Číslo jednací: 30A 10/2013-112           ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Hradci  Králové rozhodl v senátě složeném z  předsedy     JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové ve věci žalobce: občanské sdružení AKÁT, IČ: 228 84 386, se sídlem Provodov 42, 549 08 Provodov-Šonov, zast. JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem AK v Náchodě, Masarykovo náměstí 19, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti 1. obchodní společnosti BEAS, a.s., IČ: 150 61 205, se sídlem Hradec Králové, Gočárova 1620, PSČ 501 01, zast. JUDr. Evou Krausovou, advokátkou se sídlem AK v Hradci Králové, Antonína Dvořáka 1117, PSČ 500 02 a 2. občanského sdružení  Pekaři – severovýchod, IČ: 226 76 783, se sídlem Bieblova 849, Hradec Králové, PSČ 500 03, zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem AKSK se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, PSČ 530 02, v  řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2012, zn. 17719/UP/2012/Kd, takto:     I.    Žaloba se zamítá. II.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.    Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů  řízení.   Odůvodnění:             Žalovaný vydal dne 17. prosince 2012 pod zn. 17719/UP/2012/Kd rozhodnutí, jímž zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 23. srpna 2012, č.j. VÚP/26778-2012/4015-2012/bre, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byla za I. umístěna stavba „Nové technologie pečení využívající integraci řízení výrobních procesů a monitoring výroby /Novostavba pekárny BEAS/“, dále jen „stavba pekárny“, za II. jím bylo rozhodnuto o změně využití území „Terénní úpravy za účelem umístění stavby Nové technologie pečení využívající integraci řízení výrobních procesů a monitoring výroby /Novostavba pekárny BEAS/“ a za III. jím byla umístěna stavba „Choustníkovo Hradiště - připojení výrobního areálu Novostavby pekárny BEAS na sil. I/37“, vše na pozemcích v něm konkrétně specifikovaných v katastrálním území Choustníkovo Hradiště. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem.   I. Obsah žaloby    Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu s odůvodněním, že jím byl zkrácen na svých procesních právech. Namítal, že se žalovaný nezabýval všemi námitkami uvedenými v odvolání, přičemž veškeré jeho námitky se týkaly ochrany přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalovaný se podle žalobce řádně neseznámil s jeho odvoláním ani jeho vyjádřením se k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 11. 2012. Svědčí o tom to, že žalovaný uvádí, že „odvolání obou občanských sdružení (druhé sdružení Pekaři – severovýchod) jsou obdobná a uvádí zde námitky, které občanské sdružení AKÁT nikdy neuplatnilo.“ Uplatněné námitky směřovaly proti následujícím věcem.             Předně proti údajně nedostatečně specifikované technologii umisťované stavby. Žalobce se o ní zajímal, aby mohl posoudit umístění stavby pekárny z hlediska jejího dopadu na životní prostředí. Nové technologie, které mají být předmětem umístění této stavby, jsou totiž pro žadatele natolik významné, že jsou uvedeny jako název stavby „Nové technologie pečení využívající integraci řízení výrobních procesů a monitoring výroby“. Ohledně těchto nových technologií však není v projektové dokumentaci žádná zmínka. V této souvislosti žalobce uváděl, že mu žalovaný v rozhodnutí (viz strana pátá) vytýká, že „odvolatelé neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, kterými by mělo dojít k narušení ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a jejich společenstev, nerostů, hornin, paleontologických nálezů a geologických celků, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.“ V odvolání však právě na tuto skutečnost upozorňoval. A protože o nových technologiích není v projektové dokumentaci žádná informace, nebylo možné potvrdit ani vyloučit jejich negativní dopad na okolí. Z týchž důvodů proto musely při posuzování vlivů na okolní krajinu i dotčené orgány státní správy vycházet ze stávajících starých technologií. Žalobce je přesvědčen o tom, že nové technologie nejsou v projektové dokumentaci uvedeny účelově, že žadatel o územní rozhodnutí za tímto názvem patrně něco skrývá, možná právě jejich negativní vlivy.             Vzhledem k tomu dotčené orgány a účastníci řízení neměli možnost řádného posouzení vlivu stavby na životní prostředí. Proto nemůže být například známo, na jakém podkladě byla zpracována akustická studie a rozptylová studie. Dotčené orgány státní správy, které ze zákona chrání životní prostředí, tak neměly podklady pro svá stanoviska. Z akustické studie není zřejmé, čím je podloženo tvrzení zpracovatele, že navýšení hluku z dopravy je nevýznamné. „V denní době bude u osobních vozidel 120 pohybů/16 hodin (95/8 hodin), nákladních vozidel 74/16 hodin (60/8 hodin) a nákladních souprav 2 pohyby/16 hodin (2/8 hodin). V noční době u osobních vozidel 70 pohybů/8 hodin (50/1 hodinu), nákladních vozidel 24 pohybů/8 hodin (12/1 hodinu) a nákladních souprav 0.“             K parkovacím místům žalovaný uvádí, že jsou v dostatečném počtu v areálu stavby pekárny a zcela ignoruje stanovisko Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, oboru životního prostředí  ze dne 2. 9. 2011, zn. 15198/ZP/2011-Tm, v němž je uvedeno, že expediční auta nebudou v areálu pekárny parkovat. Pro parkování expedičních aut se předpokládají jinde umístěné parkovací plochy, které nejsou předmětem projektové dokumentace a nesporně mohou nepříznivě ovlivnit životní prostředí v místech svého umístění, ze spisu je patrné umístění v jiných obcích.             Dále se žalobce dotýká problematiky vzrostlé zeleně. Poukazuje na to, že podle žalovaného se v místě stavby nenachází vzrostlá zeleň, a proto je tato námitka nedůvodná. Uvedené tvrzení je ale podle žalobce v rozporu s koordinovaným stanoviskem Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 4. 5. 2011, čj. OŽP/16724-11/2408-2011/spi, kde je uvedeno, že s realizací stavby souhlasí za podmínky, že při provádění zemních prací v blízkosti stávajících lip bude postupováno dle platné normy ČSN 839061. Jsou to zejména požadavky na ruční výkop pod kořenovým prostorem dřevin, nepřetínání kořenů o průměru větším než 2 cm, zahlazení míst řezu a ochrana obnažených kořenů před vysycháním a působením mrazu. Tento požadavek je pak uveden i v územním rozhodnutí na straně dvacátéšesté pod bodem 15.             V posledním žalobním bodu žalobce namítal, že je stavba pekárny umístěna v rozporu s územním plánem obce Choustníkovo Hradiště. Žalovaný se podle něho s touto námitkou nedostatečně zabýval, neboť stavba byla umístěna na ploše pro lehkou výrobu a skladování. V regulativech územního plánu však není pod touto položkou uvedena potravinářská výroba. Rovněž tato námitka nebyla vyřešena, ačkoliv je pro ochranu přírody a krajiny významná. Žalovaný přitom zcela neodůvodněně tvrdí, že záměr pekárny je v souladu s regulativy vymezenými pro danou regulační plochu, neboť se jedná o lehkou výrobu s minimálními vlivy na okolí (viz dvanáctá strana  napadeného rozhodnutí). Pekárenství je však výrobou potravinářskou – průmyslovou a v žádném případě je nelze srovnávat s výrobou oděvů, drobné spotřební elektroniky apod.             Nad rámec uvedeného žalobce zmínil, že žalovaný v rozhodnutí tvrdí, že „v této fázi správního řízení zemřel jeden z účastníků řízení“. Z uvedeného dovozuje, že se žalovaný řádně neseznámil se správním spisem. Jinak by totiž zjistil, že ve věci zemřelého J. S. je vedeno dědické řízení, z něhož je zřejmé, že J. S. nezemřel během územního řízení, ale již v roce 2009. Žalobce dále v odvolání namítal, že v žádosti o vydání rozhodnutí bylo uvedeno, že je k ní přiložena příloha, ve spisu ale žádná nebyla. Součástí žádosti nebyla kopie katastrální mapy a situačního výkresu současného stavu území v měřítku katastrální mapy, včetně parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, vyznačení vazeb a účinků na okolí, v souladu s přílohou č. 3 vyhlášky č. 503/2006Sb. Když žalobce požádal o její předložení, byla mu předložena pouze poslepovaná mapa. Ze spisu byly dne 30. 1. 2012 vyjmuty písemné podklady (textový materiál), které měly být občanskému sdružení zřejmě utajeny. Z důvodu, že spis nebyl řádně veden, chyběl soupis všech součástí spisu, nebylo možné zjistit, o jaký písemný dokument se jednalo. Žalovaný ani správní orgán nepostupovali vůči žalobci nestranně, když připustili, aby do spisu byly zakládány a následně zveřejňovány podklady, které se netýkaly územního řízení, ale jejichž účelem bylo zdiskreditovat a poškodit pověst občanského sdružení.    Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhoval žalované rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.     II. Vyjádření žalovaného k žalobě              Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 2. 4. 