Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o povolení obnovy řízení, kterým byl povolen vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, je nutno považovat za nicotné, proto nemá vliv na vznik tohoto zástavního práva.

88 Cm 1/2016-585 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: BELL&BLAKE TRADING LIMITED, NW 11 9AT, Londýn, Velká Británie, zast. JUDr. Marcelou Magerovou, advokátkou se sídlem Koněvova 1728/118, 130 00 Praha 3 – Žižkov, proti žalovaným: 1. JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M., se sídlem V Luhu 754/18, 140 00 Praha 4, zast. Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, 2. J. D., bytem Ú. zast. Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem Nerudova 22, 412 01 Litoměřice, 3. M. J., bytem Ú., 4. NOCTURNO INVEST, s.r.o., IČO: 25033786, se sídlem Velká Hradební 1510/22, 400 01 Ústí nad Labem, 5. Ing. F. M., bytem L., o určení popřené pohledávky t a k t o : I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 71 212 857 Kč, je p o p r á v u jako pohledávka s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí, a to nemovitosti čp. A na st. p.č. B o výměře 2150 m2 občanská vybavenost a zastavěná plocha, č. C o výměře 736 m2 ostatní plocha, č. D o výměře 1276 m 2 ostatní plocha, č. E o výměře 480 m2 ostatní plocha, č. F o výměře 429 m2 ostatní plocha, č. G o výměře 1.010 m2 ostatní plocha a č. H o výměře 467 m2, zapsáno na LV č. X, pro k.ú. Ú. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem. II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k 1. žalované nepřiznává. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 2, 3, 4 a 5 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 23. 5. 2016 se žalobce BELL&BLAKE TRADING LIMITED (dále jen žalobce) domáhal proti žalované správkyni konkursní podstaty úpadce M. D. JUDr. Ing. Heleně Horové (dále jen správkyně, žalovaná 1) a popírajícím věřitelům J. D., manželce úpadce (dále jen manželka úpadce, žalovaná 2), M. J. (dále jen žalovaný 3), NOCTURNO INVEST s.r.o. (dále jen žalovaný 4) a Ing. F. M. (dále jen žalovaný 5) určení pravosti a pořadí pohledávky, která byla věřiteli 2) až 5) popřena při zvláštním přezkumném jednání dne 14. 10. 2015, zatímco žalovaná 1 (správkyně) pohledávku uznala jako pohledávku s právem na oddělené uspokojení z výtěžku prodeje nemovitostí označených v části I. výroku tohoto rozsudku. Tvrzení žalobce: Žalobce zejména tvrdil, že je právním nástupcem původního zástavního věřitele úpadce, Kreditní banky, a.s. Plzeň v likvidaci (dále jen KrB), jenž svoji pohledávku přihlásil v konkursu úpadce M. D. vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K x/y. Úpadce zřídil zástavní právo k nemovitostem označeným ve výroku I. (dále jen nemovitosti) pro KrB na zajištění úvěru poskytnutého společnosti ATLANTIC-MARKET spol. s r.o., jíž byl společníkem, pohledávka ve výši 71 212 857 Kč byla KrB přihlášena do konkursu této společnosti vedeného pod sp. zn. K 80/95 jako pohledávka nezajištěná poté, co na ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. byl prohlášen konkurs. Do konkursu úpadce M. D.byla následně přihlášena jako pohledávka nekonkursního věřitele. V konkursu M. D. nebylo uplatněné oddělené uspokojení žádným způsobem řešeno, proto byl na základě pokynu Vrchního soudu v Praze v odůvodnění usnesení č. j. 2 Ko a/b-c ze dne 22. 5. 2015 nařízen zvláštní přezkum pohledávky žalobce, na kterém byla pravost jeho pohledávky i právo na oddělené uspokojení (pořadí pohledávky) popřeno věřiteli č. 2) až 5). K samotné pohledávce a jejímu zajištění žalobce zejména tvrdil a dokazoval, že 10. 9. 1992 a 3. 12. 1992 byla mezi KrB a společností ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. uzavřena smlouva o úvěru č. 2087/92 a č. 2122/92 ve výši 30 mil. a 10 mil. Kč a též dne 10. 9. 1992 a 3. 12. 1992 došlo k uzavření zástavních smluv k nemovitostem úpadce M. D. k zajištění těchto úvěrů. V konkursním řízení ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. K x/y byla pohledávka věřitele KrB (která byla dále postoupena na CITY INVEST LIMITED) popřena a v řízení o určení pravosti pohledávky před Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 27 Cm 139/98 byla rozsudkem ze dne 16. 1. 2007 rozhodnuto o určení pravosti této pohledávky, jako pohledávky II. třídy a tento rozsudek byl potvrzen i odvolacím Vrchním soudem v Praze v rozsudku č. j. 15 Cmo 62/2007 ze dne 31. 5. 2007. V tomto konkursním řízení úpadce ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. nedošlo k uspokojení věřitele v žádném rozsahu. Platnost zajištění přihlášené oddělené pohledávky žalobce byla již posuzována na základě žaloby manželky úpadce (2. žalovaná) v řízení vedeném nejprve před Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 13C 390/93 a následně z důvodu věcné příslušnosti v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 33Cm 74/2001, kde bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti obou zástavních smluv ze dne 3. 12. 1992. Zde byla posouzena Vrchním soudem v Praze i Nejvyšším soudem otázka absence podpisu manželky úpadce pod zástavními smlouvami, což je hlavní důvod tvrzené neplatnosti zástavních smluv i v tomto řízení. Proto pohledávka je dle názoru žalobce pohledávkou s právem na oddělené uspokojení výtěžku z prodeje zast. nemovitostí úpadce. Žalovaná 1) podporovala uplatněný oddělený nárok žalobce a zejména tvrdila, že jeho pohledávku shledala jako po právu s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí označených v části I. výroku tohoto rozsudku. Důvodem je skutečnost, že jak samotná pravost úvěrových pohledávek KrB v řízení 27 Cm 139/98, tak i pravost zajištění pohledávky žalobce v řízení 33 Cm 74/2001, byly již pravomocně posouzeny a námitky popírajících věřitelů zde byly soudem I. stupně i soudy vrchním i nejvyšším vyhodnoceny jako nedůvodné. Navrhovala proto žalobě v celém rozsahu vyhovět. Žalovaní 2) až 5) s žalobou nesouhlasili a jako důvody obrany proti pohledávce přihlášené žalobcem v konkursním řízení M. D. K x/y zejména uplatnili následující tvrzení. Tvrzení žalovaných: a) Žalobce není k uplatnění nároku z odděleného uspokojení aktivně věcně legitimován, neboť na něj nepřešlo právo k pohledávce Kreditní banky Plzeň, a.s. za dlužníkem. b) Žalobce není oprávněn na území ČR podnikat, nemá zde sídlo a právo k pohledávce nemůže platně nabýt. c) Pohledávka byla Kreditní bankou Plzeň uplatněna duplicitně ve dvou konkursních řízeních ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. a M. D., tudíž ji nelze uspokojovat v konkursu dlužníka M. D.. d) Pohledávka nebyla přihlášena Kreditní bankou, a.s. Plzeň jako pohledávka s právem na oddělené uspokojení z prodeje nemovitostí označených v žalobě. e) Právo na oddělené uspokojení pohledávky žalobce nemohlo být ani v době podání přihlášky uplatněno, neboť nebylo platně zapsáno v katastru nemovitostí. f) Právo na oddělené uspokojení nelze přiznat, neboť platně nevzniklo zástavní právo KrB k nemovitostem pro absolutní neplatnost zástavních smluv z důvodu absence podpisu manželky úpadce, jenž nebyl dán v písemné formě, resp. nebyl dán vůbec. K argumentům ve tvrzení a) lze shrnout, že žalovaní 2) až 5) zpochybňovali postoupení pohledávky Kreditní bankou, a.s. Plzeň na žalobce, když z dosud známých listin nebyla zřejmá souvislost mezi uzavřením smlouvy o postoupení KrB na INVESTIČNÍ KLUB, a.s. a nabytí pohledávky právním předchůdcem žalobce, CITY INVEST LIMITED, sídlem 214a Golders Green Road, Londýn. Vyslovili tak podezření, že CITY INVEST LIMITED pohledávku nikdy nenabyl a k jejímu převodu na žalobce tak platně nemohlo dojít. K tvrzení b) zejména žalovaný 4) argumentoval tím, že žalobce je společností zřízenou dle cizího práva, která zde není registrovaná k podnikatelské činnosti, jedná se o tzv. offshorovou společnost, která nedaní své příjmy v České republice, její činnost je proto nezákonná a její nabytí pohledávky je v rozporu se zákonem a absolutně neplatné. Tento závěr dokládal stanoviskem Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 24. 