č. j. 78 A 31/2015-54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. ve věci žalobce: R. R., narozený dne „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Martinem Heiplíkem, advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, 128 00  Praha 2, proti   žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Velká hradební 3118/48, 400 02  Ústí nad Labem,     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2015, č. j. 4322/DS/2015, JID: 141059/2015/KUUK/Bal,  takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 14. 10. 2015, č. j. 4322/DS/2015, JID: 141059/2015/KUUK/Bal, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Chomutov, odboru dopravních a správních činností (dále jen ,,správní orgán I. stupně“), ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. MMCH/135420/2361/2014/ODaSč-PP, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu tím, že dne 17. 11. 2014 v 22:45 hodin, v obci Údlice, ul. Jirkovská č. p. „X“ řídil motorové vozidlo tov. zn. Audi A8, reg. zn. „X“, přičemž nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000,-Kč, dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu dvanácti měsíců s účinností od nabytí právní moci rozhodnutí a dále pak mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč.   Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku kladeného mu za vinu. V rozhodný den mu nebylo známo, že by mu byl uložen pravomocný zákaz řízení motorových vozidel. Proti řízení vedenému u Magistrátu města Mostu podal žalobce odvolání, o kterém sice bylo Krajským úřadem Ústeckého kraje rozhodnuto, nicméně žalobci nebylo zmíněné rozhodnutí žádným způsobem doručeno. Žalobce je přesvědčen, že řízení nebylo vedeno v souladu se zákonem o přestupcích, poněvadž svým chováním nenaplnil formální a materiální stránku přestupku kladeného mu za vinu. Magistrát města Mostu žalobci uložil povinnost odevzdat řidičský průkaz do 18. 11. 2014 a tudíž pokud žalobce ještě 17. 11. 2014 řídil motorové vozidlo, byl stále držitelem řidičského oprávnění a nemohl tak naplnit skutkovou podstatu jakéhokoliv přestupku. 3. Žalobce dále pak poukázal na procesní pochybení žalovaného týkající se neadekvátního doručování napadeného rozhodnutí žalobci. Žalovaný byl žalobcem informován o skutečnosti, že žalobce se bude delší dobu nacházet mimo území České republiky a nebude proto schopen přebírat jakékoliv písemnosti. Žalobci nicméně byla do poštovní schránky vhozena nejprve výzva k vyzvednutí zásilky a následně i samotná písemnost zaslaná Krajským úřadem Ústeckého kraje. Všechny zmíněné listiny byly manželkou žalobce vráceny žalovanému s tím, že předmětné listiny nemohly být žalobci doručeny. Žalobce se proto domnívá, že písemnost nebyla žalobci řádně doručena a s ohledem na prekluzivní lhůtu pro řešení přestupku, která marně uplynula, mělo být přestupkové řízení zastaveno, k čemuž nedošlo a žalovaný bez jakéhokoliv faktického opodstatnění vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci. Žalobce závěrem zmínil, že napadené rozhodnutí mu bylo doručováno prostřednictvím poštovního doručovatele a nikoli datovou schránkou, jak uvedl žalovaný v poučení napadeného rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené proto žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.              Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že tvrzení žalovaného o nemožnosti naplnění subjektivní stránky přestupku s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě k odevzdání řidičského průkazu považuje za mylné, poněvadž žalobci měl být znám jeho neúspěch v odvolacím řízení proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu, kterým mu byl zákaz řízení motorových vozidel uložen. Řidič pozbývá řidičského oprávnění dnem právní mocí rozhodnutí, kterým mu byla sankce uložena, z čehož vyplývá, že následně stanovená lhůta k jeho odevzdání nemá na uloženou sankci žádný vliv. K námitce žalobce týkající se neadekvátního doručování žalovaný poukázal na skutečnost, že rozhodnutí bylo odesláno prostřednictvím datové schránky právnímu zástupci žalobce, který po jejím doručení a zjištění výsledku odvolacího řízení informoval žalovaného o ukončení právního zastoupení. Žalobce následně rovněž informoval žalovaného o této skutečnosti a mimo jiné zmínil, že do konce listopadu se bude nacházet v zahraničí. Žalovaný vyhodnotil přístup žalobce a jeho manželky k doručovanému rozhodnutí jako snahu zvrátit důsledky doručení a dosažení zániku odpovědnosti za přestupek spáchaný žalobcem dne 17. 11. 2014. K této skutečnosti dále pak žalovaný podotkl, že do běhu lhůty, jejímž výsledkem je zánik odpovědnosti, se nezapočítává doba, po kterou bylo pro tentýž skutek vedeno trestní řízení, což byl ostatně tento případ. Proto i faktické doručení rozhodnutí žalovaného žalobci uskutečněné dne 21. 11. 2015 prostřednictvím Policie ČR nemohlo mít za následek zánik odpovědnosti za žalobcem spáchaný přestupek. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.     Replika žalobce k vyjádření žalovaného 5. V následně učiněné replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že tvrzení žalovaného o účelovém jednání žalobce nejsou pravdivá, neboť žalobce se opakovaně pokoušel žalovanému sdělit a doložit důvody své nepřítomnosti v České republice. Dále pak zmínil, že ze strany žalovaného v žádném případě nemohlo dojít k řádnému doručení rozhodnutí, neboť listina, která mu byla doručována policií České republiky, již měla vyznačenou doložku právní moci. Žalobce i nadále trval na podané žalobě.   Reakce žalovaného na repliku 6. K podané replice žalovaný uvedl, že žalobce důkazy o dočasné nepřítomnosti předložil až poté co mu nebylo usnesením prominuto doručení rozhodnutí fikcí podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,správní řád“). Žalovaný následně soudu předložil rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů, který usnesení o nevyhovění žádosti o prominutí zmeškání úkonu z důvodu nemožnosti převzetí písemnosti potvrdil.   Ústní jednání před soudem 7. Při ústním jednání konaném dne 5. 3. 2018 právní zástupce žalobce setrval na žalobních námitkách. Nadále zastával názor, že rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2014 nenabylo právní moci v době předmětného přestupkového jednání, ohledně něhož bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. 8. Pověřená pracovnice žalovaného pak při tomtéž ústním jednání před soudem nadále navrhovala zamítnutí žaloby pro nedůvodnost, když žalobce byl náležitě informován o tom, že v době spáchání svého přestupkového jednání, ohledně něhož bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, měl pravomocně uložen zákaz řízení.   Přezkoumání věci soudem 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. 10. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 21. 5. 2015 bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu města Chomutova, odboru dopravních a správních činností, jakožto přestupkového správního orgánu I. stupně, č. j. MMCH/135420/2361/2014/ODaSČ-PP, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 17. 11. 2014 v 22:45 hodin, v obci Údlice, ul. Jirkovská č. p. „X“ řídil motorové vozidlo tov. zn. Audi A8, reg. zn. „X“, přičemž nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, za což mu byla udělena pokuta ve výši 25.000,-Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce dvanácti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, jakožto odvolací orgán, následně zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 5. 2015 pravomocně potvrdil žalobou napadeným rozhodnutím, kdy toto rozhodnutí bylo doručováno tehdejšímu právnímu zástupci žalobce prostřednictvím datové schránky, přičemž k řádnému doručení došlo dne 21. 10. 2015.     12. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2014, č. j. 4338/DS/2014, JID: 135758/2014/KUUK/Hyk, bylo zamítnuto žalobcovo odvolání vůči rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností, oddělení správní, ze dne 6. 5. 2014, č. j. MmM/059811/2014/OSČ-P/FF, sp. zn. OSČ-Př/037220/1423/2014/FF, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku na úseku dopravy, za což mu byla mj. uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce dvanácti měsíců, přičemž daná rozhodnutí nabyla právní moci dne 15. 