Číslo jednací: 30A 8/2013 - 139         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY                 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy        JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové ve věci žalobce: občanské sdružení „Pro Kukleny a Plačice“, IČ: 228 56 226, Zelená 132/59, Hradec Králové 4, PSČ 500 04, jednající Janou Rakovskou, předsedkyní výboru, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, PSČ 500 03, za účasti: 1. AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, Gočárova třída 312/52, Hradec Králové, 2. L. Š., 3. Statutární město Hradec Králové, Československé armády č.p. 408, 502 00 Hradec Králové, 4. AUPARK Hradec Králové, a.s., Velké náměstí 1/3, Hradec Králové, 5. HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., Škrétova 490/12, Praha, 6. AVAIN a.s., Koněvova 2660/141, Praha a 7. občanské sdružení Soutok, Horova 36, Hradec Králové, PSČ 500 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2012, zn. 7725/UP/2012,  takto:     I. Žaloba  se zamítá.   II. Žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení.   III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.         Odůvodnění:               Žalovaný vydal dne 30. 11. 2012 pod zn. 7725/UP/2012, rozhodnutí, jímž mimo jiné zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím bylo v jeho prvním výroku vyhověno žádosti obchodní společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., IČ 276 41 261, se sídlem Škrétova 490/12, 120 00 Praha, zastoupené Hradeckou projekční a developerskou kanceláří, s.r.o., IČ 260 00 351, se sídlem Přemyslova 125/14, 500 08 Hradec Králové, o povolení výjimky z ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), podle § 169 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, dále jen „stavební zákon“ pro stavbu „AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“. Výjimka spočívá v tom, že navrhovaná stavba bude ve 2. a 3. nadzemním podlaží ve fasádě směrem do Puškinovy ulice svojí architektonickou vlnou, která přechází přes nároží objektu směrem k budoucí OK Koruně, přesahovat na sousední pozemky parc. č. 626/3 a 626/1 v katastrálním území Pražské Předměstí, a to v rozsahu 1,5 m až 2,71 m, jak je vyznačeno v situaci vymezení stavebních pozemků.             Druhým výrokem uvedeného prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto podle § 92 odst. 1 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), o umístění stavby „AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“ na pozemcích st. p. č. 2283, 3363, 4184, 4185, 4186, poz. parc. č. 2302 (původně a v dokumentaci uváděno jako st. p. 4183), 622, 623/1, 623/4, 623/7, 626/1, 626/3, 627/1, 636/1, 1855/2, 1889/2, 1889/19, 1889/44, 2229, 2280, vše v katastrálním území Pražské Předměstí (dále jen „stavba AUPARK“), jak je zakresleno do snímku katastrální mapy v měřítku 1:1000 (zmenšená), ve vymezení stavebních pozemků v měřítku 1:500 (zmenšená) a celkové situaci stavby v měřítku 1:500 (zmenšená). Všechny uvedené grafické přílohy jsou nedílnou součástí prvoinstančního správního rozhodnutí.            Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2012 pod zn. 7725/UP/2012, včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem.   I. Obsah žaloby             V úvodu žaloby žalobce shrnul dosavadní průběh řízení před orgány veřejné správy na řízení zúčastněnými s tím, že napadá oba výše uvedené výroky a že navrhuje zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo. Namítal, že přestože se jeho námitky proti stavbě AUPARK opíraly o konkrétní zákonná ustanovení, s nimiž je stavba v rozporu, a že přesně označil rozpory stavby AUPARK se zákonem, byly jeho námitky správními orgány ignorovány. Podle něho tím umožnily umístit stavbu v rozporu s veřejnými zájmy chráněnými nejen stavebním zákonem, ale i zákony zvláštními, včetně zákona o ochraně přírody a krajiny. Právě v tom spatřoval nezákonnost rozhodnutí. Poté žalobce odůvodnil žalobu osmnácti žalobními body. Z důvodu jejich konzistence, vzájemné provázanosti, jakož i okolnosti, že bylo ve věci rozhodnuto bez jednání, je dále uvedena žaloba v doslovném znění:    „Žalobní bod 1: V námitkách ze dne 19.12.2011 jsme vznesli pod bodem č. 7 námitku, ve které odkazujeme na měření Státního zdravotního ústavu z podzimu 2010, které prokazuje nadlimitní koncentrace rakovinotvorných látek. Celou tuto námitku jsme zopakovali jako odvolací důvod a k odvolání jsme připojili zmiňované měření Státního zdravotního ústavu. Současně jsme předložili výňatek z posudku dopravního napojení stavby AUPARK a modelové ověření komunikační sítě, ze kterých plyne, že komunikační síť v okolí navrhované stavby nevyhovuje a zejména nebude vyhovovat po dokončení navrhované stavby a dálnice D11. Požadujeme, aby tyto podklady byly odpovědnými státními úřady vzaty v úvahu, tzn. požadujeme zrušení rozhodnutí MMHK a rozhodnutí KUKHK. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 2: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Procesní otázky Zjistili jsme, že žadatel porušil svou povinnost stanovenou v ustanovení § 87 odst. 2 stavebního zákona, protože nezajistil, aby informace o jeho záměru a o tom že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně poté, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání, vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem nebo na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to do doby veřejného ústního jednání. Je nutné, aby stavební úřad nařídil opakované ústní jednání, jinak se bude jednat o velmi závažnou procesní chybu, která povede ke zkrácení účasti veřejnosti a účastníků na tomto řízení. Příslušná informace nebyla vyvěšena na místě stavby dříve než dne 7.9.2011, tzn. nikoliv bezodkladně po nařízení veřejného ústního jednání ze dne 11.8.2011. Toto dokazuje přiložená fotografie z místa stavby. Není jasné, z jakého důvodu je žadatelem o územních rozhodnutí společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv např. plánovací smlouvu s městem uzavřela společnost AUPARK Hradec Králové a.s. Žadatelem o územní rozhodnutí by měla být osoba, která má osobně prokázáno právo stavět na pozemcích stavby a pro níž osobně byla vystavena stanoviska dotčených orgánů státní správy a veškeré další dokumenty a podklady potřebné pro vydání územního rozhodnutí. Tento požadavek ale žadatel nesplňuje. Zjistili jsme, že žadatel v průběhu řízení několikrát změnil předmět územního rozhodnutí. Tento postup správní řád neumožňuje. Žádost je možné pouze zúžit nebo vzít zpět, rozšiřování a změny žádostí jsou v rozporu se správními předpisy. Žadatel doposud nesplnil výzvu stavebního úřadu ze dne 28.3.2011, kterou byl vyzván k doplnění žádosti. Z tohoto důvodu nemůže územní řízení pokračovat do té doby, než bude této výzvě v celém rozsahu vyhověno. Jak uvádíme výše, jsme toho názoru, že žadatel doposud nedoložil souhlasy vlastníků všech pozemků dotčených stavbou s umístěním stavby. Tento souhlas měl být dán na podkladě dokumentace stavby, měl obsahovat identifikaci pozemků a záměru, měl být udělen s ověřeným podpisem s připojeným situačním výkresem. Předložené souhlasy nevyhovují těmto požadavkům. Ani nebyly předloženy souhlasy všech vlastníků dotčených pozemků, například nebyl doložen kvalifikovaný souhlas statutárního města Hradec Králové ke zřízení stavby na jeho pozemcích, který by navíc musel být doloženo usnesením zastupitelstva. Nebyly doloženy souhlasy vlastníků budov a pozemků dotčených injektáží. Žadatel v řízení nemůže používat souhlasy udělené ve prospěch jiných osob, všechny souhlasy musí být uděleny osobně žadateli a nikoliv jiným osobám. Stejně tak nebyly součástí žádosti o územní rozhodnutí všechny potřebné smlouvy o smlouvách budoucích o uzavření věcného břemene, ať se to týká inženýrských sítí, nebo jiných zásahů na sousední pozemky. Nebyla doložena ani stavebním zákonem vyžadovaná plánovací smlouva. Ve spise je založena smlouva uzavřená mezi statutárním městem Hradec Králové na straně jedné a společností AUPARK Hradec Králové a.s. na straně druhé. Žadatel žádnou plánovací smlouvu s městem uzavřenu nemá a proto nemůže žádat o vydání územního rozhodnutí. Osobou aktivně legitimovanou k podání žádosti o územních rozhodnutí by byla pouze osoba, která by měla s městem uzavřenou plánovací smlouvu. Toto osobou je AUPARK Hradec Králové a.s. a nikoli HB-Reavis Management CZ nebo někdo jiný. Ani dokumentace nebyla doplněna v souladu s výzvou stavebního úřadu. Například nebylo vyhověno požadavku, aby u vyvolaných úprav okolích domů a ploch byl v tomto řízení řešen nejen jejich rozsah, ale aby byly doloženy i s tímto související souhlasy jednotlivých vlastníků. Jedná se nám zejména u protihluková opatření, která bude nutné v území a na okolních stavbách provést, aby byly splněny zákonem předepsané limity hluku pro chráněné prostory jak venkovní, tak vnitřní, které jsou již dnes v území překročeny, takže je nutné provést efektivní protihluková opatření, která budou řešit hlukovou situaci jako celek. Nebyl doložen řádný výpočet dopravy v klidu. Jak níže uvádíme, je doložený výpočet špatně v rozporu se závaznou normou. V dokumentaci se nám nepodařilo najít část, ve které by se stavebník souhrnně zabýval souladem stavby s vyhláškou číslo 269/2009 Sb., vyhláškou číslo 268/2009 Sb., vyhláškou číslo 501/2006 Sb. atd. Otázka souladu stavby s obecně technickými požadavky na výstavbu pak není v dokumentací komplexně zodpovězena. Dokud nebude analýza souladu stavby s OTP součástí dokumentace, nesmí být územní rozhodnutí vydáno. Nebyly doloženy souhlasy všech správců inž. sítí, resp. tyto souhlasy již pozbyly platnosti. Ve spise chybí komplexní zhodnocení vlivu stavby z důvodů zvýšeného dopravního zatížení v okolí. Žadateli se nepovedlo splnit požadavek stavebního úřadu, aby byla nahrazena zaniklá parkovací stání, která se v současné době nachází v ploše stavby. Kapacita parkoviště v multifunkčním centru a parkovacím domě ztrátu parkovacích stání a povinný počet parkovacích stání, která jsou stanovena obecnými technickými požadavky na výstavbu, nepokrývá - viz níže. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme: Není jasné, co stavební úřad míní formulací, že námitce se částečně vyhovuje nařízením opakovaného veřejného projednání a částečně se zamítá. Stavební úřad nevysvětlil, jaké konkrétní části této námitky vyhovuje a jakou konkrétní část této námitky zamítá. Výrok je neurčitý, nesrozumitelný a tedy v rozporu se zákonem. (plánovací smlouva) Plánovací smlouva i dodatek k plánovací smlouvě měly být schváleny zastupitelstvem Statutárního města Hradec Králové, protože se tato smlouva i její dodatek týkají nakládání s nemovitým majetkem obce. Není pravdou, že stačilo plánovací smlouvu a její dodatek schválit v radě obce, protože mnohé samostatné smlouvy a další podklady, které jsou přílohou plánovací smlouvy, neznějí na žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. a nezakládají tedy práva žadateli HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. Tyto podklady znějí na AUPARK Hradec Králové a.s. a zakládají tedy práva této od žadatele odlišné osobě. Tento zcela zásadní nedostatek žádosti o územní rozhodnutí není možné zhojit uzavřením dohody mezi žadatelem HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. a AUPARK Hradec Králové a.s. o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011, protože tato dohoda řeší pouze to, že tyto společnosti vzájemně přistupují ke svým povinnostem. Tato dvojstranná dohoda však neřeší a ani řešit nemůže (k tomu by byly nutné dodatky ke smlouvám s jednotlivými smluvními partnery, např. ČEZ) převod práv AUPARK Hradec Králové a.s. ze smluv a dalších podkladů připojených k plánovací smlouvě na žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. Z toho plyne, že zaprvé plánovací smlouva a žádost o územní rozhodnutí jsou postaveny na nedostatečných podkladech, a zadruhé plánovací smlouva nemá pouze stvrzovací charakter, ale má žadateli HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. založit práva k nemovitému majetku obce, která tento žadatel doposud nemá. Jelikož žádost nebyla ve lhůtě dle výzvy stavebního úřadu doplněna o platnou plánovací smlouvu a smlouvy zakládající právo žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. zřídit stavbu na všech stavbou dotčených pozemcích a připojit stavbu na potřebnou veřejnou infrastrukturu, byl stavební úřad povinen řízení zastavit. (doprava v klidu) Trváme na tom, že výpočet parkovacích míst je v rozporu s ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Tato ČSN je pro navrhování staveb závazná na základě ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i na základě ustanovení § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Navrhovaná stavba je plnosortimentní nákupní centrum nad 10 000 m2 prodejní plochy. Podle tabulky 34 této ČSN musí být pro takovou stavbu jako základ výpočtu parkovacích míst použit požadavek 1 parkovacího místa na 20 m2 prodejní plochy, tj. MFC potřebuje minimálně 453 parkovacích míst (když vycházíme ze vstupních čísel v tabulce žadatele). Žadatel však jako základ pro svůj výpočet vzal 1 parkovací místo na 50 m2 prodejní plochy, což se ale aplikuje u staveb jednotlivých prodejen, nikoli u navrhované stavby, která je nákupním centrem. Je s podivem, že stavební úřad přistoupil na takovou hru s čísly, která má za následek, že ve stavbě MFC, kde má být umístěno pouze 290 parkovacích míst, dle našeho výpočtu chybí minimálně 163 parkovacích míst. Toto poddimenzování povede k tomu, že návštěvníci MFC budou parkovat v PAD nebo v okolních ulicích na úkor rezidentů a dalších osob, odkázaných na parkování v tomto místě. PAD bude namísto vykrývání deficitu parkovacích míst z důvodu realizace MFC suplovat nedostatečné parkoviště v MFC. V PAD navíc vůbec nezbude žádné místo pro uživatele železnice, což je v rozporu s územním plánem – viz bod územní plán. Řešení dopravy v klidu je v rozporu s § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i z toho důvodu, že je nepřípustné, aby povinný počet parkovacích míst byl naplňován v provozně oddělitelné části stavby PAD. Nepřípustnost naplňování nedostatečné parkovací kapacity MFC v objektu PAD je dána i tím, že v současné době se na ploše MFC nachází 900 stávajících parkovacích míst (uvedeno v podkladech pro žádost o ÚR – str. 10 oznámení záměru parkovacího domu dle zákona č. 100/2001 Sb. ze srpna 2009), která budou stavbou MFC zrušena a navrhovaných 942 parkovacích míst v PAD tak bude sloužit k tomu, aby nahradily stavbou MFC zlikvidovaná parkovací stání. Také upozorňujeme na to, že ve výpočtu dopravy v klidu žadatel proto, aby mu výpočet „vyšel“, uvádí stávající počet parkovacích míst 415, ačkoli v oznámení pro EIA uvádí správných 900 míst. Také napadáme nezákonný nesoulad ÚR s žádostí o ÚR. V žádosti o ÚR jsou uvedeny jiné počty parkovacích míst, než uvádí ÚR. Není jasné, jak tento rozdíl vznikl a které počty platí. Návrh počtu parkovacích míst pro hendikepované je nesprávně. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb musí být ve stavbě s 1232 ks parkovacích míst minimálně 2 % vyhrazených parkovacích míst pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené, tzn. minimálně 25 takových míst. V DUR a UR je ovšem uvedeno pouze 13 takových míst. To je důvod pro zrušení UR. Také zcela chybí parkovací místa pro osoby doprovázející dítě v kočárku. Podle § 4 odst. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. musí být ve stavbě s 1232 ks parkovacích míst minimálně 1 % vyhrazených parkovacích míst pro osoby doprovázející dítě v kočárku, tzn. minimálně 14 takových míst. V DUR a UR tato místa úplně chybí. To je důvod pro zrušení UR. Nedoložení řádného výpočtu dopravy v klidu ve lhůtě stanovené stavebním úřadem je důvodem pro zastavení řízení. (zdůvodnění dodržení OTP) V žádosti o územní rozhodnutí jsme zdůvodnění navrženého řešení stavby z hlediska dodržení OTP nenašli. To je také důvodem pro zastavení řízení. (souhlasy správců inženýrských sítí) Tato souhlasy jsou vystaveny z části na AUPARK Hradec Králové a.s., nikoli na žadatele. Řada z nich pozbyla platnosti a nebyla obnovena. To je také důvodem pro zastavení řízení. (hodnocení zvýšeného dopravního zatížení) Nebylo provedeno hodnocení hluku podle platné právní úpravy obsažené v nařízení vlády 272/2011 Sb. Hodnocení podle neplatné právní úpravy není v tomto řízení použitelné. Při použití selského rozumu nelze brát vážně tvrzení hlukové studie, že 1232 (nebo jaký je vlastně ten správný počet?) nových parkovacích stání, s vysokou obrátkovostí (nákupní centrum, administrativa) způsobí jen zanedbatelné zhoršení hlukových poměrů na hranici chyby výpočtu. Budou překračovány limity PM10 – viz str. 85 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008. O závažnosti situace a jejím negativním vlivu svědčí i stavebním úřadem citované hodnocení vlivů na veřejné zdraví – citujeme: stávající hlučnost znamená výrazné obtěžování. To je také důvodem pro zastavení řízení. (nedovolené zásahy na sousední pozemky) Vypořádání této námitky dokazuje, že stavební úřad ve skutečnosti žádost o stavební povolení řádně neprostudoval, jinak by nemohl na str. 186 svého rozhodnutí tvrdit, že realizace stavby si nevyžádá zásahy do sousedních pozemků. Toto řešení je popsáno na str. 11 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008, citujeme: okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů bude nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Kromě toho sám stavební úřad na str. 6 svého rozhodnutí nevylučuje, že budou prováděny zemní kotvy šikmo za hranici pozemku, tj. zásahy do sousedních pozemků. Na str. 186 svého rozhodnutí potom stavební úřad cituje z DUR, podle které se provede zajištění stavební jámy berlínskou stěnou s šikmým kotvením v místech, kde navazuje sousední zástavba, tj. počítá se se zásahem do sousedních pozemků. Žadatel však nedoložil své právo k takovým zásahům do vlastnického práva sousedů. To je také důvodem pro zastavení řízení. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 3: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Nesoulad navrhované stavby s územním plánem Navrhovaná stavba není v souladu s územním plánem města Hradec Králové. Tento nesoulad spatřujeme zejména v následujících bodech: Zaprvé je nutné zdůraznit, že podle žadatele se jedná o jeden záměr, jednu stavbu. Z toho vyplývá, že stavbu nelze umístit do žádné z funkčních ploch, která by neumožňovala do dané plochy umístit všechny funkce, které se v dané stavbě nacházejí. V dané stavbě se nachází zejména funkce obchodů, administrativy, služeb, parkovišť, bytů, apod. Takto komplexní stavbu by tedy možné umístit pouze do plochy městského a obvodního centra. Žádost o územní rozhodnutí uvádí, že se jedná o stavbu pro obchod s prodejní plochou nad 2000 metrů čtverečních. Do plochy městského a obvodního centra však lze umisťovat pouze stavby pro prodej a služby do dvou tisíc metrů čtverečních prodejní plochy. Tento limit je překročen více než 10x. Stavba je tedy v rozporu se závaznou částí územního plánu. Dále je stavba v rozporu se závaznou částí územního plánu, protože do plochy městského a obvodního centra umisťuje čistě nákupní a administrativní centrum s miniaturním přístavkem osmi bytových jednotek. To nevyhovuje definici této plochy, ve které mají být umístěny vícepodlažní budovy s funkcí občanské vybavenosti integrované či smíšené s funkcí bydlení. Miniaturní plocha bydlení v obrovské obchodně administrativní ploše nevyhovuje požadavku na to, že se má jednat primárně o funkci bydlení, do které mají být citlivě integrovány funkce občanské vybavenosti nebo která má být s funkcemi občanské vybavenosti smíšena. V případě této stavby je to přesně naopak, jedná se o stavbu čistě obchodně administrativní, do které je pouze formálně umístěno pár bytů, které nezaujímají ani 5 % celkové podlažní plochy. Další rozpor s územním plánem vykazují přesahy stavby a přemostění do ul. Zamenhofova a Puškinova, tj. do plochy pro motorovou dopravu - komunikační síť - MD1. Do těchto ploch totiž nesmí být umístěny stavby pro bydlení a stavby pro občanskou vybavenost nesouvisející s přípustným využitím území. Jelikož multifunkční centrum obsahuje plochy pro bydlení a plochy pro občanskou vybavenost, nesmí tato stavba přesahovat do výše uvedené dopravní plochy. Další rozpor s územním plánem představuje umístění stavby do plochy pro železniční dopravu. Do této plochy totiž smí být garáže umístěny pouze jako doplňkové využití k hlavní funkci. Touto hlavní funkcí jsou stavby železniční trati a vlečky, železniční stanice, nádraží a ostatní provozy související s železniční dopravou. Vzhledem k tomu, že parkovací dům neslouží pro účely železnice, ale pro účely rezidenčního parkování a pro splnění požadavků na dopravu v klidu v multifunkčním centru, jedná se v tomto místě nepřípustnou funkci. V tomto území také nesmějí být umisťovány byty a stavby pro občanskou vybavenost mimo stavby uvedené v přípustném využití území, tzn. že stavba multifunkčního centra s obchodními plochami, administrativou, byty, apod. nesmí být umístěna do plochy pro železniční dopravu. Tento požadavek je zcela logický, protože plochy určené pro železniční dopravu, musí být z hlediska veřejného zájmu vyhrazeny pro železniční dopravu, jako preferovaný způsob dopravy, a nikoliv pro jiné, navíc neekologické (automobilová doprava) účely. Navrhovaná stavba je v rozporu s územním plánem i v ploše parků, lesů parků a městské zeleně, do které zasahuje, přitom v tomto území je nepřípustné využití pro stavby pro bydlení, stavby pro občanskou vybavenost nesouvisející s přípustným využitím území, ostatní stavby a využití území nesouvisející s přípustným využitím území. Zásadní rozpor s územním plánem tkví dále v tom, že územní plán vymezuje v dotčeném prostoru připojení nové pražské radiály na Gočárovu ulici. Navrhovaná stavba, zejména nové připojení ul. Zamenhofova na ul. Gočárova ovšem vazby na budoucí novou pražskou radiálu vůbec neřeší, resp. naopak znemožní toto plánované napojení nové pražské radiály, které je veřejně prospěšnou stavbou, zrealizovat. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme: Zaráží nás reakce stavebního úřadu na termín „přemostění ulice Zamenhofovy“, který v našich vyjádřeních používáme. Je evidentní, že se jedná o nadzemní propojovací koridory (NPK) nad ulicí Zamenofova. Ptáme se stavebního úřadu, co jiného by to mělo být. Také si stavební úřad dovolujeme upozornit, že pojem přemostění sám v textu UR používá, např. na str. 7, a tento pojem používá i oznámení záměru v procesu EIA, takže tuto poznámku stavebního úřadu na toto téma považujeme za bezpředmětnou. Za mnohem závažnější považujeme fakt, že stavební úřad ignoruje regulaci obsaženou v územním plánu a povoluje stavbu, která je s ním rozporu. Nepochopitelný je pro nás argument, že stavební úřad v UR upřesňuje nebo opravuje chyby územního plánu. Územní plán je závazný takový, jak je, a v územním řízení územní plán nelze kreativně měnit podle přání žadatele o UR. Správný postup je ten, že nejdříve by musel být řádnou cestou za účasti veřejnosti změněn územní plán a potom by teprve bylo možné žádat o územní rozhodnutí. V tomto smyslu je špatně zhodnocen soulad navrhované stavby s územním plánem. Nesouhlasíme s tím, aby cíp nároží stavby „loď“ směrem do ul. Gočárovy zasahoval do plochy parků, lesoparků a městské zeleně a vykonzolování MFC vč. přemostění (NPK) směrem do Zamenhofovy ul. zasahovalo do plochy MD-1. To územní plán zakazuje. Je absurdní názor stavebního úřadu, že NPK je pouhou pěší komunikací, která nenarušuje funkci MD-1. Ve skutečnosti jde o součást MFC, kterou je řešen nedostatek ploch dopravy v klidu na pozemku MFC. Navíc upozorňujeme na to, že jak tzv. „loď“ do ul. Gočárovy, tak vykonzolování do ul. Zamenhofovy jsou umístěny na sloupech (uvedeno např. na str. 7 UR), tyto sloupy se nesmí umísťovat do ploch parků, lesoparků a městské zeleně a ploch MD-1. PAD je v umístěn do plochy, kde lze umísťovat jen funkce doplňující hlavní funkcí železniční dopravy. PAD ovšem vůbec nemá žádnou souvislost se železniční dopravou, protože pouze nahrazuje stávající kapacitu parkoviště na ploše stavby MFC, na parkování pro uživatele železnice nezbývá v PAD místo. Tím se v ploše určené pro železnici objevuje funkce, která s železnicí nesouvisí a navíc znemožňuje tuto plochu do budoucna pro účely železniční dopravy využít. Kromě toho jak žadatel o UR, tak stavební úřad označují MFC, PAD a NPK jako monoblok centra AUPARK (např. na str. 2 a 205 UR). Z toho plyne, že tuto jednu stavbu lze umístit pouze do ploch, ve kterých územní plán dovoluje umístit jak multifunkční nákupní centrum s administrativou a pár byty, tak hromadný parkovací dům. Takovou plochou ovšem není plocha pro železnici, dopravu a zeleň, kam monoblok AUPARK všude zasahuje. Z regulativů pro plochu městského a obvodního centra je evidentní, že cílem územního plánu města nebylo umístit v této ploše jeden monoblok megalomanského nákupního centra, který se do daného území vůbec nehodí. Cílem bylo dostavět území ve stylu stávající zástavby, tj. umístit zde jednotlivé stavby, které budou svým charakterem odpovídat stávajícímu rázu okolních budov, tj. samostatných městských domů s obchody a službami v parteru a byty, popř. administrativou ve vyšších patrech. Proto územní plán předepisuje, že v jedné stavbě nesmí být více než 2000 metrů čtverečních prodejní plochy. Navrhovaná stavba překračuje limit prodejní plochy dovolený územním plánem více než 10x. Kdyby územní plán chtěl dovolit umístit v daném území jednu ohromnou stavbu s 20 000 metry čtverečními prodejní plochy, byla by tato plocha územním plánem výslovně označena jako plocha, kde takové množství prodejní plochy umístit lze. Takový výjimka z regulativu max. 2000 metrů čtverečních prodejní plochy pro toto území však v územním plánu obsažena není. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby s územně plánovací dokumentací a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit územním plánem zakázaný zásah stavby AUPARK do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 4: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Žadatel nedoložil vlastnictví ani jiné právo provést stavbu na nemovitostech dotčených stavbou Žadatel nedoložil své vlastnické právo k pozemkům dotčeným stavbou ani souhlas všech vlastníků s umístěním stavby na těchto jejich pozemcích. Zejména chybí smlouva žadatele s vlastníkem většiny pozemků dotčených stavbou, městem Hradec Králové. Ve skutečnosti není žádný pozemek dotčený stavbou, který by byl ve vlastnictví žadatele. Podle žadatele okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů je nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Z toho vyplývá, že navrhovanou stavbou jsou přímo dotčeny nejen pozemky pod stavbou, ale ještě další pozemky a stavby na nich, ve kterých bude prováděna injektáž. Tyto pozemky žadatel ovšem ve své žádosti neuvedl. Je nutné prokázat souhlas vlastníků všech těchto přiléhajících staveb a pozemků dotčených injektáží. Jedná se zejména o pozemky p.č. 1882, 669/10, 2161, 634, 465 a 623/5 a stavby na nich. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme: Vypořádání této námitky dokazuje, že stavební úřad ve skutečnosti žádost o stavební povolení řádně neprostudoval a ke zpracování rozhodnutí nepřistupuje zodpovědně, jinak by nemohl na str. 186 svého rozhodnutí tvrdit, že realizace stavby si nevyžádá zásahy do sousedních pozemků. Toto řešení je popsáno na str. 11 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008, citujeme: okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů bude nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Kromě toho sám stavební úřad na str. 6 svého rozhodnutí nevylučuje, že budou prováděny zemní kotvy šikmo za hranici pozemku, tj. zásahy do sousedních pozemků. Na str. 186 svého rozhodnutí potom stavební úřad cituje z DUR, podle které se provede zajištění stavební jámy berlínskou stěnou s šikmým kotvením v místech, kde navazuje sousední zástavba, tj. počítá se se zásahem do sousedních pozemků. Žadatel však nedoložil své právo k takovým zásahům do vlastnického práva sousedů. To je také důvodem pro zastavení řízení. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zákonem a na základě toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavby AUPARK do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 5: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: EIA, vliv na životní prostředí Žadatel nedoložil posouzení vlivu záměru na životní prostředí. Zjišťovací řízení, která proběhla zvlášť pro multifunkční centrum a zvlášť pro parkovací dům, jsou v tomto územním řízení nepoužitelná, protože předmětem územního řízení není stavba multifunkční centrum nebo stavba parkovací dům, ale předmětem územního řízení je jeden velký komplexní záměr, jedna stavba multifunkčního centra spolu s parkovacím domem, dopravním řešením a dalšími souvisejícími stavbami na sousedních pozemcích jako jeden celek. Navíc je nutné upozornit na to, že multifunkční centrum, které bylo v roce 2008 posouzeno ve zjišťovacím řízení, bylo tehdy navrženo jinak, než jak je navrhována dnes část stavby nazvaná multifunkční centrum. Verze MFC z roku 2008 byla o cca 25% menší, než jak je MFC navrhováno dnes. Je tedy nutné konstatovat, že navrhovaný záměr zatím neprošel řádným procesem hodnocení podle zákona č. 100/2001 Sb. Kromě toho ani stavební zákon ani zákon č. 100/2001 Sb. nedovolují rozdělování jednotlivých záměrů tzv. salámovou metodou na menší části záměru za účelem posuzování jejich vlivů na životní prostředí. Naopak jak cílem zákona č. 100/2001 Sb. tak stavebního zákona je podrobit navrhované stavby komplexnímu posouzení, tzn. posouzení celého záměru, nikoliv jen parciálnímu posouzení jeho dílčích částí, které neřeší vliv záměru na životní prostředí jako celku. Komplexní posouzení záměrů požadují i předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána. Dále namítáme, že navrhovaná stavba vůbec nebere v úvahu plánované dokončení dálnice D11. Je všeobecně známo, že majetkoprávní vztahy k tomuto poslednímu úseku dálnice směrem na Hradec Králové jsou vyřešeny, takže je jen otázkou peněz, kdy tento úsek bude vybudován a zprovozněn. Jakmile dojde k tomuto prodloužení dálnice, dojde k významnému nárůstu dopravy na ul. Gočárova, protože tato se stane hlavním přivaděčem automobilové dopravy do centra Hradce Králové ve směru od Prahy a zpět. Přesto žádná z předložených studií nepočítá s variantou dokončení dálnice; výpočty hlukové, rozptylové, dopravní a další zátěže v okolí křižovatky Koruna tak neodpovídají jistému budoucímu vývoji v území, jsou podhodnocené a proto nepoužitelné. Žádáme, aby byla do žádostí o vydání územního rozhodnutí doplněna seriózní komplexní analýza všech dopadů stavby dálnice na okolí navrhované stavby a aby stavba byla navrhována jako vyhovující pro tuto reálnou výhledovou variantu. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Opakujeme, že EIA pro MFC z roku 2008 řešila stavbu, která není totožná se stavbou MFC, jak je navrhována k umístění v tomto územním řízení. V roce 2008 procesem EIA prošlo MFC o cca 25 % menší, což lze jednoduše zjistit z oznámení tohoto záměru, které je založeno ve spise. Tento nedostatek nemůže být zhojen tím, že EIA pro PAD z roku 2009 pracuje s nějakými vstupními údaji o MFC, jehož technické řešení ovšem v procesu EIA pro PAD nebylo předloženo. Kromě toho doplňujeme, že nebyl doložen výpočet vlivu stavby na provoz v křižovatce Pražská/Za Škodovkou. Ta už je nyní přetížena a po zprovoznění PAD a MFC bude neprůjezdná. Žadatel musí vyřešit zkapacitnění této křižovatky dříve, než bude vydáno UR. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 6: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Dopravní infrastruktura Podle ustanovení § 23 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území se stavby umísťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace. Navrhovaná stavba je v rozporu s tímto zákonným požadavkem, protože nemá zajištěno připojení na síť pozemních komunikacích. Navrhovaná stavba totiž počítá s tím, že bude připojena na možná někdy v budoucnu upravenou pozemní komunikaci Gočárova. K této přestavbě ulice Gočárova ovšem její vlastník, město Hradec Králové přistoupí pouze v souvislosti s přestavbou stávající průsečné křižovatky ulic Gočárova, Puškinova na okružní křižovatku. Není ovšem vůbec jisté, že k této přestavbě vůbec někdy dojde. Také není vůbec jisté, zda nakonec bude zvoleno toto technické řešení přestavby nebo zda bude zvoleno řešení jiné. S ohledem na plánovanou dostavbu dálnice lze očekávat, že nakonec bude zvoleno jiné technické řešení křižovatky Koruna, protože okružní křižovatka nebude dostatečně kapacitní a nebude zvládat narůstající nápor dopravy. Navrhovanou stavbu multifunkčního centra a parkovacího domu pak není možné povolit, tzn. nesmí být vydáno územní rozhodnutí pro tuto stavbu, dokud nebude s konečnou platností vyřešeno její napojení na městskou dopravní síť. Jelikož i všechny studie a vůbec celé technické řešení navrhované stavby počítá s tím, že už je přestavěna ul. Gočárova, musí být nejdříve realizována a v provozu křižovatka Gočárova, Puškinova včetně úpravy pozemní komunikace Gočárova, a teprve poté smí být vydáno územních rozhodnutí. Jinak hrozí, že bude povolena stavba, která nebude napojena na pozemní komunikaci. Souhlasíme s negativním stanoviskem silničního správního úřadu ze dne 27.4.2010, podle kterého dojde ke zhoršení bezpečnosti a plynulosti cyklistické dopravy na ulici Zamenhofova, dopravní řešení vykazuje kolizní body s vozidly vjíždějícími do parkoviště, včetně nedostatečného denního osvětlení, dojde ke zhoršení komfortu pohybu pěších, a to jak v ulici Zamenhofova tak i na Puškinově ulici, dojde ke zhoršení dopravní přístupnosti z a do centra x Kukleny. Dále namítáme, že podklady pro vydání územního rozhodnutí jsou neúplné a žádáme jejich doplnění, konkrétně žádáme a doplnění dopravně inženýrského posouzení důsledků výstavby (CityPlan) a bezpečnostního auditu. Po prostudování tohoto podkladu si vyhrazujeme právo vznést další námitky. Souhlasíme s negativním stanoviskem Magistrátu města Hradec Králové, odboru dopravy jako silničního správního úřadu ze dne 20.7.2011, ve kterém se uvádí, že zásobovací rampy centra jsou navrženy v takovém počtu, že samotné zásobování vyžaduje řízení dispečerem a stání zásobovacích vozidel na jiném místě, a proto rovněž požadujeme doložit, kde budou zásobovací vozidla vyčkávat na pokyn dispečera a jak je rámcově navržena celá organizace zásobování. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc přímo související s provozem centra, požadujeme doložit vlastnické vztahy k parkovištím, na kterých budou vozidla vyčkávat. Věc musí být splněna před vydáním územního rozhodnutí. Podle § 24 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb. musí být u staveb pro obchod zajištěn prostor pro příjezd vozidel pro zásobování, tzn. že prostor, na kterém budou vozidla čekat, musí být součástí stavby a navrhovatel musí prokázat vlastnické právo k němu. Není přípustné řešit čekání zásobovacích vozidel na cizích pozemcích. Správní řád dále nedovoluje, do aby silniční správní úřad měnil toto svoje stanovisko. Email ze dne 9.8.2011, kterým bez jakéhokoliv zdůvodnění silniční správní úřad od tohoto svého požadavku upustil, nesmí být při vydávání územního rozhodnutí zohledněn. Závislost navrhované stavby na předchozí realizaci okružní křižovatky Koruna potvrzuje i stanovisko Dopravního podniku města Hradec Králové ze dne 22.12.2010, ve kterém je uvedeno, že práce na trakčním vedení Puškinova, které jsou předmětem tohoto řízení, bude možné provést pouze za podmínky, že již bude provedena výstavba okružní křižovatky Koruna včetně nové výstavby trakčního vedení. Toto stanovisko potvrzuje náš názor, že územní rozhodnutí pro navrhovanou stavbu nesmí být vydáno, dokud nebude zrealizována a zkolaudována křižovatka Koruna vč. úprav trakčního vedení. Žadatel nedoložil všechna potřebná rozhodnutí silničního správního úřadu o připojení podle § 10 zákona o pozemních komunikacích. Podle našeho názoru zcela chybí rozhodnutí o připojení komunikace Nová Zamenhofova na ulici Gočárova, ačkoli toto připojení se zásadně mění, a dále chybí např. rozhodnutí o připojení vjezdů a výjezdů parkovacího domu. Kromě toho navrhované připojení ul. Zamenhofova a Gočárova a napojení budovy na ulici Zamenhofova jsou v rozporu v ustanovením § 42 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., protože neumožňují levé odbočení prostřednictvím zvláštního odbočovacího pruhu. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme: Trváme na to, že dokud nebude zrealizována stavba OK Koruna, bez které nelze napojit ulici Zamenhofova tak, jak je navrženo v DUR, na ulici Gočárova, nesmí být na předmětnou stavbu vydáno územní rozhodnutí. Bez funkčního připojení na Gočárovu totiž nebude předmětná stavba připojena na komunikační síť, což je z hlediska cílů územního plánování nepřípustné. Stávající stav ulice Gočárova totiž realizaci Nové Zamenhofovy neumožňuje. Negativní stanovisko silničního správního úřadu je součástí spisu jako příloha plánovací smlouvy. Objevili jsme ho při nahlížení do spisu. Stavební úřad by existenci tohoto stanoviska, jehož kopii máme k dispozici, neměl před účastníky řízení zamlčovat. Je evidentní, že se jedná o stanovisko k dokumentaci, na jejímž základě město uzavřelo plánovací smlouvu. Jestli se tato dokumentace, jak stavební úřad tvrdí, od té doby změnila, opět to potvrzuje naše tvrzení, že žádost o UR není podložena platnou plánovací smlouvou s městem. UR by mělo být zrušeno. Citované dopravně inženýrské posouzení a bezpečností audit nebyly před vydáním rozhodnutí součástí spisu, proto jsme žádali jeho předložení, ovšem marně. To je vážná vada řízení neb nám bylo znemožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Také napadáme všechna stanoviska silničního správního úřadu, protože vycházejí z neúplných a nesprávných podkladů a souhlasili s řešením, které je v rozporu s OTP – není zajištěna návaznost na komunikační síť, není zajištěn dostatečný prostor, na kterém budou čekat zásobovací vozidla, není možné připojení stavby odbočením vlevo, atd. Nejsou vydána rozhodnutí o připojení Nové Zamenhofovy na PAD a MFC a na stávající část Zamenhofova a Gočárova, ačkoli toto připojení je nové, resp. se mění. Navíc z rozhodnutí není jasné, zda Nová Zamenhofova je umístěna jako účelová komunikace nebo jako místní komunikace. V textu UR se objevují obě varianty (např. na str. 92 se o Nové Zamenhofově hovoří jako o účelové komunikaci, např. na str. 82 se o Nové Zamenhofově hovoří jako o místní komunikaci). Vzhledem k odlišným technickým požadavkům na řešení účelových komunikací a místních komunikací je nutné tuto věc postavit najisto v UR. Není splněn § 43 odst. 3 vyhlášky 268/2009 Sb. (odbočení vlevo). Z tohoto OTP není možná výjimka. Argumentace stavebního úřadu, který se snaží tento nedostatek zlehčovat, je špatně. Je nutné stavbu přeprojektovat tak, aby tento OTP byl splněn, tj. je nutné napojení stavby MFC z přilehlé komunikace Nová Zamenhofova nejen pravým, ale i levým odbočovacím pruhem! Totéž platí pro napojení Gočárovy na Novou Zamenhofovu. Smyslem tohoto ustanovení OTP je u velkých obchodů, což MFC bezpochyby je, zajistit jejich přístupnost po pozemní komunikaci z obou směrů přilehlé komunikace, aby nedocházelo ke zbytným a síť pozemních komunikací přetěžujícím dopravním pohybům. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 7: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Technická infrastruktura Podle ustanovení § 23 odst. 1 vyhl.č. 501/2006 Sb. se stavby umísťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace. Stavba je navržena v rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 vyhl.č. 501/2006 Sb., protože nemá zajištěno napojení na sítě technické infrastruktury. Stanovisko ČEZ z 8.3.2010 bylo platné pouze do 8.3.2011 a smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě měla být ze strany žadatele splněna do 1.6.2011, což se však nestalo, z tohoto důvodu pozbyla tato smlouva a závazek ČEZ připojit stavbu k distribuční soustavě platnosti - viz článek V. odst. 4 písm. b) této smlouvy o smlouvě budoucí o připojení. Rovněž pozbylo platnosti stanovisko ČEZ k žádosti o přeložku ze dne 16.3.2010. Toto stanovisko bylo platné pouze do 15.9.2010. Dále je třeba stavební úřad upozornit na to, že všechna stanoviska k připojení na distribuční soustavu a k přeložce distribuční soustavy a všechny smlouvy uzavřené s provozovatelem distribuční soustavy jsou vystaveny na žadatele AUPARK Hradec Králové a.s., tj. na osobu odlišnou od osoby žádající o vydání územního rozhodnutí. Tuto znamená, že žadatel nemá prokázáno oprávnění napojit svou stavbu na distribuční soustavu. Žadatel dále nedoložil veškerá potřebná platná stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury, zejména stanoviska provozovatelů telekomunikačních zařízení. Jako příklad uvádíme stanovisko Elektráren Opatovice, které pozbylo platnosti 6 měsíců od vystavení tj. od 3.2.2010. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož nezajištění smluvních vztahů s provozovateli technické infrastruktury považujeme za riziko pro zbývající zeleň, která se nachází v místě a v okolí stavby. Bez zajištění připojení na technickou infrastrukturu může dojít ke zbytečnému vykácení této zeleně, aniž by byl naplněn účel, pro který toto kácení bylo povoleno, tj. provoz stavby AUPARK vč. řádného připojení na technickou infrastrukturu.   Žalobní bod 8: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Přesahy přes sousední pozemky Stavba je navržena v rozporu s ustanovením § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého stavba nesmí být umístěna tak, aby přesahovala na sousední pozemek. Navrhovaná stavba přesahuje na sousední pozemky hned na několika místech. Zaprvé přesahuje na sousední pozemek do ul. Puškinova tzv. architektonickou vlnou přes chodník, dále přesahuje na sousední pozemek tzv. lodí do zeleně ul. Gočárova a nakonec přesahuje na sousední pozemek vykonzolovanými nadzemními podlažími a tzv. přemostěním do ul. Zamenhofova. Žádný z těchto přesahů neodůvodňuje udělení výjimky podle § 169 stavebního zákona, protože na povolení výjimky není právní nárok, výjimka může být povolena pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kdy nelze nalézt takové opatření nebo řešení, které by splňovalo prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu. Samotné podání žádosti o výjimku není důvodem jejího povolení. Vždy je nutné prokázat, proč není možné účelu stavby dosáhnout při respektování obecných požadavků na výstavbu. V tomto konkrétním případě nejsou shora uvedené podmínky pro udělením výjimky splněny, protože objektivně vzato není nutné realizovat žádný ze shora popsaných přesahů. Multifunkční centrum bude plnit veškeré svoje funkce i bez realizace architektonické vlny do ul. Puškinova, lodě do ul. Gočárova i přesahu do ul. Zamenhofova. Pro funkci multifunkčního centra není nutné realizovat přemostění do parkovacího domu, protože veškeré požadavky na dopravu v klidu pro multifunkční centrum musí být každopádně řešeny přímo ve stavbě multifunkčního centra, na jeho pozemku resp. v neoddělitelné části multifunkčního centra, požadavky na dopravu z klidu pro multifunkční centrum nesmí být řešeny ve funkčně oddělitelném parkovacím domě - viz ustanovení § 5 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Souhlasíme s názorem stavebního úřadu, který vyjádřil ve své výzvě ze dne 28.3.2011, že jakékoliv výjimky z obecných požadavků na výstavbu resp. požadavků na umisťování staveb je možné povolit pouze v případě, že není možné nalézt jiné řešení. V tomto případě je nasnadě řešení, kterým stavba nebude zasahovat na sousední pozemky, tímto řešením je nerealizovat žádnou zbytečnou architektonickou vlnu, loď ani zbytečné přesahy do ul. Zamenhofova včetně přemostění a neporušovat tak stavební předpisy. Odůvodnění žadatele, týkající se této výjimky z obecných technických požadavků je neakceptovatelné. Žadatel uvádí, že všechny uvedené přesahy potřebuje provést z architektonických důvodů. Není pravdou, že je nutné, aby stavba v prvním nadzemním podlaží přímo navazovala na paralelní chodník. V případě že žadatel potřebuje zdobit svůj objekt nějakými architektonickými prvky, které přesahují obvod prvního nadzemního podlaží, musí tak učinit na svém vlastním pozemku, tzn. že půdorys prvního nadzemního podlaží musí zmenšit a všechny architektonické prvky musí umístit podél obvodu stavby tak, aby nepřesahovaly přes sousední nemovitosti. Vzhledem k naprosto nedostačující kapacitě chodníků podél stavby (nedostatek rozptylových ploch je také v rozporu s obecnými technickými požadavky na výstavbu) je na místě, aby obvod prvního nadzemního podlaží byl odsunout směrem od vozovky, čímž by na jednu stranu vznikl dostatek prostoru pro pěší provoz na přilehlých chodnících a současně by žadateli vznikl prostor pro architektonické prvky v dalších nadzemních podlažích, které by tak nemusely nelegálně přesahovat přes sousední pozemky. Stavba je navíc navržena v rozporu v ustanovením § 31 odst. 1 vyhl.č. 268/2009 Sb., protože nedodržuje bezpečnostní odstup dopravního prostoru v šíři 0,5 metru. K této situaci konkrétně dochází u přemostění a přesahu multifunkčního centra do ul. Zamenhofova a dále u ul. Puškinova. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme: Je evidentní, že přemostěním myslíme NPK. Nesouhlasíme s tím, že stavba přesahuje nad sousední pozemek jen v ul. Puškinova. Nevíme, proč se dle názoru stavebního úřadu v ul. Puškinova o přesah jedná a v ul. Zamenhofova a Gočárova nikoli, ač se jedná o tutéž věc – vykonzolování 2. a vyšších nadzemních podlaží nad sousední pozemky. Nevíme, odkud stavební úřad čerpá názor, že v Gočárově a Zamenhofově ulici je to stavba nad stavbou. Tento termín stavební zákon nezná. Tvrdíme, že jak arch. vlna v Puškinově, tak „loď“ podepřená na sloupech v Gočárově, tak vykonzolování na sloupech a NPK v Zamenhofově jsou přesahy stavby monobloku AUPARK nad sousední pozemky, které je nutné řešit výjimkou z OTP. Ve smlouvě o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene mezi Statutárním městem Hradec Králové a žadatelem ze dne 2.6.2010 (příloha plánovací smlouvy) se jasně hovoří o tom, že stavba bude přesahovat do ul. Puškinova, Gočárova a Zamenhofova, a to na pozemky parc.č. 622, 623/1, 623/7 a 626/3. Používá se jednoznačný pojem „přesah stavby nad částí pozemků“. Je evidentní, že pro přesahy do Gočárovy a Zamenhofovy není požádáno o výjimku z OTP a tak je nutné žádost o UR zamítnout. Trváme na tom, že u žádného z těchto přesahů není splněn OTP dle § 31 odst. 1 vyhl. č. 268/2009 Sb. Není splněn odstup od dopravního prostoru 0,5 m a zejména minimální předepsaná výška 4,95 m nad vozovkou a nad chodníkem. Z rozhodnutí plyne, že výška vykonzolovaných částí stavby nad sousedními pozemky je pouze 4,2 m. Z tohoto OTP není výjimka přípustná. Stavbu je třeba přeprojektovat tak, aby OTP splňovala. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby s OTP a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavby AUPARK tzv. lodí na sloupech do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 9: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Zařízení staveniště, průběh výstavby Podle přílohy číslo 4 k vyhlášce číslo 503/2006 Sb. má být součástí dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby řešení přístupu na sousední pozemek po dobu výstavby, popřípadě přístupové trasy, etapizace výstavby, a situování ploch a skladovacích sociálních a administrativních zařízení dodavatele stavby. Není jasné, z jakého důvodu je v oznámení o ústním jednání uvedeno, že zařízení staveniště není součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Podle našeho názoru musí být umístění zařízení staveniště a organizace výstavby, zejména staveništní doprava jak na místě staveniště, tak v jeho okolí předmětem územního rozhodnutí, protože se jedná o významný vliv stavby na její okolí. Z tohoto pohledu není jasné, co je vlastně předmětem řízení. Otázka organizace výstavby je důležitá i z pohledu zachování stávajících parkovacích míst. V současné době je na místě staveniště cca 900 parkovacích stání, která jsou v plné míře využívána vlastníky sousedních nemovitostí a staveb a jejich uživateli k parkování, zejména parkování rezidenčnímu. Požadujeme, aby žadatel zajistil náhradní parkování, tj. 900 kusů náhradních parkovacích stání po dobu výstavby. Nebudou-li tato náhradní parkovací stání zajištěna, hrozí naprostý kolaps dopravního systému v okolí stavby, protože nebude dostatečná kapacita dopravy v klidu pro stávající zástavbu a rezidenti budou nuceni hledat náhradní parkovací stání na plochách okolních pozemních komunikací. Z tohoto pohledu se úbytek parkovacích stání v počtu 900 jeví jako naprosto fatální. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly skutečnost, že v územním řízení není vyřešena organizace výstavby, a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavební činností do pásu zeleně podél Gočárovy ulice se stromovou alejí a proto by se v územním řízení organizace výstavby řešit měla. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 10: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Rozptylové plochy a doprava v klidu Navrhované stavba je v rozporu s ustanovením § 5 vyhl.č. 268/2009 Sb. (rozptylové plochy a zařízení pro dopravu v klidu). Podle ustanovení § 5 odst. 1 musí mít stavby před vstupem rozptylovou plochu odpovídající druhu stavby, řešení rozptylových ploch musí umožnit plynulý a bezpečný přístup i odchod a rozptyl osob do okolí stavby. Vzhledem k funkci a velikosti stavby a jejímu umístění v blízkosti vlakového a autobusového nádraží se dá očekávat, že v okolí stavby bude probíhat velmi intenzivní pěší provoz po okolních chodnících. Rozptylové plochy jsou však minimalisticky navrženy tak, aby bylo možné maximálně využít stavební pozemek pro stavbu budov, stavebník však vůbec nebere v úvahu, že jeho stavba na okolních chodnících vyvolá příliš vysoké koncentrace chodců a tak úzké chodníky nebudou dostatečně propustné, územím nebude možné bezpečně projít. Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovení § 5 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., podle které odstavná a parkovací stání se řeší jako součást stavby nebo jako provozně neoddělitelná část stavby nebo na pozemku stavby v souladu s normovými hodnotami. Podle údajů stavebníka budou v budově multifunkčního centra parkovací stání v počtu 280, v parkovacím domě bude umístěno 867 státní a v přemostění bude umístěno 135 stání. To celkem znamená 1282 parkovacích stání. Na jiném místě žádosti se však uvádí, že parkovacích stání bude 1234, a to 292 v centru a 942 v parkovacím domě. Není jasné, které z těchto čísel platí. V tomto bodě je projekt umístění stavby neurčitý a proto nepoužitelný. V současné době je v místě multifunkčního centra bezplatná parkovací plocha o kapacitě 900 stání, která je plně využívána rezidenty, protože okolní zástavba nemá z historických důvodů parkování vyřešeno na svém pozemku. Tzn. že nová stavba kryje současnou kapacitu parkování, ale pro multifunkční centrum zbývá pouze 382, resp. 334 parkovacích stání. To je absolutně nedostatečné množství parkovacích stání pro obsluhu nákupního centra, protože podle stávající právní úpravy musí množství parkovacích stání odpovídat normovým hodnotám. Výpočet požadavků na řešení dopravy v klidu je dán normou ČSN 736110 v tabulce 34, kde je uvedeno u nákupních center nad 10000 metrů čtverečních prodejní plochy, že musí být jedno parkovací stání na každých 20 metrů čtverečních prodejní plochy. Návrh stavby ovšem pracuje s parametrem jedno parkovací stání na 50 metrů čtverečních. Nákupní centrum tedy vyžaduje nikoliv stavebníkem nesprávně uváděných 252 stání, ale vyžaduje 453 parkovacích stání. Když sečteme stávajících 900 parkovacích stání a 453 stání, které vyžaduje nákupní centrum, docházíme k číslu 1353 stání, které však navrhovaná stavba neobsahuje. Tento výpočet navíc neobsahuje další parkovací stání, která musí být k dispozici pro kanceláře a byty umístěné v multifunkčním centru. Tento deficit je nezákonný. Kromě toho z důvodu tohoto nesprávného výpočtu nejsou použitelné rozptylová a hluková studie, které byly zpracovány na základě nesprávných, podhodnocených údajů poskytnutých žadatelem. Další nezákonnost spočívá v tom, že stání pro MFC nejsou všechna ve stavbě resp. na pozemku stavby MFC, ale jsou v sousedním provozně odděleném objektu, což je podle této vyhlášky nepřípustné. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili: Ve výroku UR se objevují ještě jiné počty parkovacích míst, než uvádí žadatel. Tento nesoulad žádosti a rozhodnutí je důvodem pro zrušení UR. Není jasné, co vlastně je předmětem řízení. Nesouhlasíme s tím, aby vozovka Puškinovy ulice byla považována za rozptylovou plochu (viz str. 94 UR), to má být chodník! Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 11: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Požární bezpečnost Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 268/2009 Sb., protože nemá řádně řešenou požární bezpečnost. Např. podle požárních předpisů chráněná úniková cesta z MFC nesmí vést přes PAD. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zvláštním zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména ohrožení požárem bude mít negativní vliv na zbytky přírody v okolí stavby AUPARK - stromovou alej podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 12: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Škodliviny v ovzduší Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 268/2009 Sb., podle které stavba musí být navržena a provedena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejích uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech.  Součástí správní o spisu je pouze rozptylová studie z roku 2007, která neřeší stávající stav a nárůst škodlivých látek v ovzduší z navrhované stavby jako celku, ale zátěž těmito látkami je řešena jen z provozu multifunkčního centra, tzn. pouze s dílčí části celkového záměru. Záměr jako celek multifunkční centrum a parkovací dům nebyl rozptylovou studií hodnocen. Stavební úřad ani účastníci řízení proto neměli možnost seznámit se s úplnými doklady. Pokud by stavební úřad za této situace vydal územní rozhodnutí, dopustil by se závažné procesní vady, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. musí být účastníku před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žádáme, aby byla stavebníkem předložena rozptylová studie, která bude komplexně řešit znečištění ovzduší z důvodu navrhovaného záměru. Z podkladů totiž již nyní plyne, že už stávající situace je v rozporu se zákonem, protože je překročen imisní limit PM10 a benzo(a)pyrenu – viz oznámení o záměru MFC. Do území proto nelze umísťovat nové zdroje znečištění ovzduší. Za této situace je naprosto nepoužitelné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, Odbor životního prostředí jako orgánu ochrany ovzduší. Tento správní úřad naprosto rezignovat na řádné plnění svých úkolů v ochraně ovzduší a jeho nepodmíněné stanovisko je věcně špatně, protože vůbec nereaguje na informace, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti ani na informace ze správního spisu, resp. na to, že ve spisu nejsou obsaženy úplné informace, které tento správní úřad potřebuje pro zpracování svého stanoviska. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 13: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Hluk Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. c) a d) ve spojení s ustanovením § 14 vyhl.č. 268/2009 Sb. (ochrana proti hluku a vibracím), podle kterého musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na osoby a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví, zaručí noční klid a je vyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat, a to i na sousedících pozemcích a stavbách. Při zajišťování ochrany staveb proti vnějšímu hluku, zejména u dopravy, se musí přednostně uplatňovat opatření urbanistická před opatřeními chránícími jednotlivé stavby tak, aby byly splněny podmínky pro ochranu hluku v chráněném venkovním prostoru, v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném vnitřním prostoru staveb. Z hlukové studie z roku 2007 a z oznámení o hodnocení vlivu na životní prostředí pro zjišťovací řízení pro záměr parkovací dům z roku 2009 vyplývá: podmínky pro umístění bytů v dané lokalitě a pozici jsou nepříznivé již z hlediska současného dopravního zatížení, normové hodnoty hluku jsou překročeny již v současné době bez realizace stavby a lokálního dopravního přitížení, takže nebude možné bez nadstandardního technického řešení zajistit požadované hlukové parametry ve venkovním i ve vnitřním prostoru bytů. Z tohoto oznámení dále vyplývá, že při běžném, a zejména nočním užívání, bude nutné vnitřní parametry zajišťovat systémem klimatizace, protože (z důvodů výše zmíněné hlukové zátěže nad požadovanými normovými hodnotami - viz hluková studie) není možné zajistit větrání bytů prostým otvíráním oken. Oznámení dále uvádí, že nárůst dopravního zatížení na sousedních ulicích, způsobený realizací stavby a zejména její dopravní obsluhou (osobní doprava klientů a zaměstnanců a nákladní doprava zásobování) bude mít přímý vliv na další zvýšení již dnes nevyhovující hlukových parametrů na fasádách existující zástavby. I z oznámení o hodnocení vlivu na životní prostředí pro multifunkční centrum vyplývá překročení imisních limitů hluku. V tomto oznámení jsou sice uváděny nesprávné limitní hodnoty hluku. Ve skutečnosti jsou tyto limity však nižší a už za stávající situace dochází k překračování zákonných limitů v rozsahu 5 až 10 decibelů v denní i noční době. Hygienické limity hluku pro chráněný vnitřní prostor staveb, chráněný venkovní prostor staveb a chráněný venkovní prostor stanoví nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Dříve platné nařízení vlády č. 502/2000 Sb. ve svém ustanovení § 12 odst. 6 umožňovalo v případech, kdy bylo technicky prokázáno, že ve stávající zástavbě po vyčerpání všech prostředků její ochrany před hlukem není technicky možné dodržet limity pro chráněný venkovní prostor, či chráněný venkovní prostor staveb, za jistit pouze ochranu chráněných vnitřních prostorů staveb. V praxi se takové případy rezignace na ochranu venkovního prostoru před hlukem řešily zpravidla výměnou oken za okna s lepšími protihlukovými parametry. V každém případě nové nařízení vlády č. 148/2006 Sb. takové ustanovení neobsahuje. Všichni jsou tedy povinni dodržovat hlukové limity jak v chráněném vnitřním prostoru staveb, tak i v chráněném venkovním prostoru a chráněném venkovním prostoru staveb. Z výše uvedeného plyne, že v dotčeném území, které je již dnes nadlimitně přetíženo, nesmí být umístěn žádný nový zdroji hluku. Pokud by pro takto nelegálně navrhovanou stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, dopustil by se stavební úřad porušení zákona, dokonce by zasáhl ústavou zaručená práva účastníků řízení, protože český právní řád zakotvuje právo na ochranu před hlukem jako subjektivní právo, které je jednou ze složek či projevů práva na příznivé životní prostředí, zakotveného v čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny) a práva na ochranu výkonu vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Nepřípustný zásah do práva na příznivé životní prostředí lze spatřovat zejména v tom, že expozice hluku znamená zvýšené zdravotní riziko, například z hlediska kardiovaskulárních chorob, o čemž dnes již nikdo nepochybuje. Z tohoto pohledu lze hodnotit jako absolutně nepřijatelnou a věcně nesprávnou studii MUDr. B. H., který ač seznámen s tím, že již dnes neúnosná hluková zátěž v dotčeném území se ještě zhorší, bez jakéhokoli vědeckého zdůvodnění bagatelizuje fakt, že tím se logicky zhorší i zdraví obyvatel. Nepřípustný zásah do vlastnického práva lze spatřovat zejména v tom, že nemovitosti v okolí navrhované stavby by z důvodů zhoršení již dnes nadlimitního zatížení hlukem měly automaticky nižší tržní hodnotu, byl by problém je pronajímat, bylo by dosahováno nižších výnosů z pronájmu, byl by ztracen komfort užívání těchto nemovitostí z důvodu např. nemožnosti narušeného pohybu po venkovních prostorech a nemožnosti řádně větrat. Územní rozhodnutí pro stavbu která, by způsobila navýšení již dnes překročených zákonných limitů hluku, by bylo nezákonné. V žádostí od vydání územního rozhodnutí žadatel pouze zmínil, že bude nutné provést nějaká protihluková opatření v okolí navrhované stavby, a to na sousedních nemovitostech a stavbách. Žádná konkrétní opatření, která by se měla týkat sousedních nemovitostí a staveb, však žadatel neuvádí. Jelikož provedení nějakých protihlukových opatření je skutečně potřeba, když stávající hluková zátěž je nadlimitní a tedy nelegální, byla by tato protihluková opatření muset být provedena před podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí, a také před podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí by musela být ověřena účinnost těchto protihlukových opatření v praxi. Jakékoliv zásahy na sousedních nemovitostech a stavbách by každopádně vyžadovali potřebná povolení a souhlasy vlastníků dotčených nemovitostí. Žádné takové povolení ani souhlas nebyl k podané žádosti doložen. Je tedy evidentní, že žadatel hlukovou situaci nezvládl a není schopen zpracovat dokumentaci, na základě které by účinnost protihlukových opatření bylo možné zhodnotit. Žádost o vydání územního rozhodnutí vůbec neřeší fakt, že stavba je umisťována v ochranném pásmu železnice, tj. v přímém vlivu hluku se železniční dopravy. Požadujeme, aby před povolením stavby byla provedena protihluková opatření, která ochrání okolí stavby před vlivem hluku z železniční dopravy. Hluk ze železnice je totiž natolik intenzivní, že dochází k překračování zákonných hlukových limitů, a to z tohoto důvodu nemohou být v dotčeném území umisťovány žádné nové stavby jako nové zdroje hluku. Hluková zátěž totiž za této situace nesmí být navýšena, i kdyby přitom nemělo dojít k překročení korigovaných imisních limitů – viz nařízení vlády č. 148/2006 Sb. Kromě toho napadáme, že součástí správního spisu je pouze hluková studie z roku 2007, která neřeší hlukovou zátěž z navrhované stavby jako celku, ale pouze hlukovou zátěž z multifunkčního centra, tj. pouze její dílčí části, která byla navíc v době zpracování studie jiná, než jak je navrhováno v tomto územním řízení. Tato hluková studie z roku 2007 neřeší celkovou zátěž z navrhované stavby, tj. dohromady z parkovacího a z multifunkčního centra. Lze tedy logicky očekávat, že hluková situace vyvolaná celkovým záměrem bude ještě horší, než předpokládaná situace hluku pouze z multifunkčního centra. Kromě toho tato hluková studie z roku 2007 neřeší hlukovou zátěž, kterou navrhovaná stavba vyvolá, komplexně, nýbrž zabývá se pouze analýzou dílčích vlivů hluku ze stacionárních zdrojů a hluku z dopravy. To je v rozporu s požadavky na zpracování hlukových studií, které stanoví nařízení vlády č. 148/2006 Sb., podle kterého musí být řešen celkový hluk vyvolaný navrhovaným záměrem, tzn. jak hluk se stacionárních zdrojů, tak hluk z dopravy, a to společně jako celková hluková zátěž, kterou navrhovaná stavba vyvolává na své okolí. V rozporu s tímto předpisem je dále skutečnost, že tato hluková studie se zabývá pouze venkovním chráněným prostorem, ale vůbec neřeší hluk ve vnitřním chráněném prostoru staveb. Návrh na vydání územního rozhodnutí tedy není doložen zákonem předepsanými doklady. Stavební úřad ani účastníci řízení proto neměli možnost seznámit se s úplnými doklady. Pokud by stavební úřad za této situace vydal územní rozhodnutí, dopustil by se závažné procesní vady, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. musí být účastníku před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žádáme, aby byla stavebníkem předložena hluková studie, která se bude komplexně zabývat hlukem z celého navrhovaného záměru, který je předmětem tohoto územního řízení. Za této situace je naprosto nepoužitelné stanovisko Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje jako orgánu ochrany veřejného zdraví. Tento správní úřad naprosto rezignoval na řádné plnění svých úkolů v ochraně veřejného zdraví a jeho nepodmíněné souhlasné stanovisko ke stavbě je věcně špatně, protože vůbec nereaguje na informace, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti, protože hluková situace v Hradci Králové mu musí být velmi dobře známá, ani na informace ze správního spisu. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 14: Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku: Podkladová rozhodnutí a stanoviska V podkladech pro vydání územního rozhodnutí chybí povolení ke kácení všech stromů, které jsou stavbou dotčeny. Podle technické zprávy je stavba v kolizi s jedenácti kusy solitérů nebo skupin stromů, kácení je však povoleno pouze pro menší množství dřevin. Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zákonem o ochraně přírody a krajiny, ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 15: Dále jako žalobní bod uvádíme veškeré naše další doplňující námitky podané dne 19.12.2011, jelikož nesouhlasíme se způsobem, jakým s nimi stavební úřad naložil. Jde zejména o tyto námitky a současně odvolací důvody: Nedostatečná ochrana před nepříznivými účinky hluku Namítáme protizákonnost stanovisek Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje (dále jen „hygienická stanice“), kterými se tento dotčený orgán státní správy vyjadřoval k předmětné stavbě, tj. stanovisek ze dne 30.11.2009, 20.1.2011, 19.5.2011 a 14.10.2011. Nejnovější stanovisko hygienická stanice ze dne 14.10.2011 bohužel potvrdilo naše obavy, vyjádřené již v našich předchozích námitkách, že tento dotčený orgán státní správy naprosto rezignoval na plnění svého zákonem stanoveného úkolu chránit veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku. Níže popsaná flagrantní chybnost tohoto stanoviska hygienické stanice způsobuje nezákonnost probíhajícího územního řízení jako celku. Hygienická stanice se ve svém stanovisku opírá o jakousi hlukovou studii ze srpna 2009. Tato hluková studie však nebyla součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí a není součástí správního spisu. Takovou hlukovou studii proto není možné použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí. Namítáme, že jsme jako účastník řízení neměli možnost se s touto hlukovou studií seznámit a tím jsme byli připraveni o svá základní procesní práva podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a možnosti vyjádřit se řádně k předmětu a podkladům územního řízení. Ve správním spise je pouze hluková studie z roku 2007, na kterou jsme v našich námitkách reagovali. Hygienická stanice ve svém stanovisku uvádí, že v údajné hlukové studii z roku 2009 je řešena situace hluku ze stacionárních zdrojů a hluku z dopravních zdrojů. Hygienická stanice však nepostřehla, že už hluková studie z roku 2007, která je do spisu založena, tyto zdroje hluku řeší pouze parciálním způsobem a doposud nedošlo ke komplexnímu zhodnocení vlivu navrhované stavby na hlukovou situaci v jejím okolí jako celku, tj. zhodnocení působení všech zdrojů hluku najednou. Byl zhodnocen pouze separátně vlivy hluku ze stacionárních zdrojů a separátně vliv hluku z dopravních zdrojů. Řádně zpracovaná hluková studie však musí řešit celkové hlukové zatížení, tj. komplexní zhodnocení všech zdrojů hluku, tak jak působí najednou na okolí stavby, a nikoli jen jejich dílčí vlivy, které nic neříkají o celkové hlukové zátěži. Hygienická stanice se dopustila další chyby, když uložila žadateli o územní rozhodnutí provést měření hluku pouze v chráněném venkovním prostoru a teprve ve fázi před zahájením užívání stavby. Zaprvé musí být řešen nejen hluk v chráněném venkovním prostoru, ale i hluk v chráněném vnitřním prostoru (viz § 11 nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Zadruhé hluk, jako jeden ze základních negativních vlivů navrhované stavby na okolí, musí být řešen již ve fázi územního rozhodnutí a je nepřípustné řešení této naprosto zásadní otázky umístění stavby „jako horký brambor“ odsouvat do pozdějších fází stavebního řízení, resp. řízení kolaudačního. Je totiž zakázáno, aby byla vůbec umístěna, povolena a následně zahájena výstavba stavby překračující hygienické limity hluku. Jak plyne z § 90 stavebního zákona, musí být legálnost vlivu stavby na okolí zhodnocena již ve fázi územního rozhodnutí. V územním řízení musí být ověřeno, že stavba je navržena v souladu s obecnými požadavky na využívání území a dále s požadavky zvláštních právních předpisů. Takovým zvláštním předpisem, který stanoví požadavky na umisťování staveb, je nařízení vlády č. 272/2011 Sb., jehož část třetí stanovuje maximální limity hluku v chráněných vnitřních prostorech, v chráněných venkovních prostorech staveb a chráněném venkovním prostoru. Při současném nekompetentním přístupu hygienické stanice by mohla nastat situace, že se teprve při realizaci či až po dokončení výstavby ukáže, že hygienické limity hluku jsou překročeny, a přesto bude povoleno její užívání. To není v zájmu obyvatel města Hradec Králové, ale ani vedení města Hradec Králové! Další trestuhodnou chybou hygienické stanice je, že po žadateli o územní rozhodnutí nepožadovala předložit hlukovou studii, která by řádně řešila vliv stavby na hlukovou situaci v chráněných vnitřních prostorech. Těmito chráněnými vnitřními prostory jsou např. obytné místnosti v bytových domech, které se nacházejí v bezprostředním, ale i vzdálenějším okolí stavby a které budou hlukem ze stavby bezprostředně postiženy. Žádnou hlukovou studií nebylo pověřeno, zda v těchto domech budou splněny limity hluku, zejména s ohledem na vzdálenost, umístění a technické parametry fasád těchto domů, zejména akustické vlastnosti těchto fasád a výplní otvorů v těchto fasádách. Ve stanovisku hygienické stanice není vůbec zmíněno, že zákon předepisuje určité hygienické limity pro vnitřní chráněné prostory jak pro fázi výstavby, ale zejména pro fázi užívání dokončené stavby. Je evidentní, že hygienická stanice ve skutečnosti nad ochranou veřejného zdraví nebdí a zdraví obyvatel Hradce Králové je jí lhostejné. Hygienická stanice ve svém stanovisku uvádí absurdní údaj, že v noční době je za stávající situace hluková zátěž v okolí stavby horší, než bude hluková zátěž po realizaci stavby, konkrétně že po dokončení stavby bude hluk o cca 1 dB nižší. Při použití selského rozumu nelze akceptovat závěr, že megalomanská stavba, která přivede do svého okolí tisíce nových dopravních pohybů, zejména nákladních a osobních automobilů zlepší hlukovou situaci ve svém okolí oproti stávajícímu stavu. Tato absurdita obsažená v hlukové studii, o kterou se hygienická stanice opírá, svědčí o tom, že tato studie není zpracována objektivním, odborným a řádným způsobem a že hygienická stanice rovněž nepostupovala profesionálně, když se s takovými závěry ztotožnila. Kromě toho namítáme, že stanovisko hygienické stanice nelze v žádném případě použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí, protože toto stanovisko se opírá o už neplatnou právní úpravu ochrany před hlukem. Stanovisko odkazuje na nařízení vlády č. 148/2006 Sb., ačkoliv toto nařízení vlády bylo s účinností od 1. listopadu 2011 nahrazeno zcela novým nařízením vlády č. 272/2011 Sb., které je pro toto územní řízení závazné. Je nutné, aby byla zpracována řádná hluková studie, která bude řešit veškeré nové zdroje hluku komplexně, bude řešit nejen situaci ve venkovním chráněném prostoru, ale zejména ve vnitřním chráněném prostoru stávajících staveb v okolí navrhované stavby, a bude pracovat s věrohodnými daty. Je nutné, aby tato hluková studie navrhla provedení konkrétních protihlukových opatření na konkrétních bytových domech a tato opatření musejí být provedena před vydáním územního rozhodnutí, aby bylo možné nejprve zhodnotit účinnost této ochrany proti hluku a teprve poté lze vydat územní rozhodnutí. Ani laik nemůže uvěřit stávajícím závěrům hygienické stanice, že nová stavba obchodního centra a parkovacího domu s více než tisícem nových parkovacích míst, která vyvolá tisíce nových pohybů aut v okolních ulicích, nezhorší, resp. zlepší hlukovou situace ve svém okolí. V této souvislosti dále namítáme, že je nepravdivé tvrzení žadatele o územní rozhodnutí, obsažené v jeho podání ze dne 31.10.2011, že navrhovaná stavba nevyvolá nutné úpravy okolních domů. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno splnění hygienických limitů hluku v chráněném vnitřní prostoru okolních bytových domů, je toto prohlášení žadatele o územní rozhodnutí nepodložené a spekulativní. Vzhledem ke stáří a technickému stavu okolní zástavby je totiž zjevné, že nárůst hlučnosti způsobený navrhovanou stavbou, jak ve fázi výstavby, tak ve fázi provozu povede k překročení hygienických limitů ve vnitřních chráněných prostorech povede, když již stávající hluková situace je na hranici přípustnosti.   Nedostatečná ochrana ovzduší/chybějící EIA Namítáme protizákonnost stanovisek Odboru životního prostřední Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „odbor životního prostředí”), kterými se tento dotčený orgán státní správy vyjadřoval k předmětné stavbě, tj. stanovisek ze dne 21.12.2009, 17.2.2011 a 20.10.2011. I v tomto případě státní správa zcela rezignovala na plnění svých úkolů, v tomto případě úkolů v ochraně životního prostředí, konkrétně ovzduší. Toto jsme namítali již v našich předchozích námitkách a proto tyto námitky opakujeme. Odbor životního prostředí se ve svém stanovisku opírá o jakousi rozptylovou studii z července 2009. Tato rozptylová studie však nebyla součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí a není součástí správního spisu. Takovou rozptylovou studii proto není možné použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí. Namítáme, že jsme jako účastník řízení neměli možnost se s touto rozptylovou studií seznámit a tím jsme byli připraveni o svá základní procesní práva podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a možnost vyjádřit se k předmětu a podkladům územního řízení. Ve správním spise je pouze rozptylová studie z roku 2007, na kterou jsme v našich námitkách reagovali. Kromě toho namítáme, že stavba multifunkčního centra s parkovacím domem jako celek doposud nebyla podrobena řádnému hodnocení podle zákona č. 100/2001 Sb. neboť za toto posouzení nelze považovat tzv. salámovou metodou provedené dílčí zjišťovací řízení na multifunkční centrum v roce 2008 a potom dílčí zjišťovací řízení na parkovací dům v roce 2009. Odbor životního prostředí není orgánem příslušným vyjadřovat se k otázkám zákona č. 100/2001 Sb. K tomu příslušným orgánem je Krajský úřad Královéhradeckého kraje, resp. Ministerstvo životního prostředí. Jakákoli vyjádření odboru životního prostředí k tomuto tématu jsou proto irelevantní a nelze je v územním řízení použít. Zejména tedy nelze přihlížet ke sdělení odboru životního prostředí, že EIA proběhla správně, když to navíc není pravda.   Negativní zhodnocení vlivu stavby na dopravní situaci Namítáme nezákonnost stanoviska Odboru dopravy Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „odbor dopravy“) ze dne 31.10.2011 z důvodu, že tento dotčený orgán státní správy bez jakéhokoliv řádného odůvodnění, a aniž by se návrh stavby věcně změnil, popřel své původní podmíněné stanovisko ke stavbě ze dne 20.7.2011, ve kterém požadoval doložení vlastnických vztahů k parkovacím plochám pro zásobovací vozidla a zajištění dostatečného počtu těchto parkovacích ploch. Ve svém stanovisku ze dne 31.10.2011 odbor dopravy uvádí, že „upřesňuje“ své původně podmíněné závazné stanovisko ze dne 20.7.2011 tak, že se stavbou souhlasí a nemá námitky k vydání územního rozhodnutí. Obsahově se však nejedná o žádné upřesnění původně podmíněného závazného stanoviska, ale jedná se o změnu názoru tohoto dotčeného orgánu státní správy o 180 stupňů, které zaprvé není žádným způsobem zdůvodněno, a zadruhé takovouto neformální změnu podmíněného stanoviska ve stanovisko nepodmíněné správní řád ani neumožňuje. Stavební úřad je tedy vázán stanoviskem odboru dopravy ze dne 20.7.2011 a musí po žadateli o územní rozhodnutí požadovat splnění v něm uvedených podmínek, které pokud splněny nebudou, tak stavební úřad musí žádost o územní rozhodnutí zamítnout.   Nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností města ze dne 11.10.2011 Nesouhlasíme se stanoviskem statutárního města Hradec Králové. Není pravdou, že na místě stavby je v současné době pouze 170 parkovacích míst. Podle údajů uvedených v žádosti o územní rozhodnutí je v současné době na místě stavby cca 900 bezplatných parkovacích stání a tato parkovací stání trvale zaniknou z důvodu realizace předmětné stavby. Po rezidentech a návštěvnících města, kteří v současné době využívají k bezplatnému parkování plochu stavby, nelze spravedlivě požadovat, aby využívali placených parkovacích míst v parkovacích domech. Praxe je taková, že automobilisté vyhledávání neplacená parkovací místa, a proto lze očekávat, že lidé, kteří v současné době parkují na místě stavby, budou v budoucnu hledat parkování v okolích ulicích a nikoliv v citovaných parkovacích domech, čímž se podstatně zkomplikuje dopravní situace v širokém okolí stavby. Nesouhlasíme ani s tím, že tato parkovací stání budou zrušena pouze dočasně. Skutečnost je taková, že budou zrušena trvale nejen po dobu výstavby ale i po dokončení výstavby, protože parkování v parkovacím domě bude placené. Náhrada neplacených parkovacích míst placenými není adekvátní a povede ke zhoršení dopravní dostupnosti centra Hradce Králové.   Neplatnost plánovací smlouvy Namítáme neplatnost plánovací smlouvy, kterou uzavřelo Statutární město Hradec Králové se společností AUPARK Hradec Králové, a.s. dne 13.9.2010. Dále namítáme neplatnost dodatku č. 1 k této plánovací smlouvě ze dne 31.10.2011. Jak plánovací smlouva, tak dodatek č. 1 k této plánovací smlouvě nebyly schváleny usnesením zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, ačkoliv schvalování těchto dokumentů je ve výlučné kompetenci zastupitelstva obce a usnesení rady obce nepostačuje, neboť se jedná o úkony, kterými Statutární město Hradec Králové zásadním způsobem a s trvalými důsledky nakládá svým nemovitým majetkem (zejména změny komunikací na vlastní náklady). Bez usnesení zastupitelstva nesmí být měněn ani subjekt, se kterým obec uzavírá plánovací smlouvu, protože se jedná o osobu, které město převádí práva ke svému nemovitému majetku. Schválení plánovací smlouvy zastupitelstvem požaduje i Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém metodickém doporučení k plánovacím smlouvám pro stavební úřady z června 2010, jako nadřízený orgán stavebního úřadu, jehož pokyny je stavební úřad vázán!   Nedostatečnost dohody o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011/stavba nemá zajištěno napojení na technickou infrastrukturu Z dohody o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011 mezi žadatelem o územní rozhodnutí a společností AUPARK Hradec Králové, a.s. vyplývá pouze to, že tyto společnosti vzájemně přistoupily ke svým závazkům z řady smluv souvisejících s realizací stavby. Z této smlouvy ovšem nevyplývá převod práv společnosti AUPARK Hradec Králové ze smluv vyjmenovaných v čl. 1.2 smlouvy na žadatele o územní rozhodnutí. I kdyby ve smlouvě bylo uvedeno, že společnost AUPARK Hradec Králové svá práva ze smluv vyjmenovaných v čl. 1.2 smlouvy převádí na žadatele o území rozhodnutí, nebyl by tento převod práv na žadatele o územní rozhodnutí platný, protože k takovému převodu by bylo nutné uzavřít dodatky ke všem vyjmenovaným smlouvám, ve kterých by s takovým převodem práv souhlasili i smluvní partneři společnosti AUPARK Hradec Králové, například VČP Net, ČEZ Distribuce, VaK Hradec Králové, Elektrárny Opatovice, zajišťující připojení stavby na elektřinu, vodu, kanalizaci a teplo. Jelikož tyto třetí strany souhlas s převodem práv na žadatele o územní rozhodnutí řádnou formou nevyslovily, nemá žadatel o územní rozhodnutí žádná práva vyplývající ze smluv uvedených článku 1.2 dohody o přistoupení závazku, tj. žadatel o územní rozhodnutí zejména nemá zajištěno připojení stavby na distribuční soustavu, nemá zajištěno právo provést přeložku distribučního zařízení, nemá zajištěnou dodávku vody a odvod odpadních vod ze stavby, a nemá zjištěno připojení k tepelné síti. Z toho vyplývá, že stavba nesplňuje základní požadavky stanovené stavebním zákonem, které musí být splněny před vydáním územního rozhodnutí. Stavba nemá zajištěno připojení na technickou infrastrukturu a to brání vydání územního rozhodnutí, což jsme již v minulosti namítali. Dokud nebudou uzavřeny všechny smlouvy, které jsou potřebné pro to, aby žadatel o územní rozhodnutí měl zajištěno připojení stavby na technickou infrastrukturu (elektřina, voda, kanalizace, teplo), není ani možné platně uzavřít plánovací smlouvu, jejíž přílohou tyto podkladové smlouvy povinně musí být. To je další důvod neplatnosti plánovací smlouvy.   Výpočet dopravy v klidu Nadále namítáme, že výpočet dopravy v klidu, který je součástí žádosti o územní rozhodnutí, je nesprávný. Blíže jsme se k této záležitosti vyjádřili k našich předchozích námitkách. Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 16: Dopravní studie pro MFC si upravila vstupní data intenzit dopravy tak, aby to normově vyšlo. Jak studie „Dopravně-inženýrské posouzení multifunkčního centra Koruna v Hradci Králové“, tak i studie „Modelové ověření komunikační sítě na západním okraji města Hradec Králové“ jsou od stejných autorů, zabývají se předmětným územím a jsou hlavně ze stejné doby (leden 2010). Přesto dopravní studie MFC pracuje s výrazně nižšími daty dopravních intenzit než druhá studie. Jak je to možné? Na tento do očí bijící nesoulad však zpracovatelé nezávislých posudků pro dopravní řešení Auparku nemohli přijít, neboť tuto druhou studii neměli k dispozici. Proto jejich hodnocení pro roky 2012 a 2032 vyšla kladně a jednotlivé DOSS tuto záležitost také dále nepřezkoumávaly a vydaly kladná stanoviska. Lze se oprávněně domnívat, že kdyby developer použil vstupní data ze studie „Modelové ověření komunikační sítě na západním okraji města Hradec Králové“, že by výsledky dopravního řešení již nebyly příznivé. Odvolací orgán náš požadavek na prověření zacházení se vstupními daty bohužel nevyslyšel. Tento odvolací důvod opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.   Žalobní bod 17: Jako žalobní bod uplatňujeme i naše argumenty uvedené ve vyjádření ze dne 15.11.2012, které odvolací orgán úplně ignoroval a vůbec na něj ve svém rozhodnutí nezareagoval. Stavba AUPARK je v tak příkrém rozporu se stavebními a zvláštními předpisy v tolika bodech, že ohrožuje životní prostředí jako celek, nejen jeho jednotlivé složky. Za nejvíce alarmující považujeme ohrožení životního prostředí nedořešeným vlivem stavby na dopravní systém, jeho přetížení, překročení dovolených limitů hlukové a rozptylové zátěže, a v konečném důsledku poškození zbytků, v městském prostředí tak cenných přírodních prvků v okolí stavby. Argumenty z našeho vyjádření ze dne 15.11.2012: Dne 23.3.2012 a 30.3.2012 se podáním na Magistrátu statutárního města Hradec Králové naše sdružení odvolalo proti vydanému rozhodnutí o povolení výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky 501/2006 Sb. a územnímu rozhodnutí o umístění stavby AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ multifunkční centrum a parkovací dům ze dne 2.3.2012. Na základě sdělení Vašeho úřadu ze dne 26.10.2012 o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí podáváme následující vyjádření. Naše odvolací důvody zůstávají v platnosti. Z doplněných podkladů, které jsme mohli při nahlížení do spisu vidět, vyplývá, že žadatel se s našimi odvolacími důvody nevypořádal. Ve spise jsme nenalezli žádné nové podklady, které by reagovali na naše odvolací důvody týkající se 1.               procesních pochybení v průběhu řízení -                      žadatel v průběhu řízení několikrát upravoval předmět své žádosti -                      žadatel doposud nesplnil výzvu stavebního úřadu ze dne 28.3.2011, kterou byl vyzván k doplnění žádosti. Z tohoto důvodu nemůže územní řízení pokračovat do té doby, než bude této výzvě v celém rozsahu vyhověno. -                      chybný výpočet a řešení dopravy v klidu a z toho plynoucí nedostatky 2.               nesouladu s OTP 3.               chyb v posouzení dopravního řešení stavby a únosnosti pro navazující komunikační síť 4.               chybějících majetkových souhlasů vlastníků pozemků, na nichž je stavba umisťována 5.               chybějících majetkových souhlasů vlastníků pozemků, jichž se stavba dotkne z důvodu zakládání budovy 6.               nesouladu s platným územním plánem 7.               přesahu stavby na cizí pozemky 8.               chybějící plánovací smlouvy k předloženému záměru (předložená plánovací smlouva byla uzavřena před jeho změnou, která v plánovací smlouvě není zohledněna) 9.               rozptylových ploch 10.           osvětlení a oslunění chráněných prostorů 11.           nedostatečných oprávnění autorů dokumentace   Žadatelem o územní rozhodnutí je společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv doklady prokazující právo stavby na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele, a další zásadní podklady znějí na společnost AUPARK Hradec Králové a.s. Trváme na tom, že řešení, kdy žadatel vyřešil chybějící podklady pro územní rozhodnutí uzavřením dohody o přistoupení k závazku mezi ním a společností AUPARK Hradec Králové a.s. je nedostatečné, protože uzavřením zmíněné smlouvy nedochází k převodu práv společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. Jak jsme již uvedli v našem odvolání, chybí souhlas dalších účastníků těchto smluv z převodem práv. K tomuto nedostatku jsme v doplněném spise nenalezli žádnou novou informaci, která by uvedené skutečnosti změnila. Pouze v úředním záznamu ze dne 7.8.2012 se žadatel pokusil vysvětlit vztah mezi jednotlivými subjekty. Situace se tím nevyřešila, ze zápisu není srozumitelné, zda nově jmenovaný subjekt HB Reavis Group CZ, s.r.o má nějaký smluvní vztah v souvislosti s projektem Aupark Hradec Králové. Proto dále trváme na tom, že žadatel nesplnil požadavky stavebního zákona na obsah žádosti o územní rozhodnutí a že tedy územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a musí být zrušeno. Za zásadní bod našeho odvolání i nadále považujeme mimo jiné nevyhovující dopravní napojení budovy MFC a PAD. Tato skutečnost se potvrdila i ve vyjádřeních, která jsou součástí doplnění spisu a která jen potvrdila naše přesvědčení, že v případě realizace stavby bude docházet ke kalamitnímu stavu dopravy v tomto prostoru a navazujících částech města. Jde především o vyjádření projektanta okružní křižovatky Koruna společnosti Transconsult s.r.o., který uvádí, že „kapacitní posouzení dopadu záměru AUPARK do dopravního řešení lokality Koruna nebylo předmětem záměru OK Koruna“!!! Dále vyjádření společnosti SUDOP PRAHA a.s. mimo jiné uvádí, že po dobu rekonstrukce železničního mostu bude umožněn průjezd pod mostem pouze vozidlům MHD. Dále se uvádí, že realizace OK Koruna je podmínkou pro realizaci MFC a PAD. Jak je patrné z úředního záznamu ze dne 7.8.2012, není vůbec jasné a již vůbec není smluvně doloženo kdo, kdy a za jakých podmínek bude tuto křižovatku realizovat. Vyjádření typu že existuje „dohoda“ s městem o tom, že OK Koruna se uhradí z ceny za pozemky pod Auparkem jsou jasným dokladem nedostatečného zajištění realizace podmiňující stavby. V souladu se stavebním zákonem musí být podmiňující investice do dopravní a technické infrastruktury vyřešeny plánovací smlouvou. Jak vyplývá z předložených podkladů, v tomto případě tomu tak není a protože nejsou splněny požadavky stavebního zákona upravující rozsah podkladů k žádosti o územní rozhodnutí, nezbývá než zopakovat naše přesvědčení, že vydané územní rozhodnutí je vydáno v rozporu se zákonem a z toho důvodu musí být zrušeno. Kromě toho opakovaně upozorňujeme na rozpor dopravního řešení s vyhláškou 268/2009 Sb., konkrétně § 42 odst. 3 vyhlášky. Toto ustanovení požaduje u staveb pro obchod s počtem parkovacích stání 50 a více zajistit napojení z přilehlé pozemní komunikace pro odbočení vlevo levým odbočovacím pruhem. Z tohoto stanovení ustanovení není možná výjimka, přitom odbočení do Auparku z Gočárovy třídy směrem do centra navrženo není. Ve vydaném územním rozhodnutí postrádáme podmínku, která by zajistila, že nedojde k realizaci MFC a PAD bez toho, aby byla nejprve dokončena a úspěšně zkolaudována stavba okružní křižovatky Koruna a rekonstrukce železničního mostu přes ulici Pražskou. Stavba není s těmito záměry řádně zkoordinovaná. V podkladech pro rozhodnutí jsme nenalezli informaci o posouzení výpočtu dopravy v klidu, který považujeme za chybný. Na našem odvolacím důvodu tedy trváme a žádáme řádné posouzení a dopracování dokumentace. V doplněných podkladech, do kterých jsme měli možnost nahlédnout, jsme nalezli snahu o posouzení souladu záměru MFC a PAD s platnou územně plánovací dokumentací. Oslovené dotčené orgány státní správy se zabývaly poměrně podrobně souladem se ZUR, avšak zcela postrádáme vyjádření k souladu s Územním plánem města Hradec Králové. Vyjádření odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Královehradeckého kraje oddělení územního plánování ze dne 6.8.2012 pouze konstatuje, v jakých funkčních plochách se záměr umísťuje, aniž by posuzoval, zda je nebo není v souladu s ÚP. Za podstatné považujeme potvrzení správnosti již námi vznesených námitek a důvodů odvolání, že záměr MFC a PAD se umisťuje do plochy, v níž je dle ÚP návrh přeložky silnice III. třídy mezi ulicí Zamenhofova a Puškinova a především návrh veřejně prospěšné stavby označené jako „I/14 Stavba kapacitních garáží v centrální části města“ a také veřejně prospěšná stavba označená jako „I/7 Přeložka ulice Zelená, včetně nového podjezdu na ulici Pražské“. Navržená stavba MFC a PAD tyto dvě stavby v případě realizace znemožní a razantním způsobem naruší v této chvíli sledovaný koncept dopravního řešení města Hradec Králové. Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu nevratnou, domníváme se, že je nejprve nutné nalézt nové náhradní řešení a teprve poté lze projednávat stavbu, která by současný koncept znemožnila. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčeni, že předložená dokumentace kromě uvedených rozporů i v několika dalších bodech vykazuje zásadní rozpor s ÚP, trváme na zrušení vydaného rozhodnutí. Tyto rozpory jsme podrobně popsali v našich odvolacích důvodech a nemá smysl je opakovat. Reakci jsme v doplněných podkladech nenalezli. Do spisu byla doplněna dokumentace k domu na Gočárově třídě č.p. 227. Obsah dokumentace nás utvrdil v přesvědčení, že orgán ochrany zdraví nedostatečně posoudil předložený záměr zejména z pohledu hygienických podmínek v chráněných vnitřních prostorech. Jsme přesvědčeni, že hlukové studie, které posoudili situaci v Puškinově ulici, se situací v bytech na Gočárově třídě buď vůbec nezabývaly nebo jen okrajově. V tomto místě není reálně možné, aby při uvedeném několikatisícovém nárůstu dopravního zatížení došlo ke splnění hlukových limitů uvnitř bytů bez protihlukových opatření, když ve venkovním prostoru je přiznána stará hluková zátěž a ta je na horní hranici takto navýšeného limitu. Kromě toho je stavba MFC a PAD v takové blízkosti od fasády zmíněného domu, že nesporně dojde k významnému zhoršení světelných podmínek v bytech umístěných zejména v nižších patrech budovy. Posouzení této situace jsme ve spisu nedohledali a proto považujeme předložené podklady za nedostatečné. Překvapením pro nás je, že jsme v doplněném spise nenalezli aktualizovaná stanoviska správců inženýrských sítí a technické infrastruktury. Jak jsme již uvedli v jednom z našich odvolacích důvodů, některá stanoviska chyběla v podkladech pro rozhodnutí úplně a některá byla prošlá. Předpokládali jsme, že tento nedostatek bude v rámci doplnění spisu napraven, avšak nestalo se tak. Překvapením je i omezená platnost stanovisek, která byla doplněna v rámci odvolacího procesu. Např. stanovisko SŽDC – stavební správy ze dne 22.11.2010 je platné pouze do 22.11.2012, do kdy jistě nebude rozhodnutí odvolacího orgánu vydáno. Tento laxní přístup žadatele ve vztahu k podkladům územního řízení nás již nepřekvapuje, ale přesto na tento nedostatek máme potřebu opakovně upozorňovat. Za zjevný nedostatek žádosti o územní rozhodnutí považujeme i chybějící aktualizace stanovisek dotčených orgánů statní správy v reakci na aktuálně platnou legislativu. Konkrétně máme na mysli např. to, že od 1.9.2012 vstoupil v účinnost nový zákon o ochraně ovzduší, který ukládá povinnost žadateli v případě takovýchto staveb obstarat stanovisko Ministerstva pro životní prostředí a nové stanovisko MMHK OŽP. Nějaké vyjádření MŽP sice do spisu doplněno bylo, ale v době před 1.9.2012. MŽP se k záměru vyjádřilo podle tehdy platné legislativy, která však již byla zrušena. Vyjádření podle aktuálního zákona č. 201/2012 Sb. ve spisu chybí. Součástí požadavků nového zákona o ochraně ovzduší je i nutnost posoudit dopad záměru v širším rozsahu škodlivých látek než doposud, např. emisní limity pro prachové částice PM2,5. Doplnění rozptylové studie jsme ve spise taktéž nedohledali. Takový nedostatek je pro nás vysvětlitelný jen tím, že odvolací orgán se chystá vydané rozhodnutí zrušit a vrátit zpět k novému projednání, takže po žadateli žádný takový podklad ani nepožaduje.   Žalobní bod 18: V našem vyjádření ze dne 15.11.2012 jsme uplatnili tuto námitku podjatosti: „Kromě výše uvedeného máme vážné podezření, že jak Město Hradec Králové, tak Královéhradecký kraj nejednají ve věci žadatele HB Reavis nestranně, resp. že v řízení mohou nadržovat HB Reavis. Jak město, tak kraj totiž obdrželi od HB Reavis Group CZ grant ve výši 500.000,- Kč. Tento grant má politickou podporu jak města, tak kraje, výslovně jej podpořila náměstkyně hradeckého primátora A. M., tak náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor J. T., který nad grantem převzal záštitu. Doklad: přiložená informace z webové stránky HB Reavis Z úředního záznamu ze dne 7.8.2012 vyplynulo, že úředníky kraje tohoto dne navštívili zástupci HB Reavis a vysvětlili jim, že HB Reavis Group CZ (sponzor města a kraje, jak je uvedeno výše) je firmou, která stojí za projektem Aupark Hradec Králové. Takové jednání s úředníky považujeme za nestandardní a nepřípustné ovlivňování. Z výše uvedeného důvodu namítáme podjatost hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka J. T. a dále všech podřízených úředníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelem krajského úřadu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče. Ze stejného důvodu namítáme podjatost primátora města Hradec Králové a jeho náměstkyně A. M., a dále všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové, tajemníkem magistrátu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za magistrát jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče. Tato věc nesměla a nesmí být rozhodována podjatými osobami. Žádáme o to, aby věc byla předána k rozhodnutí nezávislému orgánu.“ S touto námitkou se KUKHK vypořádal v rozporu se zákonem, když ji vyřídil pouze tak, že Dr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu KUKHK rozhodla o Ing. J. S., referentce oddělení stavebního řádu. Z podjatosti ve vztahu k žadateli o územní rozhodnutí však byla napadena i Dr. Ř., takže dříve než přistoupila k rozhodování o Ing. S., byla Dr. Ř. povinna nechat rozhodnout o svém vyloučení z rozhodování ve věci svého představeného. Dr. Ř. však svého představeného rozhodnout ve věci svého vyloučení nenechala a tak zatížila řízení nezhojitelnou vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí KUKHK. Tentýž postup měl byl uplatněn i u nadřízených Dr. Ř. Žalobce má nárok na to, aby bylo v souladu se zákonem prošetřeno propojení žadatele o územní rozhodnutí HB Reavis s představiteli kraje a města v souvislosti se shora popsaným grantem 500.000,- Kč. KUKHK námitku tohoto zjevného propojení a tedy možného nezákonného ovlivnění jeho rozhodovací činnosti zcela ignoroval, což pouze posílilo naše podezření, že zde k nějakému ovlivnění skutečně mohlo dojít.“             Závěrem žalobce znovu zdůraznil, že se prvoinstanční správní orgán ani žalovaný jeho nevýznamnějšími připomínkami vůbec nezabývaly a že ačkoliv má komplex AUPARK významný a zásadní vliv na širší okolí v oblasti nárůstu intenzit dopravy, posuzovaly tuto stavbu jako uzavřenou. Pouze konstatovaly, že pro její užívání je podmiňující realizace dopravní stavby OK Koruna na Gočárově třídě, a to v dodatečně rozšířeném rozsahu, zahrnujícím i další novou křižovatku ul. Gočárova a Zamenhofova. A to až k patě budovy komplexu! Nelze přitom mít zato, že dopravní stavba dle rozšířeného projektu OK Koruna je něco zcela jiného, s napadeným územním řízením nesouvisejícího. Podstatné hledisko pro možné umístění stavby AUPARK je právě posouzení dopravních problematik a jejich dopadů na okolí. Žalobce zároveň zopakoval žalobní návrh uvedený již v úvodu žaloby, tedy aby bylo zrušeno jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo.     II. Vyjádření žalovaného k žalobě             Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 4. 4. 2013. V jeho úvodu nejdříve shrnul postupy správních orgánu, jejichž výsledkem bylo žalované rozhodnutí. Poté uvedl, že se žalobními námitkami č. 1 – 17 podrobně zabýval v odůvodnění žalovaného rozhodnutí, když tyto byly zároveň námitkami odvolacími.  K námitce č. 18 ohledně podjatosti uvedl, že ji žalobce vznesl dne 19. 11. 2012 ve svém vyjádření se k podkladům rozhodnutí o odvoláních. Námitka směřovala jednak vůči představitelům samosprávy Královéhradeckého kraje, konkrétně  vůči hejtmanovi a jeho náměstkovi J. T., a dále vůči těm, kteří vykonávají přenesený výkon státní správy, tj. vůči ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, vedoucím odborů a vůči referentům, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy.             JUDr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako služebně nadřízená Ing. J. S., referentky oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, rozhodla podle § 14 odst. 2 správního řádu usnesením ze dne 27. 11. 2012, č.j. 7725/UP/2012, o námitce její podjatosti, kterou dne 19. 11. 2012 vznesl žalobce v odvolacím řízení, a to tak, že jmenovaná není vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci.             V odůvodnění uvedeného usnesení JUDr. J. Ř. mj. uvedla, že pokud jde o námitky podjatosti hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka, tak že institut podjatosti, upravený správním řádem lze uplatnit pouze ve správních řízeních, resp. postupech správních orgánů upravených správním řádem. Z povahy věci je proto vyloučeno vyslovit podjatost ve smyslu § 14 správního řádu vůči představitelům samosprávy, tedy vůči hejtmanovi Královéhradeckého kraje a jeho náměstkovi. S odkazem na právní názor Ministerstva pro místní rozvoj vyslovený v jeho rozhodnutí č.j.: 23461/2011-83/1567 ze dne 11. 8. 2011 žalovaný dále uvedl, že pokud jde o námitky podjatosti vyslovené vůči ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, vedoucím odborů a dalším úředníkům, tak že ty jsou irelevantní, neboť podjatost lze namítat pouze vůči konkrétní úřední osobě bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, která je oprávněná k provádění úkonů správního orgánu v řízení podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřená k tomu vedoucím správního orgánu. Osobou bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu v odvolacím řízení o odvoláních proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, jeho stavebního úřadu, ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, byla Ing. J. S., referentka oddělení stavebního řádu žalovaného (byla v tomto řízení ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu oprávněnou úřední osobou).             Pokud jde o námitku podjatosti primátora města Hradec Králové, jeho náměstků a všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové, žalovaný zdůraznil, že z dikce ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu vyplývá, že účelem námitky podjatosti je vyloučit případně podjatou osobu z úkonů v řízení. Z toho je zřejmé, že námitka podjatosti musí předcházet rozhodnutí ve věci samé, neboť rozhodovat o podjatosti zpětně správní řád neumožňuje. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v dané věci bylo vydáno dne 2. 3. 2012, nebylo možno o námitce podjatosti primátora města Hradec Králové, jeho náměstků a všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové zpětně rozhodovat.             A žalovaný pokračoval, že žalobce v žalobní námitce č. 18 uvedl, že „má vážné podezření, že jak Město Hradec Králové, tak Královéhradecký kraj nejednají ve věci žadatele HB REAVIS nestranně, resp. že v řízení mohou nadržovat HB REAVIS, neboť město i kraj obdrželi od HB Reavis Group CZ grant ve výši 500 000,- Kč; tento grant má politickou podporu jak města, tak kraje, výslovně jej podpořila náměstkyně hradeckého primátora A. M., tak náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor J. T., který nad grantem převzal záštitu; z úředního záznamu ze dne 7. 8. 2012 vyplynulo, že úředníky kraje tohoto dne navštívili zástupci HB REAVIS a vysvětlili jim, že HB Reavis Group CZ (sponzor města a kraje, jak je uvedeno výše) je firmou, která stojí za projektem Aupark Hradec Králové; takové jednání s úředníky považujeme za nestandardní a nepřípustné ovlivňování; z výše uvedeného důvodu namítáme podjatost hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka J. T. a dále všech podřízených úředníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelem krajského úřadu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoliv angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče; žalobce má nárok na to, aby bylo v souladu se zákonem prošetřeno propojení žadatele o územní rozhodnutí HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o. s představiteli kraje a města v souvislosti se shora popsaným grantem 500 000,- Kč; krajský úřad námitku tohoto zjevného propojení a tedy možného nezákonného ovlivnění jeho rozhodovací činnosti zcela ignoroval, což pouze posílilo naše podezření, že zde k nějakému ovlivnění skutečně mohlo dojít“.             Protože žalovaný neměl povědomost o zmíněném grantu společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., obrátil se na ředitelku Krajského úřadu Královéhradeckého kraje se žádostí o projednání této námitky. JUDr. I. K., ředitelka Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a J. T., člen Rady Královéhradeckého kraje, se k této námitce písemně vyjádřili, přičemž jejich vyjádření byla založena do spisu žalovaného č.j.: 4609/UP/2013, týkajícího se žaloby. Z obsahu jejich vyjádření vyplývá, že uvedený grant nebyl grantem, který by ze svých prostředků poskytoval Královéhradecký kraj a ani nebyl příjemce těchto prostředků. Z uvedeného je tedy zřejmé, že tato skutečnost již sama o sobě vylučuje možnost toho, aby oprávněné úřední osoby či hejtman kraje, bývalý náměstek či ředitelka krajského úřadu, byly v daném řízení v takovém vztahu, který by bylo možné považovat za podjatost, neboť kraj nebyl příjemcem daného grantu.             Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.     III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení             L. Š. měl žalobní důvody za opodstatněné.           HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., uvedla k žalobě následující:   „Úvodem předesíláme, že považujeme žalobu za tendenční a účelovou, přičemž zjevně překračuje ve většině žalobních bodů aktivní věcnou legitimaci žalobce odvozenou od předmětu ochrany podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v souvislosti s uplatněním práv žalobce jako účastníka územního řízení na základě § 70 citovaného zákona. Kategorické tvrzení žalobce, že se jak stavební úřad, tak krajský úřad, řádně nevypořádaly s námitkami a odvolacími důvody žalobce, a že ignorovaly žalobcem přesně označené rozpory umisťované stavby se zákonem, zjevně neodpovídá průběhu územního řízení a obsahu rozhodnutí stavebního úřadu, jakož i procesu odvolacího řízení a rozhodnutí krajského úřadu.   