42Ad 21/2011-30     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobce: B. H., bytem „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.9.2011, č.j. „X“, o invalidním důchodu,              t a k t o :     I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.                       O d ů v o d n ě n í :     Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 16.9.2011, č.j. „X“, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.6.2011, č. „X“, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), se od 18.7.2011 odnímá invalidní důchod. Žalobce v žalobě uvedl, že vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu, který mu způsobuje značné problémy, nemůže být zaměstnán. Není schopen vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost. Je dlouhodobě vážně zdravotně postižený. Je 4 roky po operaci páteře a stále trpí bolestmi. Necítí nohy a tato necitlivost mu způsobuje velké potíže při chůzi a stání. Není schopen delší chůze nebo delšího stání. Nemůže zvedat těžká břemena. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že pokud žalobce nebyl shledán podkladovým posudkem okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7.6.2011 a ani dalším posudkem samotné žalované ze dne 29.8.2011 vyhotoveným k uplatněným námitkám, invalidním, bylo napadené rozhodnutí vydáno zcela oprávněně. Rozhodnutí je dle názoru žalované obsáhle a dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha. Posudkový závěr vychází výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu. Trvá na tom, že subjektivní přesvědčení žalobce o nemožnosti vykonávat zaměstnání není důvodem k uznání invalidity. Dále navrhuje vyhotovení nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce a posoudí jeho invaliditu. Žalobce se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil. S ohledem na poučení obsažené v řádně doručeném předvolání bylo jednáno bez jeho účasti. Pověřená pracovnice žalované se při jednání soudu plně odkázala na písemné vyjádření k podané žalobě a na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19.1.2012. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.  Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. D. K. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Most, která při lékařské prohlídce dne 7.6.2011 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že ten již ode dne 7.6.2011 není invalidní. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce odpovídá 30 %, tj. postižení uvedenému v kapitole XIII, oddílu E, položce 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky se nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 16.6.2011 rozhodnutí č. 620 308 0191, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se od 18.7.2011 odnímá invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné námitky, kde uvedl, že dle jeho názoru posudkové komise nevzala v potaz plně jeho zdravotní stav, který se nelepší. Tato skutečnost dle jeho názoru vedla k nesprávnému zjištění skutkového stavu a tím k chybnému rozhodnutí ve věci. Trvá na tom, že je dlouhodobě vážně zdravotně postižený. Je 4 roky po operaci páteře a stále trpí bolestmi. Necítí nohy a tato necitlivost mu způsobuje velké obtíže při chůzi a stání. Nemůže zvedat těžká břemena. Dále trpí žaludečními vředy a vysokým krevním tlakem. Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 29.8.2011. Tento posudek vyhotovovala MUDr. E. V.. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle posuzující lékařky je vertebrogenní algický syndrom bederní páteře po operaci páteře pro kořenový syndrom L5 vlevo. V současné době je dle posudkové lékařky v klinickém nálezu mírný až střední peroneální zánik, hyporeflexie L5/S2, hypestezie v S1 vlevo akrálně. Dominuje funkční porucha hybnosti bederní páteře. Jedná se o středně těžké funkční postižení jednoho úseku páteře se závažnou poruchou dynamiky páteře, ale s lehkým neurologickým nálezem a s minimálním nálezem EMG vyšetření, které neprokázalo ani kořenovou kompresi ani polyneuropatii dolních končetin. Konstatovala v korelaci s klinikou lehký zánik L5 vlevo s psychogenní nástavbou. Konstatovala rovněž, že stav žalobce zcela jistě vyžaduje dodržování režimu vertebropata (neprochladnout, neschopen práce s dlouhou statickou zátěží páteře t.j. trvale v stoje nebo v sedě, neschopen práce v předklonu a zvedání těžkých břemen) a naplňuje podmínky statutu osoby zdravotně znevýhodněné. S přihlédnutím k dosažené kvalifikaci a k různosti vykonávaných povolání je schopen se při omezení výše uvedeného realizovat na trhu práce. Dle posudkové lékařky nejsou přítomny závažné komorbidity, které by ovlivňovaly negativní stav žalobce a tím zvyšovaly míru poklesu pracovní schopnosti. K námitce onemocnění žaludečními vředy uvedla, že je má v anamnéze bez akuizace mnoho let. Pro hypertenzi se žalobce dle posudkové lékařky neléčí. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je dle posudkové lékařky posuzující zdravotní stav žalobce v rámci námitkového řízení zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti 30 %.   Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že námitky žalobce se zamítají.   Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.   Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. V projednávané věci bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, že žalobci se odnímá od 18.7.2011 invalidní důchod, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 7.6.2011 pokles pracovní schopnosti u žalobce dosahuje míry 30 %, v rámci námitkového řízení posudková lékařka dospěla ke stejnému závěru. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda pokles pracovní schopnosti u něho činil nejméně 35%.  Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. V., která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce a také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 19.1.2012. Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odbornou lékařkou – neuroložkou. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V jeho případě nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Komise konstatovala, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronický algický syndrom bederní při stavu po operaci bederní páteře v lednu 2007. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotí komise dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písmeno c). Ze dne stanoveného rozmezí 30 – 40 % stanovila komise míru poklesu na dolní hranici rozmezí – 30 %. Z funkčního hlediska se u žalobce jedná o postižení lehké až středně těžké, což je zřejmé již z neurologického nálezu MUDr. K. ze dne 31.5.2011, kde se uvádí, že žalobci vadí dlouhé sezení, zvláště v autě, přestane pak cítit nohy, vadí mu brnění  a necitlivost nohou, vlevo je brnění větší, vpravo spíše bolest. Objektivně jsou kyčle volné, flexe v kyčli symetrické, extenze kolen symetrické, flexe L2/4 symetrické, přiměřené, bez poruchy citlivosti v dermatomu L4, Lassegue vpravo 60, vlevo 70, Patrick negativní, SI pruží, oboustranně méně zapojí do extenze, po upozornění vpravo zlepší, vlevo deficit 3/5, méně zapojí i do plantární flexe – 3/5 oboustranně, přítomna je hypestesie v dermatomu S1 vlevo akrálně, reflex L5/S2 vpravo přiměřený, vlevo stopa, chůze bizardně s emendovanou pravou dolní končetinou, není peroneální složka, při chůzi po patách jen lehký deficit vlevo, špičky bez motorického deficitu, pánev vpravo jen velmi lehce výše, extenze omezena o 2/3. Dle MUDr. K. se jedná o stav po operaci pro kořenový syndrom L5 vlevo, kde v klinickém nálezu je mírný až střední peroneální zánik, hyporeflexie L5/S2, hypestesie S1 vlevo akrálně, dominuje funkční porucha hybnosti bederní páteře v.s. i s menším podílem funkcionálním. Dle neurologického vyšetření MUDr. N. ze dne 2.6.2011 dle EMG vyšetření nebyla prokázána polyneuropatie dolních končetin ani kořenová komprese. MUDr. N. deklaruje v korelaci s kliniku lehký zánik L5 vlevo s psychogenní nástavbou. Dle zprávy MUDr. K. ze dne 13.6.2011rovněž nejsou přítomny parezy ani výrazné svalové atrofie, nejsou přítomny poruchy svěračů, je přítomno jen lehké omezení dorzální flexe palce levé nohy lehké omezení plantární flexe vlevo. Na základě výše uvedených skutečností dospěla komise k závěru, že u žalobce nejsou splněna posudková kriteria uvedená v položce 1, písm. d) výše uvedené kapitoly a oddílu a jsou zcela hraničně naplněna posudková kriteria uvedená v položce 1 písm. c) výše uvedené kapitoly a oddílu. V této posudkově hraniční situaci tedy komise použila položku 1 písm. c) – středně těžké funkční postižení a nikoliv položku 1 písm. b) – lehké funkční postižení. Vzhledem k tomu, že se jedná o stav velmi hraniční, použila komise dolní hranici uvedeného rozmezí, tedy 30 %. Subjektivní potíže jak je uvádí žalobce, jsou v korelaci s klinickým nálezem a komise tyto subjektivní potíže rovněž vzala v úvahu při hodnocení, kdy hodnotila postižení jako středně těžké. Ostatní přítomná onemocnění u žalobce nemohla komise stanovit jako rozhodující příčinu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu, protože ve formě, v jaké byla u žalobce přítomna, způsobovala pokles pracovní schopnosti menší než onemocnění, které komise považuje za rozhodující příčinu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu. Hypertenze nebyla u žalobce provázena funkčně významnými orgánovými komplikacemi, vředová choroba gastroduodenální byla u žalobce uvedena anamnesticky a rozhodně se nejednalo o stav s komplikacemi, závažnou poruchou výživy s významným poklesem hmotnosti a celkové výkonnosti. Z dokumentace i dle sdělení žalobce je dle komise zřejmé, že subjektivní potíže žalobce po operaci neustoupily a přetrvávají. Lze tedy konstatovat, že ke zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo. Došlo však ke změně právních norem. Dle dříve platné přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., stav žalobce odůvodňoval velmi hraničně uznání částečné invalidity. Při vyšetření u posudkových lékařů v daném případě byl žalobce již posuzován podle nových posudkových kritérií, která vzhledem k funkčnímu postižení u žalobce neumožňují uznání ani invalidity I. stupně. Dále komise konstatovala, že žalobce byl schopen vykonávat práce odpovídající jeho kvalifikaci, a to za předpokladu dodržování všech doporučených režimových opatření. Rovněž byl schopen případné rekvalifikace. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 19.1.2012, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen odbornou lékařkou – neuroložkou. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí přitom ve shodě s lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Most ve shodě s lékařkou posuzující zdravotní stav žalobce v rámci řízení o námitkách ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 30 % a že žalobce není nadále invalidní.   Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.   Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyla ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Ústí nad Labem dne 16. dubna 2012          Mgr. Václav Trajer v.r.        samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová