výživné, uplatní se ustanovení § 98 odst.1 zákoníku o rodině, podle něhož lze výživné přiznat ( a tedy i změnit) za dobu nejdéle tří let nazpět, zjistí-i soud podmínky pro změnu opožděně. Podle ust. § 96 odst.1 zákoníku o rodině při stanovení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k možnostem a schopnostem povinného. V posuzované věci okresní soud po předchozím zrušujícím rozhodnutí Krajského soudu v Ú. ze dne 25.1.2005, č.j. 10 Co 56/2005-140, kde byl odvolacím soudem zavázán, aby v novém rozhodnutí aplikoval důsledně zásady zákoníku o rodině, jímž je dáno, že úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým dětem určuje soud podle kvalifikovaných změn poměrů jak na straně rodičů, tak na straně dětí podle stavu, kdy o ní bylo rozhodováno, tj. posoudil i změnu poměrů ve vztahu k nezletilému V., který je vedle nezletilé A. též společným dítětem rodičů, vydal po doplnění dokazování napadený rozsudek. Při vydání napadeného rozsudku vycházel ze zjištění, že nezletilá A. je od 30.června roku 2004 ve faktické péči matky, kde má v úmyslu i setrvat v budoucnu, přičemž v této péči matky je řádně zajištěna. Naopak nezletilý V. je v řádné péči otce a navštěvuje devátou třídu základní školy. Nezletilá A. je žákyní středního odborného učiliště, oba nezletilý mají běžné potřeby odpovídající jejich věku. Otec má vyživovací povinnost pouze k shora uvedeným dvěma dětem, matka má vedle těchto dvou vyživovacích povinností ještě vyživovací povinnost k dítěti narozenému v roce 1997. Otec má příjem 12.041,-Kč matka pracovala s příjemem 4.909,-Kč v době od 7.9. do 1.12.2004 a od 21.2.2005 pracuje s příjem 6.647,-Kč, v mezidobí těchto dvou pracovních poměrů byla matka vedena u úřadu práce. Na základě takto zjištěného stavu okresní soud podle § 28 zákoníku o rodině svěřil nezletilou A. do výchovy matky, čímž respektoval faktický stav, tj. vůli nezletilé vyrůstat ve výchovném prostředí u matky, kam sama o své vůli přešla. Co se týká výživného obou nezletilých dětí okresní soud po zjištění výdělkových poměrů obou rodičů (tak jak je uvedeno shora) a dále okolnosti, že matka po dobu, co je zařazena do pracovního procesu, otci na výživu nezletilého V. nepřispívala finančně (vedle občasného zakoupení oblečení), tak i otec matce na výživu nezletilé A. po celou dobu, co je fakticky u matky, na výživu ničím nepřispěl (vedle občasného koupení kreditu do mobilního telefonu), dospěl k závěru, že otci stanovené výživné na nezletilou A. ve výši 1.300,-Kč měsíčně stanovené počínaje dnem právní moci rozsudku koresponduje ust. § 85 a § 96 zákoníku o rodině. Stanovení výživného matce na nezletilého V. ve výši 200,-Kč odůvodnil okresní soud ust. § 86 zákoníkem o rodině, kdy zohlednil, že matce dosud vyživovací povinnost vůči tomuto synovi stanovena nebyla, přičemž tato vyživovací povinnost byla stanovena z důvodu zařazení matky do pracovního procesu po dlouhodobé absenci jejího pracovního zařazení. Výše stanoveného výživného bylo stanovena dle zásad naznačených v ust. § 85 a § 96 zákoníku o rodině. Je třeba konstatovat, že okresní soud v řízení správně zaměřil dokazování na zjištění právně rozhodných skutečností. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil v dostatečném rozsahu důkazy, věc správně posoudil i po právní stránce potud, dospěl-li k závěru, že od doby předchozího rozhodnutí soudu nastala změna poměrů. Odvolací soud doplnil dokazování, ve kterém z účastnických výpovědí rodičů zjistil, že okruh jejich vyživovacích povinností se od doby vydání napadeného rozsudku nezměnil. Matka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil s tím, že nezletilé A. je 17 let a sama se rozhodla, že chce být u matky. Nezletilá A. je stále studentkou Středního odborného učiliště služeb v L., což matka doložila