Žaloba je odůvodněna osmnácti žalobními body, přičemž se některé žalobní důvody opakují a prolínají a výsledkem je značná nepřehlednost, nesrozumitelnost až zmatečnost uváděných důvodů, což ovlivňuje možnosti jasného a srozumitelného vyjádření se k těmto žalobním důvodům. Navíc odůvodnění žaloby v drtivé většině žalobních bodů je koncipováno tak, že jsou uváděny původní námitky z územního řízení, a to jak před konáním prvního veřejného ústního jednání, k datu jeho konání a také k opakovanému veřejnému ústnímu jednání, kdy řada těchto námitek směřuje proti skutečnostem, které vývojem byly překonány, a které neodpovídají stavu a předmětu řízení (např. nesplnění informační povinnosti žadatele k nařízenému prvnímu veřejnému ústnímu jednání), stejně jako jsou uváděny důvody k překonaným technickým řešením, které dokumentace pro územní řízení přiložená k žádosti o vydání územního rozhodnutí vůbec neobsahuje (např. zajištění stavební jámy tryskovou injektáží, která je použita pouze lokálně uvnitř dispozice stavební jámy).   Žalobce zcela ignoruje objektivní výsledky územního řízení a zejména pak odvolacího řízení, kdy byla předložena příslušná závazná stanoviska dotčených orgánů k předmětu jeho námitek a opatřena přezkumná stanoviska jejich nadřízených orgánů v rámci odvolacího řízení, která potvrdila jejich správnost a zákonnost.  Za zásadní pak považujeme zcela účelově uváděné nepravdivé údaje o obsahu žádosti a připojené dokumentace pro územní řízení, kdy žalobce zcela zjevně v rozporu s obsahem této dokumentace tvrdí, že neobsahuje požadované údaje nebo nejsou připojena požadovaná platná vyjádření vlastníků, provozovatelů a správců technické infrastruktury. Shora uvedená zavádějící a nepravdivá tvrzení žalobce lze jednoznačně prokázat obsahem správního spisu. Vzhledem k  určité zmatečnosti a nepřehlednosti odůvodnění žaloby jsme považovali za nezbytné, stejně jako u vyjádření k předchozímu odvolání žalobce, pro možnost objektivního posouzení daného případu strukturovat žalobní námitky (dříve odvolací námitky) do určitých tematických okruhů, protože jedině tak lze konkrétně a technicky a věcně správně přistoupit k tvrzením žalobce. Pro snadnější orientaci v problematice považujeme za nezbytné podat nejprve obecné vyjádření k základním tématům posuzovaného případu, přičemž podrobnější důvody a jednotlivé důkazy jsou dále vysvětleny a uvedeny k jednotlivým žalobním bodům a v připojeném rozboru jednotlivých témat rozděleném pro srozumitelnost do tematických okruhů.   Příprava stavby „AUPARK HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“ (dále také jen „AUPARK“) byla započata v roce 2007 a v průběhu šesti let byly postupně vyřešeny všechny technické a právní otázky, které s umístěním této stavby v daném území souvisí. Jednou z nich je otázka, od které se odvíjí i řada žalobních námitek, je problematika dopravy, a to jak předpokládaného nárůstu intenzity dopravy, tak řešení dopravy v klidu (tj. porovnání současného počtu parkovacích míst na dané ploše „U Koruny“ s požadavky na parkovací stání pro předmětnou stavbu a jejich zajištění v této stavbě a dále ještě vybudování nových parkovacích stání v související části parkovacího domu nad rámec požadavku právních předpisů pro vlastní stavbu multifunkčního centra, určené pro obecné potřeby parkování v dané lokalitě zejména v návaznosti na Terminál dopravy a Hlavní nádraží Českých drah). Oběma tématům dopravní problematiky byla věnována zvýšená pozornost a byly opatřeny odborné podklady a závazná stanoviska dotčených orgánů, která prokazatelně vyvracejí námitky žalobce a dokazují, že umístění stavby je v souladu s platnými právními předpisy. Podrobnosti k této problematice jsou dále uvedeny v potřebném detailu a souvislostech v okruhu F přílohy tohoto vyjádření. Námitkami žalobce v uvedených věcech se podrobně zabýval jak stavební úřad, tak krajský úřad, přičemž oba v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly podrobné důvody k zamítnutí námitek žalobce.   Žalobce dovozuje jako negativní důsledky dopravy nadlimitní znečištění ovzduší a nadlimitní obtěžování hlukem. Žalobce vychází z materiálů spočívajících v neověřených a nedoložených údajích;  existující měření Státního zdravotního ústavu dezinterpretuje z hlediska překračování průměrných ročních koncentrací a průměrných 24 hod. koncentrací, čímž dochází ke zcela mylným závěrům, co se dodržení stanovených limitů týče. Tato zcela účelová argumentace byla vyvrácena rozptylovou studií stejně jako hodnocením vlivu na veřejné zdraví a posudkem Státního zdravotního ústavu, které byly zpracovány. Obdobná situace účelové argumentace se týká i problematiky hluku (viz výsledky hlukové studie a již zmíněné hodnocení vlivu na veřejné zdraví). V obou případech bylo dodržení stanovených limitů posouzeno Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje a potvrzeno při přezkoumání jejího závazného stanoviska Ministerstvem zdravotnictví. Námitkami žalobce v uvedených věcech se podrobně zabýval jak stavební úřad, tak krajský úřad, přičemž oba v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly podrobné důvody k zamítnutí námitek žalobce. Problematice ochrany životního prostředí a veřejného zdraví je věnován okruh E přílohy tohoto vyjádření.   V návaznosti na řešení problematiky dopravy a jejího vlivu na znečištění ovzduší a na ochranu před hlukem, žalobce napadal průběh a výsledky zjišťovacího řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, kdy zcela účelově dezinterpretoval průběh a obsah posouzení záměru multifunkčního centra a následně parkovacího domu. Stavební úřad a posléze i krajský úřad v odvolacím řízení věnovaly námitkám žalobce zvýšenou pozornost a k uvedenému postupu byla obstarána stanoviska jak Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostřední jako příslušného posuzujícího úřadu, tak stanovisko Ministerstva životního prostředí. Bylo jednoznačně konstatováno, že oba předmětné závěry zjišťovacího řízení jsou plně využitelné v rámci územního řízení a že nedošlo k vytýkanému „salámování“, protože při druhém posouzení byly vzaty v úvahu technické parametry jak multifunkčního centra, tak parkovacího domu. Námitky žalobce v tomto směru byly shledány jako nedůvodné. Problematika posuzování vlivů záměru na životní prostředí je popsána v okruhu E přílohy tohoto vyjádření.   Žalobce nad rámec své věcné legitimace namítal v průběhu územního řízení a ve svém odvolání právní nedostatky na straně žadatele z hlediska jeho právní subjektivity, oprávnění provést záměr na příslušných pozemcích a právní závaznosti potřebných uzavřených smluv, ať již plánovací smlouvy nebo smluv s jednotlivými vlastníky staveb veřejné technické infrastruktury (viz okruh G přílohy tohoto vyjádření). K těmto námitkám se žadatel opakovaně vyjadřoval, jak dále uvedeno, a prokazoval své právní nástupnictví, resp. přistoupení k závazkům jiné ze společností skupiny HB REAVIS, které jsou dostatečným právním vztahem pro zajištění potřeb územního řízení. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žadatel prokázal potřebná práva k provedení záměru na pozemcích, na kterých je stavba umisťována. Spekulativní tvrzení žalobce, že žadatel měl obstarat práva k dalším, podle žalobce dotčeným sousedním pozemkům na základě potřeb zajištění stavební jámy, neodpovídá navrženému technickému řešení, a jsou tedy zjevně nepodložená.   Mezi námitky v územním řízení a poté i odvolací námitky a žalobní důvody patří žalobcem namítaný nesoulad s platným Územním plánem města Hradec Králové. Stavební úřad a poté i Krajský úřad v odvolacím řízení se touto námitkou podrobně zabývaly a jak vyplývá z dále uvedené podrobnější argumentace, předmětná stavba je v souladu s územním plánem. Podstatné pro posuzování souladu s územním plánem vlastní stavby multifunkčního centra je interpretace pojmu „stavby pro prodej a služby do 2000 m2 prodejní plochy“, který byl aplikován v daném případě nikoliv z izolovaného gramatického výkladu, ale z hlediska výkladu územního plánu podle jeho smyslu a účelu, a to v návaznosti na technická řešení polyfunkčních objektů, kdy rozhodující je typ maloobchodního a velkoobchodního prodeje a malometrážního a velkometrážního prodeje, resp. prodeje monosortimentního a prodeje více sortimentů. Z tohoto hlediska v porovnání s jinými požadavky územního plánu na umisťování velkometrážního maloobchodního prodeje bylo shledáno naplnění územního plánu při umisťování několika jednotek malometrážního a maloobchodního prodeje v polyfunkčním objektu. Připomínáme, že v obdobném případě již stavební úřad a Krajský úřad rozhodovaly v minulosti obdobně (polyfunkční objekt „Atrium“). Umístění parkovacího domu je v dané ploše železniční dopravy přípustné jako využití doplňkové a je nespornou skutečností, že parkovací dům není, jak tvrdí žalobce, určen k zajištění parkování pro multifunkční centrum, kde v samotné logické části multifunkčního centra je požadovaný počet parkovacích míst zajištěn, ale je primárně určen pro řešení stávajícího deficitu v území a funkci veřejného parkoviště pro potřeby Terminálu dopravy a Hlavního nádraží Českých drah a je budován z pohledu investora nadstandardně pro obecné potřeby města. Vzájemné propojení multifunkčního centra a parkovacího domu nadzemními koridory pro pěší vůbec nenarušuje hlavní funkci v úrovni terénu, tj. místní komunikaci pod těmito koridory a žalobcem uplatňovaný požadavek na zákaz tohoto technického řešení je zjevně proti smyslu vyloučení křížení pěší komunikace s komunikací pro automobilovou dopravu. Podrobnosti k souladu záměru s územním plánem jsou uvedeny v okruhu D přílohy tohoto vyjádření.   Žalobce, jak již bylo shora uvedeno, namítá nedostatky dokumentace předložené k územnímu řízení, a to jak z hlediska formálního – absenci vyhodnocení souladu s technickými požadavky na výstavbu, tak z hlediska věcného – rozpor s technickými požadavky na výstavbu, ale současně připojoval i námitky nedostatečných oprávnění autorů dokumentace. Všechny tyto námitky nemají oporu ve správním spisu, a jak je dále podrobně uvedeno v okruhu K, všechny požadavky právních předpisů v tomto směru žadatel, resp. projektant splnil.   Žalobce v odvolání uplatnil námitky podjatosti, a to jak pracovníků Magistrátu města Hradec Králové, tak funkcionářů Města Hradec Králové, a dále i pracovníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a současně funkcionářů Královéhradeckého kraje. Svou námitku odůvodnil zcela účelově zkreslenými argumenty o majetkovém zájmu Města Hradec Králové a Královéhradeckého kraje na grantu poskytnutém žadatelem pro občanská sdružení v sociální oblasti v daném území. Není třeba zdůrazňovat, že příjemcem dotace v žádném případě není ani Město Hradec Králové, ani Královéhradecký kraj, a že tedy není dán žádný přímý vztah mezi uvedenou činností žadatele a rozhodováním správních orgánů. Nehledě na to, že námitku podjatosti vůči stavebnímu úřadu neuplatnil žalobce v průběhu územního řízení, s pominutím toho, že uplatnil námitku i na funkcionáře územních samospráv, kteří se vůbec nepodílejí na rozhodovací činnosti, je třeba zdůraznit, že o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, která se bezprostředně podílela na vydání rozhodnutí krajského úřadu, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Bylo jednoznačně konstatováno, že skutečnosti uváděné žalobcem, na základě kterých podal námitku podjatosti, nesvědčí pro poměr k věci nebo účastníkům oprávněné úřední osoby, aby měla takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Žalobcem požadované rozšíření na rozhodování o námitce podjatosti na další pracovníky krajského úřadu, kteří se bezprostředně nepodíleli na vydání předmětného odvolacího rozhodnutí, je zjevnou obstrukcí, která by při akceptaci této doktríny vedla k paralýze činnosti správních orgánů. Rozhodování o podjatosti ve čtyřech stupních s možností odvolání proti každému usnesení na základě zcela spekulativních důvodů by vytvořilo bezdůvodný nástroj pro šikanózní jednání žalobce. Trvání na tomto postupu by tak bylo bezbřehým formalismem, prakticky vylučujícím možnost spravedlivého posouzení věci.   K jednotlivým žalobním bodům uvádíme následující:   Žalobní body navazují  na předchozí etapy zpochybňování záměru „AUPARK“ žalobcem ve fázích:   * územního řízení (všechny námitky, podané k datu opakovaného veřejného projednání dokumentace pro územní rozhodnutí příslušnému stavebnímu úřadu, se kterými se vypořádal ve vydaném rozhodnutí),   * odvolání se proti vydaným rozhodnutím o povolení výjimky a o umístění stavby (opakované  a jinak formulované námitky z fáze územního řízení, podáno ve formě odvolání se ke KÚ KHK),   a v podstatě se v nezměněné věcné podstatě opakují i v předmětné žalobě; pouze jsou formálně přeuspořádány a v závěru každého žalobního bodu je nově uvedena citace ve smyslu: „všechny uvedené skutečnosti budou mít negativní vliv …… a způsobí nejprve oslabení, a následně devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice, ale i další zeleně podél příjezdových cest.“   Těžko lze nalézt obranu ve shora uvedených jasných případech, jako je vytýkaná absence hlukového posouzení, pokud je součástí dokumentace záměru (spisu) hluková studie; stejně tak vytýkané zastínění stávající zástavby záměrem, pokud je přiložena světelně technická studie s jasným závěrem, že i o realizaci záměru AUPARK jsou splněny legislativní požadavky a tedy k zastínění nedochází, a stejně tak  v mnoha dalších případech.   V případech, kdy se forma žalobních bodů (zejména formulací podoby žalobního bodu, anebo jejím nepodstatným doplněním) odchyluje od původního znění námitek, uvádíme v následujícím textu doplňující komentář. V případech, kdy je podstata věci nezměněna a již byla dostatečně vysvětlena, je uveden pouze odkaz na již zmíněné tematické „okruhy“, které jsou pro přehlednost přílohou i tohoto vyjádření (jsou obsaženy i ve spisu odvolacího orgánu).   Je nutno zdůraznit, že tematické „okruhy“ nejsou v žádném případě doplněním dokumentace záměru, ale pouze přehlednou formou vysvětlení problematiky vzhledem ke vzneseným námitkám v souladu s tím, co bylo v dokumentaci již obsaženo, ale v případě námitek nepochopeno, anebo ještě v horším případě -  tendenčně uchopeno.   Sumarizace témat žalobních bodů   SUBJEKTY V ŘÍZENÍ A VÝVOJ PROJEKTU V ČASE žalobní body č. 17   Žalobce si zcela účelově vykládá přístup skupiny HB Reavis ke strategii projektových společností v souvislosti s tím kdo je stavebník, komu patří práva z územního rozhodnutí a kdo jsou budoucí servisní společnosti. Zároveň se snaží ukazovat na údajné procesní vady a postup projektu v čase. Územní řízení bylo dlouhé, ale po celou dobu bylo velmi úzkostlivě dbáno na dodržení zákonných povinností a to především na to aby nedošlo k rozšiřování záměru. Záměr byl měněn v průběhu, ale vždy jen v zákonem povolených mezích. Žalobní body dotýkající se těchto témat jsou stejně jako ostatní účelové a zavádějící, z našeho pohledu proto nedůvodné.   PROCESNÍ VADY A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ žalobní body 2, 17   Cílem žalovaného bylo projít celým řízením bez potíží. Jako budoucí stavebník a žadatel v územní řízení jsme úzkostlivě dbali na správnost postupů a dodržení jak stavebního zákona a správního řádu, ale i všech prováděcích vyhlášek s nimi spojených. Jsme přesvědčeni o správnosti postupů a celého průběhu územního řízení po celou dobu.  Proto tvrdíme, že žaloba je v těchto bodech nedůvodná.   SOULAD S ÚZEMNÍM PLÁNEM žalobní body 3, 17   Žalobce napadá soulad s územním plánem a to na několika úrovních. Podrobný rozbor je v následujících kapitolách, ale v úvodu je zřejmý z našeho pohledu jeden argument. Shodu s územním plánem jsme řešili před započetím celého projektu a to na úrovni vyjádření útvaru hlavního architekta, konzultací s právními odborníky na poli územního plánování. Pro tento fakt je vlastně potvrzujícím i precedenční stavba Atrium, která je podobného charakteru a je ve stejných plochách. V další části tohoto komentáře je k dispozici velmi přesný rozbor místy až zbytečně obsáhlý a ve všech bodech je jasná tato shoda. Shoda byla potvrzena ve fázi studie vlivu na životní prostředí, kde se tato shoda taktéž řeší, dále byla prokázána v územní řízení a potvrzena odvolacím řízením na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Je zřejmé, že žalobce se opět tendenčně chápe zmanipulovaných faktů a proto je jeho žaloba v tomto ohledu nedůvodná.     VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ žalobní body 1, 5, 10, 12, 13, 14, 15, 17   Vlivy na životní prostředí jsou napadány v problematice údajně nevyhovující studie EIA a dále hluku a emisí. Žalobce napadá neplatnost a nedostatečnost studie vlivu na životní prostředí EIA a to jeho druhou část. Je jasné a bylo opakovaně prokázáno ať již stanovisky či rozhodnutími, že tzv. EIA 2 je prokazatelně zpracována na celek a posuzuje vliv na životní prostředí od celé stavby a ne jen na parkovací dům jak namítá obžaloba. Je zřejmé, že žalobce záměrně manipuluje s fakty a to opakovaně. V druhém bodě, kterým je situace stejně zřejmá, jsou napadány nedodržení normových hodnot hluku. Žalobce se opírá o základní hodnoty normového hluku a zcela záměrně zapomíná, že v centrálních částech města je přiznána tzv. „stará hluková zátěž“, která tyto základní hodnoty povyšuje.  Projekt Aupark tyto hodnoty nejen nepřekračuje, ale má i rezervu. Nárůst hluku spojený s výstavbou tohoto projektu je nepatrný a to dokazují i hlukové studie a s tím spojená měření stávajícího stavu a simulace stavu budoucího. Žalobce opět záměrně manipuluje s fakty odborných posouzení a výpočtů a spoléhá na to, že čím větší množství námitek, odvolání a žalobních bodů je tím šance celý projekt zhatit či zdržovat. Ohledně  rozptylu a exhalací je situace podobná. Žalobce zaměňuje veličiny, udává špatné hodnoty, používá měření, která provedl na svůj náklad, ale která nejsou provedena dle normové metodiky, manipuluje s fakty a využívá je ve svůj prospěch. Z výše uvedených důvodů opět konstatujeme, že problematika vlivu na životní prostředí je řádně vyřešena a proto jsou žalobní body nedůvodné.   DOPRAVA žalobní body 2, 5, 6, 9, 10, 15, 17   Občanským sdružením je neustále napadáno dopravní řešení v lokalitě a označováno za nevyhovující, kritické, nadlimitní či dokonce zmanipulované. Nutno podotknout, že získání kladných stanovisek od dotčených orgánů, ať již je to odbor dopravy Magistrátu města či snad Policie ČR, předcházelo získání územního rozhodnutí. Před tímto rozhodnutím byly zpracovány posudky dopravně inženýrské posouzení lokality, které byly ještě na základě požadavků rozšířeny o širší oblast a jiné vstupy, dále byl zpracován bezpečnostní audit dopravního řešení opět na celou lokalitu, město si v rámci svého šetření či ověřování zadalo vlastní revizní dopravní posouzení a všechny tyto posudky a odborné výstupy potvrdily jednoznačně fakt, že dopravní posouzení není nevyhovující respektive je vyhovující a to dokonce s rezervou. Tyto fakta jenom potvrzuje kladné odvolací řízení na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Z těchto důvodů musíme konstatovat a je naprosto zřejmé, že problematika dopravy je vyřešena a žalobní body, ve kterých se tato problematika vyskytuje, jsou nedůvodné.     PLÁNOVACÍ SMLOUVA A OKRUŽNÍ KŘIŽOVATKA KORUNA žalobní body 2, 15, 16, 17   V žalobě je napadána problematika plánovací smlouvy a její údajné nevyhovující parametry a nedostatečnost schválení Radou města. Smlouva neobsahuje žádná ujednání týkající se majetku města, proto došlo ke schválení Radou a ne Zastupitelstvem města. Plánovací smlouva je uzavřena se žadatelem o územní rozhodnutí a nejen řeší všechny potřebné náležitosti, v některých bodech je dokonce uzavírá ve větším rozsahu než zákon ukládá. Návaznost na OK Koruna je v plánovací smlouvě zcela zřejmá. Řeší návaznost projektů a i stav, když by nedošlo k realizaci OK Koruna. Přesto je zřejmé, že v současné době je město připraveno začít stavět společně se startem výstavby Auparku, což je patrné z usnesení Zastupitelstva města i kroků spojených s přípravou rozpočtu a přípravy výběrového řízení. Žalobní body jsou nedůvodné.   PROJEKTOVÉ A TECHNICKÉ ŘEŠENÍ atd. žalobní body 2, 4, 7, 8, 9, 11, 17   V dalších bodech žaloby je napadáno technické řešení projektu, nedostatečnost autorizací, zařízení staveniště, případně zásady organizace výstavby. Technické řešení projektu je propracované do detailů a v některých částech je řešení projektové dokumentace pro územní řízení na úrovni projektové dokumentace pro stavební řízení. Zároveň zařízení staveniště a zásady organizace výstavby jsou řešeny v rozsahu potřebném pro územní řízení. Žalobní argumenty jako nedostatečnost autorizace projektanta, požární řešení, nedostatečnost vyvěšení informace o územním řízení, přesahy na sousední pozemky, trysková injektáž apod. jsou jen důkazem o tom, že snahou žalobce bylo nashromáždit především obrovské množství žalobních bodů a jejich zmatečnost v žalobě je naprosto zřejmá. Ze všech výše uvedených důvodů jsem přesvědčení o nedůvodnosti žaloby a o správném rozhodnutí Krajského úřadu pro Královehradecký kraj.   OSTATNÍ žalobní bod 18   Jednotlivé komentáře k žalobním bodům, které jsou na následujících stranách jsou pojaty většinou formou jednoduchého vysvětlení problematiky tam kde je to možné. Složitější a přesné materiály jsou v příloze komentáře k žalobě a jsou rozebrány v tzv. okruzích A-N. Tyto okruhy jsou stavebním materiálem na nejvyšší odborné úrovni pro vypořádání odvolání v proběhlém územním řízení a odvolacím procesu na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Pro snadnější uchopení této odborné problematiky uvádíme v závorce za odkazem na okruh číslo strany kde je tato problematika v příloze vysvětlena do podrobností. V úvodu přílohy  je uvedeno názvosloví a zkratky.         K žalobnímu bodu 1), uvedenému na straně 3 žaloby týkající se problematiky životního prostředí   Záměr „AUPARK“ se ve všech fázích řešení dokázal vypořádat s uvedenou problematikou v souladu s požadavky platné legislativy.  Součástí dokumentace záměru jsou potřebné studie hluková a rozptylová s jasným vyhodnocením všech provozních stavů záměru (fáze realizace, fáze provozu) a závěrečným hodnocením; „AUPARK“ sám o sobě není s to způsobit tvrzenou  devastaci jak zmiňované jírovcové aleje, tak i další zeleně podél příjezdových cest.   Problematika hluku: viz komentář v okruhu E_10 (strana 26 přílohy); E_11 (strana 28 přílohy); E_12 (strana 28 přílohy). Problematika emisí: viz komentář v okruhu E_13 (strana 29 přílohy). Problematika měření SZÚ: viz komentář v okruhu E_15 (strana 32 přílohy).   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části plánovací smlouva začínající na straně 5 a končící na straně 6 žaloby   Plánovací smlouva uzavřená mezi žadatelem o územní rozhodnutí a Statutárním městem Hradec Králové neobsahuje ujednání o převodu či zastavení majetku, ani závazky města k vybudování veřejné infrastruktury, město se nebude nijak na ní finančně podílet a v důsledku toho k jejímu schválení postačí souhlas rady města a nenáleží do působnosti zastupitelstva ve smyslu § 102 odst. 3 zákona o obcích. Žadatel je jednou ze společností skupiny HB REAVIS a v průběhu přípravy došlo k dohodě mezi žadatelem a další společností z uvedené skupiny, tj. společností AUPARK Hradec Králové a.s., o přistoupení k závazku, na základě které byl uzavřen dodatek plánovací smlouvy. Na základě toho převzal žadatel veškerá práva a povinnosti z plánovací smlouvy od společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. Plánovací smlouva má pouze tzv. „stvrzovací charakter“ a nezakládá žadateli žádná práva k nemovitému majetku obce tak, jak tvrdí žalobce (viz okruh G strana 49 přílohy).   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části doprava v klidu začínající na straně 6 a končící na straně 7 žaloby   Uváděná námitka žalobce ohledně nedoložení výpočtu dopravy v klidu je nedůvodná (viz okruh F_8 – strana 40 přílohy). Záměr AUPARK se ve všech fázích řešení dokázal vypořádat s uvedenou problematikou v souladu s požadavky platné legislativy.  Součástí dokumentace záměru jsou: * posouzení problematiky dopravy v klidu – komentář viz okruh F_8 (strana 40 přílohy), * vypořádání se s požadavky všech citovaných souvisejících vyhlášek  - části B a C dokumentace k žádosti o vydání ÚR, * zhodnocení vlivu stavby z důvodu zvýšeného dopravního zatížení – viz zjišťovací řízení a komentář v okruzích F_30 ; F_31 (oba strana 46 přílohy) * zaniklá parkovací místa v lokalitě Koruna – viz komentář v okruhu F_2 (strana 36 přílohy), *počet parkovacích míst zaniklého parkoviště Koruna – viz komentář v okruhu F_2 (strana 36 přílohy). Poznámka: PAD není provozně oddělitelná část stavby (není totiž bez zdrojů v MFC funkční), ale jedná se pevnou logickou součást záměru AUPARK  jako celku. Součástí spisu je navíc získané oficiální stanovisko provozovatele parkoviště Koruna (MMHK), které uvádí skutečně kolaudovaný / povolený počet parkovacích míst na ploše (výrazně nižší, než je skutečnost) a konstatuje, že zde nejsou žádná vyhrazená stání, které by bylo nutné po dobu realizace stavby náhradním způsobem zajišťovat. Podstatou věci je tedy dočasné zrušení kolaudovaných 170 parkovacích stání (po dobu výstavby – náhradní kapacity jsou aktuálně k dispozici v parkovacích domech, vybudovaných MMHK), ale je nutné zmínit také zajištění vykrytí deficitu 415 parkovacích stání po uvedení záměru AUPARK do provozu jako podmínku MMHK do investiční nabídky v roce 2007. Překračování limitů PM10 – viz rozptylová studie, její závěry a komentář v okruhu E_13 (strana 29 přílohy).   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části zdůvodnění dodržení OTP-obecných technických podmínek na straně 7 žaloby   Opakovaná námitka na „nedodržení OTP“ je nedůvodná. Odkaz odvolatele na obecné technické podmínky je ve vztahu k aktuálně platné odborné terminologii irelevantní („OTP“ se týká pouze rozsahu vyhlášky č. 398/2009 Sb., zabezpečující bezbariérové užívání staveb). Obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby pro navrhovanou stavbu jsou v plném rozsahu splněny a vyhodnocení jejich splnění je obsaženo v textových částech dokumentace a je přímo dále zřejmé z výkresové části dokumentace.   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části chybějící souhlasy správců inženýrských sítí na straně 7 žaloby   Žádost o vydání územního rozhodnutí byla úplná a byly k ní připojeny všechny požadované platné doklady zejména vyjádření vlastníků dotčené dopravní a technické infrastruktury podle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Stavební zákon nepožaduje předložení všech potřebných smluv o smlouvách budoucích, popř. smluv o uzavření smluv o zřízení věcného břemene s vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury pro připojení se na ni tak, jak je to vytýkáno v uplatněné námitce. Z hlediska možnosti připojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu je rozhodující stanovisko příslušných vlastníků (popř. správců nebo provozovatelů) o kapacitách nebo podmínkách připojení. Odlišná je situace u požadavků na vybudování nové části veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo její úpravy, kdy stavební zákon podle § 88 vyžaduje předložení plánovací smlouvy. Domněnka uvedená v námitce, podle které nelze „legitimně použít stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury, kdy nositelem práv z daného stanoviska nebo smluvního ujednání je subjekt odlišný od žadatele, pokud se nejedná o právní nástupnictví, ve smyslu Obchodního Zákoníku“ je nesprávná. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou vydávána „ve věci“ – k záměru umisťované stavby, tj. z hlediska možností daných kapacit této infrastruktury a podmínek připojení na ně. Předmětem územního řízení nejsou ze zákona smluvní vztahy mezi žadatelem a vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury o dodávkách médií apod., ale jde zásadně o územně technické možnosti připojení se na existující infrastrukturu. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury vydávána „ve věci“ – k záměru umisťované stavby, jsou tedy platná pro umisťování příslušné stavby, pokud se její účel užívání, podmínky umístění a nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu nemění. Tvrzení žalobce, že řada ze souhlasů správců inženýrských sítí pozbyla platnosti a nebyla obnovena, se nezakládá na pravdě a je ve zjevném rozporu s obsahem spisu. Skutečnost, že některé ze souhlasů správců sítí – smlouvy – jsou vystaveny na AUPARK Hradec Králové a.s., nikoli na žadatele, vychází z logiky věci a vzájemných vztahů společností skupiny HB REAVIS, které byly v řízení náležitě doloženy vzájemnými smluvními vztahy. Problematika smluv se správci technické infrastruktury je podrobně rozvedena v okruhu G_1 – smlouvy o smlouvách budoucích (strana 49 přílohy) Problematika vztahů jednotlivých společností tvořících skupinu HB REAVIS  je podrobně rozvedena okruhu A – identifikace žadatele o ÚR.   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části hodnocení zvýšeného dopravního zatížení na straně 7 žaloby   Opakovaná námitka ohledně nedostatečného vyhodnocení zvýšeného dopravního zatížení v dopravně inženýrském posouzení, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná. Doprava, generovaná ze záměru AUPARK  jak v době realizace stavby, tak po jejím dokončení a uvedení do provozu spolu se zohledněním souvisejících předpokladů, je podrobně posouzena dvěma „Dopravně inženýrskými posouzeními“, které jsou obsaženy ve  spisu, a jsou vyhodnoceny jako nekonfliktní s dodržením všech normových hodnot a to dokonce s rezervou. Problematika Dopravně-inženýrského posouzení pro fázi realizace: viz komentář v okruhu F_30 (strana 46 přílohy). Problematika Dopravně-inženýrského posouzení pro fázi provozu: viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy).   K žalobnímu bodu 2), konkrétně části nedovolené zásahy na sousední pozemky na straně 7 a 8 žaloby   Tvrzení žalobce, že dochází k nedovoleným zásahům na sousední pozemky, není pravdivé, přestože je jím uplatňováno systematicky již od podání první z jeho námitek vůči rozhodnutí o umístění stavby, a to navzdory skutečnosti, že mu bylo žadatelem a projektantem opakovaně vysvětleno a prokázáno (během obou nařízených veřejných ústních jednání), že v dokumentaci pro územní rozhodnutí, která byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, uváděné budovy ani pozemky nejsou dotčeny zajištěním výkopové jámy a šikmými kotvami zápor; v kritických případech (těsný kontakt se sousedními objekty) jsou v řešení navrženy pilotové stěny bez šikmých kotev pod sousední pozemky. Jako podpůrný argument svědčí i to, že vlastnící sousedních pozemků nic nenamítají, což potvrzuje to, že žádné kotvy zde nejsou. Dotčení sousedních pozemků nepřichází v úvahu, žalobce předpokládá použití jiného řešení jiného než v dokumentaci uvedeného, technickým řešením záměru AUPARK, skutečně podle dokumentace sousední pozemky nejsou dotčeny (komentář v okruhu K_6 – strana 66 přílohy).   K žalobnímu bodu 3), začínajícího na straně 9 slovy „ Zaráží nás reakce….“ a končícího na straně 10 žaloby slovy „………přírody a krajiny“ týkající se problematiky územního plánu   Podle dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „AUPARK, Hradec Králové – Multifunkční centrum a parkovací dům“ má být stavba umístěna v plochách: parkovací dům – „Plochy pro železniční dopravu – ŽD“, propojení parkovacího domu a vlastního objektu multifunkčního centra – „Plochy pro motorovou dopravu – komunikační síť - MD1“, multifunkční centrum – „Plochy městského a obvodního centra – MC“. V plochách pro železniční dopravu je vymezeno přípustné hlavní využití pro tratě a vlečky, železniční stanice, nádraží a ostatní provozy související s železniční dopravou. V rámci doplňkového využití je možno umisťovat garáže pro osobní, nákladní a speciální vozidla, odstavné a parkovací plochy pro osobní a nákladní automobily, speciální vozidla, motorky a kola. Z hlediska vymezení pojmů „přípustné využití doplňkové“ v části A.11.1.  písm. c) závazné části Územního plánu města Hradce Králové se jedná o takové využití, které v dané funkční ploše umožňuje povolovat a umisťovat stavby, jejich změny, jejich užívání a rozhodovat o využití území, které nejsou plošně a významově rozhodující, ale slouží k doplnění hlavní funkce a k dosažení optimálního funkčního využití dané plochy. Navrhovaná stavba parkovacího domu rozhodně plošně ani významově nepřesahuje hlavní funkci, ale naopak - slouží k doplnění této funkce a co je podstatné, slouží k dosažení optimálního využití daného území v širším slova smyslu. Současně navrhovaná část stavby a parkovacího domu je umisťována jako součást přípustného využití plochy pro železniční dopravu a je z hlediska dopravních návazností považována za nezbytné vybavení pro obsluhu dané lokality (cíl a zdroje dopravy – Terminál hromadné dopravy, Hlavní nádraží Českých drah v Hradci Králové a multifunkční centrum AUPARK). Umístění části stavby parkovacího domu je ze shora uvedených důvodů proto v souladu se stanoveným funkčním využitím, protože v rámci přípustného doplňkového využití je možné umisťovat v této ploše rovněž garáže pro osobní vozidla, kterými jsou také objekty vícepodlažních hromadných garáží. Projekt AUPARK představuje multifunkční centrum s parkovacím domem, ve kterém jsou ve třech nadzemních podlažích ve stavbě s velkým vnitřním prostorem probíhajícím přes všechna patra (v atriovém řešení) pasáže s obchodními jednotkami o výměře od cca 20 m2 do cca 1100 m2 a plochy pro zábavu, služby, stravovací provozy. V rámci stavby jsou určeny také plochy pro administrativu a pro bydlení s doplňujícím parkováním v podzemních podlažích. Obchodní jednotky v multifunkčním centru mají charakter maloobchodního malometrážního prodeje, který splňuje požadavky pro začlenění tohoto různorodého a rozmanitého typu prodeje do městského a obvodního centra.  Projekt AUPARK realizuje přípustné funkční využití hlavní pro stavby pro administrativu, pro stavby pro kulturu a pro stavby pro veřejné stravování, u kterých nejsou stanovena žádná další omezení, tzn., ani maximální plošné výměry jednotek nebo staveb, počet staveb v dané funkční ploše a mohou být tedy teoreticky umisťovány v jakémkoliv rozsahu. Naplnění tohoto funkčního využití je tedy bez jakýchkoliv pochybností. Jestliže územní plán připouští v dané ploše umístění stavby s určitou funkcí, pak je přípustná jejich racionální integrace variabilně do jedné nebo více staveb, pokud nejsou stanoveny jiné omezující podmínky. Takové stanoví Územní plán města Hradec Králové pouze pro integrace funkce bydlení a ostatních funkcí v integrovaných bytových domech. Jinak územní plán nestanoví, jestli se mají v dané ploše realizovat všechna přípustná hlavní využití nebo v jakém poměru, ani jakým způsobem mají být stavby technicky řešeny. Všechna jsou si z tohoto hlediska rovna a mohou být realizována s podmínkou, že stanovené druhy občanské vybavenosti budou integrovány do nebo smíšeny s funkcí bydlení.    