K námitce promlčení nemusí soud přihlédnout, bylo-li by její uplatnění v rozporu s dobrými mravy.

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. J. a soudců JUDr. J. N. a Mgr.T. T. ve věci žalobců: a) M. H., b) K. H., zastoupených JUDr. V. L., advokátem, proti žalovanému: Mechanika T., zastoupenému JUDr. I. K., advokátem, o zaplacení částky 75 000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 16.10.2003, č.j. 9 C 208/2003 – 62, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve vztahu k žalobci M. H. p o t v r z u j e b) ve vztahu k žalobkyni K. H. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. II. Žalobce M. H. je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 19 354,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. I. K. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 75 000,- Kč s 15 % úrokem za dobu od podání žaloby do 30.6.1999 a to do zaplacení a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 15 050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi stavební společností MH Círus P., zastoupenou žalobcem M. H. a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor na pozemku č. parc. 282 a ostatní plochy č. parc. 283, podle níž byl žalovaný vlastníkem uvedených nebytových prostor. Nájemní smlouva byla uzavřena dne 1.12.1994 na dobu určitou do 31.5.1995 a nájemné bylo dohodnuto na částku 15 000,- Kč. Podle výpisu z bankovního účtu u Komerční banky v Ž. bylo žalovanému zaplaceno na nájemném ve dnech 27.12.1994, 18.1.1995, 10.2.1995, 25.4.1995 a 22.5.1995 celkem 75 000,- Kč. U Okresního soudu v L. bylo od roku 1995 vedeno řízení mezi žalovaným jako žalobcem, proti společnosti Armabeton K., a.s., zapsané jako vlastník v katastru nemovitostí, o určení vlastnictví k uvedeným nemovitostem. Řízení pravomocně skončilo zamítnutím žaloby. Dne 22.5.1995 uzavřeli žalobci kupní smlouvu se společností Armabeton K., a.s. a získali předmětné nemovitosti do společného jmění manželů, právní účinky vkladu nastaly dnem 22.5.1995. Žalobci se domáhali vrácení částky 75 000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný nebyl vlastníkem pronajatých nemovitostí. Okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o pronájmu nemovitostí je absolutně neplatná, neboť žalovaný nebyl vlastníkem těchto nemovitostí, navíc nájemce, jak je uveden v nájemní smlouvě, neexistuje. Žalovaný se proto obohatil o částku 75 000,- Kč, ovšem vznesl námitku promlčení a okresní soud žalobu zamítl, neboť nárok je promlčen, když dvouletá promlčecí doba začala běžet dnem 22.5.1995 a skončila dnem 22.5.1997 a žaloba byla podána dne 30.6.1999, tedy po uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení za právní zastoupení advokátem. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, ve kterém poukázali na to, že k námitce promlčení nemělo být přihlédnuto, neboť je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný od počátku věděl, že přijímá nájemné z neplatné smlouvy, protože se pouze považoval za vlastníka, ale nikdy jím nebyl a muselo mu být známo, že žalobce uvádí v omyl. Kromě toho žalobci namítali, že v řízení před okresním soudem došlo k vadě řízení, když při ústním jednání dne 8.10.2003 byla výslovně vzata zpět žaloba podaná K. H. a navrženo, aby řízení bylo zastaveno, okresní soud však o tomto návrhu nerozhodl. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že odvolání žalobkyně je důvodné, protože okresní soud nepřihlédl k jejímu zpětvzetí žaloby. Odvolání žalobce však za důvodné nepovažuje, neboť oběma stranám byla známa fakta, která se vzápětí stala předmětem soudních řízení, vedených u Okresního soudu v L., a to pod sp. zn. 10 C 192/95 o určení vlastnického práva k nemovitostem ve věci žalobce Mechanika, proti Armabeton a sp. zn. 6 C 131/95 o vydání nemovitostí ve věci žalobce Armabeton, proti Mechanika. Z těchto důvodů nebyla uzavřena smlouva kupní, ale nájemní. Právě proto, že žalobci znali fakta, umožnilo jim to za zády žalovaného uzavřít kupní smlouvu se společností Armabeton, a.s. dne 25.5.1995 za částku jeden milión korun přesto, že tržní cena činila 5,7 miliónu korun. Žalovaný se nechoval v rozporu s dobrými mravy a žalobci se jen stěží mohou dovolávat dobrých mravů za situace, kdy sami vědomě přispěli ke vzniku neplatné smlouvy a zejména za situace, kdy užívali nemovitosti, které jim nepatřily. Pokud by získali šestiměsíční užívání cizích nemovitostí zdarma, tak takový výsledek se nesrovnává s ustanovením § 3 odst. 1 a § 1 obč. zák. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání podle občanského soudního řádu, účinného do 31.3.2005 (Čl.II bod 2 zákona č. 59/2005 Sb.) a odvolání žalobkyně shledal důvodným, nikoli však odvolání žalobce. V posuzované věci není mezi účastníky sporu o tom, že smlouva o nájmu nebytových prostor, která byla uzavřena dne 1.12.1994 mezi stavební společností MH Círus P. a žalovaným je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák., že žalované byla za užívání nebytových prostor zaplacena částka 75 000,- Kč a že z uvedeného důvodu je třeba posuzovat nárok žalobců dle ustanovení § 451 obč. zák., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat a dle ustanovení § 457 obč. zák. , neboť je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, soud prvního stupně se touto zabýval a podle názoru odvolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobce je promlčen. Poslední splátka z celkové částky 75 000,- Kč byla zaplacena dne 25.4.1995 a žalobce nejpozději v den uzavření kupní smlouvy se společností Armabeton K., a.s., tedy dne 22.5.1995 se dozvěděl, že žalovaný se bezdůvodně obohatil a to o částku, která je předmětem sporu. Od tohoto dne počala běžet subjektivní promlčecí doba, která uplynula dnem 22.5.1997, ovšem žaloba byla podána dne 30.6.1999, tedy po uplynutí promlčecí doby. Pokud jde o námitku žalobců, že k námitce promlčení nemělo být přihlédnuto, neboť je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud je toho názoru, že v zásadě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je možná, ovšem musí být odůvodněna mimořádnými okolnostmi případu. Tyto žalobci spatřují v jednání žalované, která, podle názoru žalobců věděla, že přijímá nájemné z neplatné smlouvy, neboť nebyla vlastníkem nemovitostí. Lze souhlasit s žalobci, že žalovaná v době uzavírání nájemní smlouvy sice nebyla jako vlastník nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí, ovšem z řízení před Okresním soudem v L., vedeným pod sp. zn. 10 C 192/95 je zřejmé, že byla přesvědčena o svém skutečném vlastnictví. Ostatně žalobcům nic nebránilo z výpisu katastru nemovitostí tyto skutečnosti ověřit. Odvolací soud proto nepovažuje jednání žalované za důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly spatřovat v uplatněné námitce promlčení rozpor s dobrými mravy, neboť v daném případě se o žádné mimořádné okolnosti případu nejedná. Pokud jde o nárok žalobkyně K. H. ve vztahu k žalovanému, dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je předčasné, neboť žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení zpět a soud prvního stupně o zpětvzetí návrhu dosud nerozhodl. V dalším řízení proto bude na soudu prvního stupně, aby o návrhu žalobkyně rozhodl dle ustanovení § 96 o.s.ř. a pokud řízení ve vztahu mezi těmito účastníky zastaví, zároveň rozhodne o nákladech řízení ve vztahu mezi nimi a to včetně nákladů, které vznikly v průběhu odvolacím řízení. Z vyložených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu zčásti, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.) a zčásti zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný měl v odvolacím řízení ve vztahu k žalobci M. H. úspěch, byly mu přiznány náklady odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem. Tyto náklady sestávají z paušální sazby výše odměny v částce 15 750,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), dvou režijních paušálů za 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady cestovních výdajů z místa sídla advokáta k procesnímu soudu ve výši 264,- Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 100,- Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a daně z přidané hodnoty ve výši 3 090,16 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti výroku rozsudku, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti výroku, kterým byl rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení n e n í dovolání přípustné. V Ú. dne 10. listopadu 2005 předsedkyně senátu