3. 2015. Duplicitní uplatnění pohledávky žalobce (tvrzení c) nastalo dle žalovaných proto, že stejná pohledávka již byla uplatněna a přiznána k uspokojení v konkursním řízení společnosti ATLANTIC-MARKET spol. s r.o., kde byla přihlášena a zjištěna jako pohledávka II. třídy bez práva na oddělené uspokojení. Důvod k zamítnutí žaloby spočívá dále (tvrzení d) ve způsobu přihlášení, který byl dle žalovaných 2) – 5) přihlášením běžné pohledávky bez doložení práva na oddělené uspokojení. Tomuto typu přihlášení odpovídal dle žalovaných i způsob přezkumu pohledávek, neboť dle protokolu o přezkumném jednání není právo na oddělené uspokojení přihlášce právního předchůdce žalobce přiznáno, když v seznamu pohledávek po přezkumném jednání dne 26. 6. 1998 je výslovně uvedeno, že pohledávka KrB ve výši 71 212 856,50 Kč je pohledávka III. třídy bez práva na oddělené uspokojení. Vědomost o tomto zařazení pohledávky po přezkumu vyplývá dle žalovaných i z další komunikace správce konkursní podstaty a soudu. Žalovaní tak namítali, že o zařazení pohledávky žalobce po přezkumném jednání nebylo pochyb, ale žádné právo na oddělené uspokojení – a tedy právo na vyplacení výtěžku zpeněžení, žalobci z konkursního spisu nevyplývá. Platný zápis zástavního práva ve prospěch žalobce byl žalovanými 2) - 5) zpochybňován (tvrzení e) pro zahájené řízení o obnovu vkladového řízení č. j. ZKI-OR—3-441/94/Prch ze dne 6. 5. 1994. Účinky vkladového řízení (které nastaly ke dni 26. 10. 1992 a 4. 1. 1993) měly být na základě tohoto rozhodnutí odsunuty a v době přihlášení pohledávky KrB do konkursu úpadce M. D. K x/y již zástavní právo nemělo být v katastru nemovitostí zapsáno. Dle žalovaných po datu zahájení obnovy řízení již nebyl výpis s tímto zástavním právem katastrálním úřadem nikdy vydán a s ohledem na výše uvedené ani být vydán nemohl, neboť důvody zahájení obnovy řízení, přerušené rozhodnutím Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 1994 č. j. 21011Vz-13993/12, trvají a listiny požadované pro vkladové řízení nebyly dosud katastrálnímu úřadu předloženy. Zejména však žalovaní 2) - 5) tvrdili (f), že platně nevzniklo zástavní právo KrB k nemovitostem pro absolutní neplatnost zástavních smluv z důvodu absence podpisu manželky úpadce. Poukazovali na skutečnost, že smlouva o zřízení zástavního práva se vztahovala k nemovitostem, které byly sice evidovány jen na M. D., ale nabyl je za trvání svého manželství s žalovanou 2), tudíž spadaly do režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jejich zatížení věcným právem proto vyžadovalo souhlas manželky úpadce. Navíc tento souhlas měl být učiněn v písemné formě, jako je předepsaná celá forma smlouvy, shodně jako u převodu nemovitostí. Ve sporech o neplatnost kupních smluv nemovitostí z konkursní podstaty úpadce (např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2016 č. j. 21 Co 221/2016-173) tento argument vedl k závěru soudu o absolutní neplatnosti smluv. Žalovaná 2) nejen souhlas neudělila, ale dle žalovaných svůj nesouhlas s takovou dispozicí s majetkem projevila dostatečně ve svém dopisu adresovaném katastrálnímu úřadu ze dne 6. 4. 1993 a podáním žaloby o určení neplatnosti obou zástavních smluv pod č. j. 13 C 390/93 u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Žalovaní poukazovali na rozdílné právní názory soudů vyšších stupňů, které se otázkou povinné náležitosti podpisu manželky úpadce pod zástavními smlouvami zabývaly, konkrétně v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdon2072/97-86 ze dne 23. 2. 1999 a Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 1999. Tvrdili, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž fakticky řízení o určení neplatnosti zástavních smluv skončilo potvrzením zamítnutí žaloby manželky úpadce (žalovaná 2), se odvolací soud nevypořádal s právním názorem Nejvyššího soudu, podle kterého byl sice udělen souhlas manželky úpadce k použití finančních prostředků našetřených za dobu jejich manželství k podnikání úpadce, ale není jej možno vykládat jako všeobecný souhlas manželky k použití celého majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů (BSM) k podnikání úpadce. Proto by měl soud přihlédnout především k právnímu názoru Nejvyššího soudu k této otázce a vyhodnotit smlouvy jako absolutně neplatné. Podmínky projednání incidenčního sporu: Spor je incidenčním sporem dle § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 o konkursu a vyrovnání (ZKV) o pravost a pořadí pohledávky žalobce, která byla popřena věřiteli při zvláštním přezkumném jednání dne 14. 10. 2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci úpadce M. D. projednávané pod sp. zn. K x/y u téhož soudu. Soud proto posoudil nejprve podmínky pro vedení incidenčního řízení a z konkursního spisu zjistil, že v řízení K x/y byl prohlášen na majetek úpadce M. D. konkurs dne 29. 12. 1995 usnesením č. j. K x/y-z, konkursní řízení není dosud skončeno. Pohledávka žalobce byla přihlášena Kreditní bankou, a.s. Plzeň dne 24. 1. 1996 v celkové výši 384 124 303 Kč, z toho pohledávka nekonkursního věřitele ze zajištění zástavními smlouvami ze dne 10. 9. 1992 a ze dne 3. 12. 1992 k předmětným nemovitostem, vše jako pohledávky s právem na oddělené uspokojení. K přezkumu pohledávky KrB došlo na přezkumném jednání dne 26. 6. 1996, následně však bylo přezkumné jednání ohledně této pohledávky soudem zopakováno dne 14. 10. 2015, kde byla pohledávka žalobce popřena věřiteli 2) - 5). Věřitelé M. J. (žalovaný 3) a Ing. F. M. (žalovaný 5) popřeli pořadí pohledávky žalobce a věřitelé J. D. (žalovaná 2) a NOCTURNO INVEST, s.r.o. (žalovaný 4) popřeli výši, pravost i pořadí pohledávky žalobce. Správkyně konkursní podstaty (žalovaná 1) pohledávku uznala. Výzva k podání žaloby došla žalobci dne 4. 5. 2016 a žaloba byla podána dne 23. 5. 2016, tedy včas. Procesní podmínky k projednání incidenční žaloby má tedy soud za splněné. Aktivní legitimace žalobce: Dále se soud proto zabýval prvou z námitek obrany žalovaných směřující k nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, tedy zda na žalobce přešlo právo k přihlášené pohledávce věřitele KrB včetně zajištění pohledávky. Tato námitka je obsažena v tvrzení a) žalovaných 2) - 5). Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi KrB a ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. č. 2087/92 ze dne 10. 