2013. Uvedl, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno na základě žádostí o umístění stavby,  o změnu využití území a o umístění stavby, související s jejím připojením.  Žádosti podala společnost BEAS a.s., IČ 15061205, Gočárova 1620, 501 01 Hradec Králové. K žádosti o umístění stavby pekárny byla předložena dokumentace zpracovaná Ing. J. F. - autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ČKAIT 0601795, pod zakázkovým číslem 4163/11 (dále jen „DUR 1“), k žádosti o změnu využití území spočívajícím v provedení terénních úprav za účelem umístění stavby pekárny, byla dokumentace rovněž zpracovaná Ing. J. F. - autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ČKAIT 0601795, pod zakázkovým číslem 4163/11 (dále jen „DUR 2“), k žádosti o umístění stavby připojení výrobního areálu stavby pekárny na silnici č.  I/37 byla předložena dokumentace zpracovaná Ing. M. K., autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby, ČKAIT 0701063, pod zakázkovým číslem 11/025 (dále jen „DUR 3“). Ná základě včas podaných odvolání žalovaný přezkoumal napadené prvoinstanční rozhodnutí podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), přičemž dospěl k následujícím závěrům.             Ve věci žádosti o umístění tavby pekárny a změny využití území za účelem jejího umístění Městský úřad Dvůr Králové nad Labem, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“),  opatřením ze dne 24. ledna 2012, č.j. VÚP/3063-2012/5771-2011/bre, oznámil zahájení řízení a nařídil veřejné ústní jednání, jehož konání stanovil na den 6. března 2012. Účastníky řízení upozornil, že mohou k tomuto dni uplatnit své námitky a veřejnost své připomínky. V souvislosti s umístěním stavby připojení stavby pekárny k silnici č. I/37, učinil  tento úkon opatřením ze dne 30. ledna 2012, č.j. VÚP/3800-2012/5834-2011/bre, s termínem konání veřejného ústního jednání rovněž dne 6. března 2012. Na základě uplatněných námitek byl spis doplněn a stavební úřad v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu upozornil opatřeními ze dne 11. dubna 2012, č.j. VÚP/11534-2012/5771-2011/bre a č.j. VÚP/11586-2012/5834-2011/bre, účastníky na to, že mají možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.  V této fázi územního řízení stavební úřad zjistil, že zemřel jeden z účastníků řízení, a bylo tak třeba zabývat se otázkou právního nástupnictví po zemřelém a jeho nástupci  poskytnout tatáž procesní práva, jako ostatním účastníkům řízení. Stavební úřad proto opatřeními ze dne 12. dubna 2012, č.j. VÚP/13734-2012/5771-2011/bre, a č.j. VÚP/13735-2012/55834-2011/bre, opětovně nařídil veřejná ústní jednání s termíny konání 16. května 2012. Před vydáním rozhodnutí ve věci pak stavební úřad umožnil účastníkům řízení ještě vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to podle již výše citovaného § 36 odst. 3správního řádu, o čemž je uvědomil opatřením ze dne 4. července 2012, č.j. VÚP/24336-2012/4015-2012/bre.             Vzhledem k uvedenému žalovaný konstatoval, že stavební úřad při projednání daného záměru postupoval v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění ‚dále jen „stavební zákon“), který stanoví, že stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání nejméně 15 dnů předem. Z nařízených ústních jednání stavební úřad pořídil protokol. Dostál rovněž požadavkům stanoveným v § 36 odst. 3 správního řádu.             Při rozhodování o námitkách proti danému záměru vycházel stavební úřad nejen z  ustanovení § 2 a § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, ale také z § 89 odst. 5 stavebního zákona. Dle ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny je ochrana přírody a krajiny uskutečňována za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Účast občanských sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na jakoukoli složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. Ochranou přírody a krajiny se podle § 2 citovaného zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Podle § 89 odst. 5 stavebního zákona o námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. Lze konstatovat, že při rozhodování o námitkách stavební úřad vychází z výsledků posuzování záměru, který je povinen učinit podle § 90 stavebního zákona.             Podle § 90 stavebního zákona stavební úřad v územním řízení posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.             Stavební úřad dospěl k závěru, že záměr žadatele je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. S tímto závěrem se žalovaný ztotožnil z následujících důvodů.             Podle § 2 odst. 1 písm. n) stavebního zákona se územně plánovací dokumentací rozumí zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán.             Pokud se týká zásad územního rozvoje pro území Královéhradeckého kraje, do kterého obec Choustníkovo Hradiště patří, vydalo zastupitelstvo Královéhradeckého kraje „Zásady územního rozvoje Královéhradeckého kraje“ formou opatření obecné povahy dne 8. září 2011, které nabyly účinnosti dne 16. listopadu 2011. Dle těchto „Zásad“  je navrhovaný záměr situován v části území obce Choustníkovo Hradiště, která není výše uvedenými závaznými limity využití území dotčena. Navrhovaný záměr žadatele dostojí i prioritám územního plánování kraje stanoveným v „Zásadách“ pro zajištění udržitelného rozvoje v území, neboť záměr vytváří územní podmínky pro rozvoj ekonomického potenciálu v území obce s vymezenou rozvojovou osou, záměr nekoliduje s tvorbou územních podmínek pro rozvoj dopravní infrastruktury nadmístního významu, záměr nekoliduje s tvorbou podmínek pro rozvoj technické infrastruktury nadmístního významu, záměr nekoliduje s vytvářením územních podmínek pro zajištění kvality života obyvatel v současnosti i v budoucnosti, neboť jednou ze základních kvalit života je dostupnost zaměstnání a záměr žadatele nabízí rozšíření pracovních míst právě v oblasti s poměrně vysokým stupněm nezaměstnanosti obyvatel. Záměr nekoliduje s vytvářením územních podmínek pro zajištění kvality života obyvatel v současnosti i v budoucnosti, neboť je situován v dostatečné vzdálenosti od stávajících staveb určených pro trvalé bydlení, je v souladu s prioritou týkající se ochrany územních podmínek pro zachování potenciálu zemědělství, neboť záměrem žadatele je výrobní areál založený na zpracování zemědělských produktů, záměr není situován do záplavového území a nekoliduje s územními prvky územního systému ekologické stability ani s ochranou životního prostředí a kulturního dědictví.             Ohledně územního plánu žalovaný zjistil, že pro území obce Choustníkovo Hradiště vydalo zastupitelstvo obce Choustníkovo Hradiště dne 26. května 2010 územní plán, který nabyl účinnosti dne 12. června 2010. Jedná se o závaznou územně plánovací dokumentaci zpracovanou pro celé území obce Choustníkovo Hradiště, která stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezuje zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy pro veřejně prospěšné stavby a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů, zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje.             Jak plyne z grafické části „Územního plánu Choustníkovo Hradiště“, záměr žadatele je situován do zastavitelné plochy určené pro VL - výrobu a skladování – lehký průmysl, označené Z10. V textové části je plocha Z10 definována jako plocha nacházející se na jihovýchodním okraji obce při silnici č I/37 v proluce mezi obytnou zástavbou a zemědělským areálem, plocha je vymezena pro lehkou výrobu s napojením na silnici č. I/37 za podmínky, že toto napojení bude projednáno a odsouhlaseno se správcem komunikace. Dále je k ploše Z10 uvedeno, že je určena pro lehkou výrobu, kde se nepředpokládá umístění takových objektů a ploch, které by vyžadovaly opatření proti negativním vlivům dopravy. Žalovaný dále z textové části zjistil, že plocha VL – výroba a skladování – lehká výroba, zahrnuje zejména pozemky staveb a zařízení pro výrobu a skladování. V dané ploše jsou mimo jiné přípustné stavby a zařízení pro lehkou výrobu a skladování a stavby a zařízení pro související dopravní a technickou infrastrukturu. Prostorové regulační prvky zahrnují výškovou regulaci zástavby max. 10 m nad terénem a koeficient zastavění pozemků max. 50 %.             Žalovaný ověřil, že v daném případě je záměr pekárny v souladu s regulativy vymezenými pro danou funkční plochu, neboť se jedná o lehkou výrobu s minimálními negativními vlivy na okolí. Dle žalovaného lze za lehkou výrobu považovat výrobní činnost, která používá malé množství částečně zpracovaného materiálu pro výrobu zboží s relativně vysokou hodnotou na jednotku zboží. Příkladem lehkého průmyslu, respektive lehké výroby, je např. výroba oděvů, obuvi, drobné spotřební elektroniky. Opakem je např. zemědělská, strojnická, chemická výroba, hutnictví. Pekárenství tedy bezesporu spadá do prvně zmíněné kategorie. Záměr žadatele tedy dostojí funkčnímu určení plochy, ve které byl navržen. Zároveň dostojí i prostorovým regulačním prvkům této funkční plochy. Nejvyšší stavbou navrhovaného komplexu staveb je dle dokumentace pro vydání územního rozhodnutí stavba pekárny dosahující nejvyšší svou částí výšky 9,65 m. Maximální výšková regulace v dané funkční ploše je stanovena 10,0 m.              