potvrzením této školy o jejím studiu. Matce po ukončení její poslední pracovní neschopnosti v září roku 2005 skončil její pracovní poměr a od této doby je vedena u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Matka dále před odvolacím soudem uvedla, že má sníženou pracovní schopnost, neboť neunese větší psychickou zátěž. V zaměstnání z tohoto důvodu zkolabovala a zaměstnavatel ji propustil ve zkušební době. V současné době nepobírá žádné dávky, je v domácnosti a živí ji manžel. Její manžel je výdělečně činný a nemá vyživovací povinnosti. Matka výživné na nezletilého V. stále neplatí, otec též neplatí výživné na nezletilou A., která je stále studentkou odborného učiliště. Na tomto státním učilišti se školné neplatí, ale hradí si učebnice a pomůcky. Dcera A. učilišti střídá školu s praxí, na praxi dostává kapesné, které v loňském roce činilo 200,- až 300,-Kč, přičemž letos lze očekávat o něco vyšší. V možnostech matky je i v současné době platit na syna výživné ve výši 200,-Kč měsíčně. Z účastnické výpovědi otce odvolací soud zjistil, že i syn V. navštěvuje Odborné učiliště v T., kam denně dojíždí. I on zde neplatí školné, jeho náklady se studiem představují též nákup pomůcek a učebnic. Přestože i nezletilý V. střídá školu s praxí, tak zatím žádný příjem nemá. Studium nezletilého V. na Střední odborné škole a SOU gastronomie v T. otec osvědčil potvrzením této školy. Ze zprávy zaměstnavatele otec – Krušnohorské strojírny K. – odvolací soud zjistil, že za období od ledna 2005 do srpna 2005 otec dosahoval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 12.013,-Kč. Ze zprávy posledního zaměstnavatele matky – SPAR České obchodní společnosti s.r.o. v P. – zjistil, že matka v období od února 2005 do března 2005 dosahovala u tohoto zaměstnavatele průměrný čistý měsíční příjem 5.422,-Kč. Ze zprávy zaměstnavatele matky – B.A. DORA a.s. M. odvolací soud zjistil, že matka u tohoto zaměstnavatele byla zaměstnána v období od 9.4.2003 do 30.6.2004 a tento její pracovní poměr byl ukončen uplynutím sjednané doby. Ze zprávy zaměstnavatele matky Tesco Stres ČR,a.s. P. odvolací soud zjistil, že u tohoto zaměstnavatele byla v pracovním poměru matka od 7.9.2004 do 1.12.2004 a tento pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele. V posuzované věci je nepochybné, že od doby poslední soudní úpravy výchovy a výživy nezletilé A. a V. došlo k změně poměrů. Výchova a výživa nezletilé A. byla před vydáním napadeného rozsudku naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v M. ze dne 8.6.1998, čj.. 19 P 646/96-47, kterým byla svěřena do výchovy otce a matce bylo uloženo, aby platila na výživu této nezletilé za období od 1.2. do 30.6.1997 částkou 350,-Kč měsíčně a následném období od 1.7.1997 bylo určeno, že matce se vyživovací povinnost nestanoví. Výchova nezletilého V. byla naposledy upravena již v souvislosti s rozvodem manželství rodičů tak, že byl tento nezletilý na dobu po rozvodu svěřen do výchovy otce a matce bylo stanoveno výživné na tohoto syna ve výši 500,-Kč měsíčně počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství (tj. dnem 26.10.1999). Takto určená vyživovací povinnost matky k nezletilému V. byla následně změněna tak, že vyživovací povinnost matky k nezletilému se s účinností od 1.7.1997 zrušuje v situaci, kdy matce přibyla vyživovací povinnost k nezletilé K., se kterou byla matka na mateřské dovolené, takže od 1.7.1997 do 20.12.1997 byla pouze příjemkyní nemocenských dávek ve výši okolo 2.500,-Kč měsíčně a od 21.12.1997 pak pobírala pouze peněžitou pomoc v mateřství ve výši 2.800,-Kč měsíčně. Otec měl v době této změny vedoucí k vydání shora citovaného rozhodnutí, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19.6.2000, č.j. 19 P 646/96-72, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ú. ze