15Ca 65/2009-34         ČESKÁ REPUBLIKA  ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně               JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: M. D., bytem „X“, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dlouhá 31/63, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.3.2009, č.j. 13846/08-1500-506118, takto:   I.   Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.3.2009, č.j. 13846/08-1500-506118, kterým došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí o přeplatku Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 9.7.2008, č.j. 159103/08/214912/6383, kterým byla jeho zamítnuta žádost ze dne 8.4.2008 o vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 792 168,- Kč. Žalobce v žalobě zopakoval obsah odvolání, které podal v daňovém řízení. Dále vznesl námitku promlčení, neboť vymožení pohledávky správce daně z daně z příjmů fyzických osob může být promlčeno podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Tuto námitku nemohl vznést v řízení předcházejícím, protože mu odvolacím orgánem nebyla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Dle žalobních tvrzení žalobce splnil všechny své povinnosti, zaplatil daň z příjmů fyzických osob za rok 2000 až 2004, doklady o zaplacení byly dány správci daně k dispozici. Žalobce tvrdil, že mu byla exekučně z účtu správcem daně odvedena částka ve výši 1 475 268 000,- Kč, přičemž správce daně vyzval žalobce, aby prokázal úkony správce daně, což je v rozporu se zákonem. Dále uvedl, že částka ve výši 792 168,- Kč byla inkasována neoprávněně, proto za ní přísluší žalobci úrok z přeplatku, který není v rozhodnutí uveden ani zohledněn. Za den úhrady přeplatku nelze považovat den 15.4.2006, ale den 30.11.1999. Krajským soudem v Ústí nad Labem bylo v roce 2006 ve věci sp. zn. 15 Ca 183/01 rozhodnuto tak, že bylo rozhodnutí správce daně ukládající zaplacení částky ve výši 792 168,- Kč zrušeno. Z tohoto důvodu držel správce daně od 30.11.1999 do právní moci uvedeného rozsudku dne 14.4.2006 tuto částku neoprávněně a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10% ročně z uvedené částky, který činí 712 951 Kč.  Uvedenou částku drží správce daně neoprávněně dodnes. Uvedené penále žalobci zaplaceno nebylo a není ani vedeno v dluzích správce daně vůči žalobci, čímž je zvyšován dluh žalobce vůči správci daně. Správce daně eviduje jak nedoplatek na dani z přidané hodnoty, ač došlo k prekluzi, tak nedoplatek na dani z příjmu fyzických osob, ač došlo k jeho promlčení. Žalobce byl zkrácen na svých právech a správce daně společně se žalovaným porušili čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a k jednotlivým námitkám žalobce uvedl následující.  Daňová povinnost za zdaňovací období roků 2000 až 2004 byla skutečně žalobcem hrazena. V souladu s ustanovením § 59 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků se úhrada daně použila na úhradu nejstarších daňových nedoplatků na dani z příjmů fyzických osob. V případě postupu podle uvedeného ustanovení se nejedná o převedení přeplatku na úhradu u jiné daně, o které správce daně daňového dlužníka vyrozumí. Žalovaný tak nebyl povinen žalobci vyrozumění poslat. Žalobce nebyl vyzýván k prokázání úkonů správce daně. V reklamaci žalobce ze dne 9.7.2007 byly uvedeny údaje o inkasu z účtu dne 11., 17. a 30.11.1999 ve výši 1 475 268 Kč, aniž bylo uvedeno, že se jednalo o exekuci. Tvrzení žalobce o výši částky a datech provedeného inkasa neodpovídalo výši a datům provedených exekucí. Správce daně tak dovodil, že se jedná o platby provedené žalobcem mimo exekuce. Z doplnění reklamace již bylo zřejmé, že se jednalo o exekuce provedené Finančním úřadem v Teplicích. Není zde tedy žádná nezákonnost v jednání správce daně. Dle žalovaného je pravdou, že dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty byl zrušen. Nebyly však zrušeny dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob. Žalobce tak byl povinen zaplatit tuto daň v celkové výši 2 171 882,- Kč. Exekucemi byly vymáhány obě daně zároveň. V lednu 2000 bylo vymoženo celkem 1 619 857,89 Kč, tedy méně než činil nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob. Nedošlo tak k inkasování žalobcem uváděné částky neoprávněně. Navíc převedením přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob ke dni 8.1.2000 a ke dni 15.4.2000 bylo zabráněno tomu, aby vzniklo penále z nezaplacené daně z příjmů fyzických osob. Dnem vzniku přeplatku na dani z přidané hodnoty bylo zaplacení této daně z exekuce, tedy den 7.1.2000 a den 14.1.2000. Dnem úhrady nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob byl den, který následoval po dni vzniku přeplatku. Finanční úřad v Teplicích vydal dne 16.5.2001 pod č.j. 74625/01/210911/5688 výzvu k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, kterou vyzval žalobce k zaplacení daně