Pokud se týká koeficientu zastavění pozemků, bylo zjištěno, že pozemky dotčené navrhovanou stavbou pekárny (budovami a zpevněnými plochami), které tvoří funkční celek, jsou dle výpisu z katastru nemovitostí následujících výměr - pozemek p.p.č. 1953 je o výměře 12447 m2, p.p.č. 1954 je o výměře 17766 m2, p.p.č. 1951 je o výměře 2260 m2, tj. celkem 32473 m2. Z čl. 2 písm. e) souhrnné zprávy DUR 1 žalovaný zjistil, že zastavěnost pozemků je následující. Budova pekárny má výměru 8580 m2, budova čistírny odpadních vod, trafostanice a vodní nádrž má výměru 112 m2, zpevněné plochy (komunikace) jsou o výměře 5950 m2, tj. celkem 14642 m2. Z uvedeného vyplývá, že prostorový regulativ týkající se dodržení max. 50% zastavění pozemků je splněn, neboť celková plocha výše uvedených pozemků tvořících jeden funkční celek, na nichž byl záměr (jednotlivé stavby a zpevněné plochy) umístěn, je více než dvojnásobně větší rozlohy, nežli součet půdorysných ploch umisťovaného záměru.             Záměr byl dle požadavků územního plánu Choustníkovo Hradiště projednán s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, jakožto správcem státní silnice č. I/37, které na základě posouzení uvedeného záměru vydalo dne 2. června 2011 pod č.j. 622/PJ/2011 souhlas s napojením.             Vzhledem k uvedenému nezbylo, než konstatovat, že záměr je v souladu se „Zásadami“ i s územním plánem obce  Choustníkovo Hradiště. Regulační plán pro dané území zpracován není. Územní plán prověřil možnost umístění dané stavby v  předmětném území, když je vymezil pro stavby pro lehkou výrobu, a to v procesu územního plánování, za účasti dotčených orgánů a veřejnosti. Žalovaný nemá pochyb, že stavba naplňuje požadavky § 90 písm. a) a b) stavebního zákona.             Stavební úřad dále zjistil, že záměr vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, jak vyžaduje § 90 odst. c) stavebního zákona. Záměr žadatele je v souladu s obecnými požadavky na využívání území, jež jsou zakotveny ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), neboť je situován do funkčních ploch v souladu se stanovenými regulativy, stavební pozemek byl vymezen tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním a základovými poměry umožňoval umístění, realizaci a užívání stavby pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou komunikaci (§ 20 odst. 4). Stavební pozemek byl vymezen tak, aby bylo zajištěno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití tohoto pozemku dle příslušných normových předpisů (§ 20 odst. 5), aby bylo zajištěno z hlediska místních poměrů vsakování a odvádění srážkových vod (§ 20 odst. 5) a zajištěno nakládání s odpady a odpadními vodami dle požadavků zvláštních právních předpisů (§ 20 odst. 5). Stavba pekárny je navržena tak, aby bylo umožněno její napojení na potřebné sítě dopravní a technické infrastruktury (§ 23), stavba (vyjma staveb technické infrastruktury) je navržena tak, aby žádná její část nepřesahovala na sousední pozemky ve vlastnictví třetích osob   (§ 23), umístěním stavby není znemožněna zástavba sousedních pozemků určených územním plánem Choustníkovo Hradiště k zastavění (§ 23), stavba je navržena mimo souvislou zástavbu a splňuje požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, veterinární, památkové péče, požární ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí (§ 23), navrhovaná změna využití území ve smyslu terénních úprav za účelem osazení navrhované stavby pekárny je ve vztahu k ochraně životního prostředí, krajinného rázu a požadavkům urbanistickým, architektonickým a památkové péče zanedbatelného charakteru.             Pokud se týká požadavků § 90 písm. d) stavebního zákona, stavební úřad dospěl k závěru, že záměr je navržen tak, aby mohl být napojen na veškeré potřebné sítě technického vybavení. Jako součást stavby pekárny je navržena nová vodovodní přípojka z obecního vodovodu, nová dešťová kanalizace, nová splašková kanalizace se zaústěním přes nově realizovanou čistírnu odpadních vod do obecní kanalizace, nový kabelový rozvod vysokého napětí, včetně trafostanice, nová STL plynovodní přípojka, nová přípojka sdělovacího kabelu. Dopravní napojení je zajištěno výrokem III. prvoinstančního správního rozhodnutí. K napojení na sítě technického vybavení byla získána potřebná vyjádření, respektive souhlasy vlastníků (správců) těchto sítí, které stavební úřad zapracoval do výroku společného rozhodnutí a jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu.             Na základě požadavků § 90 písm. e) stavebního zákona stavební úřad dále ověřil, že záměr žadatele je v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů, se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Na základě tohoto ustanovení byl záměr projednán se všemi dotčenými orgány, jejichž vyjádření a stanoviska nejsou záporná ani protichůdná. Jednotlivé podmínky či požadavky těchto dotčených orgánů byly zapracovány do rozhodnutí vydaného ve společném řízení. V průběhu územního řízení nebyl shledán nesoulad navrhovaného záměru s veřejným zájmem chráněným zvláštními právními předpisy.             Žalovaný rovněž poznamenal, že stavební úřad disponuje odbornou znalostí pouze na úseku stavebního zákona. Zbylou škálu odborných kompetencí představují dotčené orgány správy, které stavební úřad doplňují. Nejsou v pozici účastníků řízení, nýbrž zaujímají zvláštní postavení. Jeho podstatou je odborná pomoc stavebnímu úřadu, který územní řízení vede, a dále hájení veřejných zájmů, které jsou svěřeny do jejich věcné působnosti. Zmíněná pomoc se projevuje ve formě vyjádření, stanovisek, závazných stanovisek, rozhodnutí atd., jimiž se dotčené orgány státní správy vyjadřují k umístění stavby do území. Stavební úřad je jejich stanovisky vázán (§ 4 odst. 2 stavebního zákona a      § 149 odst. 1 správního řádu), neboť sám nedisponuje jednak působností, jednak odbornou kompetencí v oblastech veřejné správy, které zastupují dotčené orgány státní správy. Stavební úřad plní v tomto ohledu roli „koordinátora“ a jeho úlohou je zajistit soulad mezi jednotlivými stanovisky. Cílem popsaného systému vztahů stavebního úřadu a dotčených orgánů státní správy je zajistit komplexní posouzení návrhu na vydání územního rozhodnutí.            To stavební úřad zabezpečil, když daný záměr konfrontoval s požadavky příslušných zvláštních právních předpisů, a to  zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zákona o ochraně ovzduší, zákona o pozemních komunikacích, zákona o ochraně veřejného zdraví, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona o ochraně přírody a krajiny, vodního zákona, zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů a zákona o odpadech. Za tím účelem opatřil potřebná vyjádření, stanoviska a závazná stanoviska. Nebyl shledán nesoulad navrhovaného záměru s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy. Na základě tohoto komplexního posouzení stavební úřad zavřel, že záměr je v souladu s požadavky     § 90 písm. e) stavebního zákona. Stavební úřad posoudil záměr žadatele podle ustanovení § 90 stavebního zákona v celém rozsahu a žalovaným nebyl shledán nedostatek v posuzování záměru žadatele ani v úvahách s tímto posouzením spojených. Ty stavební úřad uvedl do odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, jak vyžaduje § 68 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu a proto žalovaný jeho závěry akceptoval.             Záměrem není ohrožena ochrana přírody a krajiny, tudíž ani zájmy odvolatelů, tj. občanských sdružení AKÁT a Pekaři – severovýchod. V průběhu řízení pak nebyly uplatněny námitky jiných účastníků územního řízení, nežli námitky zmíněných ekologických občanských sdružení.             V souvislosti s přezkoumáváním správnosti napadeného rozhodnutí a jeho souladu s právními předpisy žalovaný dále zjistil, že výroky předmětného územního rozhodnutí odpovídají požadavkům § 92 odst. 1 stavebního zákona a obsahují náležitosti stanovené § 9 a § 10 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Součástí společného rozhodnutí je 7 grafických příloh odpovídajících požadavkům § 9 odst. 5 a § 10 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb., které obsahují výkres současného stavu území se zakreslením stavebního pozemku, umístění záměru s vyznačením jeho vazeb a vlivů na okolí, vzdálenosti od hranic pozemků. Ve výrocích prvoinstančního rozhodnutí bylo rozhodnuto o všech uplatněných námitkách, o důvodech rozhodnutí je pojednáno v jeho odůvodnění.             Žalovaný se odvolacími námitkami pečlivě zabýval a podrobně se s nimi vypořádal na třetí až patnácté straně žalovaného rozhodnutí. Shledal je nedůvodnými, když po konfrontaci všech výše uvedených skutečností ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu dospěl k závěru, že stavební úřad naplnil své procesní povinnosti spočívající v povinnosti věc řádně projednat s účastníky řízení.  Výroková část rozhodnutí má oporu ve skutkových zjištěních obsažených ve spisovém materiálu. Stavební úřad posoudil záměr žadatele podle ustanovení § 90 stavebního zákona a žalovaný se s jeho závěry ztotožnil.             K žalobní námitce, že se žalovaný nezabýval všemi odvolacími námitkami a že veškeré odvolací námitky žalobce se týkají ochrany přírody a krajiny, žalovaný uvedl, že tato část žaloby je obecná a nekonkrétní, neboť v ní není vůbec uvedeno, jakými že odvolacími námitkami se žalovaný nezabýval. Obdobně tomu je i se zmíněným vyjádřením k podkladům rozhodnutí ze dne 24. listopadu 2012, které žalovaný obdržel dne 28. listopadu 2012. Žalovaný zjistil, že v jeho obsahu jsou opakovány odvolací námitky, respektive že nebyly uplatněny věcné námitky, které by způsobily pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu.             Ke všem odvolacím námitkám (technologie umisťované stavby, parkovací místa, vzrostlá zeleň a namítaný rozpor stavby s územním plánem) se žalovaný v obsahu žalovaného rozhodnutí obsáhle vyjádřil.             K námitce žalobce ohledně technologie umisťované stavby, že o této otázce nebyla v dokumentaci k územnímu řízení žádná zmínka a že tak bylo učiněno účelově, aby nebylo možné posoudit vlivy stavby na životní prostředí, a to ani stavebním úřadem ani dotčenými orgány státní správy, a dále že není ani patrné, na podkladě jakých údajů byla zpracována akustická studie, žalovaný uvedl následující:             K námitce týkající se technologie stavby žalovaný v odůvodnění žalovaného rozhodnutí předně poukázal na Přílohu č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb., která stanoví obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby (DUR). V souhrnné zprávě DUR mají být dle čl. 3 obsaženy základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii.             Žalovaný proto nahlédl do DUR 1 pro stavbu pekárny. Jak již bylo zmíněno, tato DUR 1 byla zpracována Ing. J. F. - autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ČKAIT 0601795, pod zakázkovým číslem 4163/11. Ze souhrnné zprávy této DUR 1 žalovaný zjistil, že základní údaje o provozu, tedy požadavky dle Přílohy č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb., čl. 3 souhrnné zprávy, jsou obsaženy na str. 33 až str. 42, přičemž je v této části DUR 1 uveden stručný popis jednotlivých provozů, předpokládané kapacity provozu a výroby, popis technologií a výrobního programu, návrh řešení dopravy v klidu, odhad potřeby materiálů a surovin, řešení likvidace odpadů nebo jejich využití, odhad potřeby vody a energií pro výrobu, řešení ochrany ovzduší, řešení ochrany proti hluku, řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.             Pokud se týká rozsahu údajů o provozu a výrobním programu, nutno uvést, že technologická část stavby bude podrobně popsána v projektové dokumentaci, tj. v projektové dokumentaci zpracované pro navazující stupeň projednání záměru v území, tedy pro stavební řízení. Nedílnou součástí této projektové dokumentace je totiž dle čl. 12 souhrnné technické zprávy dle Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhláška č. 499/2006 Sb.“), právě podrobný popis toho, k čemu námitka občanských sdružení směřuje, tj. podrobný popis účelu, funkce, kapacity a hlavních technických parametrů technologického zařízení, popis technologie výroby, údaje o počtu pracovníků, o spotřebě energií, bilanci surovin, materiálů a odpadů, řešení technologie dopravy apod. Žalovaný v této souvislosti připomněl, že ekologická občanská sdružení mají právo na účastenství i ve stavebním řízení, tedy zájmy na úseku ochrany přírody a krajiny budou moci jakožto účastníci (za současného splnění všech zákonných podmínek) hájit i v dalším stupni projednání záměru, a to již na základě podrobnější projektové dokumentace.             Žalovaný zároveň uvedl, že každý jednotlivý stupeň dokumentace (tj. územně plánovací dokumentace, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení, či prováděcí projektová dokumentace apod.) se zpracovává v podrobnosti, která je potřebná pro posouzení záměru v tom kterém stupni jejich projednávání v procesu výstavby. Pokud by v každé z těchto uvedených dokumentací měl být záměr dopracován do všech jednotlivých podrobností, pozbylo by uvedené členění dokumentací a projednávání záměru v jednotlivých stupních logiky stavebního zákona. Této skutečnosti si byly nepochybně vědomy i dotčené orgány státní správy, které s tímto žádný problém neměly a bez dalšího vydaly k záměru kladná vyjádření či závazná stanoviska Obdobně tomu bylo i při zpracování akustické studie zak. č. 5026 11 103, zpracované společností Vodní zdroje Ekomonitor, spol. s r.o., Píšťovy 820, 537 01 Chrudim. Z jejího obsahu žalovaný zjistil, že při jejím zpracování bylo vycházeno z existence stacionárních zdrojů (vzduchotechnika, chladící jednotky) a dopravy a odborných znalostí zpracovatele. Žalovaný nemá důvod ji zpochybňovat.             K námitce ohledně parkovacích míst žalovaný v žalovaném rozhodnutí uvedl, že parkování vozidel neboli dopravě v klidu se věnuje čl. 3 písm. d) souhrnné zprávy DUR 1. Tato část obsahu souhrnné zprávy byla vypracována k požadavkům § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., který stanoví, že stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných v rozsahu požadavků příslušné české technické normy pro navrhování místních komunikací, což zaručuje splnění požadavků této vyhlášky. Zmíněnou českou technickou normou je ČSN 736110 Projektování místních komunikací, na základě níž bylo určeno, že pro stavbu pekárny je třeba 30 stání, z toho 2 stání pro vozidla tělesně postižených. Tento počet normových stání je pro předmětnou stavbu překročen, neboť celkový počet navržených stání je 56. Uvedený počet je pak dále zvýšen o odstavná a parkovací stání pro motocykly a jízdní kola, která jsou navržena v přístřešku umístěném v ploše parkoviště. Parkování vozidel je tak zajištěno v rozsahu překračujícím normový požadavek. Pokud by expediční auta parkovala na jiných plochách, např. v době mimo rozvážky pečiva u bydlišť jejich řidičů, nutno uvést, že tato námitka nespadá do územního řízení, neboť takové parkování není možné v rámci řízení vedeného podle stavebního zákona nikterak regulovat či zakázat.             Dalším v žalobě uváděným tématem je vzrostlá zeleň, přičemž žalobce se neztotožnil s konstatováním žalovaného, že se v místě nenachází vzrostlá zeleň. Tento názor vyvrací odkazem na stanovisko Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem, odboru životního prostředí, ze dne 4. května 2011, č.j. OŽP/16724-11/2408-2011/spi, v jehož obsahu se uvádí, že uvedený orgán se záměrem souhlasí za dodržení stanovených podmínek, mimo jiné, že bude proveden ruční výkop pod kořenovým prostorem dřevin, nebudou přeťaty kořeny o průměru větším než 2 cm, bude zahlazeno místo řezu a zajištěna ochrana obnažených kořenů před vysycháním a působením mrazu.             Žalovaný ve zmíněném stanovisku a jeho obsahu nenachází důkaz o tom, že má dojít ke kácení nebo ohrožení zeleně. K tomu bylo v žalovaném rozhodnutí uvedeno, že z DUR 1, konkrétně její souhrnné technické zprávy čl. 2 písm. c), bylo zjištěno, že v místě tavby pekárny se nenachází vzrostlá zeleň. Taktéž je tomu u stavby připojení, jak bylo zjištěno z čl. 2 písm. c) souhrnné zprávy DUR 3 a změny využití území, jak je uvedeno v čl. 2 písm. c) souhrnné zprávy DUR 2. Vydané územní rozhodnutí s sebou v důsledku umístění staveb a změny využití území nepřináší kácení vzrostlé zeleně. Pokud se týká ochrany vzrostlé zeleně, na tuto se obecně vztahuje § 7 zákona o ochraně přírody a krajiny, který je žadatel povinen respektovat.             Žalobce dále namítá, že stavba pekárny je umístěna v rozporu s územním plánem, neboť je umístěna v ploše funkčně určené pro lehkou výrobu a skladování, přičemž v regulativech pro tuto plochu není zahrnuta potravinářská výroba. Podle žalobce náleží potravinářská výroba do ploch funkčně určených pro výrobu průmyslovou. K tomu kromě již uvedeného žalovaný konstatoval, že pokud se týká funkční plochy pro lehkou výrobu, lze za lehkou výrobu považovat výrobní činnost, která používá malé množství částečně zpracovaného materiálu pro výrobu zboží s relativně vysokou hodnotou na jednotku zboží. Příkladem lehkého průmyslu, respektive lehké výroby, je např. výroba oděvů, obuvi, drobné spotřební elektroniky. Pekárenství tedy bezesporu spadá do této kategorie, takže záměr žadatele dostojí funkčnímu určení plochy, ve které byl navržen a umístěn.             K tvrzení žalobce, že potravinářská výroba náleží do ploch funkčně určených pro výrobu průmyslovou, žalovaný uvedl, že územní plán Choustníkovo Hradiště plochu pro průmyslovou výrobu nestanoví. Nestanoví ani ke které, z v něm vymezených funkčních ploch, lze přiřadit potravinářskou výrobu. Záviselo tak pouze na správním uvážení stavebního úřadu, zda záměr je či není možné v ploše pro lehkou výrobu umístit. Žalovaný se se závěrem stavebního úřadu, že záměr v této ploše umístit je možné, ztotožnil, což patřičně v žalovaném rozhodnutí odůvodnil.             