Č.j. 15A 245/2017 - 49-50   USNESENÍ     Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké a soudců JUDr. Petra Černého Ph.D. a Mgr. Václava Trajera, v právní věci žalobců: a) nezl. J. H., narozen „X“, b) nezl. A. M. H., narozena „X“, c) nezl. A. H., narozena „X“, zastoupeni rodiči R. a P. H., d) R. H., narozen „X“, e) P. H., narozena „X“, všichni bytem „X“, adresa pro doručování: „X“, f) J. K., narozen „X“, bytem „X“, g) K. P., narozen „X“, bytem „X“,  proti žalovaným: 1) Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, 2) Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha, 3) ČEZ, a.s., IČ 45274649, sídlem Duhová 1444/2, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 23.3.2017, č. j. 3337/ZPZ/16/ODV-464.11,     takto:    I. Žaloba  se  odmítá.    II. Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení.   III. Žalobcům R. H. a P. H.  se  vrací  soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Částka 4 000 Kč bude žalobcům vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.      Odůvodnění     Krajskému soudu v Ústí nad Labem byla podána žaloba, jíž se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 23.3.2017, č. j. 3337/ZPZ/16/ODV-464.11, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobců J. K., K. P. a R. H. proti rozhodnutí Okresního úřadu Chomutov ze dne 30.3.2000, č.j. RŽP-II-Sol/10542/99/00. Předně je nutné uvést, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle ust. § 40 odst. 1 s.ř.s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanovuje, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh odmítne, jestliže byl návrh podán předčasně nebo opožděně. K výzvě soudu žalovaný předložil doklady o doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalobcům. Na základě toho pak soud mohl zjistit, kdy žalobcům začala běžet lhůta pro podání správní žaloby, a následně posoudit, zda byla či nebyla zachována lhůta pro podání správní žaloby, neboť před vlastním meritorním přezkumem žalobou napadeného rozhodnutí je soud vždy povinen zabývat se tím, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky pro tento meritorní přezkum, mezi které podmínka podání žaloby v zákonem stanovené lhůtě nepochybně patří. Z předložené listiny (poštovní doručenka) soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo prostřednictvím držitele poštovní licence doručováno R. H., který byl zástupcem J. K. a K. P.  Shodně bylo žalobou napadené rozhodnutí doručováno i P. H.  Zásilka obsahující předmětné rozhodnutí byla připravena k vyzvednutí pro žalobce R. a P. H. dne 29.3.2017. Od tohoto dne počala běžet 10 denní úložní lhůta k vyzvednutí této zásilky. Jelikož si však žalobci zásilku ve stanovené úložní lhůtě nevyzvedli, byla následně tato zásilka dne 11.4.2017 vhozena do jejich poštovní schránky. V daném případě, kdy si žalobci uloženou zásilku v 10 denní úložní době nevyzvedli, je třeba s ohledem na ust. § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, uloženou zásilku považovat za doručenou posledním dnem této lhůty. Jelikož zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí od 29.3.2017, je nutno tento den pokládat za den uložení zásilky u držitele poštovní licence, od něhož se odvíjí běh 10 denní úložní lhůty. Poslední den této lhůty připadl na 8.4.2017 a tento den je tak nezbytné pokládat za den, kdy bylo žalobcům napadené rozhodnutí doručeno. Tento den, tj. 8.4.2017, je pak zapotřebí považovat za den oznámení ve smyslu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byl tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí den 8.4.2017 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila ve smyslu ust. § 40 odst. 3 s.ř.s. dne 8.6.2017. Z předmětné žaloby ovšem soud zjistil, že tato žaloba byla podána k poštovní přepravě až dne 25.10.2017; tato skutečnost zjevně vyplývá z podacího razítka na obálce.  Na základě předloženého dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného a s ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s.ř.s. tak soudu nezbylo než učinit závěr, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Proto soud byl nucen v intencích ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. žalobu jako opožděnou ve výroku usnesení ad I. bez dalšího odmítnout. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě sdílí osud žaloby, a proto o něm soud nemohl samostatně rozhodovat. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. ve výroku usnesení ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení skončilo před prvním jednáním, soud podle ust. § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), rozhodl ve výroku usnesení ad III) rovněž o vrácení zaplacených soudních poplatků v částce 4 000 Kč, která se skládá z uhrazeného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a z uhrazeného soudního poplatku za podání žádosti ohledně přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč. Uhrazené soudní poplatky v celkové výši 4 000 Kč budou žalobcům vráceny z účtu krajského soudu ve lhůtě stanovené v ust. § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.    Poučení: Proti výroku ad I. a ad II. lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Proti výroku ad III. nejsou opravné prostředky přípustné.   Ústí nad Labem 3. ledna 2018     JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu            Shodu s prvopisem potrvzuje: G. Z.