I. Překážka litispendence ve správním řízení znamená, že řízení zahájené a probíhající u jednoho správního orgánu brání zahájit v téže věci řízení další, a je na místě aplikovat ji i v řízení o uložení kázeňského trestu dle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody.; II. Probíhá-li řízení o uložení kázeňského trestu a ředitel věznice v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a § 60 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody, přezkoumává rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu a má rozhodnout podle § 52 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody způsobem předvídaným v § 60 odst. 2 Řádu výkonu trestu odnětí svobody, nesmí být vedoucím oddělení výkonu trestu vydáno nové rozhodnutí v téže věci, ani kdyby měl být uložen nižší kázeňský trest, neboť takovému postupu brání překážka litispendence. Pokud je přesto takové rozhodnutí vydáno, jedná se o nezákonné rozhodnutí, které má ředitel věznice v rámci řízení o stížnosti zrušit analogicky dle § 60 odst. 2 písm. e) Řádu výkonu trestu odnětí svobody, který upravuje způsob rozhodnutí o stížnosti pro případ, že rozhodnutí o kázeňském trestu nemělo být vůbec vydáno.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci   žalobce:       M.K.                     t. č. XX XX proti žalované Vězeňská služba ČR, Věznice Rýnovice                       sídlem Belgická 3765/11   P. O. Box 14, 466 21 Jablonec nad Nisou   o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalované ze dne 8. 3. 2018, č. j. VS-3309-42-2/ČJ-2018-801232 takto:   I. Rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu žalované ze dne 27. 2. 2018, č. j. VS-3309-42-2/ČJ-2018-801232, a rozhodnutí ředitele žalované ze dne 8. 3. 2018, č. j. VS-3309-42-2/ČJ-2018-801232, se zrušují pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.   II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 133 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.       Odůvodnění:   1. Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ředitele žalované, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu o uložení kázeňského trestu ze dne 27. 2. 2018, č. j. VS-3309-42-2/ČJ-2018-801232. Žalobce popsal, že kázeňský trest mu byl nejprve uložen rozhodnutím ze dne 23. 2. 2018, proti kterému si podal stížnost. O této stížnosti dosud ředitel žalované podle § 52 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ZVTOS“), nerozhodl. Dne 27. 2. 2018 mu byl uložen další kázeňský trest pod č. j. VS-3309-42-2/ČJ-2018-801232, v nižším rozsahu, s jiným a upraveným výrokem a vysvětlením, že z moci úřední rozhodl vedoucí oddělení výkonu trestu a že předešlý kázeňský trest neplatí. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že pokud podal stížnost proti uložení kázeňského trestu, tak pouze ředitel nebo osoba jím pověřená může podle § 60 odst. 1 písm. c), d) ZVTOS kázeňský trest změnit nebo zrušit, a toto podle § 60 odst. 3 uvedeného zákona písemně na předepsaném tiskopise odůvodnit. Vedoucí oddělení trestu žalované neměl postupovat tak, že z moci úřední přepíše výrok kázeňského trestu a rozhodne o stížnosti, která mu nepřísluší. Proti druhému rozhodnutí o kázeňském trestu si žalobce také podal stížnost, o stížnosti obdržel rozhodnutí o stížnosti ze dne 8. 3. 2018, kterým byla stížnost zamítnuta. Nesouhlasil se závěrem, že odcizil salám z kuchyňského bloku, pouze neoznámil nález salámu, krádež salámu nebyla prokázána. Žalobce dále namítal, že při uložení trestu nebyly dodržené pedagogické zásady a postupy při trestání, trest spadá do kompetence k vyřešení speciálního pedagoga, nikoli vedoucího oddělení výkonu trestu. Žalobce namítal, že není feťák, nepašuje drogy, přesto mu byl uložen vysoký trest, protože si dovolil podat stížnost. Z uvedených důvodů žádal o přezkum uloženého trestu a vydání rozhodnutí, kdy bude bráno v potaz jeho dosavadní chování v průběhu trestu.   2. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že dne 12. 1. 2018 byl s žalobcem sepsán záznam o kázeňském přestupku. Dne 23. 2. 2018 byl žalobci vyhlášen nepodmíněný kázeňský trest v pravomoci vedoucího oddělení výkonu trestu 18 dní celodenního uzavřeného oddělení. Na základě pohovoru žalobce se speciálním pedagogem, aniž by vedoucí oddělení výkonu trestu čekal, zda si žalobce podá stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí a aniž by trest žalobce nastoupil, bylo z moci úřední přehodnoceno rozhodnutí ve prospěch žalobce. Původní trest byl zrušen a dne 27. 2. 2018 byl pod stejným č. j. žalobci vyhlášen nový nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Žalobci byla ponechána zákonná lhůta 3 dnů pro případné podání stížnosti a postup byl žalobci vysvětlen. Dne 4. 3. 2018 napsal žalobce stížnost řediteli věznice. V rámci odpovědi byla žalobci problematika vysvětlena s poukazem na dodržení všech práv v rámci kázeňského řízení, s odpovědí byl žalobce seznámen dne 8. 3. 2018. Proti novému rozhodnutí si žalobce podal dne 5. 3. 2018 v zákonné lhůtě stížnost, ta byla rozhodnutím ze dne 12. 3. 2018 ředitelem žalované zamítnuta.   3. V doplnění žaloby ze dne 30. 7. 2018 žalobce uvedl, že na Generální ředitelství Vězeňské služby podal stížnost na porušení zákona v kázeňském řízení, věc nebyla vyřešena. Zopakoval, že ředitel žalované porušil § 52 odst. 3 ZVTOS, pokud do 5 pracovních dnů nezaslal rozhodnutí o stížnosti proti kázeňskému trestu, který byl žalobci udělen rozhodnutím ze dne 23. 2. 2018. Žalobce popsal, že podal stížnost dne 26. 2. 2018, kdy si vychovatel Ch. odnesl na kázeňském lístku důvody odvolání a v zalepené obálce byl přiložen obsah stížnosti. Žalobce přesto dostal jiný kázeňský trest za stejnou věc na základě rozhodnutí ze dne 28. 2. 2018, tedy ještě ve lhůtě, ve které měl rozhodnout ředitel žalované o jeho odvolání proti kázeňskému trestu. Žalobce navrhoval, aby byla všechna rozhodnutí zrušena a záznamy o trestech vymazány z osobní karty, neboť se objevují v jeho hodnocení a kvůli tomuto problému nebyl doporučen komisí pro nízkou šanci na podmíněné propuštění.   4. V dalším písemném podání ze dne 3. 8. 2018 žalobce doplnil, že celou záležitost se žalovaná snaží zlehčit a zakrýt pochybení v kázeňském řízení. V chronologickém shrnutí, které žalovaná uvedla ve vyjádření, je spousta nejasností a úkonů, které není podle zákona možné provést. Žalobce vyjádřil pochyby, zda žalovaná soudu zaslala správné kázeňské rozhodnutí ze dne 23. 2. 2018, na němž by na druhé straně bylo napsáno a vychovatelem potvrzeno podání jeho odvolání, a to proto, že jej vychovatel požádal o zapůjčení jeho rozhodnutí o kázeňském trestu ze dne 23. 2. 2018, které mu zůstalo při podpisu a které si chtěl vychovatel okopírovat. Žalobce navrhoval předvolat vedoucího oddělení trestu a vychovatele, aby popsali jednání při předávání rozhodnutí o kázeňském trestu a podání stížnosti.   5. V podání ze dne 13. 8. 2018 žalobce zopakoval, že vedoucí oddělení trestu by soudu měl popsat, proč změnil rozhodnutí o kázeňském trestu, když už byla proti němu podána stížnost a proč otvíral obálku určenou pro ředitele věznice se stížností. Dále uvedl, že vedoucí oddělení trestu musel být již 26. 2. 2018 informován o podání stížnosti. Žalobce upozornil na to, že žalovaná v písemném vyjádření neuvedla, že proti rozhodnutí o kázeňském trestu ze dne 26. 2. 2018 podal žalobce stížnost. Zopakoval, že kázeňský trest mu byl dne 27. 2. 