Pokud se týká zmíněného úmrtí J. S., žalovaný zjistil, že se tak nestalo v průběhu řízení, nýbrž dne 15. srpna 2009. Stavební úřad však při stanovení okruhu účastníků řízení vycházel z evidence katastru nemovitostí, neboť prvotním předpokladem pro účastenství v řízení je existence vlastnického nebo jiného věcného práva, přičemž tato práva jsou evidována právě v katastru nemovitostí. V evidenci katastru přitom byl i při zahájení územního řízení evidován J. S. Nicméně poté, jakmile stavební úřad zjistil úmrtí jmenovaného, učinil kroky, aby nedošlo k upření procesních práv některým z jeho právních nástupců. Záměr byl tedy znovu projednán. K tomu je nutno dále uvést, že písemnosti (např. oznámení o zahájení řízení, nařízení veřejného ústního jednání, územní rozhodnutí) byly v územním řízení doručovány formou veřejné vyhlášky, takže se s nimi mohl každý seznámit. Každý si má svá práva střežit.             Namítané vedení správního spisu stavebním úřadem není v rozporu s požadavky § 17 správního řádu, když je chronologicky zařazen a jeho součástí je soupis všech jeho částí s uvedením data, kdy byly do spisu vloženy. V případě, že ze spisu byly vyňaty písemné podklady, jak uvedl žalobce, nemohlo se jednat o podklady, na základě kterých bylo rozhodováno, respektive podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu, neboť žalovaným nebyla shledána jejich absence při rozhodování o záměru. Mohlo se např. jednat o pracovní materiál, respektive pomůcku stavebního úřadu jím vypracovanou za účelem lepší přehlednosti a orientace v území. Písemnosti obdobného charakteru netvoří součást spisu ve smyslu § 17 správního řádu. V případě, že se takové písemnosti ve spise nacházely a pracovnice stavebního úřadu je z něho vyňala, lze konstatovat, že takový postup § 17 správního řádu nesleduje a že to nemohlo mít vliv na zákonnost  nic rozhodnutí.             K  tvrzení žalobce, že se stavební úřad snažil poškodit jeho pověst, žalovaný poznamenal, že tento jeho názor nikterak nesouvisí s vydáním územního rozhodnutí a projednáním záměru, neboť hlediska pro jeho posouzení v územním řízení jsou uvedena v § 90 stavebního zákona. Bylo shledáno, že stavební úřad posoudil záměr žadatele podle ustanovení § 90 stavebního zákona v celém rozsahu. Žalovaným nebyl shledán nedostatek v posuzování záměru žadatele, žalovaný jeho závěry  akceptoval. Žalobní námitky odpovídají námitkám odvolacím, žalovaný se k nim obsáhle vyjádřil v odůvodnění žalovaného rozhodnutí, přičemž uvedl i své správní úvahy a právní ustanovení, na základě kterých o nich rozhodoval, a to i když se ne všechny odvolací námitky týkaly ochrany přírody a krajiny. Proto navrhoval žalobu zamítnout.     III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení               Osoba zúčastněná na řízení, označená v záhlaví rozsudku č. 1 (obchodní společnost BEAS, a.s.), se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 6. 5. 2013. V něm se předně dotýkala otázek kolem založení občanského sdružení AKÁT, k nimž se však krajský soud nebude dále vůbec vyjadřovat (ani k jejímu sdělení ze dne 15. 9. 2013 ohledně členství v uvedeném občanském sdružení), neboť nesouvisí s předmětem přezkumného řízení. Z obsahu správního spisu neplyne, že by žalobce nadužíval svých práv a tím řízení prodlužoval. Námitky, které pak žalobce uplatnil v řízeních vedených orgány veřejné správy v dané věci pak osoba zúčastněná na řízení označila za nepřezkoumatelné a zmatečné. Rovněž tak žalobní námitky měla za obecné. Ztotožnila se se žalovaným ohledně závěrů co do rozsahu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí v souvislosti s „novou technologií“ a k akustické a rozptylové studii. Poznamenala, že žalobce zpochybňuje posledně uvedené podklady uváděním konkrétních čísel o pohybu osobních a nákladních automobilů za 24 hodin, aniž by uvedl, a jakýmkoliv důkazem doložil, že tyto studie jsou nesprávné. Neuvádí, ani nedokládá, jak a kde mohou expediční vozidla parkující mimo areál pekárny ovlivnit životní prostředí a jakou to má spojitost s výstavbou nové pekárny (pokud nebudou jezdit auta z nové pekárny, budou jezdit jiná auta ze stávajících pekáren).             V místě novostavby areálu pekárny a přípojky na silnici č. I/37 se žádná vzrostlá zeleň nenachází. Pokud se v dokumentaci mluví o provádění zemních prací v blízkosti stávajících lip, pak jde o realizaci chodníku pro pěší od obce ke hřbitovu, který nebude sloužit provozu pekárny. Osoba zúčastněná na řízení na své náklady vybuduje pro občany nový zpevněný přístup ke hřbitovu (v současnosti je tam nelegálně zřízený příjezd ze silnice I. třídy a parkuje se volně, kde se dá). Stávající příjezdovou komunikaci opraví a vybuduje zde parkovací místa. Vše v souladu s požadavky platných norem a příslušných orgánů. Pokud žalobce o nějaké vzrostlé zeleni v místě novostavby pekárny ví, měl by její existenci prokázat, respektive bylo na něm, aby svá tvrzení stran nedostatků v provedeném dokazování sám podložil navrhovanými důkazy.             Nedůvodnou námitku ohledně údajného nesouladu stavby pekárny s územním plánem řešily oba stupně správních orgánů velmi podrobně. Všechny připomínky byly shledány neopodstatněnými a námitkám nebylo vyhověno. Žalobce opakuje námitky, které uplatňoval v prvoinstančním i druhoinstančním řízení, přičemž neuvádí dostatečně konkrétně, v čem spočívají tvrzené vady, jaké by to mohlo mít dopady na zájmy ochrany krajiny a přírody a co by měly orgány veřejné správy zúčastněné na řízení učinit, aby byly důkazy o ohrožení zájmů, které chrání, dostatečné.             Osoba zúčastněná na řízení poukázala rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č.j. 5 A 137/2000 – 37, dotýkající se otázek rozsahu práv žalobce s ohledem na to, že jeho účastenství je založeno na základě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Poté již uzavřela s tím, že žalobce svými námitkami nevyvrátil stanoviska dotčených orgánů státní správy, které se kladně vyjadřovaly k záměru.             V dopisu ze dne 25. 9. 2013 pak krajskému soudu sdělila, že stavební úřad vydal dne 23. 9. 2013, pod .č.j. VÚP/28907- 2013/287 6- 2013/ bre, stavební povolení pro stavbu pekárny a že jsou již pravomocná některá rozhodnutí. Z nich uvedla rozhodnutí vodoprávního úřadu Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 28. 3. 2013, č.j. OŽP/33789-13/922-2013/sea, jímž byla povolena stavba vodního díla „ČOV SC 700 EO, lapač tuků a splašková kanalizace a rozhodnutí ze dne 28. 3. 2013, č.j. : OŽP/3 381- 2013/ 922- 2013/sea, o povolení k vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace. Dodala, že  Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, jako příslušný speciální stavební úřad, vydal dne 2. 3. 2013 stavební povolení pro připojení výrobního areálu na silnici č. I/37 a že firmou COLAS CZ byly zahájeny práce na rozšíření komunikace č. I/37 a vybudování sjezdu (dle pravomocných stavebních povolení).             V dalším dopisu ze dne 14. 3. 2014 osoba zúčastněná na řízení informovala krajský soud o tom, že žalovaný rozhodl o odvoláních proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 23. září 2013, č.j. VÚP/28907-2013/2876-2013/bre, kterým byla povolena stavba pekárny,  přičemž je potvrdil a odvolání zamítl.             Dlužno poznamenat, že okolnosti zmíněné ve shora uvedených dopisech byly pro rozhodnutí v dané věci pro krajský soud nerozhodné.     IV. Jednání krajského soudu                 Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), a to bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas a žalobce se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřil. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byl ve výzvě poučen. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.     V. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu               Krajský soud musí předně připomenout, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (dispoziční zásada), které jsou výslovně uvedeny  v žalobě (viz § 71 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).             Dále platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto bude krajský soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007,  č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz).             Krajský soud též dodává, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument účastníků (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení - srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz  atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval:  „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24 nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly.             Nyní k samotnému přezkumu.              Odpovídá skutečnosti, že byla umístěna stavba „Nové technologie pečení využívající integraci řízení výrobních procesů a monitoring výroby /Novostavba pekárny BEAS/“. Tento název svádí k závěru, jakoby bylo umístěno, krátce řečeno, „strojní zařízení“ nové pekárny (zásobníky, míchadla, pečící linky, výměníky atd.), ale není tomu tak. Jde o rozhodnutí o umístění stavby jako takové, jak je zřejmé již z prvního výroku rozhodnutí stavebního úřadu. Podle něho se totiž umísťuje stavba pekárny nepravidelného půdorysu, konstrukčně řešená jako železobetonový skelet s opláštěním  ze sendvičových panelů a částečně jako zděný systém (administrativní část), zastavěné plochy 8580 m2. Jde o dvoupodlažní objekt  s konstrukční výškou po atiku 9,65 m, zastřešený plochou střešní konstrukcí ze železobetonových předpjatých nosníků. Fasádní opláštění bude řešeno z fasádních montovaných sendvičových panelů v barevné kombinaci – bílý obklad imitace omítky, vodorovné laťování – imitace dřeva v odstínu přírodní dub a vodorovné hliníkové lamely v odstínu tmavá hnědo oranžová. Půdorysné rozměry novostavby jsou následující: délka 140,15 m, šířka východní části stavby 57,15 m, šířka západní části stavby 60,40 m, (předsunutá část stavby se vstupem do stavby bude délky 33,0 m, šířka východní části 10,00 m a šířka západní části 6,05 m). Je přitom samozřejmé, že spolu s ní byly umístěny a popsány i doprovodné stavby (její části), jako čistírna odpadních vod, zpevněné plochy a komunikace (vč. parkovišť a chodníků), venkovní kanalizace, venkovní vodovodní přípojka a další (viz výrok rozhodnutí). Proč tedy žadatel o územní rozhodnutí zamýšlenou stavbu uvedeným způsobem pojmenoval, není krajskému soudu známo. Zřejmě se na rozdíl od jiných v nových technologiích pečení zhlédl natolik, že jej to v uvedeném směru ovlivnilo i co do názvu daného záměru. To však nic nemění na skutečnosti, že jde prvotně o umístění stavby jako takové, tedy stavebního díla vzniklého stavební nebo montážní technologií, do níž se teprve příslušná výrobní technologie zabuduje. V rámci územního řízení musí být zřejmý toliko typ technologie, který ve stavbě bude, nic více. Přitom je třeba mít stále na paměti, že obecně vzato rozhodnutí o umístění stavby samo o sobě ještě žádné konkrétní účinky navenek nevyvolává, že je to stále jenom vize do budoucna, která s postupem času může doznat změn, a to právě i s ohledem  na vývoj příslušných technologií. Jinými slovy, výstupem územního rozhodnutí je umístění stavby, nikoliv definitivní stanovení výrobního zařízení v ní. Požadavek, aby již v této fázi byla vyřešena přesná technologie pečení, tak, aby prý bylo možno z ní dovodit možné vlivy na ochranu přírody a krajiny a životní prostředí vůbec, je proto zcela nepřípadný. Tomu odpovídala i odpovídá příslušná právní úprava.             Podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování a stavebním řádu, ve znění platném k datu vydání územního rozhodnutí, části C, upravující náležitosti „Souhrnné technické zprávy“, bodu třetího, měla dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby (DUR) mimo jiné obsahovat z pohledu žalobce i základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii, a to popis navrhovaného provozu, popřípadě výrobního programu, předpokládané kapacity provozu a výroby, popis technologií, výrobního programu, popřípadě manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů, návrh řešení dopravy v klidu, odhad potřeby materiálů, surovin, řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod, odhad potřeby vody a energií pro výrobu, řešení ochrany ovzduší a řešení ochrany proti hluku. Všechny tyto náležitosti předložená souhrnná technická zpráva obsahuje (viz její strana 33 a následující) a pro toho, komu by se pak snad zdála být tato dokumentace vágní, třeba připomenout, že jde jen o základní - výchozí údaje, a to i z důvodů již výše uvedených.            Krajský soud proto nesdílí názor žalobce, že mu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí neumožňovala věc náležitě posoudit. Ostatně ani nikdo další, ať již účastníci řízení nebo dotčené orgány státní správy hájící veřejné zájmy podle zvláštních předpisů, a to i na úseku ochrany přírody a krajině, podobné námitky nevznesli. Vágní jsou naopak námitky žalobce co do ochrany zájmů, jež má chránit, když se v nich omezil pouze na obecné proklamace o ochraně přírody a krajiny a neuvedl v podstatě ani jeden z nich, který by si v daném místě zasloužil ochrany. Jakoby v daném místě přírodní  fenomény zasluhující ochranu ani neznal.             Žalovaný se k těmto otázkám vyjádřil na straně páté a šesté následovně:   „K námitce technologie stavby je prvně odvolacím orgánem nutné odkázat se na Přílohu č. 4 vyhlášky č. 503/2006, která stanoví obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby (DUR). V souhrnné zprávě DUR mají být dle čl. 3 obsaženy základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii.   Odvolací orgán proto nahlédl do DUR 1 pro stavbu Novostavba pekárny BEAS. Jak již bylo výše zmíněno, tato DUR 1 byla zpracována Ing. Jiřím Fišerem - autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby,  ČKAIT 0601795 pod zakázkovým číslem 4163/11. Ze souhrnné zprávy této DUR 1 odvolací orgán zjistil, že základní údaje o provozu, tedy požadavky dle Přílohy č. 4 vyhlášky č. 503/2006, čl. 3 souhrnné zprávy, jsou obsaženy na str. 33 až str. 42, přičemž je v této části DUR 1 uveden stručný popis jednotlivých provozů, předpokládané kapacity provozu a výroby, popis technologií a výrobního programu, návrh řešení dopravy v klidu odhad potřeby materiálů a surovin, řešení likvidace odpadů nebo jejich využití, odhad potřeby vody a energií pro výrobu, řešení ochrany ovzduší, řešení ochrany proti hluku, řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.   Pokud se týká rozsahu údajů o provozu a výrobním programu, je dále nutno uvést, že technologická část stavby bude podrobně popsána v projektové dokumentaci, tj. v projektové dokumentaci zpracované pro navazující stupeň projednání záměru v území, což znamená pro stavební řízení. Nedílnou součástí této projektové dokumentace je totiž dle čl. 12 Souhrnné technické zprávy dle Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhláška č. 499/2006“), právě podrobný popis toho, k čemu námitka občanských sdružení směřuje, tj. podrobný popis účelu, funkce, kapacity a hlavních technických parametrů technologického zařízení, popis technologie výroby, údaje o počtu pracovníků, o spotřebě energií, bilanci surovin, materiálů a odpadů, řešení technologie dopravy apod.   K věci je v této souvislosti dále možno připomenout nejnovější judikaturu správních soudů, ze které vyplývá, že ekologická občanská sdružení mají právo na účastenství i ve stavebním řízení, tedy zájmy na úseku ochrany přírody a krajiny budou moci jakožto účastníci (za současného splnění všech zákonných podmínek) hájit i v dalším stupni projednání na základě podrobnější projektové dokumentace.   Obecně lze k celé záležitosti připomenout, že každý jednotlivý stupeň dokumentace (tj. územně plánovací dokumentace, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení, či prováděcí projektová dokumentace apod.) se zpracovává v podrobnosti, která je potřebná pro posouzení záměru v tom kterém stupni. Pokud by v každé z těchto uvedených dokumentací měl být záměr dopracován do všech jednotlivých podrobností, pozbylo by uvedené členění dokumentací a projednání záměru v jednotlivých stupních logiky stavebního zákona.“            Neodpovídá tedy skutečnosti, že by o technologii výroby nebyla v dokumentaci žádná zmínka. Ta byla naopak natolik úplná, že dotčeným orgánům státní správy umožňovala se k věci vyjádřit, stejně jako oprávněným subjektům zpracovat rozptylovou a akustickou studii. V těchto souvislostech se krajský soud nicméně nemůže po rozumu selském ubránit poznámky, že s ohledem na umístění pekárny, tedy ve značné vzdálenosti od zastavěné části obce Choustníkovo Hradiště a naopak v těsné návaznosti na silnicí I. třídy spojující Trutnov, Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Žďár nad Sázavou a Velkou Bíteš (navíc s návazností na dálnici D 1), která je využívána pro dálkovou a mezistátní dopravu s Polskem, námitky o zhoršení dopravního zatížení dopravou pro žadatele o umístění pekárny nemohou obstát i bez uvedených studií. Z charakteru silnice č. I/37 totiž jednoznačně plyne, že je významným dopravním propojením, počítajícím s každodenním vysokým stupněm intenzity dopravy, kterou není ani možné regulovat např. určitým počtem vozidel za určitý časový interval. Krom toho jde o výrobu potravin za bezprostřední přítomnosti lidského činitele, pro kterou jsou stanoveny přísné hygienické limity, lze si proto jen těžko představit, že by se „v pekárně něco tajilo“, že by tam probíhající proces mohl být závadný pro životní prostředí v okolí stavby a nikoliv jeho obsluhu a vyrobené produkty.             K otázce parkovacích míst žalobce v odvolání namítal, že: „Parkování vozidel není dořešeno. Pro část vozidel bude nutné vybudovat odstavně plochy a jejich umístění a vliv a vliv na životní prostředí (patrně dalších obcí) měl být v územním řízení dořešen a projednán.“             Žalovaný se s touto námitkou vypořádal na straně sedmé žalovaného rozhodnutí takto:   „Ani s touto odvolací námitkou se odvolací orgán neztotožnil, neboť parkování vozidel, neboli dopravě v klidu se věnuje čl. 3 písm. d) souhrnné zprávy DUR 1. Tato část obsahu souhrnné zprávy byla vypracována k požadavkům § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006“), který stanoví, že stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných v rozsahu požadavků příslušné české technické normy pro navrhování místních komunikací, což zaručuje splnění požadavků této vyhlášky. Zmíněnou českou technickou normou je ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, na základě níž bylo určeno, že ke stavbě Novostavba pekárny BEAS je třeba 30 stání, z toho 2 stání pro vozidla tělesně postižených. Tento počet normových stání je pro předmětnou stavbu překročen, neboť celkový počet navržených stání je 56. Tento počet je pak dále zvýšen o odstavná a parkovací stání pro motocykly a jízdní kola, která jsou navržena v přístřešku umístěném v ploše parkoviště.“             Žalobce rozporuje tento závěr ohledně expedičních aut, která budou parkovat mimo areál pekárny. Zde však třeba souhlasit se žalovaným v tom, že parkování expedičních vozidel v době mimo rozvážky pečiva, obvykle u bydlišť jejich řidičů, nebylo možné v daném řízení řešit.             Další žalobní námitka se týkala dotčení vzrostlé zeleně, kdy podle žalovaného se v místě umístění stavby pekárny žádná vzrostlá zeleň nenachází, kdežto podle žalobce tomu tak není. Ten přitom vycházel z koordinačního stanoviska Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 4. 5. 2011, č.j. OŽP/16724-11/2408-2011/spi, v němž byly uplatněny požadavky na způsob provádění zemních prácí v blízkosti stávajících lip. Ty byly pak zakotveny i do územního rozhodnutí vydaným stavebním úřadem, a to na straně dvacátéšesté, pod bodem 15. V něm bylo stanoveno, že žadatel zajistí splnění podmínek koordinovaného stanoviska Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 4. 5. 2011 č.j.OŽP/16724-11/2408-2011/spi, tedy že  při provádění zemních prací v blízkosti stávajících lip bude postupováno dle bodu 4. 10. 1. platné normy ČSN 839061 – Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích, aby nedošlo k poškození kořenového systému stávajících dřevin (jedná se zejména o tyto požadavky: ruční výkop pod kořenovým prostorem dřevin, nepřetínání kořenů o průměru větším než 2 cm, zahlazení míst řezu a ochrana obnažených kořenů před vysycháním a působením mrazu, maximálně šetrný způsob provedení nezbytných ořezů stromů). Tato podmínka se ale netýká vlastní stavby pekárny BEAS, když na jejím stavebním pozemku se skutečně žádné lípy nenacházejí, což žalobce samozřejmě ví, nebo by měl vědět s ohledem na zájmy, jejichž hájení se dovolává, nýbrž místa na opačné straně silnice č. I/37, byť souvisí s rozhodnutím o umístění připojení novostavby pekárny na silnici č. I/37. Evidentně jde o důsledek dohody s obcí Choustníkovo Hradiště o stavbě nového chodníku ke hřbitovu a prodloužení veřejného osvětlení, když ty žadatel ke svému záměru bezprostředně vůbec nepotřebuje (viz např. podání obce Choustníkovo Hradiště ze dne 19. 12. 2011). Jinými slovy, záměru žadatele o umístění stavby pekárny, která je základem námitek žalobce, tato záležitost přímo nedotýká. V každém případě však byly zájmy ochrany přírody i v tomto směru zabezpečeny.             Otázku souladu umístění stavby pekárny s územním plánem obce Choustníkovo Hradiště řešil velmi podrobným způsobem stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí na stranách 42 až 45. Konstatoval, že záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací, přičemž tento svůj závěr velmi podrobně odůvodnil. Shledall, že závazným územně plánovacím podkladem s celorepublikovou působností je „Politika územního rozvoje“, kterou pořizuje ministerstvo pro celé území republiky a schvaluje ji vláda. V současně platné Politice územního rozvoje ČR 2008, schválené Vládou ČR dne 20.7.2009, usnesením č. 929, se  území obce Choustníkovo Hradiště dotýká rozvojová osa OS 4  „ Rozvojová osa Praha – Hradec Králové/Pardubice- Trutnov – hranice ČR/ Polsko (-Wroclaw)“. Důvodem tohoto vymezení je připravovaný záměr rychlostní silnice R 11 Jaroměř – Trutnov – hranice ČR/Polsko.  Žádná rozvojová oblast, která by se dotýkala území obce Choustníkovo Hradiště, není v Politice územního rozvoje ČR 2008 vymezena.  Z uvedeného stavební úřad dovodil, že záměr výstavby pekárny, včetně doplňkových staveb, není v rozporu s tímto celorepublikovým dokumentem, neboť je situován mimo koridor  vymezený pro rychlostní silnici R11.             Závazný územně plánovací podklad s krajskou působností představují Zásady územního rozvoje, přičemž pro území Královéhradeckého kraje, do kterého obec Choustníkovo Hradiště patří, vydalo zastupitelstvo Královéhradeckého kraje „Zásady územního rozvoje Královéhradeckého kraje“  formou opatření obecné povahy dne 8. 9. 2011, které nabylo účinnosti dne 16. 11. 2011. Dle těchto Zásad se území obce Choustníkovo Hradiště dotýkají tyto závazné limity: 1. vymezená rozvojová osa OS 4 a koridor pro rychlostní silnici R 11, označený jako DS1p a 2. územní systémy ekologické stability, označené jako 1196 Polesí Hradiště, H064 Pivovarská zahrada, RK 742/1, RK750 a RK 751/1.             Navrhovaný záměr žadatele je situován v části území obce Choustníkovo Hradiště, která není uvedenými  závaznými limity využití území dotčena. Navrhovaný záměr žadatele tedy dostojí i prioritám územního plánování kraje.              Pro území obce Choustníkovo Hradiště vydalo zastupitelstvo obce Choustníkovo Hradiště dne 26. 5. 2010 územní plán, který nabyl účinnosti dne 12. 6. 2010. Jedná se o závaznou územně plánovací dokumentaci zpracovanou pro celé území obce Choustníkovo Hradiště. Záměr žadatele je situován do zastavitelné plochy Z 10 VL – výroba a skladování – lehká výroba, která zahrnuje zejména pozemky staveb a zařízení pro výrobu a skladování. V dané ploše jsou dále přípustné zejména stavby a zařízení pro lehkou výrobu a skladování a stavby a zařízení pro související dopravní a technickou infrastrukturu. Prostorové regulační prvky zahrnují výškovou regulaci zástavby max. 10 m nad terénem a koeficient zastavění pozemků max. 50 %. Těmto požadavkům navrhovaný záměr v území dostojí.             Zastavitelná plocha Z 10 je územním plánem vymezena pro lehkou výrobu, kde se nepředpokládá umístění takových objektů a plochy, které by vyžadovaly opatření proti negativním vlivům z dopravy. Dle ustanovení § 11 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území se „plochy výroby a skladování obvykle samostatně vymezují v případech, kdy využití pozemků například staveb pro výrobu a skladování a zemědělských staveb z důvodu negativních vlivů za hranicí těchto pozemků vylučuje začlenění pozemků s těmito vlivy do ploch jiného způsobu využití. Plochy výroby a skladování zahrnují zpravidla pozemky staveb a zařízení pro výrobu a skladování, například pro těžbu, hutnictví, těžké strojírenství, chemii, skladové areály, pozemky zemědělských staveb a pozemky související veřejné infrastruktury. Plochy výroby a skladování se vymezují v přímé návaznosti na plochy dopravní infrastruktury a musí být z nich přístupné.“             V daném případě je záměr pekárny v souladu s regulativy vymezenými pro danou funkční plochu,  neboť se jedná o lehkou výrobu s minimálními negativními  vlivy na okolí. Doplňkové stavby technické infrastruktury jsou dále situovány v plochách DS Dopravní infrastruktura a NZ – plochy zemědělské, jejichž regulativy umísťování uvedených staveb rovněž umožňují.                    Vzhledem k uvedenému dospěl stavební úřad k závěru, že záměr není v rozporu s Politikou územního rozvoje ČR 2008, se Zásadami územního rozvoje Královéhradeckého kraje ani s územním plánem obce Choustníkovo Hradiště, neboť nekoliduje s celorepublikovými prioritami ani prioritami nadmístního významu, není v rozporu s regulativy stanovenými pro dotčené území v jednotlivých funkčních plochách, odpovídá stanoveným funkčním a prostorovým regulativům a nevyžaduje žádná opatření proti negativním vlivům z dopravy. Uvedený záměr vytváří podmínky pro ekonomický rozvoj obce, pro příznivé životní prostředí i soudržnost obyvatel, neboť pro danou oblast nabízí zejména nové pracovní příležitosti. Je tedy v souladu se základním cílem územního plánování, kterým je udržitelný rozvoj území.             Žalovaný se otázce souladu záměru s platnou územně plánovací dokumentací zabýval na straně jedenácté až třinácté odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Dospěl přitom ke stejným závěrům jako stavební úřad. Ke stěžejní námitce, podle které byla novostavba umístěna na ploše pro lehkou výrobu a skladování, ačkoliv jde o výrobu průmyslovou, pro kterou tato plocha určena není, žalovaný uvedl následující:   „Jak plyne z grafické části Územního plánu Choustníkovo Hradiště, záměr žadatele je situován do zastavitelné plochy určené pro VL - výrobu a skladování – lehký průmysl, označené Z10. V textové části je plocha Z10 definována jako plocha nacházející se na jihovýchodním okraji obce při silnici I/37 v proluce mezi obytnou zástavbou a zemědělským areálem, plocha je vymezena pro lehkou výrobu s napojením na silnici I/37 za podmínky, že toto napojení bude projednáno a odsouhlaseno se správcem komunikace. Dále je k ploše Z10 uvedeno, že je určena pro lehkou výrobu, kde se nepředpokládá umístění takových objektů a ploch, které by vyžadovaly opatření proti negativním vlivům dopravy. Odvolací orgán dále z textové části zjistil, že plocha VL – výroba a skladování – lehká výroba zahrnuje zejména pozemky staveb a zařízení pro výrobu a skladování. V dané ploše jsou mimo jiné přípustné stavby a zařízení pro lehkou výrobu a skladování a stavby a zařízení pro související dopravní a technickou infrastrukturu. Prostorové regulační prvky zahrnují výškovou regulaci zástavby max. 10 m nad terénem a koeficient zastavění pozemků max. 50 %.   Odvolací orgán ověřil, že v daném případě je záměr pekárny v souladu s regulativy vymezenými pro danou funkční plochu, neboť se jedná o lehkou výrobu s minimálními negativními vlivy na okolí. Dle odvolacího orgánu lze za lehkou výrobu považovat výrobní činnost, která používá malé množství částečně zpracovaného materiálu pro výrobu zboží s relativně vysokou hodnotou na jednotku zboží. Příkladem lehkého průmyslu, respektive lehké výroby je např. výroba oděvů, obuvi, drobné spotřební elektroniky. Opakem je např. zemědělská, strojnická, chemická výroba, hutnictví. Pekárenství tedy bezesporu spadá do prvně zmíněné kategorie. Záměr žadatele tedy dostojí funkčnímu určení plochy, ve které byl navržen. Záměr žadatele současně dostojí i prostorovým regulačním prvkům této funkční plochy. Nejvyšší stavbou navrhovaného komplexu staveb je dle dokumentace pro vydání územního rozhodnutí stavba pekárny dosahující nejvyšší svou částí výšky 9,65 m. Maximální výšková regulace v dané funkční ploše je stanovena 10,0 m.              Krajský soud se s tímto hodnocení plně ztotožňuje. Vychází totiž z toho, že hranice mezi jednotlivými výrobními činnostmi jsou sice často poněkud nejasné, nicméně v daném případě mají být výsledkem výrobního postupu hotové výrobky určené pro osobní spotřebu, a to doslova. Tyto výrobky přitom budou mít základ v převážné většině v produktech zemědělství. Z hlediska výrobních činností jde tak zcela jistě o zpracovatelský průmysl, s lehkou výrobou a minimálními negativními vlivy na okolí, takže o souladu daného záměru s platnou územně plánovací dokumentací nemá krajský soud sebemenších pochyb. Ostatně bylo by s podivem, aby vedle stavebního úřadu a žalovaného především pořizovatel územního plánu obce Choustníkovo Hradiště obecní úřad, potažmo obec a zastupitelstvo obce  nevěděli, k jakému účelu využití danou plochu chtěli mít. A koneckonců, z hlediska ochrany přírody a krajiny je klasifikace dané výrobní činnosti nerozhodná, relevantními by byly pouze možné vlivy na konkrétní chráněný zájem. V tomto směru ale byla žaloba více než kusá.             Pokud pak žalobce v posledním odstavci žaloby přičinil poznámky, jak sám uvedl „nad rámec a pouze k dokreslení pochybení“, a to ohledně řízení v souvislosti s úmrtím J. S.,  údajných nedostatků žádosti o vydání územního rozhodnutí a ve vedení správního spisu, dlužno poznamenat, že z nich není ani patrno, jaký vliv měly mít na výsledek územního rozhodnutí. Ostatně ani sám žalobce je neoznačil za takové, aby se dotkly jeho procesních práv. Pokud jde o úmrtí jmenovaného, žalovaný jasným způsobem vysvětlil, co bylo prvotní příčinou konstatování jeho účastenství v řízení (jeho evidence jako vlastníka v katastru nemovitostí v době zahájení územního řízení), což bylo následně napraveno. Shromážděný správní spis pak poskytoval dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věc, přičemž nebyly zjištěny ani nedostatky v jeho soupisu (každá složka správního spisu má svůj seznam). Ve skutečnosti, že pak byly do správního spisu zakládány všechny písemnosti účastníků řízení v dané věci, nelze spatřovat diskreditaci žalobce či snahu o poškození jeho pověsti. Pokud by však takový dojem přetrvával, nic žalobci nebrání v tom, aby se domáhal ochrany u civilního soudu.             Závěrem třeba ještě dodat, že záměr byl projednán se všemi dotčenými orgány státní správy, přičemž jejich závazná stanoviska (stanoviska) nejsou záporná ani protichůdná, takže daný záměr žadatele je v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů státní správy vydaných  podle zvláštních právních předpisů.  Jejich výčet je uveden na stranách 47 a 48 prvoinstančního správního rozhodnutí, jen příkladmo lze z nich uvést závazná stanoviska (stanoviska) Krajského úřad Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 2. 9. 2011, zn. 15198/ZP/2011-Tm, a ze dne 1. 6. 2012, zn. 8334/ZP/2012 – Tm, podle nichž záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nepodléhá zjišťovacímu řízení dle zákona EIA, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, technické ochrany životního prostředí ze dne 25. 11. 2011, zn. 19327/ZP/2011-Ja-5 , jímž se uděluje souhlas dle zákona o ochraně ovzduší k umístění středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje ze dne 9. 11. 2011, zn. s-khshk 30706/2011/2/hok.tu/čer, která s vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby pekárny souhlasí, koordinované závazné stanovisko vydané Městským úřadem Dvůr Králové nad Labem ze dne 21.10. 2011,  zn. OŽP/38348-11/4877-2011/spi, z hlediska ochrany přírody a krajiny, vodního hospodářství, ochrany  ovzduší, lesa, dopravy na pozemních komunikacích, odpadového hospodářství, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru dopravy a SH ze dne 8. 12. 2011,  zn. 22451/DS/2011/MT, o povolení stavby zasahující do ochranného pásma silnice I/37 atd.             Na základě výše uvedeného krajský soud uzavřel, že přezkoumal žalované rozhodnutí i na pozadí prvoinstančního správního rozhodnutí, neboť obě tvoří jeden celek. Závěry obou orgánů veřejné správy převzal, neboť je přesvědčen o tom, že jak stavební úřad, tak žalovaný se velice podrobně vypořádali s věcmi, jež byly předmětem územního řízení, v souladu s příslušnými právními předpisy. Včetně námitek žalobce, a to stejně, jako by šlo o námitky kteréhokoliv jiného účastníka řízení, ne jen účastníka odvíjejícího své účastenství od zákona o ochraně přírody a krajiny.  Svědčí o tom ostatně rozsah odůvodnění jak rozhodnutí stavebního úřadu, tak žalovaného. Z uvedených důvodů se proto krajský soud s věcnou  argumentací orgánů veřejné správy zúčastněných na řízení  plně ztotožnil a vzhledem k tomu na ni v dalším i odkazuje, neboť jinak by musel jen jinými slovy říkat totéž.             Vzhledem k výše uvedenému proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou  ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.             Obiter dictum krajský soud k věci uvádí, že v mezidobí od podání žaloby do vydání rozhodnutí o ní, bylo vydáno na stavbu pekárny stavebním úřadem stavební povolení, které nabylo právní moci. Za tohoto stavu ovšem vznikly předpoklady pro situaci předvídanou ustanovením § 94 odstavec 5) stavebního zákona, podle něhož „Dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává“. To ve svých důsledcích znamená, že pokud by teoreticky krajský soud žalované územní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, nezbylo by již jiné řešení, než územní řízení zastavit. Stejná situace by nastala v případě, pokud by bylo územní rozhodnutí zrušeno na základě kasační stížnosti. Na právní moc již vydaného stavebního povolení by zrušení územního rozhodnutí soudem vliv nemělo. Na rozhodnutí krajského soudu v přezkoumávané věci však tyto skutečnosti samozřejmě vliv mít nemohly a neměly.     VI. Náklady řízení               Žalobce nebyl úspěšný ve věci, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Pokud jde o žalovaného, nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady řízení vznikly a on sám je pro případ úspěchu ve věci ani nenárokoval (viz § 60 odst. 1 s.ř.s.). Proto bylo ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.            Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které by ji vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Žádné takové náklady osobám zúčastněným na řízení nevznikly (viz třetí výrok tohoto rozsudku). Ostatně, osoby zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení ani nepožadovaly.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.       V Hradci Králové dne 5. 8. 2014                                              JUDr. Jan Rutsch, v.r.    předseda senátu