15A 73/2013-47   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera  v právní věci žalobce: Statutární město Ústí nad Labem, IČ 00081531, se sídlem Velká Hradební 8, 401 00 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, se sídlem Krčínova 797/2, 400 07 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,   takto: I. Žaloba se zamítá.  II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal, aby soud vydal rozsudek, v němž by rozhodl, že žalovaný je povinen ukončit nezákonný zásah proti žalobci spočívající v nezákonné nečinnosti uskutečněné neprovedením zápisu záznamem vlastnického práva a nezákonné nečinnosti, která spočívá ve vrácení listiny, která měla být podkladem záznamu s tím, že žalovaný je povinen obnovit stav, který existoval před nezákonným zásahem tak, aby mohl být řádně proveden zápis vlastnického práva k nemovitosti na základě žalobcem řádně předložených a bezvadných listin. Eventuelním petitem se pak žalobce domáhal, aby soud vydal rozsudek, v němž by rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se nezákonného zásahu proti žalobci spočívajícího v chybném provedení správního uvážení, při kterém nebyla zohledněna kritéria, která být zohledněna měla a jehož důsledkem bylo neumožnění opravy vad formálního charakteru, které obsahovala podkladová listina pro zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí s tím, že žalovaný je povinen obnovit stav, který existoval před nezákonným zásahem tak, aby bylo možné aplikovat správní uvážení se zohledněním všech stanovených kritérií, tedy i okolností případu, veřejného zájmu a šetření práv, která byla nabyta v dobré víře. Současně se žalobce domáhal náhrady nákladů soudního řízení.   Žalobce v žalobě uvedl, že na základě vzájemných jednání, která probíhala mezi žalobcem a Lesy České republiky, s.p. v roce 1997 v rámci jednání o převodu majetku na Statutární město Ústí nad Labem dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon o přechodu majetku do vlastnictví obcí“), odevzdal na základě dohody ze dne 24.11.1997 subjekt Lesy České republiky, s.p. žalobci pozemky v k.ú. Sebuzín. Žalobce s odkazem na zákon o přechodu majetku do vlastnictví obcí trval na tom, že je vlastníkem předmětných nemovitostí již od 24.5.1991. Předmětné nemovitosti žalobce zanesl do hospodářských plánů, nakládá s nimi a provádí investice. V rámci kontroly rozsahu historického majetku získaného žalobcem na základě zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí, kterou prováděl žalobce v souvislosti s novelou tohoto zákona, která stanovila konečnou lhůtu pro dořešení přechodu majetku ke dni 31.3.2013, bylo zjištěno, že u některých pozemků je stále v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána Česká republika s právem hospodařit pro Lesy České republiky, s.p. Na základě tohoto zjištění bylo dne 28.3.2013 vyhotoveno souhlasné prohlášení žalobce a Lesů České republiky, s.p., o tom, že je nesporné a nepochybné, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem náleží žalobci. Při závěrečné kontrole před podpisem souhlasného prohlášení zástupcem Lesů České republiky, s.p. Ing. Z. R. bylo zjištěno, že souhlasné prohlášení obsahuje i pozemek parc. č. 1697/53, který v daném seznamu pozemků být nemá. Tato chyba byla opravena zaměstnankyní Lesů České republiky, s.p. paní V., která byla pověřena k vypracování, kompletaci a kontrole materiálů týkajících se přechodu nemovitého majetku na obce. Dne 29.3.2013 žalobce doručil žalovanému ohlášení vlastníka ke změně vlastnického práva záznamem. Přílohou ohlášení bylo i předmětné souhlasné prohlášení žalobce a Lesů České republiky, s.p. Dne 10.4.2013 bylo žalobci doručeno vyjádření žalovaného, který žalobci vrátil předložené listiny s tím, že předmětné souhlasné prohlášení není dostačující listinou pro provedení zápisu do katastru nemovitostí dle § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „zákon o zápisech“). Důvodem vrácení listin a ukončení záznamového řízení byla oprava provedená v textu prohlášení s tím, že v textu listin se nesmí nic opravovat a škrtat. V tomto jednání žalovaného spatřuje žalobce nezákonný zásah do svých práv. Katastrální úřad byl dle § 8 odst. 1 zákona o zápisech oprávněn zkoumat listiny předložené k provedení záznamu z hlediska chyb v psaní nebo počtech nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava souhlasného prohlášení, která byla shledána důvodem nezpůsobilosti dané listiny k zápisu záznamem, však neodpovídá žádnému z uvedených hledisek. Škrtnutí jednoho z pozemků není chybou v psaní nebo počtech a nejde ani o zřejmou nesprávnost. Jinou nesprávností jsou dle žalobce skutečnosti, které mohou způsobit nepřehlednost resp. nesprávnost údajů v katastru, a tím snížit právní jistotu v právních vztazích. Zásah paní V. však dle žalobce takové znaky nenese. Zásah do souhlasného prohlášení byl proveden se souhlasem a vědomím obou stran a byl jednoznačným projevem jejich autonomní vůle. Z textu souhlasného prohlášení jasně vyplývá, co strany svým prohlášením chtěly vyjádřit a jakých pozemků se prohlášení týká. Žalobce zdůraznil, že neměl důvod se domnívat, že forma provedené opravy v souhlasném prohlášení by mohla způsobit pro něho takto závažné důsledky. Poukázal na skutečnost, že již v minulosti předkládal katastrálnímu úřadu listiny, v nichž byly provedeny opravy rukou, které nebyly parafovány, a zápis podle těchto listin byl bez problému proveden. Poukázal např. na souhlasné prohlášení vyhotovené se Státním pozemkovým úřadem ze dne 29.3.2013, které se týkalo nemovitostí v k.ú. Habrovice. V tomto souhlasném prohlášení byly chyby v čísle přídělu a knihovní vložce. I přes uvedené nepřesnosti žalovaný na základě tohoto souhlasného prohlášení záznam provedl a nijak na chyby nereagoval. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný pochybil i ve způsobu, jaký zvolil pro vypořádání se s listinou, která měla z jeho pohledu vady. Poukázal při tom na čl. 2 a čl. 27 odst. 5 jednacího řádu katastrálního úřadu vydaného Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním pod č.j. 6900/2005-22 (dále jen „jednací řád katastrálního úřadu“), kde je uvedeno, že v případě, že rozhodnutí nebo jiná listina obsahuje chyby v psaní nebo počtech nebo jiné nesprávnosti, listinu v závislosti na jejím charakteru vrátí vyhotoviteli nebo předkladateli nebo vyzve k doplnění chybějící listiny. Žalobce tedy legitimně očekával, že pokud v souhlasném prohlášení budou nějaké vady, bude vyzván v souladu s čl. 27 jednacího řádu katastrálního úřadu k tomu, aby ve stanovené lhůtě vady odstranil, popřípadě listiny doplnil. K tomu však nedošlo. Žalovaný dle žalobce provedl nesprávné správní uvážení o tom, zda má listinu vrátit, nebo vyzvat předkladatele k odstranění pochybení. Žalobce trval na tom, že žalovaný nezohlednil všechny skutečnosti, které zohlednit měl, neboť nepostupoval v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), který ukládá správnímu orgánu jednat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, šetřilo práva nabytá v dobré víře, a odpovídalo okolnostem daného případu. Dle žalobce je jednoznačně veřejným zájmem, aby zápisy v katastru nemovitostí odpovídaly skutečnosti. Žalobce zdůraznil, že konečným důsledkem postupu žalovaného byla ztráta vlastnického práva žalobce k nemovitostem uvedeným v předmětném souhlasném prohlášení a přechod vlastnického práva k těmto nemovitostem na stát. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že v rámci následného jednání s ředitelkou žalovaného mu bylo sděleno, že by považovala za možné zhojit nedostatek souhlasného prohlášení dalším souhlasným prohlášením, ve kterém by bylo uvedeno, že paní V. byla oprávněna opravu v původním souhlasném prohlášení učinit a že s takovým postupem obě strany souhlasného prohlášení souhlasí. Žalobce zdůraznil, že došlo ze strany žalovaného k nesprávné aplikaci správního uvážení ve věci posouzení, jakým způsobem postupovat při zjištění nedostatků v listině předložené k zápisu záznamem. Správní uvážení dle žalobce není libovůlí správního orgánu ani pouhou volnou úvahou. Správní uvážení je dle jeho názoru podmíněno kritérii, která musí být zohledněna, k čemuž dle žalobce nedošlo, čímž dle žalobce byla porušena podstata správního uvážení. Žalobce rovněž poukázal na odlišnou praxi jiného pracoviště totožného katastrálního úřadu, a to pracoviště v Děčíně. Obec Jílové předložila ohlášení rovněž v souvislosti s přechodem vlastnického práva k nemovitostem dle zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí doložené souhlasným prohlášením. Katastrální pracoviště Děčín při zjištění nesprávností obci listinu nevrátilo, ale umožnilo obci vady ve stanovené lhůtě odstranit doplněním podání.   Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.   Žalovaný stručně zrekapituloval průběh vyřizování návrhu na záznam práva do katastru nemovitostí. Zdůraznil, že obsah souhlasného prohlášení byl změněn jednostranně poté, co již bylo jednou ze stran souhlasného prohlášení podepsáno. Žalovaný trval na tom, že škrtání či dopisování do listiny určené pro zápis do katastru nemovitostí je jinou zřejmou nesprávností. Trval na tom, že pokud je u listiny po podpisu jednou ze stran někým pozměněn údaj závazný pro právní úkony týkající se katastru nemovitostí, jak tomu bylo dle tvrzení žalobce, nemůže již být pro tuto skutečnost daná listina považována za listinu způsobilou pro zápis do katastru nemovitostí. S ohledem na obsah souhlasného prohlášení by vznikaly pochybnosti, zda škrtnutou parcelu do vlastnictví obce na základě předloženého souhlasného prohlášení zapsat, či nikoli.  Žalovaný uvedl, že se domnívá, že chybu v listině bylo možno zhojit tím, že by k listině připojili účastníci písemnou opravu, kde by ozřejmili, jaký údaj v listině je chybný a kdy by tato listina byla opatřena podpisy oprávněných zástupců obou stran. Zdůraznil, že neví o případu, kdy by bylo umožněno katastrálním úřadem provedení zásahu do listin předložených k zápisu do katastru nemovitostí. K poukazu na chybu obsaženou v souhlasném prohlášení mezi žalobcem a Státním pozemkovým úřadem ze dne 29.3.2013 žalovaný uvedl, že chyby v čísle přídělu a knihovní vložky nejsou na rozdíl od parcelního čísla skutečnostmi, které jsou závazným údajem katastru nemovitostí a tyto údaje nejsou při provádění zápisu přezkoumávány. I při zjištění chybně uvedených čísel knihovní vložky či přídělu by katastrální úřad neměl zákonný důvod k neprovedení zápisu záznamem. K poukazu žalobce, že nebylo postupováno v souladu s čl. 2 a 27 jednacího řádu katastrálního úřadu žalovaný uvedl, že v čl. 2 jednacího řádu katastrálního úřadu je uvedeno, že katastrální úřad při výkonu státní správy na úseku katastru a zeměměřictví postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Pokud tedy § 8 odst. 2 zákona o zápisech upravuje postup katastrálního úřadu tak, že pokud předložená listina není způsobilá k vykonání záznamu, úřad ji vrátí tomu, kdo ji předložil, je zcela zjevné, že žalovaný jednal zcela v souladu se zákonem o zápisech, a tedy i v souladu s ustanovením čl. 2 jednacího řádu. Čl. 27 odst. 5 jednacího řádu katastrálního úřadu pak upravuje postup katastrálního úřadu při záznamu tak, že v případě, že rozhodnutí nebo jiná listina obsahuje chyby v psaní nebo počtech nebo jiné nesprávnosti, katastrální úřad posoudí, zda listinu v závislosti na jejím charakteru vrátí vyhotoviteli nebo předkladateli, nebo ho vyzve k doplnění chybějící listiny. Žalovaný trval na tom, že s přihlédnutím k charakteru listiny správně posoudil, že takový zásah do souhlasného prohlášení, k jakému došlo v daném případě (škrtnutí parcelního čísla jednoho z dotčených pozemků, které je údajem závazným pro právní úkon), je takovým zásahem, který mu přímo ukládá povinnost listinu pro nezpůsobilost k provedení záznamu vrátit předkladateli. Dle žalovaného z právní úpravy nevyplývá, že by mohl žalobce očekávat jiný postup v daném případě. Žalovaný trval na tom, že při následné schůzce s žalobcem žalovaný setrval na tom, že škrtání v listině předložené k záznamu je nepřípustné. Na přímý dotaz žalobce, jak situaci řešit, bylo ze strany žalovaného uvedeno, že by připadal v úvahu postup, kdy by k souhlasnému prohlášení byla připojena písemnost, která by popsala, jaké tvrzení v souhlasném prohlášení je nepravda. Taková písemnost by musela být podepsána oprávněnými osobami za obě strany. Předmětné listiny by pak musely být opětovně předloženy k zápisu záznamem současně. Žalovaný setrval na tom, že skutečnost, že údaj závazný pro zápis do katastru byl v listině škrtnut, nebylo možné řešit v rámci daného záznamového řízení. K odkazu na postup Katastrálního pracoviště Děčín uvedl žalovaný, že nikterak nemůže ovlivnit jeho činnost, ale v poukazovaném případě šlo o případ, kdy k listině nebyly připojeny geometrické plány, což je skutkově odlišná situace, od daného případu, neboť nebylo v souhlasném prohlášení předkládaném Katastrálnímu pracovišti Děčín nic upravováno či škrtáno. V závěru žalovaný zdůraznil, že po provedení škrtnutí bylo předmětné souhlasné prohlášení vnitřně rozporné, neboť přestože je parcela par. č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín v čl. I. škrtnuta, v článku II. souhlasného prohlášení je uvedeno, že žalobce je jejím vlastníkem a v čl. III. souhlasného prohlášení je uvedeno, že účastníci výslovně souhlasí s tím, aby katastrální úřad zapsal mimo jiné i tuto parcelu (parcela je opět výslovně v tomto článku uvedena) do vlastnictví žalobce.   Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že v příloze předkládá souhlasné prohlášení žalobce a Lesů České republiky, s.p. ze dne 29.7.2013, které dokládá souhlas obou stran s popisem události vedoucí ke škrtnutí v původním souhlasném prohlášení. Dále se žalobce vrátil k souhlasnému prohlášení mezi ním a Státním pozemkovým úřadem ze dne 29.3.2013, kde byly chyby v označení čísla přídělu a knihovní vložky. Dle jeho názoru argumentace žalovaného je nesprávná, neboť předmětná listina chybu v psaní obsahovala, a přesto byl zápis záznamem bez dalšího proveden. Žalobce argumentoval, že v § 8 zákona o zápisech není uvedeno, že by měl úřad zkoumat chyby v psaní a počtech jen u těch údajů, které jsou závazné. Dále žalobce poukázal, že žalovaný při své argumentaci nezmínil čl. 2 odst. 2 jednacího řádu katastrálního úřadu, kde je uvedeno, že úřad musí jednat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, šetřilo práva nabytá v dobré víře a odpovídalo okolnostem daného případu. Žalobce trval na tom, že uvedená kritéria žalovaný v daném případě nezohlednil, a tím porušil jeho práva. Dále žalobce zdůraznil, že Katastrální pracoviště Děčín a Katastrální pracoviště Ústí nad Labem jsou součástí jednoho Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj. Proto je dle jeho názoru argumentace praxí Katastrálního pracoviště Děčín v dané věci relevantní. Znovu poukázal na již výše zmíněný případ, kdy nebyl součástí podání nutný geometrický plán, listina tedy sama o sobě nebyla způsobilá k zápisu a Katastrální pracoviště Děčín vyzvalo Obec Jílové k doplnění chybějících dokladů – geometrických plánů. Dále poukázal žalobce na případ, kdy bylo k záznamu Katastrálnímu pracovišti Děčín předloženo souhlasné prohlášení Obce Kytlice a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 28.3.2013, které však bylo podepsáno pouze ze strany obce. Tato listina byla dle žalobce jednoznačně nezpůsobilá k provedení zápisu záznamem, přesto byla Obci Kytlice stanovena lhůta k odstranění vad podání a byla vyzvána k předložení řádně podepsaného souhlasného prohlášení. V tomto postupu žalobce spatřuje zásadní odlišnost oproti striktnímu postupu, který byl uplatňován vůči němu v obdobném případě.   Primárně se soud musel zabývat otázkou, o jaký typ správní žaloby se v daném případě jedná. Ze tří základních typů žalob ve správním soudnictví, kterými jsou žaloba proti správnímu rozhodnutí, žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, v dané věci připadaly v úvahu pouze žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. V prvé řadě je třeba tyto dva žalobní typy vymezit. Žalobou proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Jde o žalobní institut k ochraně před nečinností správního orgánu, i když jeho prostřednictvím nelze dosáhnout vydání rozhodnutí nebo osvědčení o určitém obsahu. Žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti zásahu nebo určení, že zásah byl nezákonný. Je nutno zdůraznit, že žaloba proti nečinnosti podle § 79 s.ř.s. a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s.ř.s. jsou dva odlišné druhy žalob. Pro určení žalobního typu není rozhodné, jak žalobce žalobu označil, ale je třeba ji posuzovat podle jejího obsahu a zejména je pro soud závazný její petit. V daném případě žalobce označil předmětnou žalobu jako žalobu „na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu“. V samotné žalobě následně žalobce popsal průběh jeho jednání s příslušným pracovištěm katastrálního úřadu. Následně v žalobě konstatoval, že žalovaný navrhovaný zápis do katastru nemovitostí záznamem neprovedl s tím, že o neprovedení záznamu žalobce vyrozuměl přípisem. V petitu se pak žalobce mimo jiné domáhá, ukončení nezákonného zásahu spočívajícího v nezákonné nečinnosti uskutečněné neprovedením zápisu záznamem vlastnického práva. Na základě označení žaloby ve spojení s obsahem samotné žaloby dospěl soud k závěru, že se v daném případě jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s., a to i s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010, č.j. 7 Aps 3/2008-98, kde je uvedeno, že právě žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je jedinou možnou obranou proti postupu katastrálních úřadů při vyřizování návrhů na provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem. Proto soud přistoupil k meritornímu přezkumu předmětné žaloby v režimu ustanovení § 82 s.ř.s.   O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.   Podle ustanovení § 87 odst. 1 s.ř.s. platí, že soud o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem rozhoduje na základě skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. V ustanovení § 87 odst. 2 s.ř.s. je pak zakotveno, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle ustanovení § 83 s.ř.s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl.   Na tomto místě musí soud předeslat, že s účinností od 1.1.2014 došlo v souvislosti s rekodifikací občanského práva ke zcela nové úpravě řízení před katastrálním úřadem. Od 1.1.2014 je provádění zápisů do katastru nemovitostí upraveno nově zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Tento nový zákon zcela změnil předmět zápisů zapisovaných do katastru nemovitostí vkladem a záznamem. Po účinnosti uvedeného katastrálního zákona se dle jeho § 19 záznamem zapisuje výlučně příslušnost organizačních složek státu a státních organizací hospodařit s majetkem státu, právo hospodařit s majetkem státu, správa nemovitostí ve vlastnictví státu, majetek hlavního města Prahy svěřený