z příjmů fyzických osob a pod č.j. 74614/01/210911/5688 vydal výzvu k zaplacení nedoplatku na dani z přidané hodnoty v náhradní lhůtě. Odvolání žalobce bylo vyhověno a byla snížena částka nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob. Daňové nedoplatky byly následně evidovány ve správné výši. Správce daně obdržel na základě exekucí od bank platby, které použil na úhradu daňového nedoplatku na dani z přidané hodnoty. Po zrušení dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty použil tyto platby na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob. Částka 792 168,- Kč není a nebyla neoprávněně držena žalovaným, ale byly jí uhrazeny existující daňové nedoplatky žalobce. U žalobce není na dani z přidané hodnoty evidován nedoplatek. Nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob nemůže být promlčen, protože nejstarší daňové povinnosti byly uhrazeny a správce daně vydal dne 30.8.2007 exekuční příkaz, č.j. 189937/07/214941/5788, na srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky k vymožení daňového nedoplatku na této dani. Exekuční příkaz je úkonem ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, kterým se promlčecí lhůta přerušila. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny a nebyla ani zjištěna prekluze daňové povinnosti. Z obsahu správního spisu zaslaného žalovaným a ze soudem vyžádaných dalších listin vztahujících se k exekučnímu řízení provedenému na základě dodatečných platebních výměrů na daň z příjmů fyzických osob, a to č. 990001246, č. 990001247, č. 990001237, č. 990001238, včetně uvedených dodatečných platebních výměrů a kopie exekučního příkazu Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 30.8.2007, č.j. 189937/07/214941/5788, vyplývá následující. Rozhodnutím o přeplatku ze dne 7.6.2007, č.j. 139945/07/214912/6383, rozhodl správce daně podle § 64 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků o převodu přeplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 792 168,- Kč na úhradu nedoplatku daně z příjmů fyzických osob ve výši 1 609 412,79 Kč. Přeplatek byl převeden ke dni 15.4.2006. Na základě reklamace žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že přeplatek byl převeden částkou 69 589,82 Kč se dnem úhrady 8.1.2000 a částkou ve výši 722 578,18 Kč se dnem úhrady 15.1.2000. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14.10.2009, č.j. 15 Ca 92/2008-37, kterým žalobu zamítl. Stejným dnem, jako je datována uvedená správní žaloba, tj. 8.4.2008, je datována i žádost správce daně o vrácení přeplatku ve výši 792 168,- Kč, která je předmětem tohoto řízení. Rozhodnutím  správce daně o přeplatku ze dne 9.7.2008, č.j. 159103/08/214912/6383, bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti, neboť ke dni podání žádosti dne 9.4.2008, nebyl na osobním účtu žalobce žádný přeplatek evidován. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl  žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V uvedené věci považuje soud za nutné předeslat, že žalobní námitky, stejně jako předmět řízení, tj. vrácení přeplatku ve výši 792 168,- Kč na dani z přidané hodnoty, se podstatně shodují se žalobními námitkami a předmětem řízení, o němž již rozhodoval soud ve věci vedené pod sp. zn. 15 Ca 92/2008. V předchozím řízení sp. zn. 15 Ca 92/2008 bylo předmětem přezkumu převedení přeplatku ve výši 792 168,- Kč na nedoplatek daně z příjmů fyzických osob z úřední povinnosti správce daně. Za obdobného skutkového stavu je předmětem přezkumu nevyhovění žádosti o vrácení téhož přeplatku. Soud konstatuje, že neshledal důvody, proč by se měl od dřívějších závěrů soudu uvedených v rozsudku ze dne 14.10.2009, č.j. 15 Ca 92/2008-37, odchýlit. Proto námitku žalobce, že byl vyzýván správcem daně k prokázání předešlých úkonů správce daně, což je v rozporu se zákonem, soud shledal nedůvodnou. Ve věci se jedná se o výzvu správce daně ze dne 28.8.2007, č.j. 187482/07/214912/6383, k prokázání skutečností podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, která byla vydána v reakci na žalobcovu reklamaci ze dne 9.7.2007. V této reklamaci žalobce bylo pouze uvedeno, že inkaso z účtu žalobce v celkové výši 1 475 268,- Kč bylo provedeno dne 11., 17. a 30. 11. 1999, bez bližších podrobností. Správce daně tedy v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků vyzval žalobce k prokázání skutečností týkajících se zaplacených částek v celkové výši a ve dnech výše uvedených. V daném případě žalobce sám v reklamaci ze dne 9.7.2007 tvrdil, že výše uvedená částka ve výše uvedených dnech byla inkasována z jeho účtu, ale bližší podrobnosti neuvedl. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce o výši částky a datech provedeného inkasa neodpovídalo výši a datům provedených exekucí, správce daně dle názoru soudu zcela v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků vyzval žalobce k prokázání skutečností ohledně zaplacených částek dne 11., 17. a 30. 