Usnesení soudu vydané v trestním řízení podle § 307 odst. 1 a 2 tr. řádu, kterým je trestní stíhání po stanovenou zkušební dobu zastaveno a obviněnému podle § 607 odst. 3 tr.řádu uloženo, aby ve zkušební lhůtě způsobenou škodu nahradil, je toliko určitou preventivní sankcí danou trestním řádem, nelze jej však považovat za exekuční titul podle § 254 písm. a) o.s.ř. a na jeho základě exekučně vymáhat uloženou náhradu škody.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V. Š. a soudců JUDr. J. K. a Mgr. T. T. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M ě s t o Č. L. proti povinnému L. R., pro 940,-Kč, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v L. ze dne 18.10.2005, č.j. 20 E 1012/2005-5, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že titul není vykonatelný. Ve včas podaném odvolání oprávněný se závěry okresního soudu nesouhlasí a zdůrazňuje, že usnesení, které je podkladem výkonu obsahuje všechny náležitosti-je dostatečně identifikován oprávněný a povinný, je vymezena povinnost, kterou má povinný splnit (uhradit v penězích vyjádřenou škodu) a její rozsah (5.490,-Kč) a zcela určitě a jasně je stanovena i lhůta ke splnění povinnosti (ve zkušební době 18 měsíců). Požaduje napadené usnesení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu včetně jeho postupu vydání napadeného usnesení předcházející a třeba konstatovat, že odvolání nelze přiznat důvodnost. Podle § 251 o.s.ř. může oprávněný podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, nesplnil-li povinný včas, řádně a dobrovolně vše, co mu splnit ukládá vykonatelné rozhodnutí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud výkon rozhodnutí nařídí, zjistí-li, že vymáhaná pohledávka je určena řádným vykonatelným titulem, který je s podaným návrhem ve shodě a výkon je požadován způsobem v zákoně uvedeným a není zřejmě nevhodným (§ 261 odst. 2 o.s.ř.). Jen jsou-li splněny všechny tyto podmínky (včetně tvrzení oprávněného o nesplnění povinnosti povinným), lze výkon rozhodnutí nařídit. Pokud okresní soud vyšel ze skutečnosti, že tyto zákonné předpoklady v posuzované věci nejsou splněny a výkon rozhodnutí proto nenařídil a návrh zamítl, pak je tento postup správný. Nejvyšší soud ČSR uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 30.12.1971, sp.zn. 1 Cz 60/71 (jehož závěry jsou i nadále aplikovatelné), že základní předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je jeho vykonatelnost. Náležitosti, které musí být dány, aby rozhodnutí bylo vykonatelné, jsou jednak formální a jednak materiální (obsahové) povahy. Nezbytným materiálním předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, což ostatně plyne ze samé podstaty vykonávacího řízení. Má-li být nějaké právo a jemu odpovídající povinnost vynuceny soudním výkonem rozhodnutí, musí být stanoveny tak, aby vykonávající orgán věděl, co má být výkonem rozhodnutí vynuceno, aby to nemusel teprve během vykonávacího řízení zjišťovat. Proto z hlediska materiálního musí každé rozhodnutí, aby bylo vykonatelné, obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a konečně přesně stanovenou lhůtu k plnění. Rozhodnutí, které tyto náležitosti nemá, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí. V projednávané věci je dle návrhu podkladem (titulem) pro nařízení výkonu usnesení Okresního státního zastupitelství v Č. L. ze dne 11.11.1997, č.j. 2 Zt 1846/97-7. Tímto rozhodnutím bylo trestní stíhání povinného podle § 307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastaveno, podle § 307 odst. 2 tr. řádu stanovena zkušební doba 18 měsíců a konečně pak dle § 607 odst. 3 tr. řádu povinnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby nahradil škodu. Není pochyb o tom, že rozhodnutí vydaná v trestním řízení, pokud je jejich součástí výrok o náhradě škody, jsou exekučním titulem (§ 274 písm. a/ o.s.ř.). Vycházeje však z předloženého exekučního titulu, a s přihlédnutím k tomu, co bylo shora naznačeno, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, posouzení oprávněného o tom, že toto rozhodnutí je vykonatelné, nesdílí. Jak bylo uvedeno shora, každé rozhodnutí, aby bylo exekučním titulem, musí obsahovat mimo jiné přesné a nepochybné vymezení obsahu a rozsahu vynucované povinnosti a stanovení lhůty k plnění. Právě takovou vlastnost vykonávané rozhodnutí postrádá. Pouhé uložení povinnosti povinnému, aby ve zkušební době nahradil škodu způsobenou trestným činem, takovým přesným vymezením povinnosti ani lhůtě k plnění není. Případný není ani odkaz oprávněného na další obsah usnesení státního zástupce. Soud je totiž vázán jen výrokovou částí, v daném případě je v záhlaví „pouze“ popsán skutek, jehož se měl povinný dopustit a v němž je spatřováno spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 tr.zák. Pokud tedy předložený exekuční titul postrádá jakou konkrétní platební povinností (v jakém rozsahu a v jaké lhůtě) je povinný zavázán, pak závěr okresního soudu odpovídá ustálené soudní praxi. Soud prvního stupně proto správně při neexistenci základního předpokladu pro nařízení výkonu, tj. existence vykonatelného rozhodnutí, návrh zamítl a odvolacímu soudu pak nezbývá, než napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdit (§ 219 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází ze skutečnosti, že povinnému, kterému by podle výsledku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 254 odst. 1 a § 270 odst. 1 o.s.ř.) žádné náklady, jak vyplývá z obsahu spisu, nevznikly a neúspěšný oprávněný na jejich náhradu právo nemá. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné, l z e proti němu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v L. V Ú. dne 9. prosince 2005 předseda senátu