městským částem hlavního města Prahy, majetek statutárního města svěřený městským obvodům nebo městským částem statutárních měst, majetek ve vlastnictví územního samosprávného celku předaný organizační složce do správy k jejímu vlastnímu hospodářskému využití a majetek ve vlastnictví územního samosprávného celku předaný příspěvkové organizaci k hospodaření. Veškeré zápisy týkající se věcných práv se pak do katastru nemovitostí zapisují vkladem. Pokud by však soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo k nezákonnému zásahu a souhlasné prohlášení přiložené k ohlášení podanému u žalovaného dne 29.3.2013 splňuje náležitosti k provedení zápisu záznamem, či že došlo k pochybení žalovaného při posouzení postupu po zjištění nedostatků předložených listin, bylo by nutno postupovat dle § 63 odst. 4 katastrálního zákona, kde je v rámci přechodných ustanovení uvedeno, že zápisy do katastru na základě listin doručených katastrálnímu úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že zápis do katastru nemovitostí na základě předmětného souhlasného prohlášení nebyl proveden, shledal soud v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2015, č.j. 7 As 107/2014-53, že se v daném případě jedná o jednorázový zásah, jehož účinky ovšem stále trvají. Jsou tedy splněny podmínky pro meritorní posouzení věci se zohledněním skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí soudu.   Mezi účastníky je nesporné, že žalovanému bylo dne 29.3.2013 doručeno ohlášení, jehož přílohou bylo písemné souhlasné prohlášení učiněné žalobcem a Lesy České republiky, s.p., a příslušné geometrické plány. Souhlasné prohlášení bylo ze strany žalobce podepsáno dne 18.3.2013 primátorem města Ing. V. M. a ze strany Lesů České republiky, s.p. dne 28.3.2013 pověřeným pracovníkem Ing. Z. R. V článku I. souhlasného prohlášení jsou uvedeny nemovitosti, k nimž přísluší právo hospodařit Lesům České republiky, s.p. Mimo jiné zde byla původně uvedena i parcela č. 1697/53 – lesní pozemek o výměře 5 832 m2 v k.ú. Sebuzín, která byla škrtnuta, a bylo u ní uvedeno bez jakékoliv datace razítko Lesů České republiky, s.p. a text „opravila: V.“. V článku II. souhlasného prohlášení je uvedeno, že účastníci prohlášení vzájemně nesporně a bez jakýchkoli pochybností o vzájemných právech k nemovitostem, které tvoří předmět tohoto prohlášení, prohlašují výslovně, že vlastníkem mimo jiné parcely č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín je žalobce, a to na základě ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 2a odst. 1 písm. b) zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. V článku III. předmětného souhlasného prohlášení je pak uvedeno, že účastníci souhlasí s tím, aby na základě tohoto prohlášení žalovaný v katastru nemovitostí zapsal změnu vlastnického práva mimo jiné k parcele č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín pro žalobce. Mezi účastníky je dále nesporné, že listinou, na základě které se prováděl zápis vlastnického práva vzniklého v souladu s § 2 a § 2a zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí, bylo souhlasné prohlášení učiněné příslušnou obcí, v jejíž prospěch mělo být vlastnické právo do katastru nemovitostí zapsáno, a subjektem, který byl jako vlastník doposud v katastru nemovitostí evidován. Zápis se měl provést záznamem. V předloženém správním spise pak byl založen výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 23.7.2013, dle kterého je jako vlastník předmětné parcely č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín evidována Česká republika s právem hospodařit pro Lesy České republiky, s.p.   Postup katastrálního úřadu při provádění záznamu je zakotven v § 8 zákona o zápisech. V odstavci 1 tohoto ustanovení je uvedeno, že katastrální úřad zjistí, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností a zda navazuje na dosavadní zápisy v katastru. V odstavci 2 tohoto ustanovení je pak uvedeno, že je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji předložil. Postup katastrálního úřadu při zápisu záznamem je blíže dále upraven v § 37 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“). V odstavci 1 citovaného ustanovení je uvedeno, že katastrální úřad zkoumá, zda rozhodnutí a listiny uvedené v § 36 jsou čitelné, pravomocné, zda nemovitosti v nich uvedené jsou označeny podle údajů katastru, popř. zda neobsahují chyby v psaní a počítání nebo jiné zřejmé nesprávnosti. V odstavci 2 citovaného ustanovení je pak uvedeno, že zjistí-li katastrální úřad, že rozhodnutí a jiná listina má některý z uvedených nedostatků nebo chybí geometrický plán, vrátí ji vyhotoviteli s uvedením zjištěných nedostatků. Postupem katastrálního úřadu při zápisu práv do katastru nemovitostí záznamem se zabývá i jednací řád katastrálního úřadu, který v čl. 27 odst. 5 mimo jiné uvádí, že katastrální úřad posoudí v případě, že rozhodnutí nebo jiná listina obsahuje chyby v psaní nebo počtech nebo jiné nesprávnosti, zda listinu v závislosti na jejím charakteru vrátí vyhotoviteli nebo předkladateli (je-li takovou listinou ohlášení změny s nezbytnými přílohami, vrátí i přílohy), nebo ho vyzve k doplnění chybějící listiny.   Primárně se soud zabýval otázkou, zda žalobcem předložené souhlasné prohlášení bylo listinou způsobilou k provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem. Jak byl již výše popsán obsah předmětného souhlasného prohlášení předmětná parcela č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín byla škrtnuta v článku, ve kterém prohlašovaly Lesy České republiky, s.p., že jim přísluší právo hospodařit s pozemkem označeným tímto parcelním číslem. Ovšem v dalším textu souhlasného prohlášení i ve vztahu k této parcele účastníci prohlašovali, že vlastníkem je žalobce a v souladu s tímto prohlášením pak obě strany souhlasného prohlášení vyslovily souhlas se zápisem vlastnického práva v katastru nemovitostí k této parcele ve prospěch žalobce. V tomto směru je tedy dle soudu souhlasné prohlášení předložené žalovanému k provedení zápisu do katastru záznamem vnitřně rozporné a v této vnitřní rozpornosti způsobené škrtnutím předmětné parcely v čl. I. souhlasného prohlášení žalovaný dle soudu zcela správně spatřoval jinou nesprávnost předložené listiny. Z předloženého souhlasného prohlášení není možné jednoznačně určit, zda se toto souhlasné prohlášení na parcelu č. 1697/53 v k.ú. Sebuzín vztahuje, či nikoliv, jelikož na jednom místě souhlasného prohlášení byla parcela škrtnuta a na dalších dvou místech souhlasného prohlášení zůstala uvedena. S ohledem na výše uvedené tedy žalovaný dle soudu nepochybil, pokud předložené souhlasné prohlášení vyhodnotil jako listinu nezpůsobilou k provedení zápisu záznamem.   Dále se soud zabýval otázkou, zda žalovaný pochybil při svém dalším postupu za situace, kdy posoudil předložené souhlasné prohlášení jako listinu nezpůsobilou k provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem. Z výše citovaného ustanovení § 8 odst. 2 zákona o zápisech a § 37 odst. 2 prováděcí vyhlášky dle soudu vyplývá pouze jediný možný postup katastrálního úřadu v případě, že dospěje k závěru, že listina předložená k provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem je nezpůsobilá k provedení zápisu. Takovým postupem je vrácení listiny vyhotoviteli či předkladateli takové listiny. Tyto právní předpisy neumožňují žádný jiný postup ze strany katastrálních úřadů, a v otázce postupu po zjištění, že předložená listina není způsobilá k provedení zápisu, ani nedávají katastrálním úřadům žádný prostor ke správnímu uvážení ohledně následného postupu. Pouze jednací řád katastrálního úřadu oproti znění zákona a prováděcí vyhlášky stanoví v případě nezpůsobilosti předložené listiny k zápisu možnost uvážení pro katastrální úřad, zda listinu vrátí, nebo vyzve vyhotovitele či předkladatele k doplnění chybějící listiny. Na tomto místě soud musí upozornit, že jednací řád katastrálního úřadu je pouhým interním předpisem správního orgánu, který nemůže upravovat postup správního orgánu nad rámec stanovený zákonem, ale může pouze blíže upravovat postup správního orgánu v mezích stanovených zákonem. Pokud zákon a prováděcí vyhláška připouštějí jako jediný postup vrácení listiny nezpůsobilé k zápisu záznamem jejímu vyhotoviteli či předkladateli, jednací řád zcela nepřípustně nad rámec obecně závazné právní úpravy ukládá katastrálnímu úřadu posouzení skutečnosti, zda listinu vrátí, nebo vyzve předkladatele či vyhotovitele listiny k doplnění chybějící listiny. Pokud tedy žalovaný po zjištění skutečnosti, že žalobcem předložená listina není způsobilá k provedení zápisu záznamem, postupoval v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o zápisech a v souladu s § 37 odst. 2 prováděcí vyhlášky není možné v jeho postupu spatřovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s.   Pro úplnost soud uvádí, že vada souhlasného prohlášení předloženého žalobcem k zápisu do katastru nemovitostí spočívající ve vnitřní rozpornosti prohlášení ve vztahu k vymezení nemovitostí, k nimž mělo přejít vlastnické právo, není vadou, kterou by bylo možné zhojit předložením jakékoliv další listiny. Pokud by totiž strany souhlasného prohlášení původní prohlášení doplnili o listinu upravující výčet nemovitostí, jichž se má přechod vlastnického práva týkat, nejednalo by se o listinu, která při předchozím podání souhlasného prohlášení chyběla, ale jednalo by se o svým obsahem zcela nové souhlasné prohlášení. Bez ohledu na znění zákonné úpravy a prováděcí vyhlášky nebyl v daném případě dán ani prostor k vyzývání k doplnění chybějící listiny postupem dle čl. 27 odst. 5 jednacího řádu katastrálního úřadu.   Na tomto místě musí soud konstatovat, že žalovaný v daném případě jako správní orgán musel postupovat v mezích a způsobem stanoveným zákonem a nemohl nikterak přihlížet k důsledkům, jaké bude zákonný postup mít pro žalobce. Bylo pouze věcí žalobce, že ohlášení se souhlasným prohlášením podal na katastrálním úřadě pouhé dva dny před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené pro tento úkon v zákoně o přechodu majetku do vlastnictví obcí, a to po více než dvacetileté účinnosti tohoto zákona.   K poukazům žalobce na odlišné postupy jiného katastrálního pracoviště téhož katastrálního úřadu soud uvádí následující. Žalobce se těmito poukazy zřejmě chce dovolat ustálené správní praxe daného úřadu a domoci se postupu správního orgánu v souladu s principem legitimního očekávání. Žalobce poukazoval na případy, kdy Katastrální pracoviště Děčín vyzvalo strany souhlasných prohlášení k doplnění podání o geometrické plány případně o nové souhlasné prohlášení. Jak již bylo uvedeno výše, tento postup však byl mimo rámec stanovený zákonem a prováděcí vyhláškou. K tomu soud uvádí, že legitimního očekávání se nemůže žalobce dovolávat za situace, kdy správní orgán, na jehož postupu zakládá žalobce své legitimní očekávání, jednal mimo rámec stanovený zákonnou úpravou, resp. úpravou obsaženou prováděcí vyhlášce.   S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu nedůvodnou, a proto ji v souladu s ustanovením § 87 odst. 3 s.ř.s. výrokem ad I. zamítl.   V souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V  Ústí nad Labem dne 22. března 2017                        JUDr. Markéta  Lehká, Ph.D., v. r.                                                           předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová