78Ad 10/2013-15   Usnesení      Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: S.  S., bytem „X“, proti žalovanému:  M i n i s t e r s t v u   p r á c e  a  s o c i á l n í ch  v ě c í, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2013, č. j. MPSV-UM/2898/13/9S-ÚSK,     t a k t o : I. Žaloba  s e  o d m í t á . II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.                                                         O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu prostřednictvím pošty dne 20. 5. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 3. 2013, č. j. MPSV-UM/2898/13/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání vůči rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, ze dne 10. 10. 2012, č. j. MPSV-UP/618988/12/AIS-SSL, jímž mu nebyl přiznán příspěvek na péči. Předmětná žaloba tedy směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, na což dopadá právní úprava upravená v ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V této souvislosti je ale třeba uvést, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. pak platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně. Jelikož žalobce v předmětné žalobě neuvedl, že kdy mu bylo doručeno žalobou napadené rozhodnutí, soud prvotně vycházel z faktu, že dotyčná žaloba byla podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě, a proto vyzval žalovaného, aby se v tomto směru k předmětné žalobě vyjádřil a soudu předložil příslušný spisový materiál. K soudní výzvě tedy žalovaný soudu zaslal písemné vyjádření k žalobě, v němž mj. uvedl, že žalobci bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno dne 8. 3. 2013. Současně na důkaz tohoto tvrzení soudu předložil správní spis, který obsahoval i originál dotyčného správního rozhodnutí, tj. rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, ze dne 10. 10. 2012, č. j. MPSV-UP/618988/12/AIS-SSL, včetně dokladu o doručení tohoto rozhodnutí žalobci. Z dokladů předložených soudu žalovaným ohledně zachování lhůty pro podání žaloby soud přitom prokazatelně zjistil, že předmětná žaloba byla podána opožděně. Žalobou napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2013, č. j. MPSV-UM/2898/13/9S-ÚSK, totiž bylo žalobci řádně doručeno do vlastních rukou skutečně již dne 8. 3. 2013, jak vyplývá z otištěného razítka dodací pošty a vlastnoručního podpisu žalobce na dodejce. Tento den je pak zapotřebí považovat za den oznámení dotyčného rozhodnutí žalobci ve smyslu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byl tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí pátek 8. 3. 2013 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila ve čtvrtek 9. 5. 2013, jakožto nejbližší následující pracovní den po státním svátku 8. 5. 2013. Z předmětné žaloby ovšem soud zjistil, ostatně jak již bylo poznamenáno shora, že žaloba soudu byla podána žalobcem prostřednictvím pošty až dne 20. 5. 2013. Z právě uvedeného je tak zřejmé, že lhůta k včasnému podání žaloby nebyla zachována, když žaloba nebyla v poslední den lhůty předána soudu nebo mu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence. S ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s. ř. s. nezbylo soudu nic jiného než vyslovit, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Z tohoto důvodu pak soud s odkazem na ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tuto žalobu pro opožděnost odmítl. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Ústí nad Labem dne 19. června 2013             JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v. r.                                             samosoudce     Za správnost vyhotovení: Renata Rilke