10. 2014. Žalobce zákaz řízení nerespektoval a při silniční kontrole Policií ČR dne 17. 11. 2014 mu byl řidičský průkaz zadržen, neboť žalobce jej dosud neodevzdal, ač měl, jak soud rozvede níže.  13. V dané věci se účastníci řízení neshodli v právním názoru ohledně toho, zda žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku kladeného mu za vinu, konkrétně naplnění materiální a formální stránky přestupku. Druhý sporný bod řízení pak přestavovala otázka řádného doručování písemností ze strany žalovaného. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není důvodná, když žalobcovu argumentaci soud vyhodnotil jako zcela lichou. 14. Pro vyhodnocení předmětné žaloby z pohledu první žalobcovy námitky má klíčový význam dikce ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, v níž je zakotveno, že řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu.  15. Dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo v rozporu s ust. § 3 odst. 3 písm. a) neboli není držitelem příslušného řidičského oprávnění. 16. Trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy a pravidly, jakými se dosud řídila trestnost trestných činů a proto pro trestnost jednání, které naplňuje formální znaky přestupku, musí být tedy naplněna i materiální stránka deliktu. Za přestupek je považováno takové zaviněné jednání fyzických osob, které naplňuje formální znaky stanovené v zákoně, přičemž jde o takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti byť i v nepatrné míře. Lze tedy vycházet z předpokladu, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Tento předpoklad by však nenastal, za situace, kdy se k jednání, jež naplnilo formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti. V takovém případě by nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku a jednání by tak nemohlo být za přestupek označeno. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 137/2011-52, dostupný na www.nssoud.cz) 17. S ohledem na právě uvedené jsou správní orgány povinny zkoumat, zdali určité jednání lze označit za přestupek a tudíž zda došlo k naplnění nejen formálního nýbrž i materiálního znaku přestupku. Za přestupek je považováno zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, přičemž právě v porušení nebo ohrožení společnosti lze spatřovat materiální stránku přestupku. Pokud osoba obdrží rozhodnutí o uložení sankce spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a je řádně poučena o jeho následcích, tak nepochybně ví, že nedisponuje nezbytným osvědčením k řízení motorových vozidel. Obdobně tomu bylo i v případě žalobce. Je pravdou, že rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2014 o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 6. 5. 2014, jímž byla žalobci uložena mj. sankce zákazu řízení všech motorových vozidel, byla po řádném vyzvání žalobce a uložení zásilky u poštovního doručovatele vrácena zpět odvolacímu orgánu, který posléze legitimně dovodil fikci doručení a nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nicméně pro předmětný případ je podstatné, že sám žalobce v žalobě uvedl, že mu následně byla Magistrátem města Chomutova (pozn. soudu – žalobce nesprávně uvádí města Mostu) stanovena lhůta k dobrovolnému odevzdání řidičského oprávnění, přičemž údajného protiprávního jednání se žalobce dopustil jeden den před jejím uplynutím, takže se dle svého přesvědčení ničeho nemohl dopustit. Z obsahu správního spisu v tomto směru vyplývá, že výzvu Magistrátu města Chomutova k odevzdání řidičského průkazu si žalobce osobně převzal dne 13. 11. 2014, a proto minimálně od tohoto dne byl prokazatelně fakticky zpraven o tom, že mu byl uložen trest zákazu řízení, na což výslovně bylo poukázáno v dotyčné výzvě. 18. Žalobce v předmětné věci zcela pominul fakt, že rozhodnutí o uložení správní sankce zákazu činnosti je vykonatelné nabytím právní moci, což v případě žalobce znamenalo, že od tohoto okamžiku začala žalobci běžet doba, po kterou měl činnost zakázanou – tj. od nabytí právní moci výše citovaného rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 6. 5. 2014, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2014. V této souvislosti nelze nezmínit, že ve zmíněném rozhodnutí ze dne 6. 5. 2014 byl žalobce mj. poučen o skutečnosti, že v případě nezadržení řidičského průkazu na místě spáchání přestupku, je povinen ve smyslu ust. § 113 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu jej odevzdat do pěti pracovních dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, přičemž nesplnění této povinnosti je přestupkem ve státní správě. Žalobce nicméně tuto povinnost nejenže nesplnil, ale navíc posléze porušil i sankční opatření uložené mu dotyčným pravomocným rozhodnutím ze dne 6. 5. 2014 spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, když byl dne 17. 11. 2014 zastaven hlídkou Policie ČR opět při řízení motorového vozidla. 19. Jednal-li žalobce v rozporu s ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a naplnil tím formální znaky skutkové podstaty přestupku ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, za nějž byl postižen, má se za to, že byl naplněn i jeho materiální znak, ledaže by existovaly zvláštní okolnosti případu, které by snižovaly nebezpečnost jednání natolik, že by materiální znak nebyl naplněn. Žalobce svým jednáním opakovaně ohrožoval plynulost a bezpečnost silničního provozu, o čemž svědčí devět záznamů v evidenci řidičů, které nakonec vedly ke ztrátě řidičského oprávnění. Tyto skutečnosti spíše snižují způsobilost žalobce řídit motorové vozidlo. Tvrzení žalobce o tom, že nevěděl o uložení pravomocného zákazu řízení motorových vozidel, ačkoli to s ohledem na výše uvedené vědět měl a mohl, nelze s ohledem na jeho řidičskou minulost považovat za věrohodné tvrzení, které z logiky věci není způsobilé jakkoliv snížit nebezpečnost jeho jednání, aby nebylo naplněno materiální hledisko přestupku. Škodlivost jednání žalobce naopak zvyšuje fakt, že ačkoli byl již v rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 6. 5. 2014 výslovně poučen o nutnosti respektovat uložený zákaz řízení a o nutnosti odevzdat neprodleně svůj řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu, tak se zcela záměrně, znovu dopustil protiprávního jednání, když přes pravomocně uložený zákaz řízení opětovně řídil motorové vozidlo. Žalobce tak svým jednáním naplnil formální i materiální znaky skutkové podstaty přestupku, a tudíž správní orgány nepochybily, pokud žalobce uznaly vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Námitky žalobce v tomto směru proto soud vyhodnotil nedůvodnými. 20. K žalobcově druhé námitce týkající se pochybení ze strany žalovaného v otázce doručování písemností v předmětném správním řízení, které se uskutečnilo před žalovaným, soud uvádí následující. Ze správního spisu prokazatelně plyne, že žalobce byl po celou dobu tohoto správního řízení právně zastoupen svým tehdejším právním zástupcem. Žalovaný proto zcela legitimně zasílal žalobou napadené rozhodnutí tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, a to do jeho datové schránky, přičemž písemnost mu byla řádně doručena již dne 21. 10. 2015. Následujícího dne, tj. 22. 10. 2015, byl nicméně žalovaný právním zástupcem žalobce písemně vyrozuměn o skutečnosti, že od 10. 10. 2015 již žalobce nezastupuje a proto je nutné zasílat veškeré písemnosti přímo žalobci, což žalobce ode dne doručení tohoto oznámení důsledně činil. Toto sdělení žalovaný tedy obdržel až poté, kdy došlo k řádnému doručení žalobou napadeného rozhodnutí tehdejšímu právnímu zástupci žalobce a jeho nabytí právní moci – vše ke dni 21. 10. 2015.   21. Žalobce by neměl zapomínat, že zmocněncem udělená plná moc zaniká výpovědí učiněnou zmocněncem nebo jejím odvoláním. V takových případech je ovšem potřeba určit okamžik, kdy je výpověď případně odvolání plné moci účinné vůči soudu, správním orgánům a dalším účastníkům. V případě soudu a správních orgánů je výpověď či odvolání účinné od okamžiku, kdy je tato skutečnost zmíněným orgánům oznámena. Do chvíle oznámení orgány stále jednají se zvoleným právním zástupcem. ,,Nedošel-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta, právní úkon není perfektní. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat“. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009) Pokud tedy žalobce vypověděl svému právnímu zástupci plnou moc, měl o této skutečnosti žalovaného neprodleně informovat. Žalobce ani právní zástupce nicméně tuto skutečnost žalovanému nesdělili, a proto žalovaný v domnění, že je žalobce i nadále právně zastoupen legitimně doručoval písemnost prostřednictvím datové schránky právnímu zástupci. Napadené rozhodnutí tak nabylo právní moci dnem doručení právnímu zástupci, tj. 21. 10. 2015, a nikoli doručením tzv. fikcí žalobci dnem 2. 11. 2014, jak se žalobce mylně domníval, patrně v reakci na nesprávně vyznačenou doložku právní moci na žalobou napadeném rozhodnutí. Tento závěr ostatně vyjádřilo i Ministerstvo dopravy ve svém rozhodnutí ze dne 21. 8. 2017, č. j. 506/2017/160-SPR/3. Soud neshledal v postupu žalovaného při doručování žalobou napadeného rozhodnutí žádné pochybení, a proto žalobcovu námitku neshledal důvodnou. K právě uvedenému soud doplňuje, že žalovaný ačkoli nemusel, tak nad rámec svých povinností zasílal ještě písemné vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí přímo žalobci, a to na žalobcem uváděnou adresu, která byla shodná s adresou uváděnou v předešlých řízeních, v důsledku čehož pak patrně došlo ze strany žalovaného k nesprávnému vyznačení data v doložce právní moci. Soudem zjištěné nesprávné vyznačení data v doložce právní moci však nemělo žádný vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Právě učiněným závěrům ostatně koresponduje i skutečnost, že žalobce vůči žalobou napadenému rozhodnutí podal včasnou žalobu.       22. Závěrem soud uvádí, že žalobce neopodstatněně namítal, že v jeho případě došlo k marnému uplynutí roční prekluzivní lhůty pro pravomocné vyřešení přestupku. Je tomu tak proto, že projednávaného přestupku se žalobce dopustil dne 17. 11. 2014, v důsledku čehož prekluzivní lhůta bez dalšího měla uplynout dne 17. 11. 2015. Již výše bylo soudem ovšem konstatováno, že k pravomocnému skončení předmětného přestupkového řízení došlo již dne 21. 10. 2015, kdy nabylo právní moci žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce navíc při svých lichých úvahách o marném uplynutí lhůty k projednání přestupku zcela pominul fakt, že do běhu dané lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. Tato doba v případě žalobce byla od 17. 11. 2014 do 3. 12. 2014, než Okresní státní zastupitelství Chomutov odevzdalo věc správnímu orgánu I. stupně k projednání přestupku, čímž nesporně došlo k prolongaci prekluzivní lhůty a dotyčný přestupek bylo možno projednat až do 3. 12. 2015. Z obsahu správního spisu přitom plyne, že k faktickému doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalobci tentokráte za pomoci Policie ČR, které žalovaná strana činila opět nad rámec svých zákonných povinností, došlo dne 23. 11. 2015, čili zjevně před 3. 12. 2015, které představovalo nejzazší datum k pravomocnému projednání přestupku.        23. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žádné ze žalobních tvrzení o pochybení žalovaného neshledal důvodným. Soud má za to, že skutkový stav lze mít za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu ve smyslu ust. § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, s tím, že rozhodnutí bylo taktéž přesvědčivě odůvodněno dle požadavků ust. § 68 odst. 3 téhož zákona. Vydáním napadeného rozhodnutí tedy nedošlo k porušení žádného ustanovení správního řádu ani zákona o přestupcích, a proto soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. ve výroku rozsudku ad I. zamítl. 24. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly a navíc je ani nepožadoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 5. března 2018 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v.r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek)