Skutečností určující počátek běhu 30 denní lhůty (tj. lhůty určené podle dnů) pro podání námitek podle § 117 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 je vyvěšení oznámení stavebního záměru stavebním úřadem na úřední desce. Tato lhůta počíná v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu běžet následující den po dni vyvěšení oznámení a končí uplynutím 30. dne.

59 A 40/2017- 41 ČESKÁ REPUBLIKA   Rozsudek jménem republiky         Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Hany Ptáčkové a Mgr. Zdeňka Macháčka v právní věci žalobce: T.L., a.s., se sídlem XX, právně zastoupená Mgr. Martinem Pecklem, advokátem se sídlem Italská 27, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2017, č. j. OÚPSŘ 2/2017-rozh.,   takto:   I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 3. 3. 2017, č. j. OÚPSŘ 2/2017-rozh., se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč k rukám Mgr. Martina Peckla, advokáta se sídlem Italská 27, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   Odůvodnění:   Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly podle § 117 odst. 5 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jako nepřípustné zamítnuty jeho námitky proti oznámenému stavebnímu záměru s certifikátem autorizovaného inspektora Ing. arch. Josefa Patrného pro stavbu „Změna dokončené stavby bytového domu, instalace plynových kotlů – alternativní zdroj tepla pro možnou změnu způsobu vytápění XX“, a to pro jejich opožděnost.   Žalobce namítal, že závěr žalovaného o opožděnosti námitek je v rozporu s § 117 odst. 4, odst. 6 stavebního zákona a § 40 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Z uvedených ustanovení žalobce dovozoval, že námitky lze podat do 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru, přičemž den jeho vyvěšení se do běhu lhůty nezapočítává. Žalobce své námitky proti oznámenému stavebnímu záměru doručil stavebnímu úřadu dne 21. 12. 2016, lhůta 30 dnů pro podání námitek podle § 117 odst. 4 stavebního zákona uplynula právě dnem 21. 12. 2016, žalobce tedy podal námitky proti stavebnímu záměru včas. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně směšuje lhůtu k podání námitek proti stavebnímu záměru a dobu, po kterou má být oznámení o stavebním záměru vyvěšeno. Ustanovení § 117 odst. 6 stavebního zákona spojuje možnost stavebníka provést stavební záměr právě s lhůtou pro podání námitek proti stavebnímu záměru, nikoli s posledním dnem doby vyvěšení oznámení. Žalovaný nebyl oprávněn námitky žalobce podané dne 21. 12. 2016 zamítnout jako nepřípustné pro jejich opožděnost. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.   V písemném vyjádření k žalobě žalovaný konstatoval, že stavebníkovi vznikne právo provést oznámený stavební záměr jednak marným uplynutí 30 denní lhůty oznámeného záměru a jednak dnem následujícím po dni, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí o zamítnutí námitek. Žalobcovy námitky byly podány po uplynutí zákonné 30 denní lhůty oznámeného záměru, neboť byly podány až 31. den po oznámení záměru. Proto stavebníkovi přímo ze zákona vzniklo 30. dnem oznámeného záměru, tj. dnem 20. 12. 2016, právo provést oznámený záměr v důsledku marného uplynutí 30 denní lhůty oznámeného záměru. Žalovaný se tak s námitkami žalobce musel vypořádat postupem podle § 117 odst. 5 písm. b) stavebního zákona a zamítnout je jako nepřípustné pro opožděnost. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil.   V replice žalobce setrval na svém stanovisku. Žalovaný dle jeho přesvědčení pomíjí argument počátku běhu lhůty pro podání námitek. S odkazem na § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu žalobce trval na tom, že den vyvěšení oznámení stavebního záměru se do běhu lhůty pro podání námitek nezapočítává. Žalovanému vytýkal, že nesprávně používá termín „30 denní lhůta oznámeného záměru“, aniž by se vyjádřil k počátku běhu lhůty pro podání námitek, či k tomu, zda uváděný pojem má prezentovat dobu pro vyvěšení oznámení stavebního záměru či lhůtu pro podání námitek proti oznámenému stavebnímu záměru. Tvrzení žalovaného, že právo stavebníka provést stavbu mělo vzniknout již dne 20. 12. 2016, je nesprávné i proto, že před tímto dnem uplynulo pouze 28 dní z 30 denní lhůty pro podání námitek proti oznámenému stavebnímu záměru. Žalobce trval na tom, že své námitky podal včas.   Podanou žalobu krajský soud projednal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal soud v mezích a rozsahu žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a dost. 2 s. ř. s.   Mezi účastníky není sporu o tom, a soud tyto skutečnosti ověřil z předloženého správního spisu, že dne 2. 11. 2016 vydal autorizovaný inspektor podle § 117 odst. 3 stavebního zákona certifikát č. j. JP_02112016 ke stavebnímu záměru, který měl spočívat ve změně dokončené stavby bytového domu Stavbařů 370, 371, 372, v Liberci 5, konkrétně instalaci plynových kotlů jako alternativního zdroje tepla. Dne 3. 11. 2016 autorizovaný inspektor doručil stavebnímu úřadu oznámení stavebního záměru spolu s certifikátem autorizovaného inspektora. Stavební úřad oznámení stavebního záměru vyvěsil na úřední desce dne 21. 11. 2016, pod č. j. SURR/219124/16-Ka. Dne 21. 12. 2016 žalobce stavebnímu úřadu doručil svoje námitky proti oznámenému stavebnímu záměru.   Předmětem sporu je posouzení, zda žalobce dodržel zákonnou lhůtu 30 dnů pro podání námitek proti oznámenému stavebnímu záměru podle § 117 odst. 4 stavebního zákona.   Podle § 117 odst. 4 stavebního zákona stavební úřad vyvěsí bez zbytečného odkladu na úřední desce oznámení stavebního záměru po dobu nejméně 30 dnů a osobám, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, umožní nahlížet do podkladů připojených k oznámení stavebního záměru včetně certifikátu. Ve lhůtě 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru mohou tyto osoby podat proti oznámenému stavebnímu záměru námitky pouze z důvodu, že neodpovídá podkladům, na základě kterých udělily svůj souhlas, nebo z důvodu, že jejich souhlas nebyl opatřen; k jiným námitkám se nepřihlíží. Podle § 117 odst. 5 stavebního zákona mají podané námitky odkladný účinek a stavebníku nevznikne právo stavbu provést.   Podle § 117 odst. 6 stavebního zákona vznikne stavebníkovi právo provést oznámený stavební záměr marným uplynutím lhůty podle odst. 4 nebo dnem následujícím po dni, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí podle odst. 5 písm. b), tj. rozhodnutí o tom, že se podané námitky zamítají.   Z citovaných ustanovení vyplývá, že námitky proti oznámenému stavebnímu záměru může osoba, která by jinak byla účastníkem stavebního řízení, podat ve lhůtě 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru. Zákonem stanovená 30 denní lhůta je vázána na den vyvěšení oznámení stavebního záměru na úřední desce stavební úřadu. Běh lhůty se neodvíjí a nesouvisí s dobou, po kterou stavební úřad takové oznámení stavebního záměru na své úřední desce ponechá fakticky vyvěšené. Ostatně ustanovení § 117 odst. 4 věta prvá stavebního zákona stanoví dobu, po kterou musí stavební úřad vyvěsit oznámení stavebního záměru, jako minimální.   Pro běh zákonem stanovené procesní lhůty 30 dnů pro podání námitek se v souladu s § 192 odst. 1 stavebního zákona použijí ustanovení správního řádu pro počítání času. Z ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu vyplývá, že je-li provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastal. Soud dále zdůrazňuje, že pravidlo, podle kterého se dle § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu konec lhůty ztotožní se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, uplatní pouze u lhůt určených podle týdnů, měsíců nebo let.   Skutečností určující počátek běhu 30 denní lhůty (tj. lhůty určené podle dnů) pro podání námitek podle § 117 odst. 4 stavebního zákona je vyvěšení oznámení stavebního záměru stavebním úřadem na úřední desce. Tato lhůta počíná v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu běžet následující den po dni vyvěšení oznámení a končí uplynutím 30. dne. V souzeném případu lhůta 30 dnů k podání námitek proti oznámenému záměru počala běžet den následující po dni vyvěšení oznámení stavebního záměru na úřední desce, tedy dnem 22. 11. 2016, a uplynula 30. dnem počítaným od 22. 11. 2016, tj. dnem 21. 12. 2016. Pokud dne 21. 12. 2016 podal žalobce stavebnímu úřadu námitky, podal je v zákonné lhůtě v souladu s § 117 odst. 4 věta druhá stavebního zákona. Žalovaný tedy pochybil, pokud tyto námitky posoudil jako opožděně podané a zamítnul je podle § 117 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jako nepřípustné.   Žalobci lze přitakat, že v napadeném rozhodnutí žalovaný nesprávně právo stavebníka provést oznámený stavební záměr spojuje s 30 denní „vyvěšovací lhůtou“. Jak soud uvedl shora, lhůta 30 dnů pro podání námitek běží ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru na úřední desce a není závislá na tom, po jakou reálnou dobu ponechá stavební úřad oznámení stavebního záměru na své úřední desce.   Ze shora rozvedených důvodů zrušil soud napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem soudu vázán a bude jeho povinností přistoupit k věcnému projednání žalobcových námitek proti oznámenému stavebnímu záměru.   Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem soudu žalobce vyjádřil souhlas a žalovaný nevyjádřil ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas.   O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalobce, má tak právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů.   Ty byly v jeho případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 000 Kč a odměnou a náhradou hotových výdajů jeho právního zástupce. Odměna právního zástupce činí za dva úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby) v hodnotě 3 100 Kč za jeden úkon [§ 1 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] celkem částku 6 200 Kč. Náhrada hotových výdajů se sestává z paušální částky 600 Kč (2 x 300 Kč za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající této dani, která činí 1 428 Kč. Soud nepovažoval odměnu a hotové náklady na právní úkon podání repliky za účelně vynaložené náklady žalobce, neboť replika nepřinesla do již uplatněné argumentace nic nového a obsahovala pouze zopakování a zdůraznění skutečností uvedených již v žalobě. Soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč uhradil žalobci k rukám jeho právního zástupce v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     P o u č e n í :       Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Liberci dne 14. srpna 2017.       Mgr. Lucie Trejbalová,  předsedkyně senátu