Stavební úřad použil tzv. teleologický výklad vycházející z nálezu Ústavního soudu III. ÚS 258/03 k § 35 občanského zákoníku, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že „soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to umožňuje / vyžaduje ze závazných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj právní základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku“. Stavební úřad proto zkoumal soulad umístění multifunkčního centra ze shora uvedeným funkčním regulativem z hlediska smyslu a účelu této funkční regulace plochy městského a obvodního centra s Územním plánem města Hradec Králové. Přitom vycházel ze smyslu a účelu regulace staveb pro prodej i pro jiné plochy v tomto územním plánu. Posouzení souladu navrhovaného projektu s územně plánovací dokumentací je základním úkolem stavebního úřadu v územním řízení podle ustanovení § 90 písm. a) stavebního zákona.  Stavební úřad dospěl k závěru při použití shora uvedeného výkladu územního plánu z hlediska jeho smyslu a účelu, že umístění stavby „AUPARK – Multifunkční centrum a parkovací dům“ v ploše určené závaznou částí Územního plánu města Hradec Králové pro plochy městského a obvodního centra není v rozporu se stanoveným funkčním využitím. Řešení komunikačního propojení s parkovacím domem v ploše pro motorovou dopravu (nad touto plochou) – komunikační síť není v rozporu se stanoveným funkčním využitím podle závazné části Územního plánu města Hradec Králové. Stavební úřad rovněž ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu přihlédl k tomu, že v obdobném případě vydal dne 14.3.2006 pod č.j. 24010/06/HA/BU územní rozhodnutí o umístění stavby polyfunkčního objektu Amadeus s tržištěm a komunikacemi, které bylo v odvolacím řízení změněno rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23.3.2007, č.j. 2335/6/ÚP/2006/ÚL tak, že výrok územního rozhodnutí byl nahrazen novým výrokem o umístění stavby v ploše městského a obvodního centra. Umístěním a provedením této místní obslužné komunikace dojde nepochybně k naplnění účelu daného pro vymezený koridor územním plánem. Stavební úřad se proto zabýval otázkou, kdy uvedeným řešením je takto v souladu s územním plánem vyčerpána funkce vymezeného koridoru, zda je možné jeho zbytkové části využít pro navazující resp. sousedící funkční plochy. Jednoznačný závěr vede k tomu, že to není v rozporu s cíli daného územního plánu, neboť ten z hlediska své podrobnosti a technické úrovně zpracování nemůže definitivně řešit konkrétní umístění jednotlivých dopravních staveb a stanovit jejich přesné technické parametry, protože územní plán v tomto ohledu vytváří pouze předpoklady pro jejich umisťování. Pokud tedy dojde ke splnění požadavků územního plánu kladených na dopravní řešení v rámci vymezeného koridoru – ploch pro motorovou dopravu – komunikační síť – MD 1 a jeho vyčerpáním pro umisťovanou místní obslužnou komunikaci s technickými parametry, které vyhovují platným právním předpisům, ČSN a stanoviskům příslušných dotčených orgánů, je možné zbytkové části koridoru využít pro navazující funkce na sousedních plochách přilehlých k umisťované, resp. již umístěné místní obslužné komunikaci. Postup při posuzování funkčního využití ploch v rámci jejich hranic upravuje platný Územní plán města Hradec Králové v části A.11.2.2.2. písm. b) strana 9. Za upřesnění hranice funkční plochy se považuje pouze úprava vycházející z vlastnosti funkční plochy nepostižitelné v podrobnosti měřítka výkresu B.2.- tj. 1 : 5000 mimo jiné na základě zpřesnění hranic podle dokumentace nových tras komunikací. Z uvedeného vyplývá, že pokud dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění pozemní komunikace prokáže při jejím umístění splnění všech technických požadavků, které se na ni vztahují, je možné provést úpravu hranic funkčních ploch mezi touto pozemní komunikací a navazující funkční plochou jiného funkčního využití. V daném případě je umístění nové místní obslužné komunikace MO 2 – ulice Zamenhofova zcela v souladu se všemi technickými požadavky a je s ohledem na navrhované umístění sousedních staveb zcela bezkonfliktní bez jakéhokoliv přesahu do této pozemní komunikace a je proto v souladu s územním plánem možné provést upřesnění hranice funkčních ploch shora popsaným způsobem. Využití menší plochy vymezeného území pro řešenou funkci není v rozporu s územním plánem, neboť ten z hlediska své podrobnosti a technické úrovně zpracování nemůže definitivně řešit konkrétní umístění jednotlivých dopravních staveb a stanovit jejich přesné technické parametry, protože územní plán v tomto ohledu vytváří pouze předpoklady pro jejich umisťování. POZNÁMKA: pro přehlednost je v dokumentaci k žádosti o vydání ÚR používána terminologie nová Zamenhofova, protože aktuálně je Zamenhofova ulice vedena prostorem parkoviště Koruna a z pohledu stavebníka bylo potřeba tyto prostory jasně textově odlišit.    K žalobnímu bodu 4), na straně 11 žaloby týkající se problematiky technického řešení projektu   Mylné tvrzení žalobce o tryskové injektáži pod sousedními pozemky, použité právě pro podchycení základů sousedních staveb, je ve vztahu k doloženému projektovému řešení umístěného záměru AUPARK zavádějící; rozsah tryskové injektáže byl na žádost stavebního úřadu v dokumentaci přesně vymezen a opakovaně žadatelem a projektantem vysvětlen během obou nařízených veřejných ústních jednání.   Dokumentace záměru v případě zajištění výkopové jámy s úrovní dna pod základovou spárou sousedních objektů a v případě hlubinného zakládání pracuje s pojmy berlínská stěna, pilotová stěna a trysková injektáž;  v případě kontaktně stojících sousedních objektů a pozemků v soukromém vlastnictví je zajištění jámy řešeno pilotovými stěnami. Trysková injektáž je použita v případech dílčích prohloubených částí výkopové jámy a uvnitř jejího obrysu z důvodu utěsnění základové spáry proti průniku podzemní vody, pokud je dno dílčího výkopu pod její hladinou. Podrobnost a míra této informace samozřejmě přesahuje úroveň územního řízení; zásadně nejsou a nebudou dotčeny sousední pozemky realizací výkopové jámy. Dotčení „sousedních“ pozemků je jen umístěním staveb technické infrastruktury, kde je to v řešení jasně uvedeno, (tj. v případech tras technické infrastruktury, kdy jsou potřebná práva k pozemkům zajištěna (viz také komentář v okruhu K_6 – strana 66 přílohy).   K žalobnímu bodu 5), konkrétně části začínající na straně 12 žaloby slovy „Opakujeme, že EIA…“ a končící na straně 13 žaloby slovy „….. nebylo předloženo“  týkající se problematiky životního prostředí a dopravního řešení   Citovaná pochybení dokumentace EIA (salámová metoda posuzování) byla opakovaně vyvrácena souhlasným stanoviskem odboru životního prostředí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (viz komentář v okruhu E_5 – strana 26 přílohy). Polemika o rozsahu původně uvažovaného (2008) a aktuálně projednávaného záměru (v roce 2012) v územním řízení je tendenční. Podoba záměru se samozřejmě v území vyvíjela;  v prvopočátku počítala se zachováním provozu objektu „Celnice“ a v ploše „Koruna“ jej respektovala, následně došlo k odkoupení tohoto objektu a změně názoru na možnost jeho dalšího využití – objekt se bude demolovat a uvolněnou plochu lze využít pro multifunkční centrum. Dokumentace ke zjišťovacímu řízení předvídala budoucí využití pozemku objektu „Celnice“, a proto byl posouzen maximální možný rozsah záměru ve vymezených hranicích území (k naplnění maximálních předpokladů nakonec nedošlo a aktuálně umístěný záměr je menší a nenaplnily se tyto maximální předpoklady).  Chronologie vývoje záměru a jeho kapacit je patrná z textu okruhu B_2 (strana 5 přílohy). Vliv dokončení dálnice D11- viz dopravně inženýrské posouzení záměru AUPARK (součást dokumentace záměru / spisu), a okruh F_23 (strana 44 přílohy).   K žalobnímu bodu 5), konkrétně části na straně 13 žaloby začínající slovy “Kromě toho doplňujeme…“ a končící slovy  „….. přírody a krajiny“ týkající se problematiky životního prostředí a dopravy   Uváděná námitka nedostatků v posuzování vlivů na životní prostředí je nedůvodná a problém křižovatky „Pražská / Za Škodovkou“ vytržený z kontextu posouzení. Vliv stavby na provoz křižovatky „Pražská / Za Škodovkou“ – viz komentář v okruhu F_25 (strana 45 přílohy). Nárůst intenzit dopravy v lokalitě po zprovoznění MFC Koruna a sousedícího parkovacího domu nebude natolik dramatický, jak tomu bývá u obchodních center postavených „na zelené louce“. V případě MFC Koruna totiž dojde ke zrušení stávající kapacity parkovacích stání a celkový počet parkovacích stání v MFC Koruna a PAD (1 232) tedy není absolutním přírůstkem počtu parkovacích míst v lokalitě V Pražské ulici dle dopravního modelu („Dopravně-inženýrské posouzení multifunkčního centra Koruna v Hradci Králové: Aktualizace k 1/2010“, CityPlan, 1/2010) dojde po zprovoznění MFC Koruna a sousedícího parkovacího domu ke stagnaci dopravy (tj. změna profilové intenzity dopravy bude zanedbatelná), tudíž lze očekávat, že dopravní situace v křižovatce „Pražská / Za Škodovkou“ nebude zhoršená. Konkrétně poznámky k textu žaloby: „Je již nyní přetížena“ – jedná se o subjektivní názor, který se může od stanoviska odborného posudku výrazně lišit. „Po zprovoznění AUPARK bude neprůjezdná“ – Jedná se o světelně řízenou křižovatku, tudíž i podřízené dopravní proudy budou pravidelně dostávat zelený signál a možnost projet křižovatkou. O neprůjezdnosti jako takové (ve smyslu absolutního znemožnění projetí křižovatkou) tedy nemůže být řeč.   K žalobnímu bodu 6), od strany 13 do strany 16 žaloby týkající se problematiky dopravy   Námitka ohledně nepřipojení záměru do dopravní infrastruktury se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny a je nedůvodná,  neboť z dokumentace je zřejmé, že připojený je. Problematika připojení záměru AUPARK do stávajícího komunikačního systému a Gočárovy třídy po realizaci OK Koruna je v dokumentaci zcela jasně vypořádána – podmínkou uvedení záměru AUPARK do provozu je již zprovoznění OK Koruna. Záměr AUPARK s realizací OK Koruna počítá, navazuje na úpravy dopravní i technické infrastruktury, které jsou v ní řešeny, koordinuje nyní reálný vztah souběžného provádění obou staveb (viz také aktuální vyjádření městského investora). Případ, kdy by městský investor OK Koruna akci včas nepřipravil nebo nerealizoval, je ošetřen v plánovací smlouvě - viz také komentář v okruhu G (strana 49 přílohy).  Zpochybňovaný dopravně inženýrský průzkum  a bezpečnostní analýza  byly posouzeny dotčenými orgány (odborem dopravy MMHK a DI Policie ČR) a akceptovány bez dalších podmínek; z tohoto pohledu není co doplňovat (viz komentář v okruhu F_30; F_31- strana 46 přílohy; F_40- strana 48 přílohy). Původní stanovisko odboru dopravy MMHK k otázce zásobování záměru AUPARK bylo na základě vysvětlení projektanta záměru doplněno kladným stanoviskem – viz komentář v okruhu F_12 (strana 42 přílohy). Stanovisko Dopravního podniku k přeložce trakčního vedení, navazujícího na přeložku trakce v rámci OK Koruna, bylo všemi účastníky řízení pochopeno v tom smyslu, jaký ve skutečnosti mělo mít. Pokud by se OK Koruna (se všemi svými souvisejícími objekty technické infrastruktury) nerealizovala, nebude záměr AUPARK uveden do provozu (nebude vydán kolaudační souhlas). Připojení „Nové“ Zamenhofovy do Gočárovy třídy odpovídá přesně intencím schválené změny stavby OK Koruna (viz komentář v okruhu F_5 – strana 37 přílohy). Rozhodnutí o připojení stavby jsou již získána, sjezdy budou v souladu s aktuální legislativou stavebně povoleny jako součást komunikací (viz komentář k okruhu F_6 – strana 38 přílohy). Dopravně inženýrský průzkum byl spolu s bezpečnostní analýzou vyžádán dotčenými orgány a radou města, takto byl předložen, posouzen a vyhodnocen jako vyhovující. Ze strany města byl dokonce zadán oponentní posudek k oběma materiálům (ČVUT Praha), který potvrdil věrohodnost a správnost závěrů dopravně inženýrského průzkumu a bezpečnostní analýzy. Vyjádření odboru dopravy MMHK a DI Policie ČR se na oba materiály odkázala; z pohledu žadatele se v žádném případě nejednalo o tajené materiály a oba jsou na MMHK k dispozici. Nová Zamenhofova je jasně klasifikována jako místní komunikace (viz komentář k okruhu F_3 – strana 36 přílohy). Věta v projektové dokumentaci, ve které se objevuje citovaný výraz  „účelová komunikace“ , je (dle našeho zjištění) pouze tato: „V současné době je stávající část Zamenhofovy dostupná pouze přes účelovou komunikaci vedoucí podél parkoviště z Puškinovy ulice“.  Žalobce tedy „účelově“ situaci zkresluje.   K žalobnímu bodu 7), od strany 16 do strany 17 žaloby týkající se problematiky technického řešení projektu   Záměr AUPARK je řádně a funkčně napojen na technickou a dopravní infrastrukturu a vyjádření vlastníků a provozovatelů této infrastruktury byla v případě podání žádosti o vydání územního rozhodnutí aktuální a platná (viz komentář v okruhu N – strana 71 přílohy). Tvrzení žalobce, že stavba nemá zajištěno napojení na sítě technické infrastruktury, protože propadla stanoviska ČEZ a smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě, se nezakládá na pravdě. Žalobce účelově uvádí nesplnění jedné z podmínek uvedené smlouvy, z čehož vyvozuje pozbytí platnosti této smlouvy, přičemž však ignoruje jiné ustanovení této smlouvy, které toto vylučuje. Platnost smlouvy se prodlužuje při okolnostech, které žadatel nemůže ovlivnit, čímž prodlužování vydání územního rozhodnutí je.  Vzhledem ke skutečnosti, že stavebník splnil veškeré podmínky, které mohl objektivně ovlivnit, (také uhradil příslušnou část připojovacího poplatku), jsou smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě, stejně jako stanovisko k žádosti o připojení; platné. Tvrzení žalobce, že žadatel nedoložil veškerá potřebná platná stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury a že doložená vyjádření pozbyla platnosti, se nezakládá na pravdě a je ve zjevném rozporu s obsahem spisu. Pro územní řízení byla zajištěna veškerá vyjádření správců technické infrastruktury a tato vyjádření byla v případě, že jejich platnost byla časově omezena, průběžně aktualizována, případně bylo zajištěno prodloužení jejich platnosti – jako např. u žalobcem citovaného vyjádření Elektrárny Opatovice.   K žalobnímu bodu 8), od strany 17 do strany 19 žaloby technického řešení projektu   Znovu uváděná námitka stran přesahů na sousední pozemky, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná. Žalobce ve svých tvrzeních týkajících se „přesahů stavby“ účelově ignoruje objektivní stav vymezení stavebního pozemku územním rozhodnutím. Stavbou na stavbě je proto, že pod ní je vymezen stavební pozemek pro umístění dopravní stavby – komunikace Nová Zamenhofova. Tzv. nárožní „loď“ a vykonzolovaná část stavby směrem do Nové Zamenhofovy ulice (obojí podpírané sloupy) jsou rovněž celým svým průmětem součástí vymezeného pozemku pro umístění stavby.  K přesahu stavby mimo vymezený pozemek pro umístění stavby dochází tedy skutečně pouze v případě architektonického prvku tzv. vlny ve 2.NP objektu, která dynamizuje fasádu objektu směrem do Puškinovy ulice a přes nároží objektu částečně i do Gočárovy a prvky markýzy nad vstupem do objektu a plastické prvky orámování velkoplošných okenních otvorů. Pro umístění uvedených přesahů stavby byla podána řádně odůvodněná žádost o povolení výjimky z ustanovení § 23 odst. 2 Vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů a výjimka byla udělena. S názory žalobce na architektonické řešení objektu se v žádném případě neztotožňujeme. Architektonická vlna byla jasně definována již v roce 2007 (městem vypsaná soutěž o investiční nabídku na využití pozemku) a takto schválena odborem hlavního architekta MMHK. Bezpečnostní odstupy komunikací 0,5 m jsou dodrženy tak, jak je prokázáno dokumentací záměru (viz komentář okruhu F_3 – strana 36 přílohy). Problematika přesahů stavby je podrobně rozvedena v okruhu L_1(strana 68 přílohy) – přesahy stavby – povolení výjimky.   K žalobnímu bodu 9), na straně 19 žaloby  týkající se problematiky dopravy a technického řešení projektu   Námitka, týkající se problematiky zařízení staveniště a průběhu výstavby naprosto ignoruje v dokumentaci uvedené skutečnosti, a je nedůvodná. Veškeré prováděcí vyhláškou požadované detaily řešení (napojení na energie, vstupy a vjezdy, kapacity) jsou v dokumentaci záměru řádně uvedeny stejně jako skutečnosti, že stavba bude prováděna z „oddáleného“ zařízení staveniště (viz komentář v okruhu J_1- strana 61 přílohy; J_2 – strana 63 přílohy). Přístupy na sousední pozemky jsou jasně a řádně vypořádány jak po dobu výstavby, tak ve fázi provozování záměru AUPARK (viz komentář okruhu F_7 – strana 38 přílohy). Počet parkovacích míst na stávajícím parkovišti Koruna byl opakovaně v průběhu řízení vysvětlen a prostým místním laickým šetřením lze zjistit, že v případě ze strany žalobce omílaného rušeného počtu 900 ps by automobily musely být uloženy ve třech vrstvách na sobě (viz komentář okruhu F_2 – strana 36 přílohy).  Problematika náhradního parkování (zřejmě po dobu výstavby záměru AUPARK-  viz komentář v okruhu F_2 – strana 36 přílohy). Součástí spisu je navíc získané oficiální stanovisko provozovatele parkoviště Koruna (MMHK), které uvádí skutečně kolaudovaný, tj. povolený počet parkovacích míst na ploše (výrazně nižší, než je skutečnost při neřízeném parkování) a konstatuje, že zde nejsou žádná vyhrazená stání, která by bylo nutné po dobu realizace stavby náhradním způsobem zajišťovat. Podstatou věci je tedy dočasné zrušení kolaudovaných 170 parkovacích stání (po dobu výstavby – náhradní kapacity jsou aktuálně k dispozici v parkovacích domech, vybudovaných městem), ale je nutné uvést také zajištění vykrytí požadovaného deficitu 415 parkovacích stání po uvedení záměru AUPARK  do provozu jako podmínku města Hradec Králové z investiční nabídky z roku 2007; v tomto deficitu bylo jistě rušených 170 parkovacích stání logicky obsaženo.   K žalobnímu bodu 10), od strany 20 do strany 21 žaloby týkající se problematiky dopravy   Vytýkaná problematika o narušování pěšího provozu je v případě záměru AUPARK naprosto jasně vyřešena a námitka je nedůvodná (viz komentář k okruhu K_5 – strana 65 přílohy). V žádném případě nedojde k citovanému narušení intenzivního pěšího provozu, po dobu realizace budou pěší převedeni dočasně do Gočárovy třídy a Puškinovy ulice. Po uvedení stavby do provozu: - kapacita chodníku a zpevněné plochy v Nové Zamenhofově se oproti dnešnímu stavu zásadním způsobem rozšíří ve střední části přesahu MFC (až na cca 9,0 m celkové šířky) - kapacita přilehlého k MFC chodníku podél Gočárovy třídy zůstává zachována, - chodník podél Puškinovy třídy na straně MFC dnes neexistuje; po realizaci záměru se zde objevuje v dostačující šířce (4,25 m). Jak je prokázáno výpočty v dokumentaci záměru, pro dopravu v klidu celého AUPARKU postačuje kapacita parkovacích míst pod dispozicí multifunkčního centra; zejména je námitka irelevantní v myšlence, že se záměr AUPARK skládá ze dvou staveb a druhá jmenovaná pomáhá splnit kapacitní požadavky pro dopravu v klidu. Záměr AUPARK se jako celek skládá ze dvou hmot, přisazených z obou stran k místní komunikaci Nová Zamenhofova, a takto jako celek je nutné ho posuzovat (viz komentář v okruhu B_4 – strana 8 přílohy a F_8 strana 40 přílohy). Údajně podhodnocené údaje souvisejících hlukové a rozptylové studie vyhodnotil příslušný krajský úřad jako správné a odpovídající připravovanému záměru, čímž se jednoznačně vyrovnal s odvolacím důvodem.   K žalobnímu bodu 11), na straně 21 žaloby  týkající se problematiky požárně bezpečnostního  řešení projektu   Uváděná námitka na neřešení požární bezpečnosti, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je irelevantní. Dokladované požárně bezpečnostní řešení obsahuje kromě standardně požadovaného rozsahu i posudky expertního charakteru a dílčí dokumentace vyhrazených požárních systémů tam, kde si to složitá stavba zasloužila (viz komentář v okruhu K_5 – strana 65 přílohy). K ohrožení zbytků přírody požárem záměru AUPARK lze uvést, že souborem vybraných požárních zařízení, v záměru navržených, bylo docíleno, že požárně nebezpečný prostor vně obvodového pláště záměru  AUPARK je 0 m; zbytky přírody tedy (v našem případě jírovcová alej) nemohou být ohroženy. Poznámka: požární bezpečnost stavby neřeší riziko teroristického útoku nebo žhářství ve venkovním perimetru záměru; i pro minimalizaci rizika podobných případů je stavebníkem na obvodovém plášti záměru umístěn vnější kamerový systém s trvalou obsluhou a možností operativního zásahu po dobu 24 hodin denně.   K žalobnímu bodu 12), od strany 22 do strany 23 žaloby týkající se problematiky studií vlivu na životní prostředí EIA   Uváděná námitka na tzv. „dělenou metodu posuzování“, která se také přímo nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná. Je samozřejmé, že žádný stavebník by se v případě typu navrhované stavby a citlivé lokality města Hradec Králové neodvážil žádné kontrolovatelné údaje zkreslit – tomu odpovídá i skutečnost, že práce na návrhu řešení záměru AUPARK  začaly již v roce 2007 a bez přerušení stále pokračují. Jak bylo vyjádřeno i příslušným odborem životního prostředí KÚ KHK – zjišťovací řízení se týkalo záměru jako celku a nedojde k ovlivnění životního prostředí tak, že by nebyly dodrženy legislativní požadavky (viz komentář v okruhu E_5 strana 26 přílohy).   K žalobnímu bodu 13), od strany 23 do strany 26 žaloby týkající se problematiky hluku   Uváděná námitka není k záměru AUPARK relevantní; dokumentace jako celek prokázala, že vliv záměru na stávající stav v území je v rozsahu hodnoty statistické chyby, a tedy neprůkazný. Aktuální hodnoty hlukové zátěže na Gočárově třídě jsou způsobeny dopravou, vedenou obousměrně v ose historické jádro města – Pražská po Gočárově třídě. Součástí zjišťovacího řízení je neoddělitelně i hlukové posouzení vlivu stavby; hluková studie byla navíc ve fázi územního řízení aktualizována ve smyslu platné legislativy; opět se prokázalo, že stavba dodržuje všechny aktuální požadavky nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (viz komentář v okruhu E_10 – strana 26 přílohy; E_12 – strana 28 přílohy). K laickému vyjádření žalobce ohledně kvality Hodnocení zdravotních rizik (žadatel i příslušný hodnotící orgán odbor životního prostředí KÚ KHK ji považují za bezchybnou viz komentář v okruhu E_15-strana 32 přílohy). Protihluková opatření na sousedních nemovitostech a stavbách -  obsah žádostí o vydání územního rozhodnutí je transparentní.   K žalobnímu bodu 14), na straně 26 žaloby týkající se problematiky kácení dřevin   Žalobce opakovaně poukazuje na fakt, že stavba vyvolává potřebu kácení většího počtu dřevin rostoucích mimo les, než pro jaký bylo vydáno povolení kácení příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny. Pomineme-li skutečnost, že povolení kácení dřevin rostoucích mimo les není předběžnou otázkou pro územní rozhodnutí, nýbrž až pro stavební povolení (je tedy možné o jeho vydání žádat až po vydání územního rozhodnutí), nelze se nepozastavit nad neznalostí zákona, kterou občanské sdružení, hájící zájmy ochrany přírody a krajiny, svým postojem prokazuje. Zákon přesně specifikuje parametry dřevin, pro jejichž kácení je nutné povolení (parametrem je u souvislých keřových porostů jejich plocha a u stromů obvod kmene ve výšce 130 cm). Pro veškeré dřeviny, pro které zákon povolení kácení vyžaduje, bylo toto již uděleno. Jeden ze stromů navržených ke kácení povolení kácení dřevin nevyžaduje, neboť nedosahuje zákonem stanovených parametrů. Žalobce toto opakovaně ignoruje a vytváří účelově atmosféru nevypořádaného střetu záměru se zájmy ochrany přírody a krajiny.   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části označené jako „Nedostatečná ochrana proti hluku“ od strany 26  do strany 29 žaloby   Opakovaně se ze strany žalobce jedná o záměrné zkreslování informací, které jsou předmětem řešení záměru, námitku považujeme za nedůvodnou. V průběhu celého řízení stavebník prokazoval  a  následně v odvolacím řízení doložil stanovisky dotčených orgánů, že problematika hluku  a vlivu na životní prostředí nikdy nebyla posuzována „salámovou metodou“ (zvlášť části MFC a PAD stavby), ale že nepřesně pojmenovaná dokumentace ke zjišťovacímu řízení pro PAD skutečně obsahuje vyhodnocení záměru AUPARK  jako celku : MFC + PAD.  Hluková studie se zabývala jak posouzením venkovního, tak vnitřního chráněného prostoru.   S problematikou hluku souvisí ještě termín „Stará hluková zátěž“.  Řešení záměru AUPARK  prokázalo, že se jedná o území se starou hlukovou zátěží, kterému je ze zákona přiznána hodnota korekce [+20 (dB) viz nařízení vlády č. 272/ 2011 Sb., příloha č.3, část A], o kterou se navyšuje základní norma hlukového limitu. Žalobce tento fakt záměrně opomíjí. Prakticky beze změny a jinými slovy se opakuje žalobní námitka 13) proti hlukovému posouzení vlivu záměru na lokalitu a zejména přístupu KHS KHK k této problematice a její vyhodnocení (viz komentář v okruhu E_10 – stran 26 přílohy; E_12 – strana 28 přílohy). K žalobcem uváděné citaci: „absurdní údaj o hlukovém zatížení v lokalitě -  v noční době -  kdy dojde dokonce k dílčímu zlepšení stávající situace“ je třeba uvést, že údaj se opírá zejména o odhlučnění kolejiště nádraží realizovanou hmotou části PAD, a že žadatele a zřejmě ani orgán ochrany veřejného zdraví nikdy nenapadlo s tímto výpočty prokázaným stavem polemizovat.   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 29 žaloby označené jako „Nedostatečná ochrana ovzduší/chybějící EIA)“  Opakovaná námitka na neřešení problematiky hluku, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je svou formulací irelevantní. Závěry zjišťovacího řízení jsou jednoznačné (viz komentář v okruhu E_2 ; E_4; E_5 – vše strana 26 přílohy). Také o tyto závěry -  a samozřejmě o dokumentaci k žádosti o vydání územního rozhodnutí, která je pochopitelně podrobnější než dokumentace „Návrhu stavby“, která byla ve zjišťovacím řízení posuzována – se opírají napadaná stanoviska příslušného odboru životního prostředí.   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 29 do strany 30 žaloby označené jako „Negativní zhodnocení vlivu stavby na dopravní situaci“   Odbor dopravy MMHK si v průběhu územního řízení opakovaně vyžádal vysvětlení některých vztahů, které se pochopitelně u celkově náročné stavby a v daných podmínkách vyskytnou. V tomto konkrétním případě bylo řešení provozu vysvětleno v potřebné podrobnosti a takto zpřesněné řízení  je i obsaženo v dokumentaci záměru. Jak předložené informace, tak způsob řešení vyhodnotil odbor dopravy MMHK jako postačující  a funkční. Žalobce účelově vykládá upřesnění stanoviska silničního správního úřadu ze dne 27.7.2011 stanoviskem ze dne 31.10.2011 jako změnu názoru dotčeného orgánu „o 180°“ a namítá nezákonnost tohoto stanoviska. Naprosto ignoruje důvody, které k tomuto upřesnění vedly. Jak vyplývá ze spisu, zejména dokumentace k územnímu rozhodnutí, podmínka doložení vlastnických vztahů k parkovacím plochám pro zásobovací vozidla a zajištění dostatečného počtu těchto parkovacích ploch, kterou silniční správní úřad uvedl ve svém stanovisku ze dne 27.7.2011, vycházela z jeho nesprávného pochopení návrhu systému zásobování stavby, kdy mylně předpokládal nutnost existence těchto ploch. Po následném vysvětlení a upřesnění návrhu zásobování stavby žadatelem a projektantem, který vůbec nezahrnuje žádné externí parkovací plochy, pak dotčený orgán upřesněním stanoviska ze dne 31.10.2011 svoji původní podmínku vypustil, neboť, jak bylo prokázáno, je zcela nedůvodná. Problematika zásobování stavby je podrobně rozvedena v okruhu  J_3 – staveništní doprava (strana 63 přílohy).   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 30 žaloby označené jako „Nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností …..“   Argumenty žalobce týkající se zrušení parkovacích míst na ploše stavby, kterými opírá svůj názor na „nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností města ze dne 11.10.2011“ jsou nepodložené a jeho závěry v této věci jsou ryze spekulativní. Objektivní stav parkování na ploše stavby byl zjištěn, vyhodnocen a v návrhu řešení stavby zohledněn, jak vyplývá z předložené dokumentace a z obsahu spisu. Problematika dopravy v klidu je podrobně rozvedena v okruhu F_8 – Doprava v klidu z pohledu aktuální legislativy (strana 40 přílohy).   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 30 do strany 31 žaloby označené jako „Neplatnost plánovací smlouvy“   Plánovací smlouva původně uzavřená mezi společností AUPARK Hradec Králové a.s. a Statutárním městem Hradec Králové neřeší jakékoliv nabývání/zcizování nemovitostí Statutárního města Hradce Králové. Podle ustanovení Plánovací smlouvy se Statutární město Hradec Králové nebude jakkoliv finančně podílet na vybudování veřejné technické a dopravní infrastruktury, která souvisí s výstavbou AUPARK. Plánovací smlouva má z pohledu Statutárního města Hradec Králové pouze tzv. „stvrzovací“ charakter. S ohledem na uvedené postačí k platnosti a účinnosti plánovací smlouvy a dodatku souhlas rady Statutárního města Hradec Králové, který byl podle bodu i) informací uvedených v plánovací smlouvě udělen plánovací smlouvě dne 18.5.2010 a podle bodu ii) informací uvedených v dodatku udělen dodatku dne 18. 10. 2011. Plánovací smlouva je soukromoprávní smlouvou uzavřenou mezi subjekty soukromého práva, neboť zakládá, mění nebo ruší pouze práva a povinnosti stran v oblasti soukromého práva, nikoliv v oblasti veřejného práva. To ostatně potvrzuje také metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje z června 2010 ve svém článku 2.4. Vzhledem k soukromoprávní povaze plánovací smlouvy je tedy možné na ni aplikovat veškeré principy soukromého práva, včetně pravidel, jež se týkají postoupení práv a převzetí povinností podle § 524 a násl. a § 531 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že Statutární město Hradec Králové podepsalo dodatek, ve kterém zároveň prohlásilo, že s převodem práv a závazků na žadatele souhlasí, byla podmínka pro platnost převodu práv a povinností z plánovací smlouvy dodatkem splněna. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že společnost AUPARK Hradec Králové a.s. prostřednictvím dodatku k plánovací smlouvě řádně převedla veškerá svá práva a povinnosti z plánovací smlouvy na žadatele a žadatel převzal veškerá práva a povinnosti z plánovací smlouvy. Podrobnosti k problematice plánovací smlouvy, jejího dodatku a převzetí práv a povinností z nich jsou uvedeny v okruhu D (strana 19 přílohy).   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 31 žaloby označené jako „Nedostatečnost dohody o přistoupení …………….“   Žalobce namítá, že prý žadatel neměl v době podání žádosti o územní rozhodnutí práva, která nabyla ze smluv s třetími osobami společnost AUPARK Hradec Králové a.s. a že z tohoto hlediska nevedla dohoda o přistoupení k tomu, aby je žadatel mohl nabýt. V této souvislosti je nutno uvést, že předmětem územního řízení nejsou smluvní vztahy mezi žadatelem a vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury o dodávkách médií apod., ale o územně technických možnostech připojení na tuto infrastrukturu. Obdobně i stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou vydávána „ve věci“. Uvedená námitka žalobce byla již dříve vypořádána v rámci odvolacího řízení. Žadatel činí většinu služeb pro tzv. projektové společnosti – v tomto případě společnost AUPARK Hradec Králové a.s. na základě nepřímého zastoupení, a to z důvodu koncernové politiky společností skupiny „HB REAVIS“. Žadatel jako poskytovatel a společnost AUPARK Hradec Králové a.s. jako objednatel proto mezi sebou uzavřeli smlouvu o projektovém managementu, která upravuje komisionářský závazek žadatele vstupovat svým jménem na účet společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. s dodavateli a poskytovateli služeb v souvislosti s realizací AUPARK do smluvních vztahů a požádat o vydání územního rozhodnutí. Na základě této smlouvy ve znění dodatku č. 1 (článku 2.2) zároveň přešla veškerá práva a povinnosti a užitky vyplývající z územního rozhodnutí po právní moci předmětného územního rozhodnutí na společnost AUPARK Hradec Králové a.s. Podrobnosti k problematice předmětu zkoumání územního řízení a koncernové úpravy jsou v okruhu G (strana 49 přílohy). Žadatel a společnost AUPARK Hradec Králové a.s. nadto uzavřeli dohodu o přistoupení k závazku, na základě které společnost AUPARK Hradec Králové a.s. přistoupila ke všem závazkům, jež si v rámci projektu nasmlouval se třetími osobami žadatel a žadatel přistoupil ke všem závazkům, jež si nasmlouvala se třetími osobami společnost AUPARK Hradec Králové a.s. (dále jen „Dohoda o přistoupení“). Dohoda o přistoupení je soukromoprávní smlouvou uzavřenou mezi soukromoprávními subjekty podle § 534 občanského zákoníku. Uzavření dohody nemá žádné účinky vůči věřitelům závazků, k nimž bylo přistoupeno. Žadatel je však povinen plnit závazky, jež si sjednal AUPARK Hradec Králové a.s. ve smlouvách se třetími osobami, za AUPARK Hradec Králové a.s. (místo AUPARK Hradec Králové a.s.), a AUPARK Hradec Králové a.s. je povinen plnit závazky, jež si sjednal žadatel ve smlouvách se třetími osobami, za žadatele (místo žadatele). Ačkoliv věřitelům takových závazků z dohody o přistoupení nevznikají žádná přímá práva, budou povinni přijmout plnění od žadatele i v případě, že mají smlouvu uzavřenu s AUPARK Hradec Králové a.s.. Pokud strana, která přistoupila k závazku, nesplní svou povinnost, jde pouze o vztah mezi žadatelem a AUPARK Hradec Králové a.s. a věřitele závazku se takové jednání nijak nedotkne, neboť plnění bude oprávněn požadovat stále po straně, která je stranou smlouvy s příslušným věřitelem. Podrobnosti k problematice k přistoupení k závazku jsou v okruhu D (strana 19 přílohy).   K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 31 do strany 32 žaloby označené jako „výpočet dopravy v klidu“    V tomto bodu se jedná o jinou podobu formulace žalobní námitky č. 2 (viz komentář v okruhu F 8 – strana 40 přílohy).   K žalobnímu bodu 16), na straně 32 žaloby týkající se problematiky nesprávnosti dopravního řešení   Opakovaná námitka odvolatele na nesprávnost doloženého výpočtu dopravy v klidu je nedůvodná. Posouzení dopravy v klidu bylo v rámci dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí provedeno řádně, což je blíže popsáno v okruhu F_8 (strana 40 přílohy). Námitka se netýká předmětu ochrany přírody a krajiny. V průběhu zpracování byl postup výpočtu a posouzení potřeb opakovaně konzultovány s příslušnými odbory města a v předkládané podobě schváleny.  Posouzení intenzit dopravy a vyhodnocení vlivu záměru AUPARK je obsaženo v dopravně-inženýrském posouzení (viz také žalobní bod 6); zpracovatelem dopravně inženýrského průzkumu je společnost CITY PLAN a.s., současně dlouhodobý řešitel dopravní problematiky v Hradci Králové pro potřeby a na základě zadání MMHK. Dopravně inženýrské posouzení je dílem autorizované osoby a opírá se o dopravní studie, opakovaně vydávané (zejména při změnách koncepce řešení dopravy nebo uvedení do provozu významných dopravních staveb) pro potřeby MMHK. Objektivně si nelze představit žalobcovu námitku o zkreslení oficiálně již vydaných dat pro potřeby MMHK (vysvětlení bylo podáno  v okruhu F_32 – strana 46 přílohy).   