USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: F.T., narozen  XX   bytem XX   t. č. XX   sídlem XX    proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Rýnovice   sídlem Belgická 3765/11, P. O. BOX 14, 466 21 Jablonec nad Nisou      o žalobě proti rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech ze dne 12. 1. 2018, č. j. VS 5570130001/01/18-12/NVT/1,   takto: I. Žaloba proti rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech ze dne 12. 1. 2018, č. j. VS 5570130001/01/18-12/NVT/1, se odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech.   Podle ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)., je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.   Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.   Krajský soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě jsou splněny podmínky pro odmítnutí žaloby. Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn 2 Afs 98/2004, publikovaná ve Sb. NSS pod č. 672/2005).   Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, stanoví v § 35 odst. 1odsouzenému, který není od povinnosti úhrady nákladů výkonu trestu osvobozen, povinnost uhradit náklady výkonu trestu, které činí ve smyslu § 8 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměn osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, 40 % z celkové částky přijaté na účet v úschově věznice v předchozím měsíci. Podle § 9 odst. 1 této vyhlášky rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu podle § 8 vydá ředitel věznice. Podle § 9 odst. 2 citované vyhlášky může proti rozhodnutí podle odstavce 1 odsouzený do 3 dnů od doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal; stížnost může směřovat jen proti vypočtené výši nákladů výkonu trestu a nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje do šedesáti dnů od jejího obdržení generální ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby. O možnosti podat proti rozhodnutí ředitele věznice stížnost byl žalobce v napadeném rozhodnutí řádně poučen, stížnost však nepodal.   Nelze proto dojít k jinému závěru, než že žaloba je ve smyslu ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, neboť žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, ačkoliv je zvláštní zákon připouští. Soud proto žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.   Vzhledem k vydání usnesení o odmítnutí žaloby soud v souladu § 60 odst. 3 s. ř. s. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   K vydání tohoto usnesení nemusel soud nařizovat jednání, protože nerozhodoval ve věci samé  - o důvodnosti žaloby. Zákon v tomto případě uvedený procesní postup dovoluje (§ 49 odst. 1 s. ř. s.).   Poučení:     Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Liberci dne 16. dubna 2018         Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu