58Ad 5/2013-19   U s n e s e n í             Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobce Mgr. A.H., nar. XX, bytem XX, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne XX, č. j. XX,   t a k t o :   I.            Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne XX, č. j. XX,  s e   o d m í t á.   II.            Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :           Žalobou předanou k poštovní přepravě dne 29. 4. 2013 se žalobce domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jako opožděné jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky v Liberci, ze dne XX, č. j. XX, kterým byl žalobce ode dne XX vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodů maření součinnosti s úřadem práce. Žalobce žádal o přiznání odkladného účinku žalobě, osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z důvodu neuspokojivé finanční situace a vzhledem k hrozící újmě.           Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud návrh usnesením odmítne, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.   Podle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba, kromě jiných náležitostí, obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.   Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí oznámeno žalobci doručením písemného vyhotovení.        Náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s . ř . s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publikovaný ve Sb. NSS 2162/2011 či na www.nssoud.cz). Krajský soud posoudil podanou žalobu jako blanketní, z jejího obsahu je zcela zřejmé, že neobsahuje ani jeden žalobní bod, a to ani v nejhrubších rysech, neboť není ani v nejmenším naznačeno, jaká práva žalobce měla být zkrácena. Správní soudnictví je přitom ovládáno dispoziční a koncentrační zásadou. Ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. správní soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby. Žalobce však podal žalobu k poštovní přepravě poslední den lhůty pro podání žaloby, tj. v pondělí dne 29. 4. 2013 (z dokladů o doručení napadeného rozhodnutí vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 2. 2013) a žaloba tak z důvodů zcela pochopitelných (trvání poštovní přepravy) dorazila na krajský soud již po uplynutí žalobní lhůty. Nemělo tedy žádný smysl vyzývat žalobce k jejímu doplnění.   Vzhledem k tomu, že se žalobci v žalobní lhůtě nepodařilo uvést žádný žalobní bod, nebyla v řízení, a to neodstranitelně, splněna podmínka řízení. Soud proto rozhodl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak, že žalobu odmítl.           Vzhledem k tomu, že v souzeném případě nebyly dány podmínky pro meritorní posouzení žaloby soudem, a případné rozhodnutí soudu o osvobození žalobce od soudních poplatků a o ustanovení zástupce nemohlo nic změnit na skutečnosti, že žaloba bude odmítnuta, soud o podaných návrzích nerozhodoval.   Pro úplnost lze dodat, že v případě, že soud odmítá podaný návrh podle § 46 odst. 1 s. ř. s., není povinen nařídit jednání či si vyžádat vyjádření stran před svým rozhodnutím, ustanovený zástupce by tak ani neměl prostor žalobce zastupovat (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008-48, publikovaný ve Sb. NSS 1741/2008 či na www.nssoud.cz).    S ohledem na to, že soud odmítl žalobu bezprostředně poté, co mu byla postoupena k vyřízení, nebylo na místě rozhodovat ani o podaném návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s..                        Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.     P o u č e n í :       Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Liberci dne 14. května 2013             Mgr. Karolína Tylová, LL.M,       samosoudkyně