č. j. 41 Ad 2/2018-11 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: N. R., narozená „X“, bytem „X“, proti   žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 125 08  Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2018, č. j. „X“, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou adresovanou zdejšímu soudu, ale podanou osobně u Okresního soudu v Mostě dne 17. 9. 2018, kterou zdejší soud obdržel dne 2. 10. 2018, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2018, č. j. „X“, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 5. 2018, č. j. „X“, jímž jí byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Předmětná žaloba tedy směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, na což dopadá právní úprava v § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odstavce 4 téhož ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odstavce 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Z dokladů předložených soudu žalovanou soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni řádně doručeno do vlastních rukou dne 31. 7. 2018, jak vyplývá z otištěného razítka dodací pošty a vlastnoručního podpisu žalobkyně na doručence založené na č. l. 10 soudního spisu. Tento den je pak zapotřebí považovat za den oznámení dotčeného rozhodnutí žalobkyni ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců bylo tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí úterý 31. 7. 2018, dvouměsíční lhůta pro podání žaloby počala plynout ve středu 1. 8. 2018 a skončila v pondělí 1. 10. 2018, tj. nejblíže následující pracovní den po neděli 30. 9. 2018, na kterou by konec lhůty jinak připadl. Žaloba ovšem byla u zdejšího soudu podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty dne 2. 10. 2018, jak vyplývá z podacího razítka na přípisu Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 10. 2018, který žalobu zdejšímu soudu přeposlal. Pro vyhodnocení včasnosti žaloby musel zdejší soud ještě posoudit, zda byly naplněny podmínky pro zachování lhůty. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla nejpozději v poslední den lhůty předána zdejšímu soudu (její předání věcně a místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Mostě nemá na běh lhůty žádný vliv) ani jemu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence nebo předána orgánu, který by měl povinnost žalobu zdejšímu soudu doručit, pravidlo o zachování lhůty upravené v § 40 odst. 4 s. ř. s. nelze použít. Soud proto vycházel z toho, že žaloba byla podána teprve dne 2. 10. 2018. Soudu proto nezbylo než vyslovit, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Z tohoto důvodu pak soud podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tuto žalobu pro opožděnost odmítl. Z důvodu odmítnutí žaloby soud současně v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 11. října 2018 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.