2018 udělen, přestože k tomu neměl vedoucí oddělení trestu ze zákona pravomoc. Ze spisového materiálu musí být zřejmé, že na druhé straně rozhodnutí o kázeňském trestu ze dne 23. 2. 2018 musí být potvrzeno podání stížnosti. Pokud bylo soudu zasláno rozhodnutí o kázeňském trestu ze dne 23. 2. 2018, na jehož druhé straně není uvedeno, že podal odvolání, může se jednat o kopii žalobcova rozhodnutí, kterou si od něj vychovatel zapůjčil na okopírování.   6. Z originálu spisového materiálu, který byl soudu zaslán po urgenci (žalovaná původně soudu předložila pouze kopii spisu), soud zjistil, že dne 12. 1. 2018 byl sepsán záznam o kázeňském přestupku žalobce, který měl spočívat v odcizení jednoho kusu balení gothajského salámu dne 12. 1. 2018 v době od 8:00 do 8:15 hodin. Žalobce k věci uvedl, že záležitosti lituje.   7. Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2018 vedoucí oddělení výkonu trestu žalované uložil žalobci podle § 46 odst. 3 písm. g) ZVTOS nepodmíněný kázeňský trest – celodenní umístění do uzavřeného oddělení na dobu 18 dnů, neboť shledal žalobce vinným z kázeňského přestupku, kterého se měl dopustit dne 12. 1. 2018 a který spočíval v odcizení jednoho balení gothajského salámu. Soud dodává, že ve spise byla založena jen kopie prvostupňového rozhodnutí, na němž nebylo vyznačeno podání stížnosti proti rozhodnutí v zákonné lhůtě. Ve spisovém materiálu však soud nalezl originál stížnosti žalobce ze dne 26. 2. 2018 s připojenou obálkou adresovanou řediteli žalované. Touto stížností žalobce brojí proti kázeňskému trestu uloženému za kázeňský přestupek ze dne 12. 1. 2018 spočívající v odcizení salámu. Ve stížnosti žalobce namítal, že nesouhlasí s tím, že salám odcizil, výhrady uplatnil rovněž proti výši uloženého trestu.   8. Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2018 vedoucí oddělení výkonu trestu žalované uložil žalobci podle § 46 odst. 3 písm. f) ZVTOS (pod shodným č. j.) nepodmíněný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, a to za týž kázeňský přestupek spočívající v tom, že dne 12. 1. 2018 měl žalobce odcizit jedno balení gothajského salámu. V odůvodnění rozhodnutí vedoucí oddělení výkonu trestu žalované uvedl, že jednání bylo žalobci prokázáno, je v rozporu s § 28 odst. 1 ZVTOS. Výše uděleného trestu byla odůvodněna s ohledem na závažnost kázeňského přestupku, na druhé straně bylo zhodnoceno, že žalobce se k přestupku doznal, jedná se o první přestupek, a proto byl uložen nepodmíněný kázeňský trest v polovině počtu dnů uzavřeného oddělení v kázeňské pravomoci vedoucího oddělení výkonu trestu. Z originálu tohoto rozhodnutí vyplývá, že dne 5. 3. 2018 podal žalobce proti rozhodnutí stížnost, originál této stížnosti datované dne 4. 3. 2018 se rovněž nachází ve spisu. Ve stížnosti žalobce upozornil na nesprávný postup, kdy se odvolal proti předchozímu uložení kázeňského trestu a o této první stížnosti dosud neobdržel rozhodnutí, a že namísto toho bylo vydáno nové rozhodnutí o uložení kázeňského trestu.   9. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2018 ředitel žalované stížnost proti rozhodnutí ze dne 27. 2. 2018 zamítnul. Ředitel žalované uvedl, že prostudoval důkazní prostředky, těmi byly okolnosti přestupku náležitě objasněny a vina žalobce prokázána, nehledě na jeho vlastní doznání. Bylo posouzeno dodržení pedagogických zásad a dodržení výše a druhu trestu dle kázeňské pravomoci vedoucího oddělení výkonu trestu a bylo přihlédnuto k dosavadnímu výkonu trestu a uložený kázeňský trest byl posouzen jako úměrný závažnosti spáchaného přestupku s tím, že kázeňská pravomoc vedoucího oddělení výkonu trestu nebyla překročena.   10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.   11. Předmětem soudního přezkumu jsou rozhodnutí pověřených zaměstnanců žalované o uložení nepodmíněného kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení na dobu 10 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů zacházení, podle § 46 odst. 3 písm. f) ZVTOS, na který je třeba ve světle judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08) nahlížet jako na trest představující závažný zásah do základních práv odsouzeného, za kázeňský delikt, který je trestním obviněním ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-36, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).   12. Podle § 46 odst. 2 ZVOTS lze za kázeňský přestupek odsouzenému uložit kázeňský trest. Odst. 3 uvedeného ustanovení vymezuje druhy kázeňských trestů. Ustanovení § 47 ZVOTS pouze stručně stanoví, že kázeňský trest lze uložit, jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Podle § 51 ZVOTS vykonávají kázeňskou pravomoc nad odsouzenými generální ředitel Vězeňské služby a ředitelé věznic; jiní zaměstnanci Vězeňské služby mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni generálním ředitelem Vězeňské služby nebo s jeho souhlasem ředitelem věznice. Podle § 52 odst. 1 ZVOTS má odsouzený právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení platí, že o stížnosti rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. K rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit zaměstnance, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabrání věci. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské služby.   13. Podrobnosti ohledně ukládání kázeňských trestů stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává Řád výkonu tretu odnětí svobody (dále jen „ŘVTOS“). Podle § 58 odst. 5 ŘVOTS se rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Oznámení rozhodnutí potvrdí odsouzený svým podpisem. Podle § 59 ŘVOTS lze proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat písemně nebo ústně stížnost. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího převzetí zaměstnancem Vězeňské služby. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopisu záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši.   14. V řízení o stížnosti je příslušný zaměstnanec vězeňské služby povinen podle § 60 odst. 1 ŘVOTS přezkoumat, zda je prokázáno, že se skutek stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc zaměstnance Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zaměstnanec Vězeňské služby, který je oprávněn rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně, b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s účelem výkonu trestu, c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění prokázáno, ale uložený kázeňský trest není v souladu s účelem výkonu trestu; změní-li příslušný zaměstnanec Vězeňské služby druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen, d) zruší uložený kázeňský trest, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, a vrátí věc k novému kázeňskému řízení zaměstnanci Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně; proti novému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost, e) zruší uložený kázeňský trest, není-li prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení je příslušný zaměstnanec Vězeňské služby povinen vydat rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu na předepsaném tiskopisu písemně a odůvodnit jej.   15. Z uvedeného vyplývá, že o kázeňském přestupku se rozhoduje v kázeňském řízení dle procesních pravidel shora popsaných. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, se na toto řízení dle § 76 ZVTOS neužije. Z judikatury vyplývá (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2015, č. j. 30 A 87/2013-46, dostupný na www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-34), že se na řízení o kázeňských trestech odsouzených podle § 177 odst. 1 správního řádu užijí základní zásady činnosti správních orgánů v uvedených v §§ 2 až 8 správního řádu. Základní zásady vycházejí především z principů ústavního pořádku, též z judikatury a mezinárodních dokumentů. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod platí, že státní moc lze vykonávat pouze v mezích stanovených zákonem. Podle dle § 2 odst. 1 správního řádu postupují správní orgány v souladu se zákonem a ostatními právními předpisy (zásady legality), dle odst. 2 uvedeného ustanovení uplatňují svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž jim byla zákonem nebo na jeho základě svěřena, a v rozsahu, v jakém jim byla svěřena (zásada zákazu zneužití pravomoci). V řízení o kázeňských přestupcích odsouzených se nepochybně vzhledem k tomu, co soud výše konstatoval k povaze obvinění z kázeňského přestupku a k povaze kázeňského trestu, uplatní také základní zásady, které se aplikují v oblasti správního trestání.   16. Mezi základní právní instituty, obecně aplikované ve všech právních odvětvích, lze nepochybně zařadit institut překážky litispendence – překážky zahájeného řízení. Tento procesně-právní institut se uplatňuje ve všech právních odvětvích, tedy v řízení civilním, trestním, řízení dle s. ř. s. i v řízení správním (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 226 s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 8/96). Překážka litispendence ve správním řízení znamená, že řízení zahájené a probíhající u jednoho správního orgánu brání zahájit v téže věci řízení další, a je na místě aplikovat ji i v řízení o uložení kázeňského trestu dle ZVOTS a ŘVOTS.   17. Tento základní právní institut byl v posuzovaném případu porušen, žalobcovy námitky uplatněné v tomto směru shledal soud důvodnými.   18. Jak vyplynulo z předloženého spisového materiálu žalované, žalobci byl jako odsouzenému uložen za kázeňský přestupek, kterého se měl dopustit dne 12. 1. 2018 v době od 8,00 hodin do 8,15 hodin a který měl spočívat v odcizení 1 ks balení gothajského salámu, rozhodnutím ze dne 23. 2. 2018 nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístnění do uzavřeného oddělení na dobu 18 dnů podle § 46 odst. 3 písm. g) ZVOTS. Proti tomuto rozhodnutí žalobce prokazatelně podal v zákonné lhůtě dle § 52 odst. 1 ZVOTS písemnou stížnost (§ 60 odst. 1 ŘVOTS), originál stížnosti včetně obálky adresované řediteli žalované (v souladu s poučením na rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, že o stížnosti jako o opravném prostředku bude rozhodovat ředitel věznice). Pověřený zaměstnanec žalované nepostupoval dle § 59 ŘVOTS, podání stížnosti totiž nebylo vyznačeno ani na předepsaném tiskopisu rozhodnutí (zde soud poznamenává, že ve spisu bylo jako jediná listina v kopii založeno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 26. 2. 2018, zatímco u všech ostatních listin jde o originály, což odpovídá žalobcovu tvrzení, že vychovateli zapůjčoval k ofocení vlastí stejnopis rozhodnutí, na němž se podání stížnosti nezaznamenává), ani na stížnosti ze dne 26. 2. 2018 nebylo vyznačeno datum jejího převzetí zaměstnancem žalované. Ačkoli tedy probíhalo řízení o uložení kázeňského trestu a bylo na řediteli žalované, aby v souladu s § 51 odst. 1 ZVOTS, § 60 odst. 1 ŘVOTS rozhodnutí vedoucího oddělní výkonu trestu přezkoumal a o stížnosti podle § 52 odst. 3 ZVOTS rozhodl způsobem předvídaným v § 60 odst. 2 ŘVOTS, bylo vedoucím oddělení výkonu trestu žalované vydáno dne 27. 2. 2018 pod shodným č. j. nové rozhodnutí o uložení mírnějšího kázeňského trestu v téže věci. Vydání tohoto nového rozhodnutí však bránila překážka litispendence – překážka zahájeného řízení v téže věci. Pokud toto nové rozhodnutí o kázeňském trestu ze dne 27. 2. 2018 (byť mírnějším) vzešlo z řízení, které vůbec nemělo být pro překážku litispendence vedeno, jedná se o nezákonné rozhodnutí, které měl ředitel žalované v rámci řízení o stížnosti zrušit analogicky dle ustanovení § 60 odst. 2 písm. e) ŘVOTS, které upravuje způsob rozhodnutí o stížnosti pro případ, že rozhodnutí o kázeňském trestu nemělo být vůbec vydáno. Pokud porušení tohoto základního právního principu ředitel žalované při přezkumu rozhodnutí ze dne 27. 2. 2018 nezaznamenal a nezjistil, že vedoucí oddělení výkonu trestu nemohl žalobce za shodný kázeňský přestupek znovu potrestat, rovněž se dopustil nezákonnosti.   19. Uváděla-li žalovaná ve vyjádření k žalobě, že vedoucí oddělení výkonu trestu z úřední povinnosti, aniž by čekal na podání stížnosti, svoje rozhodnutí ze dne 23. 2. 2018 přehodnotil ve prospěch žalobce a původní trest zrušil a žalobci vyhlásil nový nepodmíněný mírnější trest (tedy quasi autoremedura), neodpovídá tomu obsah rozhodnutí ze dne 27. 2. 2018. Z výroku tohoto rozhodnutí ani jeho odůvodnění v žádném případě nevyplývá, že by se toto rozhodnutí mělo jakkoli dotknout předchozího rozhodnutí ze dne 23. 2. 2018, jímž byl žalobce za kázeňský přestupek potrestán. Soud zdůrazňuje, že pověření zaměstnanci žalované jsou při výkonu kázeňské pravomoci nad odsouzenými vázáni zákonem a dalšími podzákonnými předpisy a tyto předpisy jednoznačně upravují postup při vydávání rozhodnutí o kázeňském trestu a postup při vyřízení a rozhodnutí o stížnosti proti takovému rozhodnutí. ZVOTS ani ŘVOTS s žádnou možností zmírnění trestu zaměstnancem žalované, který kázeňský trest uložil, nepočítají.   20. Soud tedy shrnuje, že vydání rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 27. 2. 2018 a rozhodnutí o stížnosti ze dne 8. 3. 2018 bránila překážka zahájení řízení o témže kázeňském přestupku žalobce, a rozhodnutí vydaná v obou stupních řízení jsou nezákonná. Protože tato rozhodnutí neměla být vůbec vydána, nebylo namístě, aby se jejich obsahem věcně zabýval.   21. Soud tedy zrušil rozhodnutí ředitele žalované podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil dle § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení žalované. Protože prvostupňové rozhodnutí trpí stejnou vadou, využil soud možnosti dané mu § 78 odst. 3 s. ř. s. a zrušil též rozhodnutí vedoucího výkonu oddělení trestu žalované ze dne 27. 2. 2018. V dalším řízení bude na řediteli žalované, aby v souladu s § 52 odst. 3 ZVOTS ve spojení s § 60 odst. 1, odst. 2 ŘVOTS rozhodl o stížnosti žalobce ze dne 26. 2. 2018 proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 26. 2. 2018. Vysloveným právním názorem soudu je žalovaná v souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána.   22. O žalobě soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce s tímto postupem soudu vyslovil souhlas, žalovaná v zákonné lhůtě nevyslovila svůj nesouhlas.   23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.   24. V souzeném případu měl úspěch žalobce, soud proto žalované uložil, aby v přiměřené lhůtě nahradila žalobci náklady řízení. Náklady řízení byly tvořeny pouze hotovými výdaji žalobce – poštovným ve výši 133 Kč (žalobce soudu podal celkem 7 podání – kromě žaloby a jejich doplnění ze dne 30. 7. 2018 a 3. 8. 2018 a návrhu na doplnění důkazů ze dne 13. 8. 2018 v reakce na vyjádření žalované, také žádost o osvobození od soudních poplatků, doložení majetkových poměrů a dále souhlas s rozhodnutím bez jednání, při základní ceně poštovného za zásilku 19 Kč), žalobce byl osvobozen od soudních poplatků.       Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Liberec 13. listopad 2018.   Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu