V případě prodlení vlastníka bytové jednotky s placením příspěvku na správu domu ve smyslu § 15 odst. 1 zák.č. 72/1994 Sb., nelze požadovat jako příslušenství pohledávky poplatek z prodlení, nýbrž pouze úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.).

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. B. a soudců JUDr. J. K. a JUDr. V. Š. ve věci žalobce S. v. b. j. proti žalovanému M. Č., o 21.260,-Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 11.5.2004, č.j. 18 C 69/2004-44, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. a III. potvrzuje a jinak zůstává nedotčen. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 21.260,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dalším výrokem (II.)namítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 21.260,-Kč od 5.2.2003 do zaplacení a konečně (výrokem III.) rozhodl podle poměrného úspěchu účastníků ve věci o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud posoudil vztah mezi žalobcem a žalovaným jako vztah mezi společenstvím vlastníků bytových jednotek a vlastníkem jednotky ve smyslu zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. a protože žalovaný neplnil své povinnosti vlastníka jednoty ve smyslu ust. § 13 a násl. citovaného zákona, tj. povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku (§ 15 odst. 1 cit. zákona), vyhověl okresní soud žalobě a splatnou zálohu na stanovené náklady v žalované výši 21.260,-Kč uložil žalovanému zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Přitom odmítl jako nepřípadnou námitku žalovaného směřující k zamítnutí žaloby odůvodněnou tím, že bytovou jednotku dal do nájmu třetí osobě, která se v nájemní smlouvě zavázala zálohy platit. Nárok žalobci na příslušenství žalované pohledávky uplatněný v podobě poplatku z prodlení nepřiznal s odkazem na § 517 odst. 2 a § 697 obč. zák. a s odůvodněním, že žalovaný žalobci nedluží jako nájemník bytu. Proti rozsudku, jeho zamítavému výroku, podává včas odvolání žalobce. V odvolání poukazuje na nesprávnou právní kvalifikaci soudu prvního stupně, neboť platby dle § 13 a 15 zák.č. 72/1994 Sb. jsou určeny pro činnost žalobce a pokud nejsou hrazeny, je činnost žalobce ohrožena. Z toho je dle názoru žalobce zřejmé, že práva a povinnosti mezi účastníky nelze pojímat jen v rozsahu občanského zákoníku, ale je nutné vzít v úvahu i příslušná ustanovení obchodního zákoníku. Žádá, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsahu v rozsahu odvoláním dotčený tj. ve výroku II. včetně odvislého výroku III Výrokem I. se nezabýval, neboť nebyl odvoláním dotčen a rozsudek okresního soudu proto v této části nabývá samostatně právní moci (§ 212 o.s.ř.). Odolání není důvodné. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném a ani krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a proto z něj vychází. Ostatně jak vyplývá z odvolání, žalobce ani skutková zjištění potažmo skutkový závěr okresního soudu ani nenapadá, napadá „jen“ jeho závěr právní. Právě nesprávné právní posouzení věci bylo i jediným odvolacím důvodem a to pak ve svém důsledku bylo i důvodem pro rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř. ). Ze skutkového stavu vyplývá, že žalovaný je vlastníkem jednotky č. 647/5 v domě čp. 646, 647 a současně spoluvlastníkem společných částí budovy čp. 646, 647 v rozsahu 529/9917 včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 529/9917 ke stavebnímu pozemku parc.č. 1683/7, 1683/8. Žalobce je zapsán v rejstříku společenství vlastníků bytových jednotek od 1.7.2000. Žalovaný v době od 1.10.2002 do 31.10.2003 neplatil příspěvek na náklady se správou domu v měsíční výši 669,-Kč a neplatil dále zálohy na služby v měsíční výši 2.126,-Kč. Z takového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu ve vztahu k příslušenství uplatněné pohledávky i správný závěr právní. Soud prvního stupně na skutkový stav správně aplikoval příslušná ustanovení hmotného práva, která navíc přehledně a náležitě v logické návaznosti ve vztahu k předmětu řízení vyložil a proto odvolací soud na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Pro úplnost odvolací soud s ohledem na obsah odvolání jen dodává a doplňuje závěry okresního soudu: Předmětem odvolacího přezkumu je právní otázka, jakou povahu a v jakém rozsahu lze věřiteli přiznat příslušenství pohledávky vyplývající ze závazkového vztahu dle zák.č. 72/1994 Sb. Rozhodnutí okresního soudu v dané věci vychází ze závěru, že nároku žalobce na příslušenství pohledávky představující poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně nelze vyhovět za situace, kdy mezi žalobcem a žalovaným nebyl založen nájemní vztah k bytu. Podle § 3 odst. 1 zák.č. 72/1994 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, práva a povinnosti vlastníků budov a práva a povinnosti spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek (dále jen "vlastník jednotky") upravuje občanský zákoník. Není-li předmětem spoluvlastnictví jednotka, ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví, se nepoužijí. Právní vztahy k jednotkám se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí (odst. 2 téhož ustanovení). Nárok žalobce na zaplacení žalované částky je nárokem vyplývajícím ze závazkového vztahu vzniklým na základě skutečností stanovených zákonem č. 72/1994 Sb., který ve svém ust. § 3 stanoví subsidiární použití občanského zákoníku. Žádné z ustanovení zákona o vlastnictví bytů nestanoví povahu ani výši příslušenství pohledávky pro případ prodlení některé ze stran daného právního vztahu a proto správně okresní soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku upravující prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu (§ 517 obč. zák.) a případný je i jeho odkaz na ust. § 697 obč. zák. Znamená to, že pokud mezi účastníky nebyl založen právní vztah vyplývající z nájmu bytu, pak žalobci (věřiteli) nelze přiznat příslušenství v podobě poplatku z prodlení, ale „pouze“ úrok z prodlení a to byť může být část nákladů spojených se správou domu a pozemku vnímána ve své podstatě jako úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytové jednotky dle § 696 a násl. obč. zák. Za tohoto stavu je žaloba na zaplacení poplatku z prodlení nedůvodná a odvolací námitky žalobce je nutno odmítnout. Z vyložených důvodů krajský soud proto napadený rozsudek v odvolání dotčené části (ve výroku II.) jako věcně správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), potvrdil (§ 219 o.s.ř.) Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému náklady, jak vyplývá z obsahu spisu, nevznikly a neúspěšný žalobce na jejich náhradu právo nemá (§224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.) Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Ú. dne 16. února 2005 předsedkyně senátu