9. 1992 soud zjistil, že byla poskytnuta částka úvěru 30 mil. Kč se splatností dohodnutou ve smlouvě a se zajištěním samostatnou smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Ze smlouvy o úvěru mezi týmiž subjekty ze dne 3. 12. 1992 č. 2122/92 soud zjistil, že byla poskytnuta další úvěrová částka 10 mil. Kč se sjednáním zajištění zástavním právem k nemovitostem. Ze smluv o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřených mezi KrB a úpadcem M. D. ze dne 10. 9. 1992 a ze dne 3. 12. 1992 soud zjistil, že k zajištění shora uvedených úvěrových smluv č. 2087/92 a 2122/92 byla zřízena zástavní práva k předmětným nemovitostem ve prospěch KrB. Smlouvy jsou podepsané na straně zástavního dlužníka jen M. D. Dále ze spisu 27 Cm 139/98 Krajského soudu v Ústí nad Labem soud zjistil, že na společnost ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. byl dne 14. 12. 1995 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla popřena pohledávka věřitele KrB přihlášená na základě shora uvedených úvěrových smluv na částky 30 mil, resp. 10 mil. Kč. Pohledávky nebyly uplatněny s právy na oddělené uspokojení, byly zajištěny majetkem mimo konkursní řízení (předmětné nemovitosti v konkursní podstatě M. D.). Krajský soud v Ústí nad Labem určil v rozsudku č. j. 27 Cm 139/98-114 ze dne 16. 1. 2007, že žalobce má v konkursu ATLANTIC-MARKET s.r.o. pohledávku ve výši 71 212 857 Kč jako pohledávku II. třídy věřitelů. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 15 Cmo 62/2007-136 ze dne 31. 5. 2007. Vrchní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že dospěl k závěru o důvodnosti přihlášeného nároku (vystupoval zde na straně žalobce v době rozhodování soudu již právní nástupce KrB - CITY INVEST LIMITED) a uzavřel, že jsou správné závěry soudu I. stupně o tom, že byly platně uzavřeny úvěrové smlouvy, došlo k postoupení smlouvy na Investiční klub, a.s. a následně na CITY INVEST LIMITED, plněno bankou úpadci bylo, a k úhradě dluhu nedošlo. Skutečnost, že v konkursu zástavního dlužníka M. D. byla uplatněna táž pohledávka, přiznání důvodnosti přihlášeného nároku v konkursu smluvního dlužníka nebrání, byť by se jednalo o pohledávku přihlášenou v obou případech jako pohledávku II. třídy věřitelů. Z přílohy spisu soud dále zjistil, že CITY INVEST LIMITED nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s INVESTIČNÍ KLUB, a.s., sídlem Klimentská 1, Praha 1, ze dne 29. 2. 2000, kde pohledávka vůči ATLANTIC-MARKET, spol. s r.o. činila dle přílohy č. 1a připojené ke smlouvě k datu 29. 2. 2000 na jistině 40 mil. Kč a spolu s příslušenstvím celkem 70 642 857,08 Kč. INVESTIČNÍ KLUB, a.s. pohledávky nabyl jako komisionář pro komitenta a následně je tedy na něj touto smlouvou převedl. Z přiloženého výpisu z obchodního rejstříku společnosti ATLANTIC-MARKET s.r.o. v procesním spise přitom plyne, že jednatelem úpadce byl od 8. 9. 1992 M. D., jenž byl od uvedeného data též jediným společníkem. Dále bylo zjištěno z opisu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 2. 2000 mezi zvláštním správcem konkursní podstaty dlužníka KrB JUDr. Josefem Měchurou a INVESTIČNÍM KLUBEM, a.s., že pohledávky za ATLANTIC-MARKET, spol. s r.o. činila dle přílohy č. 1a připojené ke smlouvě k datu 29. 2. 2000 na jistině 40 mil. Kč a spolu s příslušenstvím celkem 70 642 857,08 Kč a byla postoupena na INVESTIČNÍ KLUB, a.s. jako na komisionáře pro komitenta CITY INVEST LIMITED. Z části konkursního spisu K x/y – přihlášky věřitele P 21 (KrB) soud zjistil, že dopisem ze 4. 7. 2001 navrhla správkyně konkursní podstaty úpadce KrB JUDr. Jiřina Lužová vstup CITY INVEST LIMITED do řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 2. 2000 a doložila kopii smlouvy a potvrzení o registraci CITY INVEST LIMITED dle anglického práva. Dále z obsahu přihláškového spisu vyplývá, že CITY INVEST LIMITED navrhl dopisem ze dne 21. 6. 2011 vstup na místo věřitele žalobce spolu se smlouvou o postoupení pohledávky za ATLANTIC-MARKET, spol. s r.o. s postupní smlouvou ze dne 8. 9. 2010 s překladem do českého jazyka a potvrzení o registraci žalobce dle anglického práva. Výše pohledávky za ATLANTIC-MARKET, spol. s r.o. původního věřitele KrB činila v době postoupení celkem 71 212 857 Kč a předmětem postoupení jsou i všechna práva s pohledávkou spojená. Dále z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem K x/y-z ze dne 19. 7. 2001 a č. l. 21-36 ze dne 23. 9. 2011 soud zjistil, že bylo připuštěno vystoupení věřitele KrB a vstup nejprve věřitele CITY INVEST LIMITED na místo věřitele č. 21 do řízení a následně vystoupení věřitele CITY INVEST LIMITED a vstup žalobce. Z uvedeného plyne, že žalobce je nabyvatelem pohledávky přihlášené původním věřitelem KrB do konkursního řízení úpadce M. D., která vznikla z úvěrů poskytnutých KrB ATLANTIC-MARKET, spol. s r.o. v původní výši 40 mil. Kč a zajištěných zástavními právy k předmětným nemovitostem sepsaným v konkursní podstatě úpadce M. D. Jeho nabývacím titulem je smlouva o postoupení pohledávky, která byla řádně v konkursním řízení oznámena a jeho právní předchůdce CITY INVEST LIMITED pohledávku nabyl též postoupením ze společnosti INVESTIČNÍ KLUB, a.s., která jej nabyla v pozici komisionáře pro komitenta CITY INVEST LIMITED téhož dne od zvláštního správce konkursní podstaty KrB. Vzhledem k tomu, že k pohledávce se vztahuje zajištění v podobě zástavních práv, ve smlouvách o postoupení je pohledávka nabývána spolu se všemi právy s pohledávkou spojenými (ostatně k přechodu zástavního práva by došlo i ze zákona – bez této smluvní klauzule), nemá soud pochyb o aktivní věcné legitimaci žalobce jak k samotné pohledávce, tak i k zástavnímu právu, které vázne na nemovitostech sepsaných v konkursní podstatě M. D. a úvěrovou pohledávku zajišťuje. Závěr o řádném postoupení pohledávky z KrB na INVESTIČNÍ KLUB, a.s. a následně na CITY INVEST LIMITED je v souladu též s právním názorem Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku č. j. 15 Cmo 62/2007-136 ze dne 31. 5. 2007 v incidenčním řízení o pohledávce KrB v konkursním řízení ATLANTIC-MARKET spol. s r.o., jehož závěry jsou blíže popsány v dalším textu. Dokazování soudu k dalším tvrzením žalovaných: Další z námitek, která směřovala k neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky na žalobce s ohledem na jeho způsob podnikání, jenž není řádně evidován dle živnostenského zákona či daňových předpisů České Republiky (tvrzení b), byla prokazována skutečností, že žalobce není zapsán ve veřejném rejstříku v tuzemsku jako podnikatelský subjekt. Z dopisu Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 24. 3. 2015 soud má za prokázané, že stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu o oprávněnosti podnikání zahraničních subjektů na území ČR připouští pouze v případě usazení takové právnické nebo fyzické osoby po splnění podmínek stanovených živnostenským zákonem (živnostenské oprávnění) nebo v případech dočasného poskytování služeb pro osoby se sídlem nebo bydlištěm v členské zemi. U živností spojených s provozováním činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení i v případech dočasného poskytování služeb je třeba písemného oznámení poskytování služeb na území ČR. Duplicitní uplatnění pohledávky žalobce (tvrzení c) bylo soudem zjištěno. Došlo k němu dle provedeného důkazu přihláškovým spisem věřitele č. 21 jednak přihláškou Kreditní banky, a.s. Plzeň dne 24. 