dne 18.10.2000, č.j. 10 Co 700/2000-84 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 9.530,-Kč a nezměněnou vyživovací povinnost ke dvěma dětem, které měl i ve faktické výchově. Ke změně poměrů ve smyslu citovaného ust. § 28 zákoníku o rodině došlo po této poslední soudní úpravě ve vztahu k nezletilé A. ve změně faktické výchovy této nezletilé, neboť nezletilá A. odešla z výchovného prostředí od otce a ode dne 30.6.2004 je ve faktické výchově matky. V této výchově je řádně zabezpečena a tuto změnu vyvolala sama nezletilá, která chce ve výchově matky setrvat. K námitkám odvolatele lze zdůraznit, že sama nezletilá A. před Městským úřadem v L. dne 19.10.2004 uvedla, že chce definitivně zůstat u matky, když sama dospěla k závěru, že děvče má vyrůstat s matkou a že vztah s otcem nechce narušit, neboť ho má ráda s tím, že se jí a bratrovi řádně věnoval. V této době bylo nezletilé 16 let, a proto okresní soud nepochybil, když nezletilou A. svěřil do výchovy matky. Takovýmto rozhodnutí došlo pouze ke sjednocení právního stavu s vytvořeným faktickým stavem trvajícím již od 30.6.2004. Odvolací soud shledal v této části rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, a proto jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Závěrem je možno dodat, že i sama nezletilá A., která je již ve věku blížícímu se zletilosti je schopna s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah tohoto rozhodnutí, si sama přála zůstat ve výchově matky s tím dopadem, že již nebude v každodenním kontaktu s otcem a jejím bratrem V. V zájmu nezletilé A. je tedy i dle odvolacího soudu výchovné prostředí u matky, které dcera rodičů v tomto věku dospívání preferuje, a proto nelze než tento fakt respektovat. Toto výchovné prostředí je bez závad a i dle zjištění opatrovníka zajišťuje příznivé podmínky pro zdárný vývoj nezletilé. Ve vztahu k určení výživného pro nezletilou A. odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně potud, že otci uložil povinnosti přispívat na výživu nezletilé A. měsíčně částkou 1.300,-Kč měsíčně již od 1.7.2004, tj. od doby změny faktického výchovného prostředí nezletilé, po kterou otec na její výživu matce ničím nepřispíval. Okresní soud o této změně rozhodl až opožděně a zcela bez reakce ve vztahu k plnění vyživovací povinnosti otce k nezletilé A., a proto odvolací soud majíc oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci, stanovil otci vyživovací povinnost v okresním soudem stanovené výši k nezletilé A. již ode dne 1.7.2004, tj. od doby, kdy je fakticky ve výchově matky a nastala změna poměrů. Výši stanoveného výživného pro nezletilou A. odůvodňují její potřeby, tak i příjmy otce, který od 1.7.2004 dosahoval příjem v rozmezí od 11.500,-Kč do 12.000,-Kč, kdy příjem ve výši 12.000,-Kč měsíčně čistého dosahoval v průměru celého (soudem zjišťovaného) období roku 2005, tj. před rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud tedy při okruhu dvou vyživovacích povinností otce shledal za odpovídající kritériím zákoníku o rodině (tj. ust. § 96 zák. o rodině a ust. souvisejících) výživné ve výši 1.300,-Kč, kdy takto stanovené výživné nepřesahuje výdělkové možnosti a schopnosti otce, který po odvolacím soudem stanovenou dobu (tj. od 1.7.2004) do doby vyhlášení rozsudku odvolacího soudu vůbec matce neplatil, a proto odvolací soud ve vztahu k shora uvedenému rozsudek soudu zčásti změnil tak, že jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku podle ust. § 220 o.s.