42Ad 2/2014-22       U S N E S E N Í   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: J. F., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Markem Dvořákem, advokátem AK JANÁK ZEITHAML & spol. se sídlem nám. TGM 142, Příbram, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2014, č.j. 45000/00157/14/010/KK, sp. zn. 177/2013,                                     takto:                                                                         I. Žaloba  s e  o d m í t á . II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í:   Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.1.2014, č.j. 45000/00157/14/010/KK, sp. zn. 177/2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 26.11.2013, kterým mu bylo uloženo uhradit regresní náhradu ve výši 45 192,- Kč. Podle § 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), správní soudnictví poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Veřejná subjektivní práva jsou taková práva, která mají osoby ve vztazích vůči státu, jako právnické osobě, a jiným subjektům veřejné správy, tj. fyzické a právnické osoby, o nichž tak stanoví ústava nebo zákon.  Dle § 4 s.ř.s. správní soudy v rámci správního soudnictví mimo jiné rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. Otázkou, zda rozhodnutí o uložení regresní náhrady postupem dle § 126 odst. 1 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je rozhodnutím, kterým je zasahováno do veřejných subjektivních práv adresáta rozhodnutí, či zda jde o institut, jehož povaha je soukromoprávní, se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17.1.2014, č.j. 4 Ads 100/2013-26. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že „u regresní náhrady dle zákona o nemocenském pojištění, ačkoli je upravena zákonem o nemocenském pojištění jako předpisem obsahujícím i normy veřejného práva a rozhodování o ní je svěřeno do pravomoci správního orgánu, jde o institut, jehož povaha je soukromoprávní. Za této situace je nutné dovodit závěr, že přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované není v pravomoci správních soudů rozhodujících dle § 4 s.ř.s. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. Protože žalovaná rozhodla podle zvláštního zákona o věci, která vyplývá z občanskoprávních či obchodních vztahů, je zde dána pravomoc v občanském soudním řízení dle § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.“ Podle § 46 odst. 2 s.ř.s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže se navrhovatel domáhá rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Z důvodů shora uvedených soud žalobu podle § 46 odst. 2 s.ř.s. ve výroku I. usnesení odmítl. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. ve výroku II. usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. O soudním poplatku nebylo rozhodováno, neboť v dané věci nebyl soudní poplatek uhrazen.   Poučení: Žalobce může ve sporné věci podat žalobu u Okresního soudu v Ústí nad Labem v rámci občanského soudního řízení do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Jestliže tak žalobce v této lhůtě učiní, platí, že občanské soudní řízení o takové žalobě bylo zahájeno dnem, kdy takový návrh došel soudu ve správním soudnictví. Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního. Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Podání kasační stížnosti nestaví běh případné lhůty pro podání žaloby dle občanského soudního řádu.     V Ústí nad Labem dne 13. března 2014 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce                         Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová