č. j. 15 A 269/2017-32   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Václava Trajera ve věci žalobce: S. D., narozený „X“,  bytem „X“, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Ústí nad Labem,  sídlem Dvořákova 1609/18, 400 21  Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 6. 11. 2015. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že měl být žalovaným ke dni 6. 11. 2015 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, jelikož mu byla téhož dne žalovaným vydána doporučenka s lhůtou k projednání doporučeného zaměstnání 0 pracovních dnů. Tuto lhůtu žalobce překročil o 5 dnů a měl být tudíž k 6. 11. 2015 dle § 30 odst. 2 písm. f), odst. 3 a § 31 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Tohoto se žalobce marně domáhal žádostmi ze dne 27. 3. 2017, 5. 4. 2017 a 1. 6. 2017. Následně podal žalobce dne 15. 9. 2017 na Ministerstvo práce a sociálních věcí neúspěšné oznámení o nečinnosti podřízeného správního orgánu a žádost o učinění opatření proti této nečinnosti. Dle žalobce odpovědná úřednice žalovaného dané provinění přehlédla, což dával žalobce do spojitosti s podepsáním dohody žalovaného s tehdy budoucím zaměstnavatelem žalobce o příspěvku na zřízení účelného pracovního místa ve výši 60 000 Kč. Žalobce byl z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen ke dni 30. 11. 2015. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 137/2012, sp. zn. 3 Ads 182/2011 a sp. zn. 4 Ads 29/2011. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě vyložil průběh řízení o přidělení příspěvku na společensky účelné pracovní místo vyhrazené pro uchazeče o zaměstnání. Dne 30. 11. 2015 podepsal žalobce se zaměstnavatelem pracovní smlouvu, přičemž den nástupu do zaměstnání byl stanoven na 1. 12. 2015, a proto byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 30. 11. 2015. Replika žalobce 4. V replice žalobce uvedl, že s žádostí o přidělení dotace na společensky účelné pracovní místo ve výši 135 000 Kč bylo ze strany pracovníků žalovaného manipulováno, aby byly splněny podmínky pro její přidělení zaměstnavateli. Ze stejného důvodu bylo žalobci tolerováno i bezdůvodné nedodržení lhůty k projednání zaměstnání, aby nebyl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Správní spis 5. Ze správního spisu postoupeného žalovaným soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 19. 10. 2015 podal budoucí zaměstnavatel žalobce spol. Pivo ZLoun s. r. o. žádost o příspěvek na společensky účelné pracovní místo vyhrazené pro uchazeče o zaměstnání. Dne 6. 11. 2015 vydal žalovaný doporučenku k přijetí uchazeče o zaměstnání s lhůtou projednání doporučeného zaměstnání 0 dnů. Dne 24. 11. 2015 uzavřeli žalovaný a budoucí zaměstnavatel žalobce dohodu o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a o poskytnutí příspěvku, dne 30. 11. 2015 uzavřeli žalobce a budoucí zaměstnavatel pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dne 22. 2. 2016 uzavřeli žalobce a jeho zaměstnavatel dohodu o rozvázání pracovního poměru. Správní spis rovněž obsahuje potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, z něhož plyne, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 4. 2015 do 30. 11. 2015. Posouzení věci soudem 6. O žalobě rozhodl soud v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s projednáním věci bez nařízení ústního jednání souhlasili. 7. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 8. Z výše uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu ustanovení § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět. 9. Na tomto místě soud předesílá, že po vyhodnocení skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Z ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. dále vyplývá, že touto žalobou na ochranu před nečinností se lze toliko domáhat ochrany před nečinností spočívající v nevydání rozhodnutí v zahájeném správním řízení, nikoliv však zahájení řízení z moci úřední. 11. Ust. § 30 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti zní: „Uchazeče o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážného důvodu maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce (§ 31).“ 12. Dle § 31 písm. b) zákona o zaměstnanosti „uchazeč o zaměstnání maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce, jestliže neprojedná doporučené zaměstnání ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce.“ 13. Z výše citovaných ustanovení plyne, že vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání je učiněno na základě rozhodnutí žalovaného vydaného v řízení, jež se zahajuje z moci úřední [dle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), nikoliv na žádost dle § 44 SŘ]. Žalobcova podání označená jako „Žádost o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání“ nejsou žádostmi podle § 45 SŘ, ale podněty podle § 42 SŘ. V případě podnětu má žalovaný dle § 42 SŘ povinnost žalobce do 30 dnů vyrozumět, jak s daným podnětem naložil, zdali bylo, či nebylo zahájeno řízení, nikoliv jakékoliv řízení zahajovat (srov. Jemelka, Pondělíčková, Bohadlo: Správní řád komentář, 5. vydání; C. H. Beck, 2016; str. 231-234). 14. Jak plyne z výše uvedeného, žalobou proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2009, č. j. 3 Ans 1/2009-58. 15. Závěry Nejvyššího správního soudu navíc plně korespondují i judikatuře Ústavního soudu (viz např. jeho usnesení ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 1315/09, v němž Ústavní soud konstatoval, že žalobou proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. 16. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud proto uzavírá, že u žalovaného neshledal nečinnost ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný nebyl povinen k žádosti žalobce zahájit řízení o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, a tudíž předmětnou žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou a výrokem I. rozsudku ji podle ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl. 17. Současně v souladu s ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Ústí nad Labem 4. prosince 2018     JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu  Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)