75A 14/2012-37     ČESKÁ REPUBLIKA  ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY         Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: Z. Č., trvale bytem „X“, zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.10.2012, č.j. 4086/DS/2012,   t a k t o :   I.                    Rozhodnutí  Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 15.10.2012, č.j. 4086/DS/2012, a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor kontroly, ze dne 13.9.2012, č.j. MM/OK/PD/4765/12/R, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II.                 Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 808,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í :        Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15.10.2012, č.j. 4086/DS/2012, kterým bylo rozhodnuto, že se odvolání žalobce zamítá a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor kontroly (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 13.9.2012, č.j. MM/OK/PD/4765/12/R, se potvrzuje. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k), § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 10.1.2012 ve 14.05 hodin v obci Moravany v Ústí nad Labem řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda, r.z. „X“, kdy při úkonu odbočení vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu tovární značky Škoda, r.z. „X“, řidiče F., čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. b), § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu.  Žalobce v žalobě namítl, že jak správní orgán I. stupně, tak žalovaný zjistili skutkový stav, který je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu a současně došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Dále došlo k porušení ustanovení § 50 odst. 3, § 51 odst. 1, § 52, § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Veškerá uvedená ustanovení správního řádu byla v řízení před správním orgánem I. stupně porušena, neboť byl upřednostněn obsah znaleckého posudku, aniž byly provedeny navržené výslechy svědků a argumentace žalobce byla nedůvodně a bez prověření odmítnuta a v rozporu s ustanovením § 51 odst. 1 správního řádu tak nebyly provedeny důkazy vhodné a potřebné ke zjištění stavu věci. Ve svém prvním odvolání žalobce vytýkal správnímu orgánu, že se nevypořádal s jeho argumentací, kterou uplatnil již v odporu proti dříve vydanému příkazu správního orgánu I. stupně ze dne 24.2.2012, č.j. MM/OK/PD/4765/12/PR, a pominul tak, jak ve skutečnosti ke střetu došlo, tedy nikoliv tak, jak správní orgán I. stupně předpokládal. Vozidlo řízené řidičem F. do jízdní dráhy žalobce vjelo z vedlejší komunikace (parkoviště) a stalo se tak v takové vzdálenosti, kdy již žalobce nemohl nehodě zabránit. Žalobce sice připustil, že v případě vozidla řidiče F. šlo o vozidlo protijedoucí, nicméně bylo přehlédnuto, že po tu dobu, kdy lze takto protijedoucí vozidlo označit, pohybovalo se na opačné straně vozovky, než lze u protijedoucích vozidel očekávat, tedy z pohledu jízdy žalobce vpravo, nikoli vlevo, jak by u protijedoucích vozidel bylo možno očekávat. Rovněž následné konstatování správního orgánu I. stupně, že výhrady žalobce jsou nedůvodné, nebyly opřeny o provedené dokazování, a to i za předpokladu, že by nebyly zjištěny stopy po pneumatikách, což ovšem neodpovídalo realitě. Správní orgán I. stupně sice obstaral znalecký posudek, ovšem nijak k výhradám žalobce ke znaleckému posudku nepřihlédl a důkazy, které žalobce navrhl, nebyly provedeny. Zůstal tak zcela nejasný skutkový děj, přesto bylo uloženo znalci, aby zpracoval teoretickou možnost, která se z neúplných důkazů nabízela, a proto nebylo možno dospět k závěru odpovídajícímu situaci na místě samém, což žalobce opakovaně zdůrazňoval. Rovněž výhrady žalobce vyjádřené v jeho podání ze dne 20.7.2012 vůči znaleckému posudku nenalezly vůbec žádný odraz v úvahách správního orgánu I. stupně a rovněž žalovaný je přešel jako bezobsažné, ačkoliv jde o výhrady skutkové, které nelze odmítnout poukazem na menší či větší odbornou zdatnost žalobce. V této věci totiž není podstatné zkoumání pohybů vozidel před místem střetu s důrazem na místo střetu vozidel v okamžiku střetu, neboť tato situace již byla důsledkem toho, že řidič druhého vozidla vyjel z místa mimo komunikace, zkřížil tak jízdní dráhu žalobce a dostal se do míst, kde ke střetu došlo, tím však přivodil situaci, ve které k nehodě muselo dojít. Znalec též nemůže být tím, kdo určuje, že viníkem dopravní nehody je žalobce, tak jak žalovaný uvádí v posledním odstavci na str. 5 odůvodnění svého rozhodnutí, ani tím, kdo stanoví, odkud a kam vozidla před nehodou jela.  K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný, který uvedl, že námitky uvedené v žalobě byly předmětem odvolacího řízení a žalovaný se s nimi vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný popsal dosavadní průběh řízení a odkázal na znalecký posudek č. 3470-21/2012 ze dne 27.6.2012, kde je pod bodem 2.5. na str. 15 uvedeno, že z doložených podkladů, z analýzy pohybu vozidel před místem střetu s důrazem na místo střetu a polohu vozidel v okamžiku střetu vyplývá, že příčinou vzniku dopravní nehody byla chybná technika jízdy řidiče osobního automobilu Škoda Forman (vozidlo žalobce), který před křižovatkou, před odbočením vlevo na přístupovou komunikaci vjel do levé poloviny vozovky a zde řidiči osobního automobilu Škoda Felicia vytvořil překážku náhlou. Ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že viníkem dopravní nehody je žalobce. Znalecký posudek je rozhodujícím důkazem pro zjištění skutečného stavu věci a pro vydání příslušného rozhodnutí. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že předmětem dokazování měly být zejména ty skutečnosti, které následně znalec svému zkoumání podrobí, nikoliv, aby znalec zkoumal skutečnosti, které jsou sporné a vycházel tak z předpokladů, které se nestaly. Mezi takové skutečnosti spadá i skutečná trasa a způsob jízdy protijedoucího vozidla, kdy je důležité skutkově objasnit, z kterého místa a jak vzdáleného od komunikace, na níž došlo ke střetu, toto vozidlo vjíždělo. Skutečnost, odkud vyjíždělo protijedoucí vozidlo a jak dlouho před střetem se objevilo v zorném poli žalobce, není otázkou znaleckou.  Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen („s.ř.s“)., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 věty první s.ř.s.). Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které je povinen zkoumat bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny. Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve se soud zabýval námitkami žalobce spočívajícími v tom, že nebylo reagováno na jeho tvrzení ve správním řízení a nebyly provedeny jím navrhované důkazy, ačkoliv pro neprovedení důkazů nebyly podmínky. Má-li být jakékoli rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelné, je třeba, aby se ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné a  opřené o dostatek důvodů. V čem lze spatřovat tyto jednotlivé atributy přezkoumatelnosti však s.ř.s. nestanoví, a proto je třeba vycházet z toho, co vytvořila dosavadní správní judikatura. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění správního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž správní orgán opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, www.nssoud.cz).  Není-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci uvedenou v odvolání a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ odvolání. Správní orgán musí uvést, v čem konkrétně nesprávnost argumentace účastníka řízení spočívá (srov. rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, www.nssoud.cz). Správní řízení a obzvláště pak řízení v oblasti správního trestání je ovládáno zásadou formální pravdy, která je formulována v ustanovení § 3 správního řádu, kde je mimo jiné uvedeno, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V ustanovení § 52 správního řádu je uvedeno, že účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Správní řízení je ovládáno zásadou vyhledávací (vyšetřovací), kdy podklady pro rozhodnutí opatřuje zásadně správní orgán. Zejména v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti je na správním orgánu, aby se v rámci řízení vypořádal se všemi důkazy, které je nutno provést ke zjištění stavu věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti, a to i takové důkazy, které svědčí ve prospěch účastníka řízení. Pokud některé důkazy správní orgán neprovede, musí se s takovou skutečností vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí. Již Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 29.3.2006, 58 Ca 77/2004, www.nssoud.cz, konstatoval, že znalecký posudek vyhotovený jako podklad rozhodnutí je jedním z důkazů a jako takový může být účastníky řízení relevantním způsobem zpochybněn. Tradičně se tak děje zpochybněním správnosti znaleckého posudku, např. námitkou jeho vnitřní rozpornosti, nedostatků v odůvodnění, když závěr nevyplývá logicky z předpokladů, rozporu s jiným posudkem o téže otázce, dále vyslovením nejasnosti znaleckého posudku, např. když není jasné, jaký závěr znalec učinil ve vztahu k položeným otázkám, či námitkou neúplnosti znaleckého posudku, např. pokud znalec neodpovídá na všechny položené otázky. Námitky je možné vznášet také proti odbornému zaměření znalce, proti formulaci otázek položených znalci nebo o podjatosti znalce. V každém případě musí být námitky účastníků řízení směřující proti znaleckému posudku zcela konkrétní, aby na základě nich bylo možné vyslovit, že znalecký posudek nelze jako důkaz vůbec použít. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že samotný nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku není důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek NSS ze dne 6.8.2008, 3 Ads 20/2008, www.nssoud.cz). Soud konstatuje, že v daném případu správní orgány principy shora uvedené nedodržely. Již ve svém odporu proti příkazu ze dne 24.2.2012, č.j. MM/OK/PD/4765/12/PR, žalobce vyjádřil přesvědčení, že vozidlo řidiče F. vjelo do křižovatky z vedlejší komunikace, čímž narušilo žalobcův úkon odbočení vlevo. Jedině nenadálý vjezd řidiče F. na hlavní komunikaci byl podle žalobce příčinou střetu. Ve svém odvolání ze dne 18.5.2012 navrhl žalobce výslech svědků M. K. a R. K., které měly potvrdit, kde parkovalo vozidlo řidiče F. těsně před dopravní nehodou a uvést, co řidič F. řekl ohledně vjezdu na silnici těsně po nehodě. Ze znaleckého posudku ze dne 20.6.2012, č. 3470-21/2012 vyplývá znalecký závěr, že řidič osobního automobilu Škoda Felicia v úseku před střetem musel jet ve směru od obce Dolní Zálezly na Dubici a žalobce musel jet před střetem ve směru od obce Dolní Zálezly na Dubici. Ve svém vyjádření ze dne 20.7.2012 obsáhle žalobce polemizoval s rozsahem skutkových zjištění učiněných znalcem. V daném případě žalobce zpochybňoval základní premisu, z níž vycházelo znalecké posouzení věci a následně i závěry správních orgánů, a to, odkud vyjíždělo vozidlo řidiče F. Na podporu svého tvrzení navrhl vyslechnout svědky a vyjádřil relevantní výhrady ke znaleckému posudku. Na tyto skutečnosti nebylo v rozhodnutích správního orgánu I. stupně ani žalovaného nijak reagováno. Předně je nutno konstatovat, že je nesprávný závěr správního orgánu I. stupně, že zpochybnit znalecký posudek lze pouze odborným znaleckým přezkoumáním. Ačkoliv není nutno v případě „laického“ zpochybnění posudku, zejména co do zjištěných skutečností a výchozích skutkových okolností, nechat vypracovat revizní znalecký posudek, je nutno na tyto výhrady adekvátně reagovat. Znalec by tak měl dostat prostor své závěry ve světle žalobcových pochybností obhájit, případně je dovysvětlit či je pozměnit, a to ať už při ústním jednání nebo doplněním znaleckého posudku. Stěžejním se pak v dané věci jeví, zda bude prokázáno, a to svědeckými výpověďmi, které navrhl žalovaný, případně jinými důkazy, odkud řidič F. jel.  Soud závěrem připomíná, že i znalecký posudek je jen jedním z důkazů, který může být nesprávný, a to buď na základě špatných vstupních informací nebo na základě nesprávných znaleckých úvah. Nelze tedy ostatní navrhované důkazy bez dalšího odmítnout s tvrzením, že byl ve věci vyhotoven znalecký posudek. Správní orgán reakci znalce na provedené dokazování a výhrady ke znaleckému posudku vyhodnotí a bude na základě tohoto vyhodnocení postupovat. Z tohoto důvodu přistoupil soud bez nařízení jednání ke zrušení napadeného rozhodnutí pro vady podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Současně podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku. S ohledem na to, že stejnou vadou řízení je zatíženo i prvostupňové rozhodnutí správního orgánu I. stupně přistoupil soud podle § 78 odst. 3 s.ř.s. i ke zrušení tohoto rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 808,- Kč, která se skládá z částky 3.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 4 200,- Kč za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč poskytnuté právním zástupcem JUDr. Josefem Tichým (převzetí věci a podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31.12.2012), z částky 600,- Kč za s tím související 2 paušály po 300,- Kč a z částky 1 008,- Kč odpovídající 21% DPH z částek mimo soudního poplatku.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Ústí nad Labem dne  1. listopadu 2013   JUDr. Petr Černý, Ph.D., v.r.         samosoudce     Za správnost vyhotovení: Markéta Kubová