K žalobnímu bodu 17), od strany 32 do strany 36 žaloby týkající se v zásadě všech problematik   Žalobní bod představuje prosté shrnutí všech dosud a ve všech fázích řízení a v odvolání namítaných témat a prakticky v plném rozsahu uvedených v předcházejících žalobních bodech. Na rozdíl od žalobce považujeme dokumentaci záměru pro územní řízení za zpracovanou v souladu s požadavky právních předpisů. Veškerá problematika požadovaná právními předpisy byla vypořádána dostatečně a řádně. Také se všemi  vznesenými námitkami se stavební úřad v územním řízení a krajský úřad v odvolacím řízení vypořádaly více než dostatečně. K vyjádření společnosti „TRANSCONSULT“ ke skutečnosti, že projektová dokumentace OK Koruna neobsahuje posouzení vlivu záměru AUPARK, je možno uvést, že uvedené konstatování je skutečně pravdivé. V době projektové přípravy a posouzení dopravy v Gočárově třídě nebyly o záměru AUPARK k dispozici prakticky žádné informace; v té době se teprve zahajovaly práce na návrhu stavby a dokumentaci ke zjišťovacímu řízení.  Vliv záměru AUPARK na OK Koruna byl řádně posouzen následně – v dopravně inženýrském průzkumu a bezpečnostní analýze akce AUPARK  (viz komentář v okruhu F_31 – strana 46 přílohy a F_40 – strana 48 přílohy). Kdo bude realizovat OK Koruna a plánovací smlouva - viz komentář v okruhu G (strana 49 přílohy) Napojení levým odbočovacím pruhem - viz komentář v okruhu F_13 (strana 42 přílohy). K nutnosti kolaudace železničního mostu (zřejmě mostovky nad Kuklenským podjezdem?) přes Pražskou ul. před uvedením záměru AUPARK do provozu lze uvést následující.  Pro „Rekonstrukci jižního zhlaví (hlavního nádraží v Hradci Králové)“ byla zpracována dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí, o vydání žádosti nebylo však dosud (alespoň dle naší znalosti) ze strany Správy železniční dopravní cesty požádáno. Minimálně tím propadla veškeré získaná vyjádření, možná se změnil i názor investora na rozsah a funkční náplň rekonstrukce. Podle neoficiální informace se „rekonstrukce jižního zhlaví“ posouvá za rok 2020, tj. dávno po plánovaném uvedení záměru AUPARK do provozu. Z dokumentace Rekonstrukce jižního zhlaví je zřejmé, že se neuvažuje s polohopisnou nebo výškopisnou úpravou podjezdu;  v nákladech investora je zahrnuta pouze oprava izolačního souvrství a železničního svršku – viz komentář v okruhu H_5. Naopak – v připravovaném územním plánu je reálný požadavek na zkapacitnění podjezdu (v příčném profilu chodci + cyklisté, 2 x 2 jízdní pruhy, chodci + cyklisté) a zejména zvýšení podjezdné výšky; tyto úpravy by měli samozřejmě zpětnou vazbu i na Gočárovu třídu (dnes je její rekonstrukce připravena pro 1+1 jízdní pruh). Podle žalobce ve vyjádření MŽP podle zákona č. 210/2012 Sb. chybí širší posuzovaný rozsah limitů (PM 2,5). V průběhu zjišťovacího řízení (podoba zákona o ochraně přírody na něj nemá vliv, posuzuje se podle jiného zákona) a územního řízení (aktuálně byl platný zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší) bylo z projektových podkladů zřejmé, že záměr neobsahuje žádný zdroj znečištění; proto ani ze strany dotčených orgánů nevznikl požadavek na aktualizaci rozptylové studie v dalších fázích projektové přípravy.  Jak muselo být žalobci zřejmé, v době vydání nepravomocného územního rozhodnutí citovaný zákon ještě neexistoval a související prováděcí vyhláška nabyla účinnosti až od 1. 12. 2012. Přechodná ustanovení novely zákony umožnila dokončit nepravomocně skončená řízení podle dosavadních předpisů. Vliv na dopravní systém – viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy). Limity hlukové zátěže – viz komentář v okruhu E_10 (strana 26 přílohy). Limity rozptylové zátěže – viz komentář v okruhu E_13 (strana 28 přílohy). Vše, co bylo v rámci zjišťovacího a územního řízení požadováno z hlediska ochrany přírody a krajiny, záměr splňuje. Za kácenou zeleň v ploše parkoviště Koruna (byla řádně posouzena a ohodnocena v rámci dendrologického posouzení) byla předepsána výsadba náhradní zeleně. Úprava předmětu žádosti -  viz komentář v okruhu B_4 (strana 8 přílohy). Doplnění žádosti na výzvu stavebního úřadu - viz komentář v okruhu C_9; C_11; C_13; C_15; C_17; C_25 (strany 11-14 přílohy) Chybný výpočet dopravy v klidu - viz komentář v okruhu F_8 (strana 40 přílohy). Nesoulad s OTP (zřejmě ale žalobcem myšleno TP -  technické požadavky) v okruhu K (strana 65 přílohy). Dopravní řešení a únosnost komunikační sítě - viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy) . Nesoulad s platným územním plánem - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy). Přesah nad cizí pozemky - viz komentář v okruhu L (strana 68 přílohy). Chybějící plánovací smlouva - viz komentář v okruhu  G (strana 49 přílohy). Rozptylové plochy - viz komentář v okruhu K_5.(strana 65 přílohy) Osvětlení a oslunění - viz komentář v okruhu E_20 (strana 35 přílohy). Oprávnění osob pro zpracování dokumentace - viz komentář v okruhu K_1 (strana 65 přílohy).   Lze tedy dovozovat, že v případě povolování rekonstrukce jižního zhlaví dojde i ke změně požadavků na řešení podjezdu do Kuklen, a bude jiné, než je dnes ze strany SŽDC připraveno a zamýšleno.  Opět problematika dopravy v klidu - viz komentář v okruhu F_8 (strana 40 přílohy). Opět soulad záměru s územním plánem - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy). Umístění záměru AUPARK do funkční plochy - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy). Záměr znemožní do ploch veřejně prospěšných staveb I/14 a I/7 - viz komentář v okruhu F_24 (strana 45 přílohy). Hluk v chráněných vnitřních prostorách domu č p. 227 na Gočárově třídě. Uváděná námitka je k záměru AUPARK  irelevantní. Aktualizovaná a prošlá stanoviska správců - viz komentář v okruhu N (strana 71 přílohy).   Požadavek posouzení záměru AUPARK ve smyslu nové legislativy považujeme  proto za irelevantní.    K žalobnímu bodu 18), od strany 36 do strany 37 žaloby týkající se problematiky podjatosti   Žalobce v odvolání uplatnil námitky podjatosti, a to jak pracovníků Magistrátu města Hradec Králové, tak funkcionářů Města Hradec Králové a dále pracovníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a současně funkcionářů Královéhradeckého kraje. Svou námitku odůvodnil zcela účelově zkreslenými argumenty o majetkovém zájmu Města Hradec Králové a Královéhradeckého kraje na grantu poskytnutém žadatelem pro občanská sdružení v sociální oblasti v daném území. Jak již bylo shora uvedeno, není třeba zdůrazňovat, že příjemcem dotace v žádném případě není ani Město Hradec Králové ani Královéhradecký kraj, a že tedy není dán žádný přímý vztah mezi uvedenou činností žadatele a rozhodováním správních orgánů. Nehledě na to, že námitku podjatosti vůči stavebnímu úřadu neuplatnil žalobce v průběhu územního řízení, s pominutím toho, že uplatnil námitku i na funkcionáře územních samospráv, kteří se vůbec nepodílejí na rozhodovací činnosti, je třeba zdůraznit, že o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, která se bezprostředně podílela na vydání rozhodnutí krajského úřadu, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Skutečnosti uváděné žalobcem, na základě kterých podal námitku podjatosti, nesvědčí pro poměr k věci nebo účastníkům oprávněné úřední osoby, aby měla takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Jak je shora uvedeno, žalobcem požadované rozšíření na rozhodování o námitce podjatosti na další pracovníky krajského úřadu, kteří se bezprostředně nepodíleli na vydání předmětného odvolacího rozhodnutí, je zjevnou obstrukcí.“             Vzhledem k tomu navrhovala žalobu zamítnout. Rovněž vyjádření osoby zúčastněné na řízení HB REAVIS MANAGEMENT CZ, spol. s r.o., bylo uvedeno v úplném znění z týchž důvodů, jako u žaloby.            Z dalších osob zúčastněných na řízení se k věci již žádná z nich nevyjádřila.   IV. Jednání krajského soudu               Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), a to bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ani žalovaný se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřili. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli ve výzvě poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.     V. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu             Krajský soud musí předně připomenout, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (dispoziční zásada), které jsou výslovně uvedeny  v žalobě (viz § 71 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).           Dále platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto bude krajský soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007,  č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz).           Krajský soud též dodává, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument účastníků (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení - srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz  atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval:  „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24 nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly.           Nyní k samotnému přezkumu.           Předně třeba konstatovat, že žalobce neuplatnil své námitky proti zamýšlené stavbě AUPARKU v průběhu územního řízení, vedeného prvoinstančním správním úřadem (dále jen „stavební úřad“), na jedné listině, nýbrž že je vznášel průběžně a z hlediska jejich obsahu i opakovaně. Tím vznikly ucelené okruhy jeho výhrad proti danému záměru, majících původ ve všech jeho podáních. Stejné námitky pak žalobce uplatnil i ve svém odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, a následně i v projednávané žalobě.           Stavební úřad se vypořádal s námitkami žalobce v odůvodnění svého prvoinstančního správního rozhodnutí, a to především na stranách 177 až 254. Právě z něho lze vysledovat, jak se svých procesních povinností vůči žalobci zhostil.           Námitkami, které žalobce uplatnil v prvním žalobním bodu, se stavební úřad zabýval ve svém rozhodnutí na straně 178, kde odůvodnil, proč pro něho nebylo relevantní zmiňované měření Státním zdravotním ústavem z podzimu 2010. To mu žalobce ostatně ani nepředložil, nicméně stavební úřad měl pro rozhodování ve věci k dispozici aktuálnější výsledky měření tohoto ústavu. Stavební úřad zde reagoval i na další námitky, které jsou jako žalobní uvedeny v prvním žalobním bodě, a to především poukazem na hodnocení vlivů na veřejné zdraví zpracované RNDr. Irenou Dvořákovou v srpnu 2009 (osvědčení MZ ČR č. 3/2005). Z něho vyplývá závěr, že vliv jednotlivých, v něm posuzovaných a žalobcem namítaných nepříznivých faktorů na zdraví a pohodu obyvatel (rakovinotvorné látky a hluk), nebude významný na zdravotní stav obyvatel. Na straně 179 rozhodnutí se stavební úřad zabýval i dalšími námitkami žalobce uplatněnými v jeho podání ze dne 19. 12. 201, např. tzv. jižní spojkou.           Již tento první žalobní bod je však příkladem toho, jak se jednotlivé námitky žalobce prolínají, doplňují či opakují, což ve svém důsledku znesnadňuje vypořádání se s nimi „na jednom místě“.  Od měření Státního zdravotního ústavu totiž žalobce na pár řádcích přechází k tvrzení, že komunikační síť v okolí navrhované stavby nevyhovuje, že je přetížena automobilovou dopravou, což vyvolává nadlimitní hlukovou zátěž atd. S těmito východisky se pak lze setkávat v téměř všech žalobních bodech, takže krajský soud se jimi bude zabývat v souvislosti s přezkumem toho z nich, který bude v uvedených  směrech nejkonzistentnější.            Ve druhém žalobním bodu žalobce opakuje námitky, které již uplatnil v řízení před stavebním úřadem a jež jsou v doslovném znění uvedeny i v prvoinstančním správním rozhodnutí na straně 180 až 181. Stavební úřad se s nimi vypořádal na straně 181 až 186 (viz tam uvedené odůvodnění) a dle krajského soudu zákonným způsobem. Pokládal-li žalobce za zásadní vadu opožděné vyvěšení informace o záměru stavebníka, tedy ne dříve, než dne 7. 9. 2011, což neměl za bezodkladné, mýlil se. Nevzal totiž v úvahu, že bylo nařízeno opakované ústní jednání oznámením ze dne 9. 11. 2011, v němž bylo nařízeno veřejné ústní jednání na den 20. 12. 2011. Uvedená informace proto byla zveřejněna dokonce po delší dobu, než bylo třeba. Žadateli o vydání územního rozhodnutí byla přitom opakovaně stanovena povinnost zajistit, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně vyvěšena na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to až do doby veřejného ústního jednání. Jak je z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu zřejmé, žadatel o vydání územního rozhodnutí tuto povinnost splnil. Proto i kdyby ji nesplnil již na základě  oznámení o zahájení řízení ze dne 11. 8. 2011, byl by takový nedostatek následně zhojen, nehledě na to, že se práv žalobce tato situace nedotkla ani „v prvním kole“, když ten své námitky proti stavbě AUPARK uplatnil.           Poté žalobce namítal, že mu není jasné, z jakého důvodu je žadatelem o územní rozhodnutí společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv např. plánovací smlouvu s městem uzavřela společnost AUPARK Hradec Králové a.s., pro níž také byla vystavena stanoviska dotčených orgánů státní správy a veškeré další dokumenty a podklady potřebné pro vydání územního rozhodnutí, proč žadatel v průběhu řízení několikrát změnil předmět územního rozhodnutí, namítal, že nebyla splněna výzva stavebního úřadu k doplnění žádosti ze dne 28. 3. 2011 a nebyly doloženy souhlasy vlastníků všech pozemků stavbou dotčených, včetně kvalifikovaného souhlasu statutárního města Hradec Králové ke zřízení stavby na jeho pozemcích či souhlasy vlastníků budov a pozemků dotčených injektáží. Podle žalobce rovněž nebyly součástí žádosti o územní rozhodnutí všechny potřebné smlouvy o smlouvách budoucích o uzavření věcných břemen, ať jde o inženýrské sítě, nebo jiné zásahy do sousedních pozemků, nebyla doložena plánovací smlouva, dokumentace nebyla doplněna v souladu s výzvou stavebního úřadu. K těmto, ale i celé řadě dalších námitek, třeba uvést, že z nich není vůbec patrno, jakým způsobem se vytýkané nedostatky dotýkají práv žalobce, např. namítaná záměna žadatele o vydání územního rozhodnutí, když jde přeci v podstatě věci o stavbu a nikoliv o osobu realizující daný záměr; zmiňovaná plánovací smlouva, v níž však žalobce nevystupuje jako její smluvní strana; údajné nedoložení souhlasů všech vlastníků, když nemovitostí žalobce se územní rozhodnutí nedotýká, atd., což je ovšem základní předpoklad jeho aktivní žalobní legitimace (viz § 65 odst. 2 s.ř.s.). Nicméně i s těmito námitkami se stavební úřad náležitým způsobem vypořádal na straně 182.          Žalobce dále namítal, že nebylo vyhověno požadavku, aby u vyvolaných úprav okolních domů a ploch byl v tomto řízení řešen nejen jejich rozsah, ale aby byly doloženy i s tímto související souhlasy jednotlivých vlastníků. Žalobci šlo přitom zejména u protihluková opatření, zaručující splnění předepsaných limitů hluku pro chráněné prostory jak venkovní, tak vnitřní, která budou řešit hlukovou situaci jako celek. Touto námitkou se stavební úřad zabýval na straně 183 nahoře svého rozhodnutí s tím, že Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje neshledala ve svých závazných stanoviscích ze dne 20. 1. 2011 a 19. 5. 2011 důvody pro jejich stanovení v územním rozhodnutí. K tomu, ale i dalším námitkám, třeba uvést, že nestačí, aby žalobce pouze tvrdil určitou nezákonnost, nýbrž že musí své tvrzení také doložit a odůvodnit.            Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů, když v  řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí ve správním soudnictví je tak vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona.  Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup by byl nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamenal by i zásah do principu rovnosti účastníků řízení. Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78).             Krajský soud se proto ve smyslu zmíněné judikatury zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod proto, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. Dospěl však k závěru, že žalované rozhodnutí (ani rozhodnutí stavebního úřadu, jež mu předcházelo, dohromady tvoří jeden celek) netrpí žádnou z uvedených vad.  Na základě výše zmíněné dispoziční zásady se proto mohl krajský soud zabývat pouze žalobními námitkami uvedenými v jednotlivých žalobních bodech, neboť na základě zmíněné přísné dispoziční zásady nemohl přezkoumávat zákonnost žalovaného rozhodnutí z důvodů, které žalobce v žalobě neuvedl. Z tohoto důvodu také obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu, respektive rozsahu jeho odůvodnění ve směru k žalobním námitkám.           Ve světle toho nemá krajský soud ani důvod zkoumat, zda byly opatřeny pro rozhodnutí souhlasy všech správců inženýrských sítí, resp. zda tyto souhlasy byly v době rozhodování ještě platné, když je žalobce nejen konkrétně nespecifikoval, ale  ani neuvedl příčiny, proč by tomu tak nemělo být. K této námitce je ovšem třeba poznamenat, že subjekty, jež měl žalobce zřejmě na mysli (zajišťující veřejné služby – dodávky vody, plynu, elektřiny, tepla atd.), byly účastníky řízení, rozhodnutí o umístění stavby jim bylo jako takovým doručeno. Starosti tohoto typu přitom neměly, ačkoliv právě jim by příslušely. Stejně tak námitky, že žalobce nenalezl v dokumentaci část, ve které by se stavebník „souhrnně zabýval souladem stavby s vyhláškou číslo 269/2009 Sb., vyhláškou číslo 268/2009 Sb., vyhláškou číslo 501/2006 Sb. atd. Otázka souladu stavby s obecně technickými požadavky na výstavbu pak není v dokumentací komplexně zodpovězena. Dokud nebude analýza souladu stavby s OTP součástí dokumentace, nesmí být územní rozhodnutí vydáno“, nelze označit ve smyslu shora uvedeného jinak, než za zcela obecné a neodůvodněné. Podle jakého právního ustanovení musí dokumentace takovou část obsahovat, jak se tato tvrzená nezákonnost dotkla práv žalobce, to v žalobě chybí. I tato žalobní námitka tak patří k celé plejádě dalších, mířících na otázky sice řešené v řízení o umístění stavby, ale naprosto slepě. Soulad dokumentace pro vydání územního rozhodnutí s příslušnými právními předpisy (vpředu uvedenými) a třeba zdůraznit jako celku, je přitom zajištěn již jen tím, že její zpracování patří do vybraných činností ve výstavbě. Ty mohou vykonávat pouze osoby, které k jejich výkonu získaly oprávnění podle zvláštního právního předpisu, konkrétně zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění. Soulad dokumentace s příslušnými právními předpisy je tak dán přinejmenším formálně již tím, že takovou osobou byla zpracována a dále předložena k řízení podle stavebního zákona. V něm je pak tato dokumentace podrobena ještě kontrole ze strany stavebního úřadu. Na druhé straně se chtě nechtě nabízí nezodpovězená otázka, z jaké odborné erudice vychází na druhé straně žalobce (členové občanského sdružení), aby tato námitka mohla být brána vážně? Na tom by však ani tolik nezáleželo, pokud by byla námitka alespoň srozumitelně odůvodněna, a tak i přezkoumatelná. To ale není. Ani tyto námitky však nezůstaly stavebním úřadem opomenuty, když se s nimi vypořádal na straně 183, 185 a 186 (soulad s obecně technickými požadavky na výstavbu, platnost souhlasů a stanovisek správců inženýrských sítí, oprávnění k nakládání s dotčenými pozemky).            Námitkami týkajícími se dopravního zatížení okolí stavby AUPARKU a tzv. dopravy v klidu (počtu parkovacích míst), se stavební úřad zabýval na stranách 183, až 186  prvoinstančního správního rozhodnutí. K odvolání žalobce se touto otázkou zabýval i žalovaný (viz strana 33 a 34 žalovaného rozhodnutí), který ji posoudil následovně“           „Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011 ze dne 2. 3. 2012 též uvedl, že záměr splňuje požadavek   § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., podle kterého odstavná a parkovací stání se řeší jako součást stavby nebo jako provozně neoddělitelná část stavby anebo na pozemku stavby, v souladu s normovými hodnotami, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření. Stavební úřad svůj závěr odůvodnil tak, že dne 23. 7. 2010 vešla v účinnost změna č. 222 Územního plánu města Hradec Králové, spočívající ve změně stupně automobilizace; z textové části článku A.11.2.6. (Zásady uspořádání dopravního vybavení) závazné části ÚPm HK vyhlášené obecně závaznou vyhláškou města HK č. 1/2002, v platném znění, došlo ke změně textu, a to: „Potřebný počet stání bude vždy stanoven na základě detailního výpočtu podle předpisu stanoveného normou ČSN 73 6110 – Projektování místních komunikací a pro stupeň automobilizace 1 : 1,67 (tj. 600vozidel/1000 obyvatel)“. Stavební úřad tedy posuzoval předložený záměr ve vazbě na tuto citovanou změnu ÚPm HK s tím, že normová potřeba odstavných a parkovacích stání pro navrhovaný záměr je 257 stání; navrhovaný záměr řeší 1 232 stání, z toho 290 stání v 1.PP části MFC monobloku a 942 stání v části parkovacího domu monobloku; toto řešení bylo odsouhlaseno i příslušným dotčeným orgánem – Magistrátem města Hradec Králové, odborem dopravy, který vydal výše uvedená kladná závazná stanoviska (a která Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství svým stanoviskem zn.: 7725/DS/12/J ze dne 18. 7. 2012 potvrdil – pozn. odvolacího orgánu). Odvolací orgán se s uvedeným závěrem ztotožnil.“           Žalobce přesto trvá na svém, když východiskem jeho závěru je pohled na budovu MFC jako plnosortimentní nákupní centrum s prodejní plochou nad 10.000 m2, z čehož dovozuje, že pro výpočet potřebného počtu parkovacích míst je nutno vycházet z požadavku 1 parkovacího místa na 20 m2 prodejní plochy, což představuje u MFC alespoň 453 parkovacích míst. Podle žalobce byl nesprávně použit koeficient jednoparkovací místo na 50 m2 prodejní plochy, který se podle něho aplikuje u staveb jednotlivých prodejen a nikoli u navrhované stavby, která je plnosortimentní nákupní centrum nad 10.000 m2 prodejní plochy. Odvolává se přitom na  ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací s tím, že tato ČSN je pro navrhování staveb závazná na základě ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i na základě ustanovení § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb.           Řešení této otázky úzce souvisí se třetím žalobním bodem, podle něhož je stavba v rozporu s platným územním plánem. Zde stavební úřad ve svém rozhodnutí opět nejdříve uvedl obsah námitek žalobce, shodný s obsahem žalobních námitek pod bodem třetím a následně se s nimi vypořádal. Pokud mu žalobce vytýkal nejednotnost v používání termínů („přemostění“ versus „propojovací koridory /NPK/ nad ulicí Zamenhofova“), nejde snad ani o námitku, neboť je bez možného věcného dopadu. To již nelze říci o námitce, podle níž předmětné územní rozhodnutí upřesňuje či opravuje chyby územního plánu, což samozřejmě možné není.           Žalobce spatřuje rozpor s územním plánem v tom, že cíp nároží stavby „loď“, a to směrem do ul. Gočárovy, má zasahovat do plochy parků, lesoparků a městské zeleně a vykonzolování MFC, vč. přemostění (NPK) směrem do Zamenhofovy ul. a do plochy MD-1. To územní plán podle žalobce zakazuje a má za nepřijatelný názor stavebního úřadu, že NPK je pouhou pěší komunikací, která nenarušuje funkci MD-1. A žalobce pokračoval, a to je třeba připomenout, neboť jde o otázky zásadní, že: „Ve skutečnosti jde o součást MFC, kterou je řešen nedostatek ploch dopravy v klidu na pozemku MFC. Navíc upozorňujeme na to, že jak tzv. „loď“ do ul. Gočárovy, tak vykonzolování do ul. Zamenhofovy jsou umístěny na sloupech (uvedeno např. na str. 7 UR), tyto sloupy se nesmí umísťovat do ploch parků, lesoparků a městské zeleně a ploch MD-1.           PAD je  umístěn do plochy, kde lze umísťovat jen funkce doplňující hlavní funkcí železniční dopravy. PAD ovšem vůbec nemá žádnou souvislost se železniční dopravou, protože pouze nahrazuje stávající kapacitu parkoviště na ploše stavby MFC, na parkování pro uživatele železnice nezbývá v PAD místo. Tím se v ploše určené pro železnici objevuje funkce, která s železnicí nesouvisí a navíc znemožňuje tuto plochu do budoucna pro účely železniční dopravy využít.           Kromě toho jak žadatel o UR, tak stavební úřad označují MFC, PAD a NPK jako monoblok centra AUPARK (např. na str. 2 a 205 UR). Z toho plyne, že tuto jednu stavbu lze umístit pouze do ploch, ve kterých územní plán dovoluje umístit jak multifunkční nákupní centrum s administrativou a pár byty, tak hromadný parkovací dům. Takovou plochou ovšem není plocha pro železnici, dopravu a zeleň, kam monoblok AUPARK všude zasahuje.           Z regulativů pro plochu městského a obvodního centra je evidentní, že cílem územního plánu města nebylo umístit v této ploše jeden monoblok megalomanského nákupního centra, který se do daného území vůbec nehodí. Cílem bylo dostavět území ve stylu stávající zástavby, tj. umístit zde jednotlivé stavby, které budou svým charakterem odpovídat stávajícímu rázu okolních budov, tj. samostatných městských domů s obchody a službami v parteru a byty, popř. administrativou ve vyšších patrech. Proto územní plán předepisuje, že v jedné stavbě nesmí být více než 2000 metrů čtverečních prodejní plochy. Navrhovaná stavba překračuje limit prodejní plochy dovolený územním plánem více než 10x. Kdyby územní plán chtěl dovolit umístit v daném území jednu ohromnou stavbu s 20 000 metry čtverečními prodejní plochy, byla by tato plocha územním plánem výslovně označena jako plocha, kde takové množství prodejní plochy umístit lze. Takový výjimka z regulativu max. 2000 metrů čtverečních prodejní plochy pro toto území však v územním plánu obsažena není.“           Podle žalobce orgány veřejné správy ignorovaly tyto konkrétně identifikované rozpory stavby s územně plánovací dokumentací, v důsledku čehož vydaly nezákonná rozhodnutí.            Stavební úřad se s uvedenými námitkami vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, a to velmi podrobným způsobem na stránkách 188 až 194. Dospěl přitom k závěru, že stavba AUPARKU byla umístěna v možných (to je ten správný závěr, viz dále) funkčních plochách městského a obvodního centra, pro železniční dopravu, pro motorovou dopravu – komunikační síť a v ploše parků, lesoparků a městské zeleně, a to v souladu s limity a regulativy jejich využití. Krajský soud se totiž v této souvislosti neztotožňuje s námitkou, že by předmětnou stavbu bylo možno umístit pouze do plochy městského a obvodního centra, když má za přípustné, aby jakákoliv stavba byla částečně umístěna i v sousedních funkčních plochách, určených k jinému účelovému využití, pokud tato plocha rezervovaná sice pro jiný účel, již k němu byla vyčerpána, a subjekt, pro nějž byla zablokována, s takovým řešením  souhlasí (viz např. žalobcem tvrzené dotčení plochy pro železniční dopravu). Krom toho má krajský soud za to, že žalobce využívá (podle žadatele o územní rozhodnutí zneužívá) ke svému tvrzení skutečnosti, že jde o jednu stavbu, její účel absolutizuje, a poté, bez ohledu na to, o jakou její část se jedná, má ji za umístěnou v rozporu s územním plánem (viz umístění parkovacího domu ve funkční ploše pro železniční dopravu, kde je jako přípustné využití doplňkové i umístění garáží). Totéž lze říci i o tvrzeném dotčení dalších ploch přesahy stavby či přemostěním do ul. Zamenhofova a Puškinova. Zde krom toho dlužno souhlasit se stanoviskem stavebního úřadu, že propojovací koridory či ono nároží se funkce ploch (pozemků) pod nimi nijak nedotknou.           Stavební úřad se velmi podrobně zabýval a odůvodnil umístění multifunkčního centra, parkovacího domu, nadzemních propojovacích koridorů a místní komunikace. Objasnil svůj pohled na stavbu MFC jako stavbu složenou z jednotek pro obchod, služby, stravování, zábavu, administrativu a bydlení, doplněnou parkováním, kdy jednotlivé jednotky určené pro prodej jsou svým charakterem maloobchodního typu s plochami nepřevyšujícími 2.000 m2 prodejní plochy. Ostatně samotný název „multifunkční“ značí, že se takový objekt skládá z jednotek (viz Akademický slovník cizích slov, vydaný ACADEMIA PRAHA 1995, kolektiv autorů pod vedením V. P. a J. K.).           Žalovaný se uvedenými námitkami, tedy tvrzeným nesouladem stavby s územním plánem,  zabýval v odůvodnění rozhodnutí a vypořádal se s nimi na jeho stranách 12 až 18. A to v intencích rozhodnutí stavebního úřadu se závěrem, že záměr stavby AUPARK není v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování.           Na straně 193 dole a dále se stavební úřad velmi podrobně zabýval rovněž námitkou, podle níž územní plán vymezuje v dotčeném prostoru připojení „Nové pražské radiály“  na Gočárovu ulici a že nové připojení ul. Zamenhofovy na ul. Gočárova a vazby s tím související nejsou spolu se stavbou AUPARKU řešeny. Stavební úřad zde dostatečně a srozumitelně objasnil tuto otázku se závěrem, že není možné přijmout tvrzení, že stavba MFC AUPARK dnes nerespektuje navržené dopravní stavby I/6 a I/7 v platném ÚPMHK.           Pokud jde o námitku, že v plochách městského a obvodního centra patří mezi jejich přípustné hlavní využití pouze pro prodej a služby do 2000m2 prodejní plochy, neshledal ji odůvodněnou ani žalovaný. Ztotožnil se totiž s hodnocením této otázky se stavebním úřadem v tom, že „obsahová náplň budovy MFC je podle dokumentace složena z jednotek pro obchod, služby, stravování, zábavu a také pro administrativu a bydlení, doplněná parkováním v podzemním podlaží; z hlediska architektonického je objekt řešen jako atriový s velkým otevřeným vnitřním prostorem probíhajícím přes všechna nadzemní podlaží s napojením pasáží v jednotlivých podlažích; jednotlivé jednotky určené pro prodej jsou svým charakterem maloobchodního typu s jednotlivou plochou nepřekračující 3.000 m2 prodejní plochy. Odvolací orgán v této souvislosti uvádí, že část záměru budovy MFC nemá takové funkční využití, které by bylo závaznou částí Úpm HK vymezeno jako nepřípustné využití. V této souvislosti k námitkám týkajícím se názoru, že stavby pro prodej s větší prodejní plochou než 2.000 m2 jsou v rozporu s Úpm HK, odvolací orgán uvádí, že stavby pro prodej a služby byť s jakoukoliv prodejní plochou nejsou v nepřípustném využití závazné části Úpm HK vymezeny. Odvolací orgán se tak ztotožnil se závěrem stavebního úřadu, a to že všechna výše uvedená dílčí využití této části stavby, tj. budovy MFC, nejsou v rozporu s regulativy funkční plochy městského a obvodního centra. V této souvislosti odvolací orgán k námitkám týkajícím se umístění stavby ve funkční ploše „plochy parků, lesoparků a městské zeleně“ uvádí, že ani část budovy MFC tzv. „cíp nárožního akcentu“ vzhledem k podrobnostem daným měřítkem hlavního výkresu Úpm HK 1:5 000, který vykazuje určité nepřesnosti ve vztahu k sousedním navazujícím funkčním plochám nepostižitelné právě k měřítku hlavního výkresu Úpm HK, není navržena v rozporu se závaznou částí Úpm HK.“           Pokud tedy jde o výpočet potřebného počtu parkovacích míst, včetně parkovacích míst pro hendikepované osoby, s ohledem na povahu stavby AUPARKU, bylo-li vycházeno z požadavku 1 parkovacího místa na 50 m2 prodejní plochy, tedy nikoliv z 20 m2 prodejní plochy, bylo postupováno v souladu s ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, které se žalobce dovolával. Námitkami ohledně dopravního zatížení se stavební úřad zabýval zejména na straně 184, kde specifikoval podklady a svá zjištění, jež ho vedly k závěru o jejich nedůvodnosti.  V této části rozhodnutí se stavební úřad vypořádal i s dalšími námitkami, v žalobě uvedenými pod druhým žalobním bodem, z nichž třeba jmenovat „nedovolené zásahy na sousední pozemky, nesoulad územního rozhodnutí se žádostí o územní rozhodnutí“.           Stavební úřad se velmi podrobným způsobem zabýval rovněž námitkami ohledně náhrady dosavadních parkovacích míst v ploše stavby, a to na straně 186 prvoinstančního správního rozhodnutí. Vysvětlil zde důvody, pro které jsou takové požadavky irelevantní a krajský soud se s nimi ztotožňuje. Ostatně obyvatelé obcí nemají právní nárok na to, aby jim bylo zajišťováno parkování pro jejich motorová vozidla.           Námitkami uvedenými pod čtvrtým žalobním bodem (jde o otázky vlastnických vztahů k dotčeným nemovitostem a jejich dotčení) se stavební úřad vypořádal na straně 195 a 196, a to zcela přiléhavým způsobem. Dlužno přitom poznamenat, že se tyto námitky práv žalobce ani nedotýkají, nezkracují je. S námitkami, podle nichž nebyla žádost o vydání územního rozhodnutí doložena řádným posouzením vlivu na životní prostředí a nebylo bráno v úvahu plánované dokončení dálnice D 11 (viz pátý žalobní bod), se stavební úřad vyrovnal na stranách 196 až 198 svého rozhodnutí. Námitky měl za neopodstatněné rovněž žalovaný, jak plyne z odůvodnění žalovaného rozhodnutí (viz jeho strany 29 až 33). Žalovaný k nim uvedl následující:           „Dále je ve spise k předmětnému záměru založeno sdělení o závěru zjišťovacího řízení zn.: 5101/ZP/2008-Hy,Ze Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 24. 4. 2008, sdělení o závěru zjišťovacího řízení zn.: 16399/ZP/2009-Ze Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 1. 10. 2009, sdělení zn.: 6462/ZP/2011-Po Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 19. 4. 2011.           Z odvolání Občanského sdružení Pro Kukleny a Plačice ze dne 23. 3. 2012 doplněné dne 30. 3. 2012, z odvolání F. K. ze dne 26. 3. 2012, z odvolání Ing. N. S. ze dne 30. 3. 2012 a z odvolání Občanského sdružení Soutok ze dne 2. 4. 2012 vyplývá, že mj. odvolatelé namítají nedostatečné nebo namítají nedoložené posouzení vlivu záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., neboť jsou např. názoru, že při posuzování záměru žadatele ve zjišťovacím řízení byl obcházen zákon.           Odvolací orgán si proto ve smyslu § 156 správního řádu svým opatřením zn.: 7725/UP/2012 ze dne 7. 6. 2012 vyžádal od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství posouzení výše uvedených sdělení.           Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odbor životního prostředí a zemědělství, tj. správní orgán, který vydal uvedená sdělení a který je příslušným správním orgánem k přezkoumání vyjádření, osvědčení nebo sdělení podle § 156 odst. 2 správního řádu, k tomu ve svém sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e. č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 uvedl, že „oznámení záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové bylo předloženo krajskému úřadu dne 21. 3. 2008; oznamovatelem byla společnost HB REAVIS GROUP CZ, s.r.o, Škrétova 490/12, Praha; oznámení vypracoval RNDr. R. P., držitel autorizace podle zákona, osvědčení č.j 3588/573/OPV/93, vydáno dne 20. 9. 1994; záměr řešil stavbu multifunkčního centra, v němž byly umístěny obslužné prostory, volnočasové aktivity, služby, gastronomie, kultura a sport; v menší míře zde byly navrženy administrativní prostory vyššího standardu a bytové prostory ve střešních podlažích; multifunkční centrum předpokládalo stavbu šesti nadzemních podlaží, z toho 4., 5. a 6. ustupující; parkovací stání a technologické vybavení objektu bylo situováno v podzemních podlažích stavby; návrh předpokládal celkem 800 parkovacích a odstavných stání; celková předpokládaná plocha stavby byla 12 203 m2, z toho plocha střech činila 10 500 m2, zpevněné nezakryté plochy pak 1 703 m2. Závěr zjišťovacího řízení k záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové byl vydán dne 24. 4. 2008 (č.j.: 5101/ZP/2008-Hy, Ze); v závěru zjišťovacího řízení bylo konstatováno, že záměr Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona“.           Ve sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e.č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 je dále uvedeno, že „oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům bylo předloženo krajskému úřadu dne 31. 8. 2009; oznamovatelem byla společnost HB REAVIS GROUP CZ, s.r.o, Škrétova 490/12, Praha. Oznámení vypracoval RNDr. R. P., držitel autorizace podle zákona, osvědčení č.j 3588/573/OPV/93, vydáno dne 20. 9. 1994; předmětem záměru byla výstavba nadzemního parkovacího domu (dále jen „PAD“) jako hlavního stavebního objektu včetně všech souvisejících vyvolaných, vynucených, doprovodných staveb objektů; záměr řešil záchytné parkoviště návštěvníků spádové oblasti a budoucí pokrytí části parkovacích kapacit a provozního připojení multifunkčního centra (dále jen „MFC“), se kterým byl provozně propojen v úrovních 2. a 3. NP; sekundárně byl využit i pro umístění podzemních akumulačních nádrží, zajišťujících řízený odtok zdržených čistých dešťových vod ze střech a ploch MFC a PAD do kanalizace, která se napojovala na stávající veřejnou; návrh řešení předpokládal počty parkovacích a odstavných stání ve výši 1 002 míst; v MFC, kde se původně uvažovalo 800 parkovacích míst, bylo reálně 280 parkovacích stání v jednom podzemním podlaží; celková kapacita stání stavby Aupark (PAD + MFC) činila 1 282 míst; součástí oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byla hluková studie, kterou vypracoval Ing. Leoš Slabý v srpnu 2009, a rozptylová studie vypracovaná Ing. L. S. v červenci 2009; dále bylo v srpnu 2009 zpracováno hodnocení vlivů na veřejné zdraví podle § 19 zákona, jejíž autorkou byla RNDr. Irena Dvořáková, držitelka osvědčení odborné způsobilosti Ministerstva zdravotnictví ČR pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví č. 3/2005, rozhodnutí č.j. HEM-300-2.12.04/36202 ze dne 26.01.2005; závěr zjišťovacího řízení k záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byl vydán dne 1. 10. 2009 (č.j.16399/ZP/2009-Ze); v závěru zjišťovacího řízení bylo konstatováno, že záměr AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona“.           Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odbor životního prostředí a zemědělství ve svém sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e.č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 dále uvedl, že „záměr Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové a záměr AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byly podrobeny procesu zjišťovacího řízení podle zákona; v oznámení záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové byly vyhodnoceny vlivy MFC na veřejné zdraví a na životní prostředí podle zákona; v oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byly vyhodnoceny vlivy PAD a MFC jako celku na veřejné zdraví a na životní prostředí podle zákona; v průběhu zjišťovacího řízení nebyly ze strany veřejnosti, ze strany dotčených územních samosprávných celků ani ze strany dotčených správních úřadů vzneseny zásadní námitky proti předloženým oznámením a realizaci vlastních záměrů, proto bylo konstatováno v obou výše zmiňovaných závěrech zjišťovacího řízení, že nemají významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebudou posuzovány podle zákona; je na oznamovateli záměru, který záměr předloží v navazujících správních řízeních; na základě výše uvedeného krajský úřad neshledal žádný důvod k přehodnocení svých předcházejících sdělení či závěrů zjišťovacích řízení k záměru a konstatuje, že záměr byl posouzen v souladu s požadavky zákona EIA a vlivy záměru AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům byly posouzeny ze všech podstatných hledisek“.                                                                                                       Odvolací orgán si v této souvislosti též svým opatřením zn.: 7725/UP/2012 ze dne 7. 6. 2012 od Ministerstva životního prostředí ČR jakožto nadřízeného správního orgánu orgánům kraje podle § 21 zákona č. 100/2001 Sb. v návaznosti na § 178 odst. 2 správního řádu vyžádal posouzení, zda výše uvedené závěry zjišťovacího řízení jsou vydány v souladu s platnou právní úpravou v oblasti posuzování vlivů záměru na životní prostředí nebo nejsou.           Ministerstvo životního prostředí ČR, jakožto ústřední správní úřad z hlediska zákona č. 100/2001 Sb., ve svém vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 k posouzení, zda závěry zjišťovacích řízení k záměrům „Multifunkční centrum Aupark Koruna Hradec Králové“ (dále jen „MFC“) a „Aupark Koruna Hradec Králové – parkovací dům“ (dále jen „PAD“) byly vydány v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., uvedlo, že „oba uvedené závěry zjišťovacích řízení byly podkladem pro územní rozhodnutí k záměru „Aupark Koruna Hradec Králové Multifunkční centrum a parkovací dům“ (dále jen „MFCPAD“), které bylo vydáno dne 2. 3. 2012 pod č.j. MMHK/204797/2011 a proti kterému byla podána řada odvolání; v odvolacích námitkách, které směřují i proti podkladům územního řízení, tedy mj. proti uvedeným závěrům zjišťovacích řízení, je mj. uvedeno, že závěry zjišťovacích řízení nejsou pro předmětné územní řízení použitelné, neboť v nich byly posuzovány dva samostatné záměry, zatímco do územního řízení byly tyto dva záměry předloženy jako jeden komplexní a pozměněný záměr; další námitkou je, že multifunkční centrum bylo ve zjišťovacím řízení posouzeno v jiných parametrech (o 25 % menší), než ve kterých je umísťováno, s tím, že zvětšení záměru o 25 % je nutné posoudit podle zákona č. 100/2001 Sb. K uvedenému lze konstatovat, že rozdělení jednoho záměru do dvou menších sice lze v obecném případě považovat za účelové a z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. za nežádoucí (tzv. salámování), avšak v tomto konkrétním případě se spíše jedná o pouhý vývoj záměru v čase, kdy investor v době konání prvního zjišťovacího řízení ještě ani nevěděl, že se v budoucnosti projekt změní; a právě tu část dnešního projektu, která byla navržena až po provedení prvního zjišťovacího řízení, bylo nezbytné podrobit dalšímu zjišťovacímu řízení tak, aby i tato byla náležitě posouzena; důležité je upozornit na dva zcela zásadní parametry projektu, kvůli kterým oba původní záměry naplnily dikci bodu 10.6 (Skladové nebo obchodní komplexy včetně nákupních středisek, o celkové výměře nad 3 000 m2 zastavěné plochy; parkoviště nebo garáže s kapacitou nad 100 parkovacích míst v součtu pro celou stavbu) kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. a podléhaly proto zjišťovacím řízením; těmito parametry byla velikost zastavěné plochy záměrů a počet navržených parkovacích míst, přičemž právě tyto parametry je třeba sledovat i v navazujících řízeních (např. územní řízení), neboť případná významná změna těchto parametrů by mohla znamenat nutnost nového posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb.; jiné změny záměru (např. jiné dispoziční řešení záměru) mají ve vazbě na případné vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, které mohou vyvolat, spíše doplňující význam.           Ministerstvo životního prostředí ČR ve vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 dále uvedlo, že ve zjišťovacím řízení k záměru MFC byl posouzen záměr o zastavěné ploše 12 933 m2 a s 800 parkovacími místy (dle oznámení záměru); ve zjišťovacím řízení k záměru PAD byl pak posouzen záměr o zastavěné ploše 3.512 m2 a s 1 002 parkovacími místy (dle oznámení záměru), přičemž již v tuto dobu bylo známo, že vlivem návrhu nového PAD a vlivem propojení PAD s MFC dojde ke snížení počtu parkovacích míst v samotném MFC z původních 800 na 280, což bylo v oznámení záměru PAD uvedeno s tím, celkový počet parkovacích stání v rámci obou spojených záměrů bude tedy 1 282; celkem byly v obou zjišťovacích řízeních posouzeny vlivy záměrů o souhrnné zastavěné ploše 16.445 m2; v uvedeném územním rozhodnutí byl nepravomocně umístěn záměr MFCPAD o zastavěných plochách max. 11.994 m2 (MFC) a 3.512 m2 (PAD) (souhrnně tedy 15.606 m2) s 290 parkovacími stáními v rámci MFC a s 932 parkovacími stáními v rámci PAD (souhrnně tedy 1 232 parkovacích stání); parametry nepravomocně umístěného záměru jsou tedy navrženy plně v rámci parametrů záměrů posouzených v předmětných zjišťovacích řízeních podle zákona č. 100/2001 Sb.; případné jiné změny záměru oproti záměrům posouzeným ve zjišťovacích řízeních nejsou stěžejní právě proto, že záměry byly podrobeny zjišťovacím řízením kvůli velikosti jejich zastavěné plochy a počtu parkovacích míst, přičemž v obou těchto parametrech došlo při konečném návrhu ke zmenšení oproti návrhu posouzenému ve zjišťovacích řízeních; podotýkáme, že ustanovení, podle kterého by byla předmětem zjišťovacího řízení změna kapacity záměru o 25 % a více, platilo do 26. 4. 2006; dne 27. 4. 2006 nabyla účinnosti novela zákona č. 163/2006 Sb., která toto ustanovení zrušila; vzhledem k celkovému zmenšení parametrů záměru by však toto ustanovení bylo irelevantní i v případě, že by bylo platné dodnes“. Ministerstvo životního prostředí ČR ve vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 závěrem konstatovalo, že „oba předmětné závěry zjišťovacích řízení byly plně využitelné (a z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. i postačující) v rámci územního řízení k záměru MFCPAD.“         Z uvedeného je zřejmé, že i tyto žalobní námitky (obsahující širší problematiku hlukových, rozptylových, dopravních a dalších zátěží), měly orgány veřejné správy za nedůvodné. Třeba přitom říci a žalobě to vytknout, a to nejen směrem k tomuto žalobnímu bodu, že žalobce v nich o správnosti jejich závěrů nikterak nepolemizuje. Jejich převážná část totiž byla uplatněna ještě před vydáním žalovaného rozhodnutí (v žalobě napsaná písmem typu Ariel, velikost 12), takže v nich pro to ani nebyl prostor. Po vydání žalovaného rozhodnutí ale byla situace jiná, neboť z něho již je zřejmé, jak se žalovaný s těmito dosud uplatněnými námitkami vypořádal. Teprve tehdy proto mohl žalobce konkretizovat, v čem má rozhodnutí žalovaného za vadné. Namísto toho však uvedl (kurzívou), obdobně jako u dalších žalobních bodů, že:          „Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.“              Žalobce tedy z pohledu časového i věcného v žalobě vůbec nezmínil, v čem by měly být závěry žalovaného ohledně zjišťovacího řízení vadné. Neuvedl, v čem se mělo mýlit při posuzování této otázky Ministerstvo životního prostředí, z jehož stanoviska žalovaný vycházel. Neodpovídá rovněž skutečnosti, že by orgány veřejné správy zúčastněné na řízení ignorovaly námitky žalobce ohledně tvrzeného vlivu stavby AUPARK na životní prostředí. Jen je vyřešily způsobem, s nímž žalobce není spokojen. Byť měl přitom tento žalobní bod směřovat proti postupům ve zjišťovacím řízení, nakonec v něm žalobce poukazoval na přetíženost okolí stavby dopravou, spojenou podle něho s nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací, tedy na otázky, které jsou předmětem jiných žalobních bodů.  A to navíc zcela obecnou a nepřezkoumatelnou formou (viz výše).           Šestý žalobní bod byl nazván „dopravní infrastruktura“ a žalobce v něm namítal, že územní rozhodnutí není možné vydat do té doby, dokud nebude s konečnou platností vyřešeno napojení stavby AUPARKU na městskou dopravní síť. Stejně jako v předcházejícím žalobním bodu však žaloba  v tomto směru obsahuje nejdříve znění námitek, jež byly žalobcem uplatněny v řízení před stavebním úřadem, poté následují námitky odvolací a teprve na straně 16. žalobce prezentuje názor na danou problematiku, zaujatý jím po vydání žalovaného rozhodnutí. Konkrétně jde jen o dvě následující věty:           „Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.“           Namísto toho, aby žalobce v žalobě poukázal na konkrétní jím myšlené vady napadeného rozhodnutí, koncipuje ji tak, jako kdyby k jeho námitkám uplatněným v územním řízení, prvoinstanční správní orgán, respektive žalovaný, vůbec nic neřekli. Tak tomu ovšem není, když stavební úřad jednak všechny jeho námitky uvedl na stranách 198 a 199 odůvodnění prvoinstančního správního rozhodnutí a následně se s nimi vypořádal na stranách 199 až 203. Stavební úřad je zhodnotil způsobem, s nímž se krajský soud plně ztotožňuje, stejně jako žalovaný. Ten převzal závěry stavebního úřadu, přičemž se srozumitelně vyjádřil k návaznosti stavby AUPARKU na Okružní křižovatku Koruna, jež byla povolena jako samostatná stavba, a na dopravní síť vůbec (viz str. 27 a 28, kde uvedl i podklady, o které se opíral).           Pokud jde o námitky, týkající se údajného „nezajištění  smluvních vztahů s provozovateli technické infrastruktury“ (viz 7. žalobní bod), stavební úřad je opět nejdříve uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí v úplném znění (viz strana 203) a následně se s nimi vypořádal jako s námitkami nedůvodnými na stranách 203 až 204. Žalobce neuvedl jediný důvod, pro který by mělo být stanovisko stavebního úřadu nezákonné, stejně jako žalovaného, pouze s učiněnými závěry obecně nesouhlasil a podle žaloby je považuje za rizikové pro zbývající zeleň. Obsahy smluv o připojení stavby na distribuční sítě však rozhodně nejsou prostorem, v němž by žalobce mohl být dotčen na právech, která mu dle § 65 odst. 2 s.ř.s. příslušejí, nehledě na to, že možné konkrétní dotčení bude zcela zřejmé až z projektové dokumentace. Jinými slovy, namítané „nedostatky či ohrožení zeleně“ budou znova předmětem řešení ve stavebním řízení, v němž žalobce bude mít postavení účastníka řízení a bude se tudíž moci k věci vyjadřovat. K otázkám souvisejícím s platností stanovisek vlastníků sítí technické infrastruktury, jako podkladů územního rozhodnutí, se krajský soud vyjádřil již výše.          V 8. žalobním bodu žalobce namítal, že stavba AUPARKU byla umístěna v rozporu s ustanovením § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění, podle kterého nesmí být stavby umísťovány tak, aby přesahovaly na sousední pozemky. V přezkoumávané věci ale podle žalobce stavba přesahuje na sousední pozemky hned na několika místech, a to .do ul. Puškinova tzv. architektonickou vlnou přes chodník, dále přesahuje na sousední pozemek tzv. lodí do zeleně ul. Gočárova a dále přesahuje na sousední pozemek vykonzolovanými nadzemními podlažími a tzv. přemostěním do ul. Zamenhofova. Žádný z těchto případů přitom podle žalobce neodůvodňuje udělení výjimky z uvedeného ustanovení podle § 169 stavebního zákona.           Stavební úřad se zcela stejnými námitkami žalobce zabýval na str. 205 a 206 svého rozhodnutí ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011. Konstatoval, že o přesah na sousední pozemky jde pouze v případě architektonické vlny do ulice Puškinova, když v ostatních případech žalobcem zmiňovaných přesahů se nejedná o přesahy, ale o části stavby jako celku na jednom stavebním pozemku, neboť jde o jednu stavbu ve formě monobloku centra Aupark. Ta se skládá ze tří částí vzájemně provozně propojených (části multifunkční centrum, části nadzemní propojovací koridory a části parkovací dům). Z uvedených důvodů také byla povolena výjimka z § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. jen pro tento případ, a to výrokem prvním rozhodnutí stavebního úřadu.           Důvody, jež stavební úřad k povolení výjimky vedly, jsou pak podrobným a vyčerpávající způsobem odůvodněny na stranách č. 87 až 90 jeho rozhodnutí.  Stavební úřad zde citoval příslušnou právní úpravu, ze které při posuzování záměru vycházel a popsal „architektonickou vlnu“ se závěrem, že by byla bez dalšího v rozporu s citovaným ustanovením upravujícím obecný požadavek na využívání území. Povolením výjimky z ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, však byly i jeho požadavky naplněny. S přesahem stavby souhlasil nejen vlastník pozemku pod ním, ale i dotčený orgán státní správy hájící veřejné zájmy na úseku bezpečnosti dopravy, a to odboru dopravy Magistrátu města Hradec Králové (viz jeho podání ze dne 20. 7. 2011 pod zn: MMHK/081614/2011 OD1/Kab). Srozumitelným a odpovídajícím způsobem stavební úřad objasnil i své úvahy ohledně dodržení § 31 odst. 1 citované vyhlášky.  Je naprosto logické, že její výklad opřel o vzdálenost předsazené vlny od dopravního prostoru na komunikaci a její vzdálenost od něho. To nepotřebuje dalšího výkladu, neboť je naprosto zřejmé, že subjekty pohybující se po chodnících nedosahují výšek téměř 5-ti metrů, aby je bylo nutné v tomto směru chránit. K porozumění jsou rovněž vysvětlení stavebního úřadu, z jakých důvodů neměl za předsazené další žalobcem zmiňované případy. Za takové skutečně nelze považovat části stavby, které tvoří stavbu jako takovou. Ostatně termín „předsazené části stavby“ definován není, ale i z jednotlivých ustanovení § 31 je zřejmé, že jde o dílčí prvky, které ze stavby jako takové vystupují (balkóny, lodžie, terasy apod.), nikoliv části stavby, které ji jako takovou objemově tvoří (viz nadzemní propojovací koridory či tzv. „loď“). Jinými slovy, o předsazení části stavby nelze mluvit v případě, zasahuje-li i na sousední pozemek stavba jako taková. V tom případě jde o umístění stavby na cizím pozemku, což lze samozřejmě smluvně ošetřit, přičemž tyto otázky se zájmů a práv žalobce vůbec nedotýkají. Pro rozhodnutí o povolení výjimky měl stavební úřad k dispozici dostatečné podklady (jde např. o stanoviska dotčených orgánů na úseku ochrany zdraví, životního prostředí, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti silničního provozu, v něm konkrétně specifikovaných). Za zcela irelevantní má krajský soud rovněž žalobcovy námitky, v nichž se dotýká architektonického řešení stavby AUPARKU. a jeho náměty na její úpravy, neboť jde o otázky, které přináležejí žadateli o územní rozhodnutí.            Vzhledem k tomu musel krajský soud konstatovat, že důvody, jež vedly stavební úřad k povolení uvedené výjimky, měly oporu v zákoně.             Rovněž v případě  9. žalobního bodu musí krajský soud poukázat na nepřípadnou koncepci dané žaloby. Žalobce v ní totiž opět uvedl námitky, jež uplatnil v územním řízení  (dva odstavce), s doplňkem jedné jediné věty, uvedené v jeho odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí, a to:  „Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod“, aby jej ukončil s tím, že: „Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly skutečnost, že v územním řízení není vyřešena organizace výstavby, a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavební činností do pásu zeleně podél Gočárovy ulice se stromovou alejí a proto by se v územním řízení organizace výstavby řešit měla. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.“             Způsob tvrzené „ignorace“ těchto námitek lze seznat z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu na jeho straně 207 a násl., kde je uvedeno:   „K této námitce stavební úřad opětovně konstatuje, že obsah a rozsah podkladů pro územní řízení je jasně specifikováno v ustanovení § 86, přičemž v odst. 6 je dále stanoveno, že: „Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí a jejich příloh stanoví právní předpis“ – v tomto případě se jedná o vyhlášku č.503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření a to v tomto případě jednak, o přílohu č. 3 a dále přílohu č. 4 – Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení (DUR), ve které je mimo jiné stanoveno: V oddílu B Průvodní zpráva 1. Charakteristika území a stavebního pozemku a) poloha v obci - zastavěná část - nezastavěná část obce, b) údaje o vydané (schválené) územně plánovací dokumentaci, c) údaje o souladu záměru s územně plánovací dokumentací,  d) údaje o splnění požadavků dotčených orgánů, e) možnosti napojení stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, f) geologická, geomorfologická a hydrogeologická charakteristika, včetně zdrojů nerostů a podzemních vod, území pro zvláštní zásahy do zemské kůry a poddolovaných území, g) poloha vůči záplavovému území, h) druhy a parcelní čísla dotčených pozemků podle katastru nemovitostí, i) přístup na stavební pozemek po dobu výstavby, popřípadě přístupové trasy, j) zajištění vody a energií po dobu výstavby. 2. Základní charakteristika stavby a jejího užívání a) účel užívání stavby, b) trvalá nebo dočasná stavba, c) novostavba nebo změna dokončené stavby, d) etapizace výstavby. Nahlédnutím do dokumentace je patrné to, že tyto všechny požadavky jsou v projednávaném záměru (předložené DUR) popsány a posouzeny.   Z Průvodní zprávy dokumentace pro toto územní řízení vyplývá, že:                   přístup  na stavební pozemek po dobu výstavby, přístupové trasy Silniční staveništní doprava bude využívat v případě vozidel do výšky 3,2m (limit podjezdu pod tratí ČD) pro příjezd i odjezd zásadně Gočárovy třídy (západním směrem, na Pražskou třídu a dále z města – jedná se zejména o etapu menšího rozsahu prací – bourání). Jedná se zde při vyjíždění o pravé odbočení z plochy Koruna nebo Zamenhofovy jih do Gočárovy (v případě návratu potom o levé odbočení z Gočárovy do prostoru Koruna). Tato trasa byla projednána pro odvoz materiálu z demolic. V případě nasazení vyšších vozidel nad 3,2m bude doprava řešena Gočárovou třídou směrem do středu města na městský okruh a opět ven z města. Bude se jednat o pravé odbočení z prostoru Koruna do Puškinovy ulice a dále do Gočárovy směrem k městskému okruhu; zpětně z Gočárovy budou vozidla odbočovat doprava do Puškinovy a z ní doleva do prostoru Koruna. Na všech výjezdech budou v obrysu staveniště připraveny plochy a prostředky pro očištění vozidel, navíc bude kontinuálně prováděno čištění dotčené části Puškinovy a Gočárovy třídy. V případě průjezdu podjezdem do Kuklen budou na výjezdu ze stavby a na vjezdu na stavbu osazeny kontrolní kovové rámy vnějšího profilu vozidel. Pro vozidla s větší světlou výškou než 3,2m budou příjezdové a odjezdové trasy vedeny po okruhu, přednostně mimo střed města. Po celou dobu výstavby bude zajištěn příjezd vozidel České pošty a rezidentů do prostoru Zamenhofova sever; etapovitě úpravami v prostoru podél Drahstavu a chráněnou cestou po stropní desce nad 1. PP stavby AUPARK.                   zajištění vody a energií Ze zdrojového místa nově zřízené dočasné skružové vodoměrné šachty na stávající vodovodní přípojce objektu Celnice (v majetku VAK HK). Šachta bude osazena do zatravněné plochy mezi stávajícím chodníkem a živičnou komunikací (ul. Zamenhofova). Rozvody pro potřeby stavby budou řešeny hadicemi a přesouvány dle potřeby a postupné realizace stavby, vše vedeno po pozemcích stavby. Po provedení přeložky vodovodního řadu DN 150 v ul. Zamenhofova budou na tomto novém řadu vysazeny nové odbočky pro vodovodní přípojky navrhovaného záměru. Na těchto odbočkách budou osazeny dočasné vodoměrné šachty pro staveništní odběry. Původní dočasná vodoměrná šachta na bývalé přípojce Celnice se po provedení přeložky vodovodního řadu DN 150 zruší. Ze stávající TS 1288 bude realizováno napojení ZS na elektro po pozemku stavby. Přívodní vedení od distribučního rozvaděče umístěného v TS k elektroměrovému rozvaděči a elektroměrového rozvaděče, který bude umístěn v blízkosti TS. Připojení krátkodobého odběru na el. energii bude provedeno z volných sad v distribučním rozvaděči NN.                   etapizace výstavby V dokumentaci pro územní řízení je stanoveno, že etapizace výstavby není předpokládaná  a to z hlediska ukončení a uvedení do provozu logických jednotlivých částí (v navržené podobě novostavby se funkčnost dílčích stavebních objektů vzájemně podmiňuje; PAD zajišťuje část kapacity pro řešení dopravy v klidu a pokrývá deficit v zájmovém území, řeší chráněnou únikovou cestu z MFC, ale současně je připojen ze strojoven technického vybavení, umístěných v MFC, Nová Zamenhofova zajišťuje nejen funkci MK, ale i připojení Monobloku centra AUPARK) – AUPARK bude uveden do provozu v jednom termínu a jako jeden celek. Určitá technická etapizace je však uvažována ve fázi realizace stavby – zde jsou důvodem zejména omezení v území z hlediska možnosti vedení dopravních tras po dobu stavby, a také požadavky na zachování nebo zajištění náhradních dopravních vazeb v území po dobu realizace stavby.   Co se týká požadavku na předložení POV v územním řízení, stavební úřad pouze konstatuje, že tato povinnost žadatele vyplývá z ustanovení vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb v příloze č. 1, a to pro dokumentaci ke stavebnímu řízení, kdy: Projektová dokumentace obsahuje části: A. Průvodní zpráva B. Souhrnná technická zpráva C. Situace stavby D. Dokladová část E. Zásady organizace výstavby F. Dokumentace objektů Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až F členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. část  A. Průvodní zpráva (mimo jiné) písm. g) věcné a časové vazby stavby na související a podmiňující stavby a jiná opatření v dotčeném území, část  E. Zásady organizace výstavby 1. Technická zpráva a) informace o rozsahu a stavu staveniště, předpokládané úpravy staveniště, jeho oplocení, trvalé deponie a mezideponie, příjezdy a přístupy na staveniště, b) významné sítě technické infrastruktury, c) napojení staveniště na zdroje vody, elektřiny, odvodnění staveniště apod., d) úpravy z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví třetích osob, včetně nutných úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, e) uspořádání a bezpečnost staveniště z hlediska ochrany veřejných zájmů, f) řešení zařízení staveniště včetně využití nových a stávajících objektů, g) popis staveb zařízení staveniště vyžadujících ohlášení, h) stanovení podmínek pro provádění stavby z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví, plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, 3) i) podmínky pro ochranu životního prostředí při výstavbě, j) orientační lhůty výstavby a přehled rozhodujících dílčích termínů.   K námitce v části rušení parkovacích stání stavební úřad konstatuje, že přestože vlastník pozemku dal souhlas s realizací záměru bez podmínek ve vazbě na náhradu parkovacích stání, stavební úřad nahlédnutím do archivu zjišťoval, zda plocha, která je dnes využívaná pro parkování, nebyla v minulosti povolena jako veřejné parkoviště, či parkoviště povolené přímo k danému účelu. Větší část směrem k Puškinově ulici byla naposledy zkolaudována jako autobusové nádraží, kde parkování osobních či jiných vozidel bylo nepřípustné. To, že po zrušení tohoto autobusového nádraží je tato plocha defakto s tichým souhlasem vlastníka používána pro parkování vozidel ještě neznamená, že stavební úřad nařídí žadateli jejich náhradu. Co se týká parkovacích míst směrem k ulici Zamenhofova, tato nebyla nikdy zřizována účelově pro konkrétní stavby. Jejich přechodným zrušením není tedy povinností žadatele tato nahradit jinde. Záleží pouze na vlastníkovi tohoto pozemku, zda chce tato místa po dobu výstavby od žadatele tato místa nahradit na jiném místě. Stavební úřad tedy požádal vlastníka pozemku o stanovisko k této problematice. Statutární město Hradec Králové svým stanoviskem ze dne 11. 10. 2011 sdělilo, že náhradní parkovací stání po dobu výstavby nepožaduje. Tato stání nemůže stavební úřad ze své vůle požadovat nahradit jinde. Tato stání není ani možné z pohledu stavebního zákona a tudíž nařízením stavebního úřadu nahrazovat v současném rozsahu v nové stavbě – nebyla nikdy povolena, a ta co povolena byla, v navrženém parkovacím domě budou nahrazena. Následně – po dokončení stavby – záměr obsahuje počty 415 odstavných a parkovacích stání jako deficit parkovacích míst v území a 560 odstavných a parkovacích stání jako kapacitu parkoviště P+R; záměr tedy v řešeném území rušených 360 odstavných a parkovacích stání (až potencionálně 400 )  nahrazuje  975 odstavných a parkovacích stání (jedná se o nárůst na 234 % původního počtu).   Stavební úřad tuto námitku posoudil a došel k závěru, že námitce nelze vyhovět, a proto byla zamítnuta.“             Neodpovídá tedy rozhodně skutečnosti, že uvedeným otázkám nebyla věnována pozornost, že by byly správními orgány ignorovány. Je tomu totiž právě naopak. Daným otázkám byla věnována velmi podrobná pozornost, a to s popisem těch částí dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, v nichž je na dané otázky (námitky) odpověď. Žalobce přesto tvrdí, že nebyla vyřešena organizace výstavby, aniž by však uvedl jeden jediný důvod, o který se přitom opírá, respektive, v čem spatřuje nesprávnost závěrů stavebního úřadu. K námitce ohledně zachování stávajících parkovacích ploch se krajský soud vyjádřil již výše. Námitku ohledně parkovacích ploch žalobce opakuje i v 10. žalobním bodu. Stavební úřad se s těmito námitkami vypořádal na stranách 210 a 211 a krajský soud má rovněž tyto žalobní námitky za neodůvodněné S jejich řešením orgány veřejné správy zúčastněnými na řízení se plně ztotožňuje.             Podle 11. žalobního bodu nemá stavba AUPARKU řádně vyřešenou požární bezpečnost, když je v rozporu s § 8 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 268/2009 Sb. Stavební úřad se námitkami v něm uvedenými zabýval na straně 211 a 212. Žalobce s jeho závěry nepolemizuje, stejně tak se nevyjádřil v žalobě k odůvodnění této námitky v rozhodnutí žalovaného. Ten k ní uvedl na straně č. 25 a 26 žalovaného rozhodnutí následující:   „Odvolací orgán přezkoumáním dále k obsahu odvolání F. K. ze dne 26. 3. 2012 zjistil, že ve spise jsou založena souhlasná závazná stanoviska Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje č.j.: HSHK-1617/OP-2010/b ze dne 29. 11. 2010, č.j.: HSHK-21/OP-2010/b ze dne 5. 1. 2011, č.j.: HSHK-531/OP-2011/b ze dne 2. 5. 2011 a č.j.: HSHK-974/OP-2011/b ze dne 28. 7. 2011.   Odvolací orgán podle § 149 odst. 4 správního řádu si svým opatřením zn.: 7725/UP/2012 ze dne 3. 7. 2012 od Ministerstva vnitra – generálního ředitelství HZS ČR, které je nadřízeným správním orgánem hasičským záchranným sborům, vyžádal potvrzení nebo změnu zmíněného závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje.   Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky svým stanoviskem Č. j. MV- 80695-3/PO-PRE-2012 ze dne 23. 7. 2012 uvedená závazná stanoviska Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje potvrdilo s následujícím odůvodněním. K námitce týkající se názoru, že navrhovaná stavba je v rozporu s § 8 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 268/2009 Sb., neboť nemá řádně řešenou požární bezpečnost (např. podle požárních předpisů chráněná úniková cesta z MFC nesmí vést přes PAD), Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky sděluje, že z obsahu požárně bezpečnostního řešení včetně doplňků č. 1 – 3 (zpracovatel KRASO, požárně technický servis s.r.o., Bellušova 1864, Praha 5), resp. ze Souhrnné technické zprávy, kap. 4 Zásady zajištění požární ochrany vyplývá, že technické podmínky požární ochrany byly posouzeny dle právních předpisů (§ 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb., vyhláška č. 23/2008 Sb.) a dle českých technických norem (např. ČSN 73 0802, ČSN 73 0804, ČSN 73 0831, ČSN 73 0873, ČSN 73 0875); výše uvedenými právními předpisy požadované technické podmínky pro umístění stavby byly posouzeny, tj. odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečné prostory (včetně grafického vyznačení), zdroje požární vody, přístupové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením; v předložených podkladech je informace o zásadách pro dimenzování únikových cest s tím, že evakuace osob bude zajištěna z navržených objektů multifunkčního centra (MFC) a parkovacího domu (PAD) nechráněnými únikovými cestami (minimálně 2 směry úniku) a chráněnými únikovými cestami typu B; pro umístění stavby je tato informace dostačující.“             Vzhledem k uvedenému nemá krajský soud sebemenší důvod pochybovat o tom, že zájmům požární ochrany byla v dané věci (v proběhlém územním řízení) věnována dostatečná pozornost. K záměru stavby AUPARKU se totiž z tohoto pohledu souhlasně vyjádřily k tomu příslušné orgány veřejné správy.             Ve 12., 13. a 15. žalobním bodu žalobce opět zopakoval námitky, které již uplatnil v řízení před prvoinstančním správním orgánem a poté znovu v odvolacím řízení, a to v podstatě s pouhým doplněním, že nesouhlasí se způsobem, jakým stavební úřad o jeho námitce rozhodl. Proto je také „opakoval“ a uplatňoval tak své zájmy v podobě, jako kdyby o nich ještě ani nebylo rozhodnuto. Uvedeným způsobem postupoval i v žalobě, když ta je svým obsahem v naprosté většině opět pouhým opakováním „prvotního názoru“ žalobce na danou věc. Uplatňoval-li však žalobce nesouhlas se způsobem vyřízení svých námitek, bylo třeba se skutečným „způsobem vyřízení námitek žalobce“ zabývat. Stejně jako u předchozích žalobních bodů, tak i zde krajský soud zjistil, že se jimi stavební úřad zabýval velmi podrobným způsobem a na základě toho také své rozhodnutí řádně odůvodnil. S námitkami ze žalobního bodu 12. (škodliviny v ovzduší) se stavební úřad vypořádal na stranách 212 až 213 svého rozhodnutí, s námitkami ze žalobního bodu 13.  (hluk) se stavební úřad vypořádal na stranách 216 až 218 svého rozhodnutí, s námitkami ze žalobního bodu 15. (nedostatečná ochrana před nepříznivými účinky hluku, nedostatečná ochrana ovzduší/chybějící EIA, negativní zhodnocení vlivu stavby na dopravní situaci, škodliviny v ovzduší) se stavební úřad vypořádal na stranách 246 až 248 svého rozhodnutí. Žalovaný shledal způsob vyřízení námitek žalobce za věcně správný.  Opíral se přitom o stanoviska orgánů veřejné správy odpovědných za ochranu veřejných zájmů v uvedených oblastech.             Jednak jde o souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2011, č.j.: S-KHSHK 1352/2011/2HOK.HK/td, doplněné souhlasným závazným stanoviskem ze dne 19. 5. 2011, č.j.: S-KHSHK 1352/2011/4HOK.HK/Td, tedy orgánu, který je  podle § 82 odst. 2 písm. i) a  ve spojení s § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), dotčeným správním úřadem na úseku ochrany veřejného zdraví. Žalovaný jako odvolací orgán postupoval podle § 149 odst. 4 správního řádu a svým opatřením ze dne 7. 6. 2012,  zn.: 7725/UP/2012,  si od Ministerstva zdravotnictví České republiky, které je podle § 80 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. nadřízeným správním orgánem krajským hygienickým stanicím, vyžádal potvrzení nebo změnu uvedeného závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje.             Ministerstvo zdravotnictví svým stanoviskem ze dne 22. 8. 2012,  č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012, podle § 149 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 80 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. potvrdilo shora uvedená závazná stanoviska Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje,  k projektové dokumentaci pro územní řízení na stavbu stavby Aupark. Žalovaný k tomu v odůvodnění žalovaného rozhodnutí dále na straně 21 uvedl následující:   „Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 k tomu uvedlo, že KHS jako dotčený orgán státní správy posoudila žádost HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o. ze dne 14. 1. 2011 o vydání závazného stanoviska k projektové dokumentaci k územnímu řízení na stavbu „Aupark Koruna Hradec Králové“ ve smyslu § 77 zákona č. 258/2000 Sb. a § 4 odst. 2) stavebního zákona a vydala dne 20. 1. 2011 souhlasné závazné stanovisko č.j. S-KHSHK 1352/2011/2/HOK.HK/Td; v odůvodnění tohoto závazného stanoviska se uvádí, že předložené podklady jsou v souladu se zájmy chráněnými orgánem ochrany veřejného zdraví; dne 12. 5. 2011 byla na KHS předložena žádost HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o. o vydání závazného stanoviska k projektové dokumentaci k územnímu řízení na stavbu „Aupark Koruna Hradec Králové – změna č. 2“; změna č. 1 nebyla KHS předložena; KHS ve smyslu § 77 zákona č. 258/2000 Sb. a § 4 odst. 2) stavebního zákona vydala dne 19. 5. 2011 souhlasné závazné stanovisko č.j. S-KHSHK 1352/2011/4/HOK.HK/Td; v odůvodnění tohoto závazného stanoviska se uvádí, že předložené podklady jsou v souladu se zájmy chráněnými orgánem ochrany veřejného zdraví; projektová dokumentace k územnímu řízení na stavbu „Aupark Koruna Hradec Králové“, předložená KHS dne 14. 1. 2011, řešila multifunkční centrum, kde v 1.P.P. byly navrženy garáže pro osobní automobily, technické zázemí objektu a strojovny. V 1. až 3. N.P. byly navrženy plochy pro obchody a služby, stravovací provozy a zábavu, ve 4. N.P. plochy pro administrativu (kanceláře) a v 5. a 6. N.P. bylo navrženo 8 bytových jednotek; venkovní parkovací stání byla navržena na střeše přemostění Zamenhofovy ulice; k této projektové dokumentaci vydala KHS dne 20. 1. 2011 souhlasné závazné stanovisko č.j. S-KHSHK 1352/2011/2/HOK.HK/Td; projektová dokumentace k územnímu řízení na stavbu „Aupark Koruna Hradec Králové – změna č. 2.“, předložená KHS dne 12. 5. 2011, řešila změnu způsobu přemostění Zamenhofovy ulice z původního plného přemostění na pouhé částečné, čímž došlo ke zmenšení navrhovaných obchodních ploch ve 2. a 3. N.P; k této projektové dokumentaci KHS vydala dne 19. 5. 2011 souhlasné závazné stanovisko č.j. S-KHSHK 1352/2011/4/HOK.HK/Td.   Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 dále k jednotlivým námitkám uvedlo následující. K námitce týkající se názoru, že „měření hluku, na které úřad odkazuje, bylo prováděno v budově na volném prostranství, která má těsná nová okna – to např. základní škola a jiné domy nemají, MZ sděluje, že součástí celého spisu je zmiňováno pouze měření hluku pro účely ověření výpočtového modelu, které provedl Zdravotní ústav se sídlem v Pardubicích v roce 2008; z protokolu o zkoušce č. 4204/H-40/DK/08 vyplývá, že měření bylo provedeno v chráněném venkovním prostoru bytových domů v ul. Gočárova tř. č.p. 52 a 53 a Puškinova č.p. 11 a bylo zaměřeno na hluk z dopravy po Gočárově třídě; výsledné hodnoty ekvivalentní hladiny akustického tlaku A byly pro denní dobu LAeq,16h = 60,2 až 64,8 dB a pro noční dobu LAeq,8h = 53,6 až 57,7 dB; měření bylo podkladem pro hlukovou studii „Parkovací dům a multifunkční společenské centrum Koruna Hradec Králové“ ze srpna roku 2009, autor Ing. L. S.; tato hluková studie byla podkladem pro hodnocení vlivů na veřejné zdraví „Parkovací dům obchodně společenského centra Koruna Hradec Králové“, které zpracovala RNDr. I. D. rovněž v srpnu roku 2009; měření bylo provedeno akreditovanou laboratoří a vyhodnoceno k chráněnému venkovnímu prostoru staveb, který byl reprezentativní pro obytnou zástavbu v této lokalitě, zcela v souladu s § 30 zákona č. 258/2000 Sb., nařízením vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, platném v době posuzování (dále jen „nařízení vlády“), a podle platných metodik, tj. podle metodického návodu hlavního hygienika ČR pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí č.j. HEM-300-11.12.01-34065 ze dne 11. 12. 2001.   K další námitce týkající se doložení souhlasu jednotlivých vlastníků okolních domů v případě překročení hygienických limitů hluku pro chráněné venkovní i vnitřní prostory Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že k souhlasu vlastníků domů s realizací protihlukových opatření na jejich objektech není oprávněn se vyjadřovat; k překračování hygienických limitů pak MZ uvádí, že z výše citované hlukové studie vyplývá, že ve stávající situaci jsou hodnoty pro denní dobu LAeq,16h v rozmezí 57,7 až 65,0 dB a pro noční dobu LAeq,8h v rozmezí 53,2 až 58,5 dB; po realizaci záměru jsou očekávány hodnoty LAeq,16h v rozmezí 53,2 až 66,0 dB a LAeq,8h v rozmezí 44,7 až 57,4 dB; očekávaná změna akustické situace provozem navrhované stavby, kdy stále bude dominantním zdrojem hluku v posuzované lokalitě hluk ze silniční dopravy, se oproti stávajícímu stavu pohybuje v rámci nejistoty posouzení akustické situace výpočtem; na základě výpočtu hluku ze silniční dopravy pro rok 2000 (autor Ing. S.) a jeho porovnáním s očekávanou akustickou situací po realizaci záměru je v posuzované lokalitě možné přiznat korekci na starou hlukovou zátěž v souladu s nařízením vlády, tj. LAeq,16h až na hodnotu 66,6 dB LAeq,8h až na hodnotu 57,7 dB, protože nedojde k prokazatelnému navýšení této hlučnosti, resp. prokazatelné změně akustické situace; překračování hygienických limitů hluku v posuzované lokalitě tedy hluková studie neočekává.   V další námitce je namítáno, že nebylo provedeno hodnocení hluku podle platné právní úpravy, tj. nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále i „nařízení vlády č. 272/2011 Sb.“), které k 1. 11. 2011 zcela nahradilo nařízení vlády č. 148/2006 Sb.; k této námitce Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že výše uvedená hluková studie z roku 2009 je hodnocena podle nařízení vlády č. 148/2006 Sb. platném v době jejího posouzení KHS, tj. dne 20. 1. 2011, se závěrem, že předložené podklady jsou v souladu se zájmy chráněnými orgánem ochrany veřejného zdraví; nařízení vlády č. 272/2011 Sb. nemění hygienické limity, a proto není nutné hlukovou studii přepracovávat; hluková studie, která bude KHS předložena v dalším stupni, tj. v rámci projektové dokumentace ke stavebnímu povolení, již musí být hodnocena podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb.   K námitce týkající se nezohlednění plánovaného dokončení dálnice D11 v hlukové studii, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že v rámci posuzování vlivů stavby na veřejné zdraví je relevantní posouzení blízkého okolí, které je předmětným záměrem bezprostředně ovlivněno; požadavek na posouzení vlivu dokončení dálnice D11, resp. doplnění komplexní analýzy všech dopadů stavby dálnice na okolí navrhované stavby je irelevantní, protože nelze zavazovat předkladatele stavby Auparku Koruna Hradec Králové, která s dálnicí D11 nesouvisí, posouzením jejího vlivu na okolí.   K námitce týkající se hlukové studie z roku 2007 a oznámení z roku 2009 a názoru, že „normové hodnoty hluku jsou překročeny již v současné době bez realizace stavby“ a že v oznámení je uvedeno, že: „ … nárůst dopravního zatížení bude mít přímý vliv na další zvýšení dnes již nevyhovujících hlukových parametrů na fasádách existující zástavby“, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že KHS vycházela z podkladů, které jí byly předloženy, kdy součástí oznámení byla studie z roku 2009 (specifikace viz výše), a že hygienické limity hluku nejsou překračovány (rovněž viz výše); součástí oznámení je rovněž výše uvedené hodnocení vlivů na veřejné zdraví, na jehož straně č. 31 je uvedeno následující: „akustická situace v území se po zprovoznění parkovacího domu a multifunkčního centra oproti současnosti změní nevýznamně, a to v zaznamenatelné míře pouze v denní době; záměr významně nenavýší riziko z hluku pro obyvatele okolní zástavby“.   K opakované námitce týkající se názoru, že lokalita je nadlimitně zatížena, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 s ohledem na posouzení celé situace již z výše zmíněných podkladů uvedlo, že KHS zcela v souladu se svými pravomocemi a v souladu s platnými právními předpisy posoudila lokalitu jako odpovídající pro uplatnění korekce na starou hlukovou zátěž ze silniční dopravy podle nařízení vlády, a tato na základě předložených podkladů nebyla odejmuta.   K námitce, že KHS neřešila hluk komplexně a odvolatelé požadují, aby stavebník předložil hlukovou studii, která se bude zabývat hlukem komplexně z celého navrhovaného záměru, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že hluková studie Ing. S. z roku 2009, kterou měla KHS k dispozici pro účely posouzení v rámci oznámení, je pro daný účel plně dostačující a hodnotí hluk komplexně; tato studie je zpracována standardním způsobem, vyhodnocuje vliv jak stacionárních zdrojů hluku, tak zdrojů hluku ze silniční dopravy; jak již je výše uvedeno, KHS bude v rámci dalšího stupně posuzování dokumentace ke stavebnímu řízení požadovat aktualizovanou studii se zahrnutím již konkrétních stacionárních zdrojů, které musí být v projektové dokumentaci, na rozdíl od projektové dokumentace k územnímu řízení, specifikovány.   K opakované námitce týkající se hlukové studie z roku 2007, která není blíže upřesněna, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že KHS měla k dispozici hlukovou studii z roku 2009, která je opakovaně citována výše; z výše uvedených důvodů je rovněž irelevantní napadání studie hodnocení zdravotních rizik MUDr. B. H. z března 2008, která nebyla KHS předložena (ani není součástí spisu – pozn. odvolacího orgánu) a k této studii se KHS nevyjadřovala.   K názoru, že KHS posuzovala pouze očekávanou hlukovou situaci v chráněném venkovním prostoru staveb a nikoli ve vnitřním chráněném prostoru staveb, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že se jedná o standardní postup, který je v souladu jak s metodickým návodem hlavního hygienika ČR pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí č.j. HEM-300-11.12.01-34065 ze dne 11. 12. 2001, tak s ČSN ISO 1996-2 Akustika – Popis měření a posuzování hluku prostředí – Část 2: Určování hladin prostředí; je-li neprůzvučnost obvodového pláště budov v souladu s ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky, a zároveň nedochází k překračování hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru těchto budov, lze očekávat, že nebudou překračovány hygienické limity ani v chráněném vnitřním prostoru staveb; požadavek na měření hluku v chráněném vnitřním prostoru staveb je tedy v případě plánovaných zdrojů hluku záměru a očekávané expozici obytných budov irelevantní.   K námitce týkající se „absurdního údaje“ ve stanovisku KHS, že v noční době je stávající hluková zátěž vyšší, než bude po realizaci záměru, Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 uvedlo, že ani jedno z napadených závazných stanovisek takové tvrzení neobsahuje.   Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 závěrem uvedlo, že KHS jako dotčený správní orgán vycházela při vydání závazných stanovisek k předmětné stavbě z předložených dokumentací k územnímu řízení; předložené podklady byly v souladu se zájmy chráněnými orgánem ochrany veřejného zdraví, jak je stanoveno především v zákoně č. 258/2000 Sb. a v nařízení vlády č. 148/2006 Sb., platném v době posouzení; KHS posoudila vliv záměru jako zdroje hluku komplexně, a to nejen z předložených podkladů, ale i na základě poznatků doposud shromážděných KHS o dané lokalitě v rámci její vlastní úřední činnosti. Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém stanovisku č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012 ze dne 22. 8. 2012 na základě všech shora popsaných skutečností konstatovalo, že KHS v dané věci postupovala správně a podle § 149 odst. 4 správního řádu napadená závazná stanoviska č.j.: S-KHSHK 1352/2011/2HOK.HK/td ze dne 20. 1. 2011 a č.j. S-KHSHK 1352/2011/4/HOK.HK/Td ze dne 19. 5. 2011, vydaná Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, potvrdilo.“            Žalobce správnost stanoviska Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 22. 8. 2012, č.j.: 21398/2012-OVZ-32.3.-1.8.2012, nikterak nezpochybňoval, respektive je v žalobě vůbec nezmínil, jako kdyby ani nebylo. Ono ovšem existuje a dlužno si uvědomit, že jde o stanovisko ústředního orgánu státní správy, které má vzhledem k tomu odpovídající váhu. Pracovníci stavebních úřadů, včetně žalovaného, ani soudci pak jednak nejsou žádnými vševědoucími lidmi, aby mohli sami řešit námitky, týkající se veřejného zdraví, ale zejména k tomu nemají žádnou pravomoc. Proto musí vycházet na tomto úseku ze stanovisek orgánů k tomu příslušných, jako správně učinili i v dané věc, přičemž nebyla zjištěna oprávněnost žalobcových námitek.  Soulad stavby AUPARKU s požadavky na hluk, imisní koncentraci škodlivin a veřejné zdraví žalovaný odůvodnil dále na straně 10. žalovaného rozhodnutí. Krajský soud je přesvědčen o tom, že se oba orgány veřejné správy velice podrobně vypořádaly s námitkami žalobce a že k nim není cokoli dodávat.             Ve 14. žalobním bodu žalobce namítal, že v podkladech územního rozhodnutí chybí povolení ke kácení všech stromů, jež jsou stavbou AUPARKU dotčeny. Žalovaný se vyrovnal s touto námitkou na straně 6 žalovaného rozhodnutí, stavební úřad pak na straně 224 svého rozhodnutí, přičemž k ní uvedl následující:             „Námitka v části kolize počtu stromů určené ke kácení stromů nespadá do řízení o umístění stavby. Stejně tak, jako probíhá řízení o umístění stavby, probíhá i samostatné řízení o povolení kácení stromů. Přesný rozsah je tedy přesně specifikován v dokumentaci pro řízení o povolení kácení stromů rostoucí mimo les. Pokud má namítající pochybnosti o počtu uváděných stromů ke kácení, bylo nutné tuto svoji námitku uplatňovat v řízení vedeném na odboru životního prostředí Magistrátu města Hradec Králové. Odbor životního prostředí Magistrátu města Hradec Králové vydal pod zn: MMHK/061933/2011 zp2/mrk dne 29. 4. 2011 rozhodnutí o kácení dřevin rostoucích mimo les pro tento projednávaný záměr. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak zřetelné, že oznámení zahájení řízení bylo tímto odborem vydáno dne 8. 3. 2011 pod zn. 37575/2011 a dále i to, že proti navrhovanému kácení stromů, tedy i namítající kolizi nebyly uplatněny žádné námitky či připomínky. Namítající v této námitce ignoruje skutečnost, že jeden ze stromů, pro které je navrženo kácení v souvislosti se stavbou, nedosahuje parametrů, které by zakládaly povinnost vydávat pro jeho kácení rozhodnutí o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les. Toto povolení je naopak vydáno pro všechny dřeviny, u kterých to legislativa vyžaduje   Stavební úřad tuto námitku posoudil a došel k závěru, že námitce nelze vyhovět, a proto byla zamítnuta.“            Krajský soud se s důvody rozhodnutí o této námitce plně ztotožňuje s tím, že územní rozhodnutí je nepochybně vážným, ale stále jenom záměrem do budoucna, který se nakonec nemusí ani uskutečnit. Jde o jakousi vizi a bylo by naopak proti smyslu ochrany přírody a krajiny, aby již před vydáním územního rozhodnutí muselo být vydáno rozhodnutí o povolení stromů. Mohlo by se totiž stát, ať již náhodou či úmyslně, že by nakonec docházelo ke kácení stromů pro účel, který by se ani neuskutečnil. Krajský soud je proto toho názoru, že vážný zájem na vydání povolení pro pokácení dřevin spočívající v plánované výstavbě je dán teprve v okamžiku, kdy nejen nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění stavby, ale je podána žádost o vydání stavebního povolení.             V 16. žalobním bodu se žalobce vrací k problematice dopravního řešení  v daném místě, včetně dopravy v klidu. Připouští, že vše normově vyšlo, podle něho však jen s ohledem na „upravená vstupní data“. Jak stavební úřad, tak žalovaný se těmito otázkami velmi podrobně zabývali. Právě k nim žalovaný zdůraznil, že s navrženým dopravním řešením vyslovily souhlas dotčené orgány státní správy (odbor dopravy Magistrátu města Hradec Králové, jako příslušný silniční správní orgán a jeho nadřízený správní orgán – odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje). Jak žalovaný na straně 27 svého rozhodnutí konstatoval, odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje přezkoumal správnost stanovisek silničního správního orgánu a zjistil, že „silniční správní úřad vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu u dopravně zatížené křižovatky, nechal zpracovat i přes zpracované dopravně – inženýrské posouzení připojení navrhované stavby na ostatní komunikace bezpečnostní audit dopravního napojení stavby do navrhovaného systému dopravy OK Koruna, ač to nebylo zákonnou povinností; výsledky a doporučení tohoto bezpečnostního auditu byly zapracovány do PD stavby; v upřesnění závazného stanoviska ze dne 31. 10. 2011 byla doplněna zpráva o koncepci zásobování, s níž silniční správní úřad vyslovil souhlas“.             Uvedeným otázkám tak byla věnována patřičná pozornost, a to i ve vazbě na  navazující stavbu „Okružní křižovatky U Koruny“, která byla povolena jako samostatná stavba v sousedství. A jak žalovaný dále uvedl,  „výkres „dopravní řešení Zamenhofova – multifunkční a parkovací dům AUPARK“ vypracovaný v měřítku 1 : 200 Ing. Petrem Hájkem, autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby (ČKAIT 0009661), který je součástí výše uvedené dokumentace stavby k územnímu řízení, navazuje na výkres „situace stavby okružní křižovatka U Koruny v Hradci Králové vypracovaný v měřítku 1 : 250 a označený doložkou Magistrátu města Hradec Králové, odboru dopravy s tím, že projektová dokumentace byla ověřena ve stavebním řízení a je podkladem pro provedení stavby podle stavebního povolení č.j.: MMHK/224 741/2010 OD1/Kub. Porovnáním těchto dvou výkresů bylo dále zjištěno, že rozhraní staveb, tj. stavby AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům a stavby Okružní křižovatka U Koruny v Hradci Králové, je v místě komunikace ulice Zamenhofova, a to v její jižní části, resp. styková křižovatka ulic Zamenhofova a Gočárova je součástí již sousední stavby Okružní křižovatka U Koruny v Hradci Králové. Tuto skutečnost, tedy že povolení užívání stavby AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům je podmíněno povolením užívání stavby Okružní křižovatka U Koruny v Hradci Králové, stavební úřad stanovil v podmínce č. 8 výroku II. rozhodnutí zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011 ze dne 2. 3. 2012.“ Žalobce konkrétní nesprávnost stanovisek žalovaného, respektive stavebního úřadu, k otázkám intenzity dopravy v daném prostoru nejen nerozporuje, ale především nedokládá. Oba uvedené správní orgány, do jejichž pravomoci náleží ochrana společenských zájmů na úseku dopravy, přitom vycházely ze stejných podkladů, jež byly materiálním podkladem vydaného územního rozhodnutí.             V 17. žalobním bodu žalobce v podstatě již jen shrnul (zopakoval) své dosavadní námitky proti zamýšlenému záměru. Se všemi z nich se ale jak stavební úřad, tak žalovaný, vypořádal zákonným způsobem v odůvodněních svých rozhodnutí, jak ostatně krajský soud rozvedl výše. Dlužno přitom poznamenat, že byly přezkoumány všechny žalobcovy námitky, bez ohledu na polemiku ze strany žadatele o územní rozhodnutí, zda k uplatnění té které námitky byl žalobce vůbec legitimován. Žadatel o uzemní rozhodnutí přitom zjevně vycházel z předpokladu, že s námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, je správní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, tj. pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem (viz zejména § 1 až § 3 citovaného zákona). Tomu krajský soud rozumí, neboť stavbou AUPARKU nemůže být snížena nebo změněna estetická a přírodní hodnota krajinného rázu, nebudou dotčeny významné krajinné prvky, kulturní dominanty krajiny či vztahy v krajině. Jde totiž o lokalitu uvnitř městské zástavby, v rozšířeném centru města, u nádraží, které má proto z hlediska krajinného rázu hodnotu nulovou. Záměr je přitom v souladu se stanovisky orgánů hájících zájmy životního prostředí.             Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí na pozadí prvoinstančního správního rozhodnutí, neboť obě tvoří jeden celek. Jejich závěry přitom převzal, neboť je přesvědčen o tom, že jak stavební úřad, tak žalovaný se velice podrobně vypořádali s námitkami žalobce. Svědčí o tom zvláště odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, z něhož je zřejmý odpovědný přístup k věci a snaha vyřešit jí úplně a v souladu s právními předpisy. Odrazem toho je koneckonců i rozsah prvoinstančního správního rozhodnutí (územního rozhodnutí, které čítá celkem 277 stran, přičemž konkrétních výtek žalobce proti němu bylo pomálu). Odvolání proti němu bylo vlastně jen opakováním námitek uplatněných v průběhu územního řízení. A krajský soud se s argumentací orgánů veřejné správy zúčastněných na řízení  plně ztotožnil, proto na ni i plně odkazuje, neboť jinak by musel jen jinými slovy říkat totéž.             V 18. žalobním bodu vznesl žalobce námitky podjatosti osob zúčastněných na vydání přezkoumávaného rozhodnutí. K tomu třeba předně poznamenat, že uvedené námitky žalobce uplatnil poprvé ve svém podání ze dne 15. 11. 2012, doručeném žalovanému dne 19. 11. 2012, a to spolu s vyjádřením k podkladům přezkoumávaného rozhodnutí. Tedy v podstatě na samém konci odvolacího řízení.   Uvedl v nich, že má „vážné podezření, že jak Město Hradec Králové, tak Královéhradecký kraj nejednají ve věci žadatele HB Reavis nestranně, resp. že v řízení mohou nadržovat HB Reavis. Jak město, tak kraj totiž obdrželi od HB Reavis Group CZ grant ve výši 500.000,- Kč. Tento grant má politickou podporu jak města, tak kraje, výslovně jej podpořila náměstkyně hradeckého primátora A. M., tak náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor Josef Táborský, který nad grantem převzal záštitu.“ Toto tvrzení dokládal informací z webové stránkyžadatele. Dále odkazoval na úřední záznam ze dne 7.8.2012, z něhož prý vyplynulo, „že úředníky kraje tohoto dne navštívili zástupci HB Reavis a vysvětlili jim, že HB Reavis Group CZ (sponzor města a kraje, jak je uvedeno výše) je firmou, která stojí za projektem Aupark Hradec Králové. Takové jednání s úředníky považujeme za nestandardní a nepřípustné ovlivňování.“             Vzhledem k tomu žalobce namítal podjatost hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka J. T. a dále všech podřízených úředníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelem krajského úřadu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy, konče. Ze stejného důvodu namítal podjatost primátora města Hradec Králové a jeho náměstkyně A. M., a dále všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové, tajemníkem magistrátu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za magistrát jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče.                 Žalovaný se s těmito námitkami vypořádal usnesením ze dne 27. 11. 2012, zn. 7725/UP/2012, v němž rozhodl, že Ing. J. S., referentka oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, není vyloučena z projednávání a rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011. Jmenovaná vystupovala v dané věci jako oprávněná úřední osoba, přičemž o její nepodjatosti rozhodla Dr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, jako její příslušná představená podle § 14 odst. 2 správního řádu.            Z obsahu uvedeného usnesení je zřejmé, že se žalovaný zabýval  otázkou, vůči kterým osobám námitka podjatosti vlastně směřuje. Konstatoval přitom, že institut podjatosti lze uplatnit pouze ve správních řízeních, takže je vyloučeno vyslovit podjatost ve smyslu ustanovení § 14 správního řádu vůči představitelům samosprávy, tedy vůči hejtmanovi Královéhradeckého kraje a jeho náměstkovi.             Pokud jde o námitky podjatosti vůči ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, vedoucím odborů a dalším úředníkům, žalovaný správně konstatoval, že lze namítat podjatost pouze konkrétní úřední osoby bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, která je oprávněná k provádění úkonů správního orgánu v řízení podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřená k tomu vedoucím správního orgánu. Podmínkou k vyloučení je přitom pochybnost o nepodjatosti konkrétní úřední osoby se zřetelem k poměru k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, za současného prokázání (pozitivního nebo negativního) jejího zájmu na výsledku řízení. Dovozoval proto, že proti osobě stojící v čele správního orgánu může být námitka podjatosti relevantně uplatněna jen tehdy, pokud by se tato osoba podílela či alespoň mohla podílet na úkonech v konkrétním správním řízení, při jejichž provádění by mohla ovlivnit výsledek správního řízení. Takovou osobou bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu v dané věci, tedy v odvolacím řízení o odvoláních proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta, ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, byla Ing. J. S., referentka oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Jedině ta byla v daném řízení ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu oprávněnou úřední osobou. Právě proto bylo rozhodováno v souladu s § 14 odst. 2 správního řádu o námitce podjatosti směřující proti jmenované referentce oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, a to její představenou Dr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje.             Jedním z podkladů usnesení byl úřední záznam ze dne 26. 11. 2012 o tom,  že Ing. J. S. dle svého prohlášení se nezúčastnila řízení v téže věci na jiném stupni, není účastníkem řízení ve věci, svědkem ani znalcem, nemá na vyřízení věci žádný majetkový ani osobní zájem a takový zájem nemá ani osoba jí blízká, není v příbuzenském poměru k účastníkům uvedeného řízení a účastníky řízení blíže osobně nezná, žádného z účastníků řízení nezastupuje, není žádnému z účastníků řízení přímo pracovně podřízena, nemá k účastníkům nebo k jejich zástupcům důvěrně přátelský či zjevně nepřátelský poměr, nemá žádný jiný poměr k věci a k účastníkům řízení, který by mohl mít vliv na její nepodjatost. Nebyly zjištěny ani žádné důvody, z nichž by bylo možno dovodit, že Ing. J. S., referentka oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, by měla být vyloučena z rozhodování v dané věci.             K námitkám týkajícím se podjatosti primátora města Hradec Králové, jeho náměstků a všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové,  žalovaný uvedl, že z dikce ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu vyplývá, že účelem námitky podjatosti je vyloučit případně podjatou osobu z úkonů v řízení. Z toho dovodil, že námitka podjatosti musí předcházet rozhodnutí ve věci samé, neboť rozhodovat o podjatosti dodatečně správní řád  neumožňuje.             Na závěr usnesení byl žalobce poučen o možnosti podat proti němu odvolání. To nejen že neučinil, ale podle úředního záznamu, pořízeného Ing. Janou Svobodovou dne 30. 11. 2012, v 10:30 hodin, se osobně dostavivší se Ing. A. H. (člen výboru předmětného občanského sdružení) v kanceláři č. 4b-Na-418 krajského úřadu jménem žalobce (Občanského sdružení Pro Kukleny a Plačice) prohlásil, že „námitka podjatosti nesměřovala vůči Ing. J. S. a že ji nespatřuje podjatou.“             K tomu dlužno dodat, že žalobce spojoval možnou podjatost se zprávou ze dne 4. 10. 2012, případně ze dne 5. 9. 2012, o mimořádném příspěvku k financování investičních projektů pro neziskové organizace z Hradce Králové a okolí ve výši 500.000,-Kč ze strany společnosti HB REAVIS Group CZ (viz žalobcem přiložená informace). V ní uvedená obchodní společnost uvádí, že: „V Hradci Králové připravujeme jeden z našich projektů. Podpora místní komunity prostřednictvím neziskového sektoru je proto pro nás důležitá.“ A dodává se v ní, že: „Sociální grant má plnou podporu radnice i kraje“ a že náměstkyně hradeckého primátora A. M. k tomu uvedla, že: „Vítáme takovou aktivitu, která rozhodně není běžná a umožní realizaci projektů, které by jinak potřebné finance hledaly velmi složitě.“ Její slova měl potvrdit i náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor J. T.             K uvedenému posledně jmenovaný uvedl, že se nejednalo o podporu Královéhradeckého kraje, že osobní záštitu přebírá běžně nad různými akcemi zpravidla výchovného, sociálního, charitativního a podobného charakteru, které finančně podporuje Královéhradecký kraj. Pokud jde o podporu poskytovanou jiným poskytovatelem, tedy bez finanční podpory kraje, nepřipadá však forma jeho osobní záštity v úvahu, neboť by takový postup považoval za neetický. Nejednalo se o podporu obchodní společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ, s.r.o., poskytnutou firmou Královéhradeckému kraji a na tom, že tuto iniciativu podporující neziskovou sféru v sociální oblasti hodnotil verbálně kladně, nespatřoval nic zvláštního.            Téhož názoru je i krajský soud, když žalobcem zmiňovaný grant nebyl grantem, který by ze svých prostředků poskytoval Královéhradecký kraj a ten ani nebyl příjemcem těchto prostředků. Obecnou deklaraci souhlasu s tím, že někdo poskytne finanční prostředky do sociální sféry, nelze pak považovat ani v náznacích za možnou podjatost. Skutečnost, že bylo rozhodováno o podjatosti Ing. J. S. je zcela na místě, protože to byla právě ona, která vedla odvolací řízení a rozhodovala v něm žalovaným rozhodnutím. Žalobce rozhodně nemohl očekávat, že na základě jeho obecné námitky bude rozhodováno o možné podjatosti všech úředníků žalovaného, kterých je cca 400. Z týchž důvodů nebylo třeba rozhodovat ani o podjatosti Dr. J. Ř., zvláště když ona sama okolnosti svého možného vyloučení neshledala a nenamítal je ani žalobce. Neuváděl totiž vůči její osobě žádné konkrétní skutečnosti, které by tomu relevantním způsobem nasvědčovaly. A to ani z titulu tzv. „systémové podjatosti“, když stavba AUPARKU se neprojevila v průběhu svého projednávání před orgány veřejné správy za natolik významnou, aby se stala politickým tématem. Ostatně žalobce možnou podjatost Ing. J. S. nakonec vyloučil sám, a to prostřednictvím svého zástupce Ing. A. H.                                  Stejně jako není pravdivé tvrzení žalobce, že žalovaný spolu s městem Hradec Králové obdrželi od žadatele o územní rozhodnutí grant ve výši 500.000,-Kč, neodpovídá skutečnosti ani jeho tvrzení o obsahu úředního záznamu ze dne 7. 8. 2012. Ten totiž není o ničem jiném, než o záznamu o tom, že zástupci žadatele o územní rozhodnutí  obchodní společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ, s.r.o., nahlíželi do správního spisu věci se týkající.             V souvislosti s uvedeným grantem žalobce namítal i podjatost funkcionářů a úředníků na Magistrátu města Hradec Králové. Co bylo řečeno ve směru ke krajskému úřadu, platí i pro tento případ. A třeba přitom zdůraznit, že v době vydání prvoinstančního rozhodnutí, tedy dne  2. 3. 2012, nebylo o uvedeném grantu ani vidu ani slechu.             Na závěr žalobce již jen v několika větách opakoval svůj názor na věc, jehož stěžejními body jsou chybné uspořádání dopravního řešení v místě, včetně parkování, nesoulad stavby AUPARKU s územním plánem, negativní vliv na životní prostředí a zdraví obyvatel. Všechny tyto a další otázky byly orgány veřejné správy zúčastněnými na řízení velmi podrobně osvětleny a vyvráceny, a to nejen v částech jejich rozhodnutí, na které krajský soud výslovně poukazoval. Krajský soud se s jejich závěry  plně ztotožňuje, bere je za své, a proto na ně v dalším i plně odkazuje.             Vzhledem k výše uvedenému proto krajský soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, a proto ji ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.             Obiter dictum krajský soud k věci uvádí, že v mezidobí od podání žaloby do vydání rozhodnutí o ní, bylo vydáno na stavbu AUPARKU stavebním úřadem stavební povolení, které nabylo právní moci 19. 7. 2014. Byť žalobce byl účastníkem daného stavebního řízení, odvolání proti němu nepodal. Jako kdyby na danou věc rezignoval, čímž se ovšem zároveň zbavil možnosti napadnout je správní žalobou. Nevyužil tím totiž všech řádných opravných prostředků. Za tohoto stavu ovšem vznikly předpoklady pro situaci předvídanou ustanovením § 94 odstavec 5) stavebního zákona, podle něhož „Dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává“. To ve svých důsledcích znamená, že pokud by teoreticky krajský soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, nezbylo by již jiné řešení, než územní řízení zastavit. Stejná situace by nastala v případě, pokud by bylo územní rozhodnutí zrušeno na základě kasační stížnosti. Na právní moc již vydaného stavebního povolení by zrušení územního rozhodnutí soudem vliv nemělo. Na rozhodnutí krajského soudu v přezkoumávané věci však tyto skutečnosti samozřejmě vliv mít nemohly a neměly.   VI. Náklady řízení             Žalobce nebyl úspěšný ve věci, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Pokud jde o žalovaného, nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady řízení vznikly a on sám je pro případ úspěchu ve věci ani nenárokoval (viz § 60 odst. 1 s.ř.s.). Proto bylo ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.            Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které by ji vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Žádné takové náklady osobám zúčastněným na řízení nevznikly (viz třetí výrok tohoto rozsudku). Ostatně, osoby zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení ani nepožadovaly.           Poučení:                 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.                 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.                 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.                 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.                 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Hradci Králové dne 30. července 2014 JUDr. Jan Rutsch, v.r.                                                                                                         předseda senátu