1. 1996 v celkové výši 384 124 303 Kč, a to včetně pohledávky nekonkursního věřitele ze zajištění zástavními smlouvami ze dne 10. 9. 1992 a ze dne 3. 12. 1992 k předmětným nemovitostem, vše jako pohledávky s právem na oddělené uspokojení v konkursním řízení úpadce M. D. K x/y u Krajského soudu v Ústí nad Labem a dále dle spisu 27 Cm 139/98 Krajského soudu v Ústí nad Labem byla týmž věřitelem přihlášena pohledávka v konkursním řízení společnosti ATLANTIC-MARKET spol. s r.o., kde byla přihlášena a zjištěna jako pohledávka II. třídy bez práva na oddělené uspokojení. Tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná. K významné otázce pro posouzení pořadí pohledávky (bod d) tvrzení), zda žalobce (jeho právní předchůdce) přihlásil v konkursním řízení úpadce M. D. též právo na oddělené uspokojení, provedl soud dokazování zejména obsahem konkursního spisu, posoudil tedy obsah přihlášky KrB s jejími přílohami, výzva spojená s předvoláním k přezkumnému jednání (č. l. 196 spisu), seznam přihlášených pohledávek (č. l. 232 spisu), obsah protokolu o přezkumném jednání ze dne 26. 6. 1996, doplněný seznam pohledávek (č. l. 237 a násl.) a zjistil, že přihláška byla podána KrB jako přihláška nekonkursního věřitele s pohledávkou s právem na oddělené uspokojení z nemovitostí, k přihlášce byly doloženy též shora citované úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy ze dne 10. 9. 1992 a ze dne 3. 12. 1992. V předvolání k přezkumnému jednání byli věřitelé řádně vyzváni k doložení zajištění pohledávky i práva na oddělené uspokojení. Z doplněného seznamu přihlášených pohledávek soud dále zjistil, že u pohledávky č. 21 KrB je zápis: 312 911 446,50 Kč jako oddělené uspokojení; 71 212 856,50 Kč jako pohledávka III. třídy bez odděl. uspokojení. Ve výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek vydaným vyšším soudním úředníkem Třešňákem ze dne 29. 8. 2001 (č. l. 898) je uveden jako výsledek přezkumného jednání citací ze seznamu pohledávek 71 212 886,50 Kč jako pohledávka III. bez odděl. uspokojení. V protokole o schůzi věřitelů ze dne 2. 3. 2001 (č. l. 3351) je zase úvodem soudem konstatováno, že podklady správce pro přezkumné jednání byly nepřehledné, ale z protokolu vyplývá právo KrB na oddělené uspokojení dle částek uvedených v přehledu seznamu. Dále z usnesení ze dne 19. 3. 2015 (č. l. 3995 konkursního spisu) soud zjistil, že soud zamítl pro předčasnost žádost žalobce o vydání výtěžku zpeněžení k uspokojení pohledávky s právem na oddělené uspokojení. Důvodem byl nejasný výsledek přezkumného jednání ze dne 26. 6. 1996, ze kterého soudce (odlišný od soudce, jenž přezkumné jednání vedl) neshledal právo na oddělené uspokojení dostatečně jistým. Z usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko a/b-c ze dne 22. 5. 2015 o odmítnutí odvolání věřitele (žalobce) soud dále zjistil, že odvolací soud neshledal aktivní procesní legitimaci žalobce k podání odvolání pro nepřípustnost. Vyslovil zde však názor, že pro závěr o odděleném uspokojení žalobce dosud nejsou podmínky a zdůraznil, že oddělený věřitel, je věřitel se zajištěnou pohledávkou k majetku v konkursní podstatě, jehož pohledávka musí být takto vymezena v seznamu přihlášených pohledávek správcem konkursní podstaty. Pokud správce takto pohledávku v seznamu neoznačil (ač tak byla přihlášena), nemohla být pohledávka řádně přezkoumána. Z dikce poznámky v seznamu pohledávek není dle odvolacího soudu vůbec zřejmé, zda správce přehlédl uplatněné oddělené uspokojení, nebo jej nechtěl uznat. Odvolací soud dospěl proto k závěru, že pohledávka žalobce dosud nebyla řádně přezkoumána a soudu naznačil další postup ve svolání zvláštního přezkumného jednání. K tomu došlo dle protokolu o přezkumném jednání dne 14. 10. 2015 a pohledávka žalobce zde byla uznána jako pohledávka s právem na oddělené uspokojení správkyní konkursní podstaty (žalovaná 1), zatímco byla současně popřena žalovanými 2) - 5). K otázce doložení zástavního práva k nemovitostem v době podání přihlášky (bod e) tvrzení) soud provedl dokazování listinami, konkrétně přílohou přihlášky pohledávky věřitele KrB, tedy právního předchůdce žalobce, dále výpisy z katastru nemovitostí, katastrálním spisem i doklady a stanoviskem získanými z fondu Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Liberci, jenž je Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, KP Ústí nad Labem instančně nadřízen, jakož i korespondencí žalované 2) s katastrálním úřadem. Takto soud zjistil dle zástavních smluv ze dne 10. 9. 1992 a 3. 12. 1992, že obsahují intabulační doložky R III 1228/92 ze dne 26. 10. 1992 a č. j. 21010 V, V2-139/93/2 ze dne 4. 1. 1993 o vkladu zástavních práv do katastru nemovitostí. Ve výpisu z KN LV č. X kat. úz. Ú.ze dne 2. 5. 1995 je zapsáno ve prospěch KrB zástavní právo dle obou intabulačních doložek k zajištění pohledávky ATLANTIC-MARKET s.r.o. ve výši 10 mil. a 30 mil. Kč. Dle katastrálního spisu vyplývá, že dne 2. 4. 2001 došlo oznámení JUDr. Josefa Měchury, zvláštního správce konkursní podstaty KrB, o postoupení pohledávek na CITY INVEST LIMITED a bylo předloženo souhlasné prohlášení stran o změně zástavního věřitele ze dne 26. 3. 2001. Změna zástavního věřitele (jak vyplývá z výpisu z KN téhož LV ke dni 25. 4. 2005) byla zapsána a tento věřitel jako osoba, v jejíž prospěch je zástavní právo zapsáno, vystupuje v evidenci katastru nemovitosti dosud. Ke dni 24. 1. 1996, tedy ke dni podání přihlášky KrB, bylo zástavní právo k pohledávkám žalobce ve prospěch jeho právního předchůdce v katastru nemovitostí zapsáno. Z výpisu KN ke dni 25. 4. 2005 toliko vyplývá, že jako jiné zápisy je evidováno zahájení soudního řízení o určení neplatnosti zástavních smluv. Žalovaní 2) - 5) prokazovali své tvrzení o neplatnosti zápisu zástavních práv v katastru nemovitostí dopisem žalované 2) adresovaným katastrálnímu úřadu, odpovědí úřadu, žalobou v řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 13C 390/93, z nichž soud zjistil, že dopisem ze dne 15. 4. 1993 uplatnila žalovaná 2) u Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem neplatnost zástavního práva zapsaného ve prospěch KrB k nemovitostem na LV č. X v kat. úz. Ú., byla poučena úřadem o ukončení vkladového řízení a odkázána ve svém právu podat žalobu o určení neplatnosti zástavních práv u soudu. Žaloba byla podána a řízení zahájeno dne 23. 8. 1993 před Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 13 C 390/93 a následně z důvodu věcné příslušnosti v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 33Cm 74/2001. Jak bude popsáno dále, řízení je skončeno pravomocným zamítnutím žaloby. Dále soud zjistil, že pod č. j. ZKI-OR-3-441/94/Prch bylo nadřízeným orgánem dne 6. 5. 1994 vydáno rozhodnutí o nařízení obnovy řízení u Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem 21011 V2-139/93. Z odůvodnění vyplývá, že dne 19. 1. 1994 podal M. D. podnět na obnovu řízení dle § 62 odst. 2 správního řádu, ale jeho návrh byl zamítnut pro uplynutí lhůty 3 měsíců. ZKI katastrálnímu úřadu vytkl, že obnovu měl posoudit z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh podatele a obnovu sám povolil. Toto řízení bylo následně přerušeno z důvodu podání občanskoprávní určovací žaloby před Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 13C 390/93 a to rozhodnutím ze dne 21. 7. 1994 č. j. 21011 V2 139/93/12. O listiny dokládající postup katastrálního úřadu i nadřízeného ZKI v Liberci byl požádán soudem ZKI v Liberci a ten přípisem ze dne 3. 1. 2017 soudu sdělil, že správní spis byl již skartován. Podle stanoviska ředitele ZKI v Liberci však povolení obnovy vkladového řízení zákon v roce 1994 nepřipouštěl. Dle §5 odst. 3 katastrálního zákona totiž nebyl proti rozhodnutí o vkladu práva přípustný žádný opravný prostředek. Ani v případě povolení obnovy řízení však vkladové rozhodnutí neztrácelo svoji účinnost a zástavní právo nemohlo být vymazáno. Závaznost pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 33Cm 74/2001 pro projednávané incidenční řízení: Pro posouzení otázky (tvrzení f) absolutní neplatnosti zástavních smluv z důvodu absence podpisu manželky úpadce soud nejprve řešil otázku závaznosti pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti těchto zástavních smluv projednávané pod č. j. 13 C 390/93 u Okresního soudu v Ústí nad Labem a následně z důvodu věcné příslušnosti před Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 33 Cm 74/2001 pro incidenční řízení o pravosti a pořadí přihlášky pohledávky. Vycházel přitom ze zjištění, že k prohlášení konkursu na majetek úpadce M. D. došlo dne 29. 12. 1995 usnesením č. j. K x/y-z Krajského soudu v Ústí nad Labem. O žalobě o určení neplatnosti uvedených zástavních smluv bylo pravomocně rozhodnuto až ke dni 12. 3. 2009 nabytím právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 2009, jímž byl zamítavý výrok soudu I. stupně potvrzen. Protože k právní moci rozsudku o určení práva k věci sepsané v konkursní podstatě došlo až po prohlášení konkursu, soud dospěl k závěru o tom, že uvedeným rozsudkem není přímo vázán a je povinen posoudit otázku neplatnosti zástavních smluv jako předběžnou otázku v tomto řízení. Skutková zjištění k neplatnosti zástavních smluv: Dokazování provedené soudem k předběžné otázce o neplatnosti zástavních smluv, bylo zaměřeno především na listiny ze soudních spisů zdejšího soudu 33Cm 74/2001, v němž byla shodná otázka soudy všech stupňů již posuzována a dále listinami vztahujícími se k nabytí zastavených nemovitostí úpadcem M. D., listinami ze soudního spisu 27 Cm 139/98 vedeném též u zdejšího soudu, ve kterém byla posuzována soudem jako předběžná otázka v řízení o popření pravosti pohledávky platnost smluv o úvěru na částky 30 mil. a 10 mil. Kč mezi KrB a ATLANTIC-MARKET s.r.o. a dále rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 221/2016-173 ze dne 9. 11. 2016, v nichž byla posuzována neplatnost kupních smluv uzavřených správcem konkursní podstaty úpadce M. D. k věcem nemovitým z konkursní podstaty úpadce. Takto soud zejména zjistil, že tvrzení žalobkyně (zde žalované 2) v podané žalobě projednávané pod sp. zn. 13 C 390/93 u Okresního soudu v Ústí nad Labem spočívalo v tom, že nemovitosti (LV č. X v kat. úz. Ú.) nabyla společně s úpadcem M. D. do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM), proto nebyl úpadce oprávněn disponovat s nemovitostmi a zatížit je zástavním právem ve prospěch KrB a poskytovaného úvěru ATLANTIC-MARKET s.r.o. ve výši 10 mil. a 30 mil. Kč bez jejího souhlasu. Neplatnosti se vůči KrB dovolala. V řízení bylo nejprve rozhodnuto okresním soudem tak, že její žalobě bylo rozsudkem 13 C 390/93 ze dne 6. 6. 1994 vyhověno pro nedostatek souhlasu manželky úpadce se zástavními smlouvami, rozsudek však byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 493/94-65 ze dne 23. 2. 1995 a její žaloba zamítnuta. Z protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne 16. 2. 1995 soud zjistil, že žalovaná 2) a úpadce vypověděli, že podnikání zahájil M. D. v roce 1990 a pro podnikání využil našetřené prostředky ze svého přijmu číšníka ve výši 4 mil. Kč, s čímž manželka souhlasila. Viděla v tom způsob budoucího zajištění rodiny. J. D. potvrdila to, že s využitím našetřených prostředků úpadcem pro podnikání v samotných počátcích souhlasila, dokonce uvedla, že přesnou výši našetřených prostředků ani neznala. Souhlas s využitím jiného majetku k podnikání sice nedala, ale jiný majetek v tu dobu neměli. Důvodem byl odlišný právní závěr odvolacího soudu, jenž vyhodnotil obecný souhlas manželky úpadce k jeho podnikání jako souhlas projevený též k uzavření uvedených zástavních smluv. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil rozsudkem č. j. 2 Cdon 2072/97-86 ze dne 23. 2. 1999, neboť odvolací soud neposoudil věc právně správně. V odůvodnění rozsudku vyslovil názor, že manžel může udělit souhlas s použitím společného majetku k podnikání druhého z manželů i konkludentně, byť se jedná o uzavírání smluv v písemné formě, neboť se jedná o jednostranný úkon manžela adresovaný druhému z manželů. Současně však uvedl, že takový úkon je pouze generální souhlas manžela k využití jakéhokoli, blíže neurčeného majetku v BSM (nejen např. společných úspor) za uvedeným účelem a kdykoli později. Z toho plyne, že souhlas k jednorázovému použití majetku v BSM na konkrétní podnikatelský účel sám o sobě není tímto generálním souhlasem. Z odůvodnění odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledal důvody pro závěr o udělení generálního souhlasu manželky úpadce pro potřeby zahájení jeho podnikání z jejího souhlasu s použitím úspor z BSM za tímto účelem. V následném řízení došlo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem 11 Co 218/99-195 ze dne 18. 1. 2001 ke zrušení také rozsudku soudu I. stupně a k postoupení spisu dle věcné příslušnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kde věc byla nadále vedena pod sp. zn. 33 Cm 74/2001. Ve věci došlo nejprve k vydání rozsudku č. j. 33 Cm 74/2001-266 ze dne 15. 2. 2005, kterým byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, rozsudek byl však zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 188/2005-288 ze dne 30. 11. 2005 a vysloven právní názor, že naléhavý právní zájem žalobkyně je dán. K opětovnému zamítnutí žaloby došlo rozsudkem 33 Cm 74/2001-364 ze dne 14. 3. 2008, když věcným důvodem byl závěr soudu o tom, že souhlas manželky k uzavření zástavních smluv nemusel být dán, neboť se již nejednalo o prvotní úkony podnikání druhého manžela (úpadce). Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 2009, když odvolací soud vyslovil právní názor, podle kterého v případě úkonů úpadce spojených s jeho podnikáním je nutno vycházet z projevené konkludentní vůle jeho manželky, aby pro podnikání byly využity prostředky v BSM manželů. Dospěl k tomuto závěru s ohledem na výpověď J. D., která otázku koupě později zastavených nemovitostí a další nakládání s nemovitostmi „ nechala na manželovi“, že oba manželé jednali ve vzájemné shodě, souhlasila m. j. s využitím všech našetřených prostředků k podnikání úpadce a měla povědomost o rozsáhlém nabývání majetku. Nijak tudíž těmto krokům manžela nebránila, byla srozuměna s tím, že i výnos z podnikání bude rodinou konzumován a následně vyvíjela jen snahu směřující k tomu, aby zástavní právo k nemovitostem bylo z operátu katastru nemovitostí vymazáno. Souhlas (byť v konkludentní formě) manželky úpadce k využití majetku v BSM tedy Vrchní soud v Praze dovodil a důvod pro neplatnost zástavních smluv neshledal. Podané dovolání žalobkyně (zde žalované 2) bylo Nejvyšším soudem usnesením č. j. 22 Cdo 3039/2009-468 odmítnuto, neboť Nejvyšší soud m. j. neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku 2 Cdon 2072/97-86 plyne, že souhlas manžela s podnikáním druhého z manželů nemusel mít písemnou formu a dalšího souhlasu žalobkyně s uzavřením konkrétních zástavních smluv již s ohledem na předchozí obecný souhlas s podnikáním manžela nebylo třeba. Ze spisu 33 Cm 74/2001 soud dále zjistil, konkrétně z rozhodnutí o registraci M. D. jako podnikatele ze dne 31. 10. 1990, prohlášení M. D. jako dražitele, potvrzení o složení dražební jistoty ze dne 10. 7. 1992 a protokolu o průběhu veřejné dražby ze dne 11. 7. 1992 a pohybu účtu úpadce u KrB, že úpadce byl od 31. 10. 1990 registrován u MěNV Ústí nad Labem jako podnikatel s předmětem činnosti nákup prodej a výroba cukrářských výrobků, mléčných nápojů, nákup a prodej nápojů, doplňkového sortimentu, potravinářského zboží, objednávková služba. Dle odůvodnění obsahovala žádost náležitosti uvedené v § 8 odst.1 zák. č. 105/1990 Sb. Dne 11. 7. 1992 vydražil úpadce objekt provozní jednotky – tržnice adr. Bílinská 3201/4 v Ústí nad Labem, jejíž součástí jsou i pozemky p. č. C a H o vyvolávací ceně 40 072 000 Kč za 19 783 809 Kč a jako dražební jistotu složil 4 006 000 Kč. U složené jistoty prohlásil, že se jedná o jeho výlučné prostředky a nepotřebuje souhlas manželky s jejich využitím. Doplatek ceny měl být složen do 10. 8. 1992, uhrazen byl z úvěru KrB ve výši 70 mil. Kč poukázaného na účet úpadce dne 22. 7. 1992. K námitce neplatnosti postoupení pohledávek na žalobce: S ohledem na shora uvedený závěr o aktivní legitimaci žalobce k podání této incidenční žaloby se soud zabýval námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a CITY INVEST LIMITED ze dne 8. 9. 2010 z důvodu, že žalobce není evidován jako podnikatelský subjekt na území ČR a jeho nabývání pohledávek je tak nezákonné (bod b) tvrzení žalovaného 4). Skutkové zjištění soudu o tom, že žalobce, jenž pohledávku koupil, nemá sídlo ani organizační složku na území ČR, nedává podklady pro závěr, že by žalobce na území ČR nemohl platně nabýt práv k pohledávce, která (i v rámci své podnikatelské činnosti) koupil. Nabývání práv k pohledávce není samo o sobě výkonem podnikatelské činnosti, neboť nesplňuje znaky podnikání dle § 2 živnostenského zákona. Kromě toho žalobce je právnickou osobou evidovanou podle práva Velké Británie s místem registrace v Londýně, Anglie. I v případě, že by soud nabývání pohledávek hodnotil jako podnikání (jednalo-li by se zejména o činnost pravidelnou a vyvíjenou za účelem zisku), nebylo žalovaným tvrzeno nic, co by tuto činnost posouvalo za hranice dočasného poskytování služeb dle § 69a živnostenského zákona a zakládalo rozpor podnikání žalobce s předpisy tuzemského veřejného práva. Pro úplnost soud dodává, že nemožnost namítat neplatnost smlouvy z důvodu neoprávněného podnikání, je ostatně řešena judikaturou Nejvyššího soudu (srov. jeho rozsudek ve věci 32 Odo 314/2003 ze dne 27. 5. 2004). Proto soud k této námitce žalovaného 4) nepřihlédl. K otázce duplicitního přihlášení pohledávky žalobcem a Kreditní bankou Plzeň: Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že pohledávka z týchž úvěrových smluv uzavřených mezi KrB a ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. byla přihlášena též jako pohledávka smluvního dlužníka v konkursu ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. V konkursu M. D. byla přihlášena rovněž, a to jako nekonkursní pohledávka, tedy pohledávka k uspokojení z předmětu zajištění (nemovitostí dlužníka). Vrchní soud v Praze se posouzení této předběžné právní otázky zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí 15 Cmo 62/2007-136 ze dne 31. 5. 2007, jímž potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 27 Cm 139/98-114 ze dne 16. 1. 2007, kterým bylo rozhodnuto o pravosti pohledávky z těchto úvěrových smluv ve prospěch CITY INVEST LIMITED v konkursním řízení ATLANTIC-MARKET spol. s r.o.. Uvedl, že úprava zákona o konkursu a vyrovnání nevylučuje, aby se věřitel přihlásil jak do konkursu vedeného na majetek zástavního dlužníka (zde: M. D.), tak i do konkursu dlužníka osobního, odlišného od zástavního dlužníka (zde: ATLANTIC-MARKET spol. s r.o.). V tomto smyslu je dle názoru Vrchního soudu v Praze nerozhodné, v jaké kvalitě byla pohledávka v řízení zástavního dlužníka přihlášena (zda s právem na oddělené uspokojení nebo bez něj). Pro uspokojování pohledávky v obou konkursních řízení je rozhodné jen to, nakolik byla v jednom z konkursních řízení uspokojena, neboť v rozsahu odpovídajícímu uspokojení, musí být ponížena i v druhém konkursním řízení. Protože k uspokojení předmětné pohledávky z úvěrových smluv v řízení o konkursu ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. nedošlo (ani tato námitka nebyla žalovanými uplatňována), není pro rozhodování o pravosti či pořadí pohledávky žalobce v konkursním řízení zástavního dlužníka M. D. její duplicitní přihlášení v konkursu osobního dlužníka ATLANTIC-MARKET spol. s r.o. relevantní. Otázka práva na oddělené uspokojení žalobce v konkursu M. D.: Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že pohledávka byla KrB v konkursním řízení úpadce M. D. přihlášena jako přihláška nekonkursního věřitele s právem na oddělené uspokojení z nemovitostí, k přihlášce byly doloženy též shora citované úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy ze dne 10. 9. 1992 a ze dne 3. 12. 1992. Jaký byl výsledek soudního přezkumu pohledávky z přezkumného jednání dne 26. 6. 1996, není v současné době jasné. Z protokolu a seznamu přihlášených pohledávek se jeví situace tak, že soud zacházel s pohledávkou žalobce jako s pohledávkou bez práva na oddělené uspokojení (viz např. potvrzení o pohledávce vydané vyšším soudním úředníkem Třešňákem), zda však k takovému rozhodnutí dospěl, není jisté, neboť spis neobsahuje žádný údaj o popření pořadí přihlášené pohledávky správcem či věřiteli. Naopak v protokole o schůzi věřitelů ze dne 2. 3. 2001 soud klasifikuje pohledávku právního předchůdce žalobce jako pohledávku s právem na oddělené uspokojení. Pokud k popření pohledávky nedošlo, nelze vyloučit prostou chybu v seznamu přihlášených pohledávek. A to zvláště za situace, kdy nebyl správcem konkursní podstaty vypracován seznam tak (neobsahoval správné zařazení pohledávky KrB jako pohledávky s právem na oddělené uspokojení), aby údaje v něm uvedené bylo možno převzít jako výsledek přezkumu jen pouhým odkazem na seznam přihlášených pohledávek do protokolu, jak soud učinil. Navíc jiný titul pro přihlášení pohledávky než právo ze zástavních smluv u nekonkursního věřitele uplatnit nelze, tudíž požadoval-li věřitel KrB oddělené uspokojení, nemohlo dojít jen k popření (a ztrátě) lepšího pořadí pohledávky, nýbrž by současně musel ztratit takový věřitel jakékoli právo na uspokojení. Protokol ani seznam přihlášených pohledávek proto nedává při porovnání s přihláškou KrB přesný a nepochybný obraz o tom, zda byla pohledávka KrB řádně přezkoumána a s jakým výsledkem. K totožnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí v konkursní věci M. D. č. j. 2 Ko a/b-c ze dne 22. 5. 2015 o odmítnutí odvolání věřitele (žalobce) do zamítnutí návrhu na vydání odděleného uspokojení soudem I. stupně pro předčasnost. Proto se i procesní soud domnívá, že pohledávka právního předchůdce žalobce nebyla na přezkumném jednání dne 26. 6. 1996 řádně přezkoumána a k jejímu přezkumu došlo až u zvláštního přezkumného jednání dne 14. 10. 2015. Jako důsledek popření pohledávky žalobce je právě projednání tohoto incidenčního sporu, kde nárok žalobce na uspokojení z výtěžku zpeněžení předmětu zástavy může být postaven na jisto. Posouzení řádného přihlášení pohledávky zajištěné zástavními právy s ohledem na stav zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí: Žalovaní namítali, že k řádnému přihlášení práva na oddělené uspokojení žalobce nedošlo, neboť v době přezkumu jeho pohledávky nebyl vklad zástavního práva do katastru nemovitostí účinný. Podle § 157 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Protože pro vznik zástavního práva, jako práva věcného, je zápis do katastru nemovitostí jedním z předpokladů jeho vzniku, soud se zabýval otázkou platnosti vkladu zástavního práva žalobce k uvedeným nemovitostem. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že vkladové řízení zástavního práva na základě obou úvěrových smluv, bylo ukončeno právní mocí rozhodnutí o vkladu, zástavní právo bylo zapsáno nejprve ve prospěch KrB, později zapsána změna ve prospěch CITY INVEST LIMITED a toto zástavní právo bylo evidováno i v době konání obou přezkumných řízení. Skutečnost, že zástavní právo přešlo na nynějšího žalobce, byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek z CITY INVEST LIMITED na žalobce ze dne 8. 9. 2010 a změna věřitele na žalobce byla připuštěna i konkursním soudem. Právnímu předchůdci žalobce tedy svědčí dle stavu zápisu v katastru nemovitostí zápis zástavního práva. Zbývá posoudit, zda na účinky zapsaného vkladu zástavního práva měla mít vliv zahájená obnova řízení o vkladu zástavních práv nadřízeným správním orgánem pod č. j. ZKI-OR-3-441/94/Prch ze dne 6. 5. 1994 (u druhého z provedených vkladů pod č. j. V2-139/93 u Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem). Toto řízení o obnově bylo navíc následně přerušeno z důvodu podání občanskoprávní určovací žaloby před Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 13C 390/93 a to rozhodnutím ze dne 21. 7. 1994 č. j. 21011 V2 139/93/12. Samotná skutečnost o zahájení obnovy vkladového řízení není v katastru nemovitostí nijak zaznamenána, z výpisu KN toliko vyplývá, že jako jiné zápisy je evidováno zahájení soudního řízení o určení neplatnosti zástavních smluv. Formálně vzato je tedy podmínka zápisu zástavních práv v katastru nemovitostí u zastavených nemovitostí splněna, neboť zástavní právo zapsáno od doby jeho vkladu je. K přihlášce doložil právní předchůdce žalobce zástavní smlouvy opatřené intabulačními doložkami katastrálního úřadu a svého práva na oddělené uspokojení se dovolal. Skutečnost, že žalobce není dosud v katastru nemovitostí zapsán jako osoba oprávněná ze zástavního práva, není rozhodná, pokud v tomto řízení je přechod zástavního práva bezpečně prokázána. Soud bude otázku platnosti zástavních smluv posuzovat samostatně v následujícím oddíle odůvodnění tohoto rozsudku. K samotné otázce vlivu zahájené obnovy řízení na vkladové řízení však stanovisko soudu je negativní. Podle § 5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., katastrálního zákona účinného v době vkladového řízení, není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný opravný prostředek. Obrana proti němu je tradičně možná toliko podáním určovací žaloby, které v projednávaném případě také žalovaná 2) využila, byť nakonec neúspěšně. Dikce katastrálního zákona jednoznačně vylučuje podání opravných prostředků, a to jak řádných, tak i mimořádných (srov. Kuba, B., Olivová, K. Katastr nemovitostí České republiky, Linde Praha, a.s., 2004, s.99, nebo: Trajer, V., Trajerová, P. Katastr nemovitostí, Wolters Kluwer, 2010, s. 102). Katastrální zákon dle názoru soudu obsahuje speciální úpravu vkladového řízení a povolení obnovy řízení nadřízenému správnímu orgánu nepříslušelo. Rozhodnutí nadřízeného orgánu ZKI v Liberci proto je nutno považovat za nicotné. To ostatně vyplývá i z přípisu ZKI v Liberci ze dne 3. 1. 2017. Ten zdůraznil, že ani řádně zahájené obnovené řízení na samotný zápis vkladu nemohlo mít vliv. Katastrální úřad v Ústí nad Labem proto dle názoru soudu správně ponechal vklad zástavních práv beze změny a jen vyznačil poznámku o zahájeném soudním řízení o určení neplatnosti zástavních smluv. Otázka výkladu účinků zahájené obnovy řízení na již zapsané právo je proto spíše otázkou teoretickou, neboť hlavní výhrada proti zápisu spočívá v důvodnosti posouzení poslední námitky žalovaných – o neplatnosti samotných zástavních smluv pro rozpor se zákonem, o které soud bude pojednávat v odůvodnění dále. Pro výsledek vkladového řízení je proto zásadní, že otázka námitek žalované 2) proti vkladu byla již posuzována v soudním řízení odděleně a důvod poznámky v katastru nemovitostí o spornosti práva odpadl právní mocí zamítavého rozsudku nalézacího soudu. V době přezkumu pohledávky (14. 10. 2015) již proto důvod spornosti vyznačený v katastru nemovitostí odpadl. Proto dle názoru soudu jak v době přezkumného jednání, tak i v době rozhodování soudu o incidenční žalobě, je podmínka vzniku zástavního práva zápisem v katastru nemovitostí splněna. Posouzení neplatnosti zástavních smluv: Hlavní výhrada k důvodnosti podané žaloby u žalovaných spočívala v absolutní neplatnosti zástavních smluv pro absenci podpisu manželky úpadce za situace, kdy k uzavření zástavních smluv došlo za trvání manželství k majetku spadajícímu do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že manželka dlužníka skutečně zástavní smlouvy nepodepsala. Následnými kroky vůči zástavním smlouvám projevila svůj nesouhlas, a to nejprve dopisem katastrálnímu úřadu a následně i podáním určovací žaloby. Soudy všech stupňů se tak v řízení o určení neplatnosti zástavního práva zabývaly řešením právě této otázky. Soud proto zopakoval dokazování významné pro posouzení této otázky, dále jej doplnil a při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vzal v úvahu i právní názory nadřízených soudů k této sporné otázce. Absolutní neplatnost právních úkonů pro rozpor se zákonem stanoví § 39 obč. zák. (vycházeno v případech citací ze znění účinného v době uzavření zástavních smluv). Dle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon účiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Dle § 148a odst. 1 obč. zák. k použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje. Pro posouzení platnosti zástavních smluv bylo rozhodující, zda za situace, kdy manželka úpadce nepodepsala zástavní smlouvy, bylo třeba jejího písemného projevu vůle, kterým podnikajícímu manželu udílí souhlas s využitím majetku v BSM pro jeho podnikání. Pokud by bylo, lze připustit, že takový souhlas může vydat ústně (otázka formy dle § 40 odst. 1 obč. zák.), zda byl v době před podpisem zástavních smluv žalovanou 2) skutečně udělen (otázka souhlasu dle § 148a odst. 1 obč. zák.). Nejvyšší soud se jednoznačně vypořádal s první z nadnesených otázek ve svém zrušovacím rozhodnutí č. j. 2 Cdon 2072/97-86 ze dne 23. 2. 1999, když dovodil, že manžel může udělit souhlas s použitím společného majetku k podnikání druhého z manželů i konkludentně, byť se jedná o uzavírání smluv v písemné formě, neboť se jedná o jednostranný úkon manžela adresovaný druhému z manželů. Z tohoto závěru Nejvyššího soudu vycházely soudy obou stupňů při dalším projednávání věci sp. zn. 33 Cm 74/2001 a tento názor přejal i procesní soud a dospěl k závěru, že souhlas druhého z manželů k použití majetku v BSM k podnikání nemá náležitost písemné formy. Další otázkou bylo skutkové posouzení, zda k udělení takového konkludentního souhlasu žalovanou 2) došlo, což odvolací Vrchní soud v Praze v rozsudku č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 2009 zhodnotil tak, že souhlas manželkou úpadce (žalovanou 2) byl dán, pokud sama uvedla ve své účastnické výpovědi, že nechala využití všech našetřených prostředků v manželství na něm. Vrchní soud dodal, že ani dalším krokům, jako nabytí nemovitostí v dražbě a jejich podnikatelskému využívání žalovaná 2) nebránila a brala tak na vědomí další úkony úpadce s uvedeným majetkem. K tomu procesní soud dodává, že z výpovědi žalované 2) v řízení 33 Cm 74/2001 před odvolacím soudem též vyplývá, že v bezpodílovém spoluvlastnictví žalované 2) a úpadce nebyl jiný majetek, než uvedené našetřené prostředky, jež využil úpadce ke složení dražební jistoty k nabytí uvedených nemovitostí. Z dalších skutkových zjištění procesního soudu vyplývá, že za uvedené prostředky (které následně doplnil úpadce z jiných poskytnutých úvěrů) nabyli žalovaná 2) a úpadce do společného jmění manželů právě ty nemovitosti, které byly následně zastaveny ve prospěch KrB pro úvěry poskytnuté ATLANTIC-MARKET s.r.o., jímž jediným společníkem i jednatelem byl v době uzavření zástavních smluv právě úpadce. Jediný majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví žalované 2) a úpadce byl využit k nabytí nemovitostí a tytéž nemovitosti byly následně předmětem zástavních smluv k zajištění jiných aktiv jiného podniku úpadce. Nejvyšší soud ve svém zrušovacím rozhodnutí č. j. 2 Cdon 2072/97-86 ze dne 23. 2. 1999 vyslovil názor, podle kterého je možno považovat za potřebný generální souhlas manžela k využití prostředků z BSM za předpokladu, že se jedná o souhlas: k využití jakéhokoli, blíže neurčeného majetku v BSM (nejen např. společných úspor) za uvedeným účelem a kdykoli později. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 2009 při znalosti tohoto právního názoru Nejvyššího soudu v dalším řízení shledal konkludentní souhlas s využitím majetku v BSM a uzavřel, že podstatné je, že manželé při využití společného majetku jednali ve vzájemné shodě a o významnějších podnikatelských aktivitách úpadce musela být žalovaná 2) informována a využívání majetku nebránila. Generální souhlas žalované 2) podle § 148a odst. 1 obč. zák. proto byl dle závěrů Vrchního soudu v Praze dán a důvod neplatnosti zástavních smluv shledán nebyl. V projednávané věci vycházel soud ze shora shrnutých skutkových zjištění. Z nich považuje za rozhodné, že žalovaná 2) věděla o podnikání úpadce, poskytla dle své výpovědi souhlas s využitím našetřených peněz (dražební jistota 4 mil. Kč) pro podnikání manžela (úpadce), v daném případě se však jednalo o jediné aktivum BSM, které navíc vedlo přímo k nabytí předmětných nemovitostí. Nemovitosti byly jednoznačně určeny pro podnikání úpadce. Proto si lze jen těžko představit, že by její souhlas s nabytím uvedených nemovitostí právě z našetřených prostředků v BSM pro podnikání úpadce současně umožňoval provozování podnikání v uvedených nemovitostech (objekt tržnice) úpadci a současně neumožňoval pro účely dalšího podnikání úpadce (byť ve formě podniku ATLANTIC-MARKET s.r.o., jehož byl úpadce jediným společníkem a jednatelem) objekt tržnice zastavit. Úpadce sám uvedl na formuláři při složení dražební jistoty, že využívá prostředky, na které se souhlas manželky nevztahuje. I procesní soud proto hodnotí jednání žalované 2) jako konkludentní souhlas manželky s využitím prostředků BSM k podnikání úpadce a na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 173/2008-437 ze dne 29. 1. 2009 odkazuje. Tento závěr není v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí č. j. 2 Cdon 2072/97-86 ze dne 23. 2. 1999, neboť konkludentní souhlas žalované 2), jako manželky úpadce, není dovozován toliko z jejího souhlasu s využitím našetřených prostředků (jak Nejvyšší soud soudům nižších stupňů vytýkal), nýbrž také z jejího následného jednání, informovanosti o podnikání úpadce a využití nemovitostí nabytých z našetřených prostředků k jeho podnikání a konkludentnímu umožnění těchto úpadcových podnikatelských záměrů. Závěr soudu: Soud proto neshledal důvody pro neplatnost uzavřených zástavních smluv a ani k této námitce žalovaných vůči pořadí a pravosti pohledávky žalobce nepřihlédl. K argumentaci žalovaných 2) - 5), aby soud přihlédl k závěrům rozsudku Krajského soudu v Hradci Královém 21 Co 221/2016-173 ze dne 18. 1. 2017, o absolutní neplatnosti kupních smluv uzavíraných správcem konkursní podstaty M. D. ohledně majetku sepsaného v konkursní podstatě soud v projednávaném případě nepřihlížel. Posuzovaný právní případ totiž řeší jinou skutkovou situaci a argumentace odvolacího soudu na projednávaný případ ani nepřímo nedopadá. Posuzována totiž byla neplatnost kupních smluv ohledně majetku sepsaného v konkursní podstatě za situace, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce a jeho manželky. Za této situace byl prodej možný dle odvolacího soudu pouze se souhlasem manželky úpadce. V našem projednávaném případě však soud dovodil konkludentní souhlas manželky úpadce dle § 148a odst. 1 obč. zák. Naopak dospěl k závěru o tom, že pohledávka žalobce, již při přezkumném jednání dne 14. 10. 2015 žalovaní 2) – 5) popřeli, je přihlášena důvodně jako pohledávka ve výši 71 212 857 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí a podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O právu na náhradu nákladů řízení rozhodl soud tak, že ve vztahu k prvé žalované, procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal dle § 150 o.s.ř., s ohledem na okolnosti projednávané věci. Žalovaná 1) pohledávku žalobce nepopřela a její zahrnutí mezi účastníky na staně žalovaných vyplývá ze zákona. Ve vztahu k ostatním žalovaným 2) – 5) měl žalobce právo na náhradu nákladů řízení, dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ale práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud proto ve vztahu mezi těmito účastníky žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem V Ústí nad Labem dne 13. března 2017 Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Okrutová