č. j. 15 A 202/2016-78   USNESENÍ   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéta Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Bc. Mgr. Jany Satrapové ve věci žalobců: a) V. B.,  narozený „X“, bytem  „X“, zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem, se sídlem Kořenského 15/1107, 150 00  Praha 5,   b) Ing. M. Z., narozený „X“, bytem „X“, c) Ing. M. Z., MBA, narozená „X“, bytem „X“, d) Mgr. Ing. J. P., narozený „X“, bytem „X“, e) Ing. L. T., narozený  „X“, bytem „X“, f) JUDr. S. H., narozená „X“, bytem „X“, g) Bc. J. J., narozený „X“, bytem „X“, h) Ing. S.  D., narozený „X“, bytem „X“, ch) Ing. F.  K., narozený „X“, bytem „X“, i) Mgr. Ing. J. Š.,  narozený „X“, bytem „X“, j) RNDr. Z. K., narozená „X“, bytem „X“, k) Ing. J. K., narozená „X“, bytem „X“, l) Ing. Z. Š., narozená „X“, bytem „X“, m) Ing. J.  F., narozený „X“, bytem „X“, n) Ing. K. M., narozená „X“, bytem „X“, o) Ing. P. S., narozený „X“, bytem „X“, p) Ing. P. L., narozená „X“, bytem „X“, q) Ing. I. J., narozená „X“, bytem „X“, r) Mgr. Ing. Š. H., narozený „X“, bytem „X“, s) Mgr. R. S.,  narozený „X“, bytem „X“, t) Ing. M. S.,  narozená „X“, bytem „X“, zastoupených advokátem JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., se sídlem Botičská 4, 128 00  Praha 2,   proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,   se sídlem náměstí Hrdinů 1634/31, 140 21  Praha 4,     v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. MV-159669-70/ODK-2014,   takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Každému ze žalobců se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Částka 3 000 Kč bude každému ze žalobců vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:   1. Žalobce a) a žalobci b) až t) se žalobami, které byly spojeny ke společnému projednání, domáhali prostřednictvím svých právních zástupců zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ze dne 6. 12. 2016, č. j. MV-159669-70/ODK-2014, jímž bylo na základě odvolání žalobce a) zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 4. 11. 2016, č. j. 80/KH/2014, JID: 166188/2016/KUUK, a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení, když na základě původního prvostupňového rozhodnutí byla opětovně odmítnuta žádost žalobce a) o poskytnutí informací doručená povinnému subjektu dne 27. 10. 2014 a evidovaná pod JID: 149185/2014/KUUK, o tom, jaký plat a jaké odměny pobírali v letech 2010 až 2014 vedoucí jednotlivých odborů Krajského úřadu Ústeckého kraje, poradci hejtmana, náměstků a radních a ředitel Krajského úřadu Ústeckého kraje, čili informace o platech a odměnách žalobců b) až t). Žalobce a) současně požadoval, aby soud uložil Ústeckému kraji požadované informace poskytnout, naproti tomu žalobci b) až t) s tímto nesouhlasili, neboť vyhovění žádosti nepřípustně naruší jejich soukromí.    2. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s. ř. s.     3. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Jedná se o tzv. procesní legitimaci. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Hmotněprávně je pak legitimována pouze ta osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena.   4. V daném případě je soud toho názoru, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. a) s. ř. s., tj. že se jedná o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší či závazně neurčují práva nebo povinnosti.    5. Při učinění tohoto závěru soud vycházel z toho, že žalobou napadené rozhodnutí bylo sice vydáno v rámci odvolacího řízení, nicméně se nejednalo o rozhodnutí, jímž by se závazně a s „konečnou platností“ zakládala, měnila či rušila či určovala práva nebo povinnosti všech žalobců. Je tomu tak proto, že na zrušující žalobou napadené rozhodnutí navázalo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, čili rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 12. 2016, č. j. 80/KH/2014, JID: 193494/2016/KUUK, kterým byla odmítnuta výše specifikovaná žádost žalobce a) podle ust. § 15 odst. 1 v souběhu s ust. § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a s ust. § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, doručená povinnému subjektu dne 27. 10. 2014. Právě toto prvostupňové rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 12. 2016 je nutno brát v dané věci za rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s., a to i s ohledem jednak na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené v jeho rozhodnutí ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017-35, které je dostupné na www.nssoud.cz, a jednak když se jedná ve věci o posledně vydané rozhodnutí, které je tak pro všechny žalobce závazné. O tomto rozhodnutí bylo přitom Krajským soudem v Ústí nad Labem rozhodnuto rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 15 A 42/2017-70.   6. Soud proto uzavírá, že ze shora uvedených důvodů shledal rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ze dne 6. 12. 2016, č. j. MV-159669-70/ODK-2014, za rozhodnutí, které po obsahové stránce nesplňuje požadavky ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti žalobců. Proto soudu nezbylo než žalobu ve výroku I. usnesení podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout s odkazem na ust. § 68 písm. e) a ust. § 70 písm. a) s. ř. s.   7. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve výroku II. usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.   8. Ve výroku III. tohoto usnesení soud rozhodl také o vrácení zaplacených soudních poplatků všem žalobcům, a to každému ze žalobců v částce 3 000 Kč, když podle ustanovení § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Zaplacený soudní poplatek bude každému ze žalobců vrácen z účtu krajského soudu, a to v zákonné lhůtě (srov. § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Ústí nad Labem 23. října 2019   JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r. samosoudce      Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.