ř. a určil nedoplatek vzniklý určením výživného otci za tuto dobu, tj. od 1.7.2004 do 31.10.2005 ve výši 20.800,-Kč ( 28 měsíců x 1.300,-Kč), které otci uložil splácet s běžným výživným v měsíčních splátkách ve výši 500,-Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Tento nedoplatek výživného je nedoplatkem běžného výživného, jehož účelem je krytí základních a nezbytných potřeb nezletilé, které v této době hradila výhradně matka a naopak otec tuto povinnost nevykonával ( ani osobními výkony či plněními, jenž byly pouze příspěvky nezletilé na kredit mobilního telefonu), a proto do tohoto nedoplatku nelze tyto platby otce nad rámec běžného výživného započítat či odečítat. Pokud jde o stanovení vyživovací povinnosti matky vůči nezletilému Vlastimilovi jíž okresní soud stanovil pro dobu od 7.9.2004 v obdobích, jak je uvedeno shora, shledal odvolací soud odvolání otce za zčásti důvodné, i když z jiných důvodů než uvádí odvolatel. Odvolací soud rozsudek okresního soudu v této části změnil potud, že matka je povinna okresním soudem stanovené výživné, tj. ve výši 200,-Kč měsíčně, platit již od 1.9.2004 (tj. i za okresním soudem neručenou dobu od 1.1.2005 do 20.2.2005), neboť v řízení bylo prokázáno, že od této doby se matka zapojila do pracovního procesu, i když s krátkodobými evidencemi u úřadu práce, čímž osvědčila, že v možnostech matky je dosahovat příjem v průměru měsíčně čistého 4.500,-Kč. S ohledem na toto zjištění, nelze z krátkodobé nezaměstnanosti matky dovozovat, že tyto její schopnosti pominuly, ale naopak je nutno posuzovat je v celkovém delším časovém období, (tj. po dobu od 1.9.2004 do doby vyhlášení rozsudku, kdy matka převážnou část byla zapojena do pracovního poměru). S ohledem na věk nezletilého V. a jeho potřeby s přihlédnutím k výdělku matky, jenž byl ve výši 4.500,-Kč měsíčně čistého, což je příjem pod hranicí minimálního mzdy shledal odvolací soud s přihlédnutím k celkovým třem vyživovacím povinnostem matky a její současné opětovné nezaměstnanosti za přiměřené výživné ve výši 200,-Kč měsíčně (srov. ust. § 96 a ust. související zákoníku o rodině), tak jak správně stanovil okresní soud. Ve vztahu k výši stanoveného výživného shledal odvolací soud námitky otce za nedůvodné, neboť v provedeném dokazování bylo zjištěno, že veškeré pracovní poměry matky v rozhodné době nebyly ukončeny pro hrubé porušení pracovních povinností matky, ale naopak bez její zavinění, tj. např. ve zkušební době nebo uplynutím sjednané doby trvání pracovního poměru. S ohledem na ten fakt, že i u matky bylo zjištěno, že po dobu stanovení výživného pro nezletilého V. otci vůbec ničím nepřispívala, určil odvolací soud za dobu od 1.9.2004 do 31.10.2005 nedoplatek na výživném ve výši 2.800,-Kč ( 14 měsíců x 200,-Kč). Ze všech vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu shora podrobně rozvedenému a ve výroku rozsudku uvedeném změnil podle ust. § 220 o.s.ř. a ve zbývající části jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Závěrem je nutno k námitce podjatosti otce adresované soudkyni soudu prvního stupně lze dodat, že odvolací soud je shledal za právně irelevantní, neboť byla vznesena až v rámci odvolacího řízení (tj. v odvolání v situaci, kdy byl otec před zahájením jednání (tj. při prvním jednání) v posuzované věci poučen podle ust. § 15a o.s.ř., že námitku podjatosti soudce je povinen uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde. Odvolatel takto neučinil, (jak vyplývá z obsahu spisu), přičemž v odvolacím řízení obecně formulovaná námitka podjatosti týkající se pouze odvolatelem tvrzené ( v protokolu o jednání nepodloženého) vyjádření soudkyně,není důvodnou, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednání věci (srov. ust. § 14 odst.4 o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i řízení odvolacího bylo rozhodnuto za použití ust. § 224 odst.2 o.s.ř. podle ust. § 146 odst.1 písm.a) o.s.ř. tak, jak se podává ve výrokové znělce tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Ústí nad Labem dne 17.října 2005 předsedkyně senátu