Při posuzování výdělečných možností a schopností osoby k výživě povinné, nelze do zjištěného příjmu ze zaměstnání mechanicky započítávat cestovní náhrady za služební cesty do zrahraničí, nicméně je třeba k nim přihlédnout a posoudit do jaké míry jsou z těchto prostředků hrazeny náklady, které by jinak musely být hrazeny z příjmu ze zaměstnání.

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. B. a soudkyň JUDr. B. G. a JUDr. H. K. ve věci péče o nezl. J. Š., zastoupeného Městským úřadem v L. jako kolizním opatrovníkem, syna L. Š., a J. Č., zastoupeného JUDr. K. S., advokátem v Ú., o zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v L. ze dne 10. června 2004, č. j. P 1/2004-50, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že výživné stanovené otci rozsudkem Okresního soudu v D. ze dne 9. 12. 1993, č. j. 11 Nc 313/93-10 ve výši 700,- Kč měsíčně se počínaje od 1. 5. 2003 zvyšuje na 1.800,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky, a že nedoplatek výživného vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 5. 2005 ve výši 22.700,- Kč je otec povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,- Kč spolu s běžným výživným k rukám matky počínaje měsícem srpnem 2005, pod ztrátou výhody splátek. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zvýšil okresní soud výživné otci pro nezletilého J. počínaje od 1. 5. 2003 na 2.500,- Kč měsíčně s tím, že vyčíslil dlužné výživné za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 5. 2004 celkovou částkou 20.800,- Kč a otci uložil tento dluh uhradit k rukám matky do tří měsíců od právní moci rozsudku. Tím změnil rozsudek Okresního soudu v D. ze dne 9. 12. 1993, č. j. 11Nc 313/93-10. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti označenému rozsudku podal odvolání otec, který okresnímu soudu vytýká, že nesprávně zjistil výdělkové možnosti a schopnosti otce a v návaznosti na to nesprávně posoudil změny v jeho poměrech, stejně jako změny v poměrech nezletilého J. a zvýšil otci výživné takovou měrou, která není přiměřená skutečně existujícím poměrům. Otec zdůrazňuje, že převážná část jeho příjmů, s nimiž okresní soud počítal, jsou tzv. diety a cestovné. Podle otce nelze tyto náhrady do jeho příjmů zahrnovat, protože je stoprocentně spotřebuje na svoje náklady při zahraničních cestách. Dále otec vypočítává své náklady na bydlení a stravu a pokud jde o nezletilého Jana, poukazuje na to, že jeho potřeby se nezvýšily v souvislosti s jeho aktivitami a zálibami, protože existovaly již při jeho předchozím rozhodování o výživném a k dalším aktivitám jako pozemní hokej, nelze při určení výživného přihlížet, neboť se jedná o zálibu nadstandardní. Otec požaduje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že výživné, které je otec povinen platit pro nezletilého Jana, se zvyšuje počínaje od 1. 5. 2003 na částky 1.400,- Kč měsíčně a že nedoplatek, vzniklý zvýšením výživného ve výši 6.500,- Kč je otec povinen uhradit do tří měsíců od právní moci rozsudku. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, zčásti jej doplnil a shledal odvolání částečně důvodným. Okresní soud rozhodoval o návrhu matky na zvýšení výživného odůvodněného nárůstem potřeb nezletilého od posledního rozhodnutí o výživném, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v D. ze dne 9. 12. 1993, č. j. 11Nc 313/93-10, jímž bylo otci stanoveno výživné ve výši 700, -Kč měsíčně za situace, kdy otec dosahoval průměrného měsíčního čistého výdělku 3.511,- Kč a kdy rodiče podle obsahu spisu zřejmě neměli žádnou další vyživovací povinnost. Správně zaměřil okresní soud dokazování na zjištění, zda v poměrech rodičů a nezletilého J. nastaly takové změny poměrů, které odůvodňují vydání nového rozhodnutí o výživném. Pokud jde o nynější poměry z důkazů, které provedl, zjistil okresní soud, že matka má další vyživovací povinnosti k nezletilému D. Š. a M. M., že je vdaná, je na mateřské dovolené a pobírá dávky sociální podpory. V případě otce bylo zjištěno, že nemá žádnou další vyživovací povinnost a že od ledna do června roku 2002 činil jeho průměrný měsíční příjem 16.688,- Kč, od července do prosince 2002 činil jeho průměrný měsíční čistý příjem 22.488,- Kč, v roce 2003 18.650,- Kč a v roce 2004 byl průměrný měsíční příjem otec vykázán částkou 18.214,- Kč. Rovněž u nezletilého J. učinil okresní soud závěr o tom, že nastaly v jeho poměrech výrazné změny, vzniklé přiměřeným nárůstem jeho potřeb za uplynulých deset let. Nezletilý chodí do sedmé třídy základní školy, od roku 2002 hraje aktivně pozemní hokej, s čímž samozřejmě souvisí i další výdaje. Okresní soud shledal, že nastaly změny v poměrech rodičů i nezletilého a že jsou dány podmínky pro zvýšení výživného ve smyslu ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině. Krajský soud považuje dokazování provedené okresním soudem za dostačující ke zjištění skutkového stavu a sám z něho také po doplnění dokazování o aktuální zprávu o výdělku otce, z níž zjistil, že průměrný měsíční příjem otce za dobu od dubna do prosince 2004 činil 8.389,- Kč a za dobu od ledna do dubna 2005 činil 8.771,- Kč, dále byly vypláceny cestovní náhrady za prvé období v průměru 7.366,- Kč měsíčně a za druhé období v průměru 6.843,- Kč měsíčně, vycházel. Podle ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině mění-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Krajský soud shodně se soudem okresním zastává názor, že nastaly změny v poměrech rodičů i nezletilého. Pokud se jedná o nezletilého, jeho potřeby vzrostly přirozeně s věkem na stravu, ošacení, studium, neboť od posledního rozhodnutí o výživném uplynula doba delší deseti let, věku nezletilého odpovídají zvýšené potřeby i v oblasti jeho zájmů, které se v době posledního rozhodování o výživném nemohly u něho projevit. U otce došlo ke zvýšení příjmů, matce pak přibyly další vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Při hodnocení majetkových poměrů otce – zejména jeho příjmů z pracovního poměru, sice nelze mechanicky započítávat do příjmů otce také cestovní náhrady, které jsou mu vypláceny za účelem úhrad jeho nákladů při služebních cestách do zahraničí, nicméně je k nim třeba přihlédnout jako k prostředkům, z nichž převážnou měrou otec zabezpečuje své náklady na stravu, aniž by pak musel činit z jiných svých příjmů. Všem zjištěným změnám v souladu se zásadami zakotvenými v ust. § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině však narozdíl od posouzení okresního soudu odpovídá podle názoru krajského soudu zvýšení výživného na částky 1.800,- Kč měsíčně počínaje od 1. 5. 2003, kdy se uváděné změny nejpozději mohly projevit. Krajský soud proto napadený rozsudek změnil tak, že výživné zvýšil pouze na částky 1.800,- Kč měsíčně s tím, že za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 5. 2005 vyčíslil nedoplatek vzniklý zvýšením výživného v celkové výši 22.700,- Kč, kterou uložil otci zaplatit ve splátkách po 2.000,- Kč v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k výši dlužného výživného. Nedoplatek výživného vyčíslil krajský soud tak, že při zvýšení 1.100,- Kč měsíčně za dobu od 1.5. 2003 do 31. 5. 2005 jde o 25 měsíců po 1.100,- Kč, což činí 27.500,- Kč, od nichž je třeba odečíst částku 4.800,- Kč, zaplacenou dle shodných tvrzení rodičů nad rámec stanoveného výživného v uvedené době. O náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně (vzhledem ke změně napadeného rozhodnutí) rozhodl krajský soud s přihlédnutím k tomu, že se rodiče práva na náhradu těchto nákladů vzdali. Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání. Předsedkyně senátu