78Ad 4/2012-11   Usnesení    Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Š. H., „X“, proti žalované:  Č e s k é   s p r á v ě   s o c i á l n í h o                   z a b e z p e č e n í, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně,                                                                 takto:                                                                         I. Podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012  s e  o d m í t á . II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.                                                         O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím pošty své podání ze dne 2. 2. 2012, které označila jako „odvolání proti rozhodnutí“ žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, jímž bylo s odkazem na ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), rozhodnuto o tom, že žalobkyni náleží od 20. 1. 2011 namísto invalidního důchodu III. stupně invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Ve svém podání ze dne 2. 2. 2012, které žalovaná obdržela dne 3. 2. 2012, žalobkyně mj. uvedla, že „…by byla ráda, kdyby se odvolací posudková komise obrátila na jejího právního zástupce, který ji bude včas a dostatečně informovat o průběhu posudkového šetření“. Dále mj. uvedla, že „…svoji žádost pro odvolání považuje za opodstatněnou…“ a že „…děkuje lékařské posudkové komisi za kladné vyřízení jejího odvolání“.   Z obsahu podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012, zejména pak z výše předestřených citací, dle názoru soudu zjevně vyplývá, že toto podání žalobkyně nekoncipovala jako žalobu, jíž by se žalobkyně domáhala v rámci správního soudnictví zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud má naproti tomu za to, že na podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 je nutno nahlížet jako na řádný opravný prostředek vůči rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně. Na tomto místě je třeba uvést, že podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012, žalovaná, poté, co jej obdržela od žalobkyně prostřednictvím pošty dne 3. 2. 2012, toto podání přeposlala soudu s tím, že se jedná žalobu, přičemž na základě této skutečnosti bylo podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 zaevidováno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 78 Ad 4/2012. V v následném podání ze dne 27. 3. 2012 pak žalovaná soudu sdělila, že podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012, které považuje za žalobu, by mělo být odmítnuto dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když žalobkyně před iniciováním předmětného soudního řízení nevyčerpala řádné opravné prostředky v podobě námitek. Soud se však s tímto náhledem na podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 neztotožnil z výše uvedených důvodů, a proto soud nepřikročil k odmítnutí podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 pro nevyčerpání řádných opravných prostředků před správním orgánem s poukazem na ust. § 46 odst. 1 písm. d) za použití ust. § 68 a) s. ř. s.        Dále soud uvádí, že před vlastním projednáním věci byl soud povinen zabývat se mj. tím, zda jsou vůbec splněny podmínky vést soudní řízení o předmětném podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 či nikoliv a tedy zda ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se nemá podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 odmítnout. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. totiž mj. platí, že soud usnesením návrh (podání) odmítne, pokud nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, a nelze proto v řízení pokračovat. V daném případě je soud toho názoru, že v důsledku skutečnosti, že žalobkyně svým podáním ze dne 2. 2. 2012, jak zjevně vyplývá z jeho obsahu, neiniciovala soudní přezkum rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, nýbrž námitkové řízení, když podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 třebaže je žalobkyní chybně označeno jako „odvolání“ ve své podstatě představuje námitky proti rozhodnutí žalované, a tedy řádný opravný prostředek vůči prvoinstačnímu rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, nastala situace, kdy nejsou splněny podmínky řízení ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V daném případě zde absentuje vůle žalobkyně vést soudní řízení před správním soudem, v němž by byl učiněn přezkum rozhodnutí žalované, tj. neexistence správní žaloby, když v daném případě soud „toliko“ shledal vůli žalobkyně, a to zcela legitimní s ohledem na jí udělené poučení ze strany žalované v jejím rozhodnutí ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, podrobit dotyčné prvoinstační rozhodnutí žalované na základě řádného opravného prostředku žalobkyně přezkumu v rámci námitkového řízení. Proto s ohledem na absenci vůle žalobkyně vést předmětné soudní řízení soud podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 dle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Pro úplnost však soud považuje za potřebné uvést zejména směrem k žalované, a to s ohledem na její dosavadní procesní kroky v předmětném soudním řízení, že podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2012 by žalovaná měla zaevidovat jako námitky žalobkyně vůči jejímu rozhodnutí ze dne 6. 12. 2010, č. „X“, o invaliditě III. stupně, a v návaznosti na to se pak tímto podání z pohledu námitkového řízení náležitě zabývat.        Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Ústí nad Labem dne 29. března 2012       JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.                                      samosoudce     Za správnost vyhotovení: Gabriela Oulická