11. 1999 v celkové výši 1.475.268,- Kč, neboť tyto skutečnosti žalobce sám tvrdil. Navíc z obsahu doplnění reklamace ze dne 19.9.2007 vyplývá, že výzva žalovaného k prokázání skutečností nebyla vydána bezdůvodně, když v doplnění reklamace žalobce uvedl údaje, které jednoznačně určily, co bylo důvodem a kým bylo inkaso z účtu žalobce provedeno. Již v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 92/2008 bylo konstatováno, že rozsudkem ze dne 29.3.2006, č.j. 15 Ca 183/01-33, který nabyl právní moci dne 14.4.2006, bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2001, č.j. 4579/130/01, a dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Teplicích ze dne 23.11.1999, č.j. 119954/99/210911/5010, kterým byla žalobci podle zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a § 46 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období od 2. čtvrtletí 1996 do 2. čtvrtletí 1998 ve výši 792 168,- Kč.  V posuzovaném případě tedy částka 792 168,- Kč nepředstavuje vratitelný přeplatek na dani z přidané hodnoty v důsledku vydání zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (nejedná se o nadměrný odpočet, ale o doměření daně z přidané hodnoty), proto nelze den vzniku přeplatku odvozovat od ustanovení § 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, ale pro den vzniku přeplatku je nutno použít ustanovení zákona o správě daní a poplatků.  Podle § 64 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně, je daňovým přeplatkem.  Podle § 64 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně, nebo, není-li takového nedoplatku, jako záloha na dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.12.2005, č.j. 7 Afs 27/2004-66 (www.nssoud.cz), konstatoval, že ustanovení § 64 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků upravuje postup správce daně při existenci přeplatku a umožňuje správci daně použít přeplatku na úhradu případného nedoplatku; přitom o převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník jen vyrozumí. Citované ustanovení pouze určuje postup správce daně, nejde o rozhodovací činnost. Proti tomuto postupu se však daňový subjekt může bránit reklamací podle § 53 zákona o správě daní a poplatků, o níž musí být rozhodnuto. Stejně tak daňový subjekt může požádat správce daně o vrácení přeplatku podle § 64 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků a nedojde-li k vrácení přeplatku, žádost se zamítne rozhodnutím, proti němuž je přípustné odvolání podle odst. 8 téhož ustanovení.  Správce daně nemůže počítat daňovému dlužníkovi penále z nedoplatku, pokud současně eviduje přeplatek na jiné dani. Stejně tak skutečnost, že vrátil-li správce daně daňový přeplatek, potvrzuje tím, že neeviduje současně nedoplatek na této ani jiné dani. Pokud by správce daně postupoval odlišným způsobem, byl by to důvod pro uplatnění reklamace. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.11.2007, č.j. 5 Afs 181/2006-63, (www.nssoud.cz) konstatoval, že vyměří-li správce daně na základě podaného daňového přiznání nadměrný odpočet postupem dle § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, přeplatek na osobním účtu daňového subjektu vzniká dnem následujícím, nikoli až uplynutím třicetidenní lhůty stanovené pro vrácení přeplatku (§ 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty). Uvedené je ve vztahu k okamžiku vzniku přeplatku plně aplikovatelné i na nyní projednávaný případ.  S přeplatkem musí správce daně nakládat striktně podle zákona a přesně v pořadí, který zákon o správě daní a poplatků v ustanovení § 64 odst. 2 stanoví. Přeplatek musí správce daně použít na úhradu případného nedoplatku u jiné daně. Jde o obligatorní úkon, který správce daně provede s datem dne následujícího po dni vzniku přeplatku.  Přeplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 792 168,- Kč vznikl v důsledku vydání zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků dnem, kdy finanční prostředky na úhradu této daně získal správce daně z exekuce, tj. dne 7.1.2000 vznikl přeplatek ve výši 69.589,82 Kč a dne 14.1.2000 ve výši 722 578,18 Kč. Nejednalo se však o vratitelný přeplatek.  Žalobci totiž dne 14.12.1999 byly doručeny i dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, a to č. 990001246 za zdaňovací období 1995 na částku 399 966,- Kč, č. 990001247 za zdaňovací období 1996 na částku 513 720,- Kč, č. 990001237 za zdaňovací období 1997 na částku 724  760,- Kč a č. 990001238 za zdaňovací období 1998 na částku 533 436,- Kč, tedy celkem na částku 2 171 882,- Kč.   Jak je již uvedeno výše, dotyčný přeplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 792 168,- Kč vznikl dnem, kdy finanční prostředky na úhradu této daně získal správce daně z exekuce,  a správce daně ho v souladu s ustanovením § 64 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků správně použil na úhradu nedoplatku u daně z příjmů fyzických osob, přičemž jej byl povinen  převést s datem dne následujícího po dni vzniku přeplatku, tedy s datem 8. 1. 2000, resp. 15.1.2000, což správce daně učinil. Uvedeným způsobem správce daně ve smyslu zásady zákonnosti postupovat musí. K obecné námitce žalobce, že postupem žalovaného či správce daně byl zkrácen na svých právech, soud uvádí, že ze správního spisu takové skutečnosti nezjistil a shledal, že správce daně postupoval tak, aby v evidenci daní nastal stav, jakoby vymožená částka byla od počátku použita na úhradu daně z příjmů fyzických osob, přičemž tento postup, jak je již výše uvedeno, je v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. Soud se zabýval i námitkou promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky žalobce na dani z příjmů fyzických osob podle § 70 zákona o správě daní a poplatků, neboť byť se nelze domáhat přezkoumání původního rozhodnutí, jímž byla daň z příjmů doměřena, jestliže žalobce zpochybnil vykonatelnost správního rozhodnutí, na jehož základě měl nedoplatek vzniknout, je soud povinen se touto otázkou zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 30.5.2007, 1 Afs 6/2006, a ze dne 28.2.2008, 9 Afs 57/2007, www.nssoud.cz). Ustanovení § 70 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků stanoví, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5. Podle § 17 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uloží doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl. Dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, a to č. 990001246 za zdaňovací období 1995 na částku 399 966,- Kč, č. 990001247 za zdaňovací období 1996 na částku 513 720,- Kč, č. 990001237 za zdaňovací období 1997 na částku 724  760,- Kč a č. 990001238 za zdaňovací období 1998 na částku 533 436,- Kč, nabyly shodně právní moci dne 12.3.2001. Dle shora uvedeného ustanovení § 70 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků by promlčecí lhůta uplynula dne 31.12.2007. Dne 30.8.2007 byl správcem daně vydán exekuční příkaz na srážku mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod. č.j. 189937/07/214941/5788, který byl doručován na adresu žalobce. Tento však nebyl zastižen, a proto byla zásilka dne 4.9.2007 poštou uložena a následně jako nevyzvednutá vrácena zpět. Adresu na níž bylo žalobci doručováno – „X“ uváděl sám žalobce jako adresu pobytu, jak v předchozím daňovém řízení, tak i v řízení před soudem. Z tohoto důvodu má soud za to, že v případě uvedeného exekučního příkazu, který soud považuje za úkon přerušující běh promlčecí lhůty podle § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, došlo k jeho doručení fikcí a tím i ke zpravení žalobce ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Lze tedy konstatovat, že dne 19.9.2007 došlo k přerušení promlčecí lhůty a jejímu novému běhu. Nová promlčecí lhůta by skončila dne 31.12.2013. Úkony správce daně spočívající v převodu přeplatku na daň z příjmů fyzických osob byly učiněny v souladu se zákonem, neboť daňová povinnost žalobce nebyla promlčena. Prekluzí práva vyměřit daň z přidané hodnoty se soud ani k námitce žalobce nezabýval, neboť vyměření daně z přidané hodnoty není předmětem tohoto soudního řízení a nebylo předmětem ani předcházejícího daňového řízení, neboť předmětem je pouze řízení o přeplatku na dani z příjmů fyzických osob. Soud tedy konstatuje, že se správce daně nedopustil nezákonnosti, když daňový přeplatek na dani z přidané hodnoty převedl na úhradu daňového nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob tak, jak mu to ukládá zákon o správě daní a poplatků, následující den poté co byly dle rozhodnutí soudu přeplatky neoprávněně inkasovány. Zcela v souladu se zákonem tak správce daně zamítl žádost žalobce o vrácení přeplatku, neboť v době, kdy žalobce žádost podal, již žádný přeplatek neevidoval a žalovaný postupoval správně, když napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl. Správce daně postupoval v souladu se zákonem, když žalobci nevyměřil penále z nedoplatku daně z příjmů fyzických osob a když mu zároveň nepřiznal úrok z přeplatku ve smyslu ustanovení § 64 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků, neboť správce daně postupoval správně tak, jako by žádný vratitelný přeplatek na dani z přidané hodnoty vůbec nevznikl a tuto částku použil od počátku k úhradě nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. soud ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.       Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Ústí nad Labem dne 1. února 2012   JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.                        předsedkyně senátu     Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová