Č.j.: 75A 1/2018–20     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci   žalobce:  M. A., narozen „X“, státní příslušnost: Syrská arabská republika, bytem „X“, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, se sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupeného Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalované:  Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem,   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.12.2017, č.j. KRPU-245944-15/ČJ-2017-040022,   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:   1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 20.12.2017, č.j. KRPU-245944-15/ČJ-2017-040022, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce podle ustanovení § 129 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajišťuje za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 26.06.2013, č. 604/2013 (dále jen ,,dublinské nařízení“) a podle ustanovení § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba zajištění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody žalobce, které nastalo dne 19.12.2017 v 18.00 hodin. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná nedostála své povinnosti předběžně posoudit existenci nedostatků azylového řízení v Rumunsku a pravděpodobnost realizace předání. Žalobce již v průběhu zajištění uvedl překážky v předání do Rumunska, a to, že na území Rumunska nezůstal úmyslně a vědomě ho opustil, neboť zde neměl stravu a pracovní příležitosti, neměl kde pobývat a pracovat. Tato tvrzení naznačují, že přijímací podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu v Rumunsku můžou být problematické a zasluhují si alespoň předběžnou reflexi v napadeném rozhodnutí. Místo toho žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a pokud jde o podmínky přijetí žadatelů v tomto daném státě. V napadeném rozhodnutí nebyla zohledněna individuální situace žalobce, který byl donucen v Rumunsku požádat o mezinárodní ochranu pod hrozbou omezení osobní svobody a navrácení zpět do země původu – Sýrie. Po podání žádosti o mezinárodní ochranu byl žalobce ubytován v ubytovně pro žadatele o mezinárodní ochranu, kde měl po dobu 1,5 měsíce zabezpečeno ubytování a stravu. Toto zařízení ale bylo hygienicky nevyhovující. Po uplynutí této doby byl navíc žalobce z tohoto zařízení vyhozen, bylo mu poskytnuto 30 Eur, avšak již žádné ubytování a strava. Během pokusů o opuštění Rumunska byl žalobce opakovaně zadržen na hranicích s Maďarskem a vrácen zpět.  3.                                                             Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, ve kterém navrhla zamítnutí žaloby. Dále poukázala na podané vysvětlení žalobce a zejména to, že žalobce již v Rumunsku uváděl nepravdivé údaje o své totožnosti a jedná se tak o nedůvěryhodnou osobu. Žalobce v Sýrii zanechal svoji manželku a 5 dětí a jeho cílovou zemí je Belgie. Tvrzení o nedostatku stravy a vyhození z přijímacího střediska konstatoval bez podrobnějšího objasnění či uvedení konkrétních důvodů. Žalovaná jak z vlastní činnosti tak ani z podaného vysvětlení nezjistila žádné věrohodné skutečnosti, pro které by nebylo možné realizovat žalobcovo přemístění zpět do Rumunska. Své závěry o možnosti realizace předání žalobce zpět do Rumunska odůvodnila na str. 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí. Podotkla, že řízení o zajištění žalobce je prvotním úkonem a neprovádí se žádné dokazování. V žalobě podané informace jsou v přímém rozporu s podaným vysvětlením a účelově zkresleny. Tvrzení žalobce, že v přijímacím středisku, kde byl měsíc a půl ubytován a byla mu poskytnuta strava, je v rozporu s podaným vysvětlením před jeho zajištěním, kde uváděl, že stravu neměl. Žalovaný má za pravděpodobné, že žalobce po měsíci a půl přijímací tábor opustil, neboť nelegálně cestoval kamionem do Evropy, ve kterém byl následně v České republice zajištěn. 4.                                                             O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně vyjádřili souhlas. 5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. 6. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 19.12.2017 v 18.00 hod. zajištěn, neboť byl nalezen Policií ČR s dalšími 6 osobami bez cestovního dokladu u kamionu bulharské poznávací značky  „X“. V uvedeném kamionu byl nalezen doklad žalobce vydaný v Rumunsku žadateli o azyl, kde je uvedeno jméno H. M. A. H., nar. „X“. K tomu žalobce uvedl, že neví, proč jsou na dokladu nesprávné údaje. Motivem k opuštění jeho země původu bylo to, že tam kde bydlel, byla válka a tak neměl peníze a práci. Jinak by tam zůstal. V zemi původu zanechal svoji manželku, 5 dětí, byt a pozemek. Dále uvedl, že s rodinou má dobré vztahy. Chce se dostat do Belgie, kde mu známí nabídli práci. O azyl požádal v říjnu 2017 v Rumunsku, ale byl mu vnucen, po propuštění hodlá pokračovat do Belgie. Rumunsko opustil, neboť nebylo jídlo, práce a vyhodili ho na ulici. Dotazem v systému EURODAC bylo zjištěno, že žalobci byly dne 27.10.2017 jako žadateli o azyl v Rumunsku odebrány otisky prstů. 8. Podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. 9. Podle § 129 odst. 3 zákona o pobytu nelze-li předání cizince nebo dokončení jeho průvozu uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, a jde-li o průvoz leteckou cestou podle § 152 ve lhůtě do 72 hodin, policie v řízení o zajištění cizince za účelem jeho předání nebo průvozu vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 10. Čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení uvádí, že pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána. Není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. Pokud podle tohoto odstavce nelze provést přemístění do žádného členského státu určeného na základě kritérií stanovených v kapitole III ani do prvního členského státu, v němž byla žádost podána, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, se stává příslušným členským státem. 11. V rozhodnutí o zajištění cizince podle § 129 zákona o pobytu cizinců se správní orgán musí vypořádat také s otázkou, zda neexistují překážky, které by bránily jeho předání do jiného členského státu ve smyslu čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení (viz rozsudek NSS ze dne 30.3.2017, č.j. 4 Azs 31/2017 - 54), tedy také s otázkou, zda předání cizince není vyloučeno z důvodu existence systémových nedostatků, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie (viz rozsudek NSS ze dne 26.1.2017, č.j. 2 Azs 6/2017 - 19). 12. Na druhou stranu Policie České republiky zkoumá tyto překážky jen v rozsahu, zda není předání a priori vyloučené. Jedná se tak o předběžné zjišťování existence překážek, které budou ještě zevrubně zkoumány v navazujícím řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30.3.2017, č.j. 4 Azs 31/2017-54). 13. Předně je nutno uvést, že žalovaná předběžnou úvahu o tom, zda zde nejsou systémové nedostatky v azylovém řízení v Rumunsku učinila, a to na straně 6 až 7 žalobou napadeného rozhodnutí, kde mimo jiné uvedla, že jí nejsou známy žádné informace či rozsudek soudu nebo konstatování Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky či některého vrcholného orgánu Evropské unie, ze kterých by vyplývaly systematické nedostatky v azylovém řízení v Rumunsku. Dále poukázala na to, že Ministerstvo vnitra jako příslušný orgán k předávání žadatelů o azyl do Rumunska běžně provádí. 14. Z úvah žalované je tak zřejmé, že se otázkou případných systémových nedostatků zabývala a shledala, že nic nenasvědčuje tomu, že by takové existovaly. Co se týká tvrzení žalobce, je nutno poukázat na to, že případné systémové nedostatky nelze dovozovat z postupu vůči jedné osobě, i kdyby se ukázaly být pravdivé. Avšak žalobce je osobou značně nevěrohodnou, a to s ohledem na jeho dosavadní chování, neboť vystupoval před rumunskými orgány pod falešným jménem, což odpovídá jeho tvrzení, že nechce mezinárodní ochranu v Rumunsku, ale dostat se do Belgie za prací, o což se opakovaně pokoušel. Žalobce rovněž uvedl, že po svém propuštění bude pokračovat na cestě do Belgie. Je zřejmé, že zájmem žalobce není vrátit se zpět do Rumunska nebo do země původu. 15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 16. Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem dne 23. ledna 2018     JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce    Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.   (K.ř.č. 1 - rozsudek)