č. j. 15 A 71/2017-38     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci  žalobce: T. R., narozený „X“, státní příslušnost Ukrajina, bytem „X“, zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1, 100 00  Praha 10,  proti    žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. MV-65338-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 7. 3. 2017, č. j. MV-65338-4/SO-2016, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 3. 2016, č. j. OAM-220-11/ZR-2016. Správní orgán I. stupně svým rozhodnutím zrušil žalobci dle § 46e odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) platnost zaměstnanecké karty a stanovil žalobci podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců lhůtu k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud zrušil též rozhodnutí správního orgánu I. stupně a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce namítal, že správní orgány porušily § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a neopatřily si dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 téhož zákona. Uvedl, že dne 25. 8. 2015 podal u správního orgánu I. stupně žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele nebo pozice. Správní orgán I. stupně se žalobcem zahájil řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce ke dni 20. 4. 2015 ukončil pracovní poměr u zaměstnavatele Holzpack CZ, s.r.o. Žalobce konstatoval, že v průběhu správního řízení uváděl, že důvodem ukončení pracovního poměru byla skutečnost, že byl zaměstnavatelem nucen pracovat více hodin, než bylo ujednáno v pracovní smlouvě, a že za práci nedostával žádnou odměnu. Byl toho názoru, že vzhledem k faktickým okolnostem případu lze toto subsumovat pod zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), neboť zaměstnavatel nevyplatil žalobci mzdu v plné výši. Podle názoru žalobce neexistoval jakýkoli důvod pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí žalobce spatřoval dále v porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Poukázal na to, že na území České republiky žije již od roku 2015 a za tuto dobu si zde vybudoval pevné společenské vztahy a vazby, a proto nemá zájem se vrátit zpět na Ukrajinu, kde již nemá potřebné zázemí, ani důvod nadále žít. Zdůraznil, že správní orgány se měly zabývat i přiměřeností dopadů svých rozhodnutí do soukromého života ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců, což se však v potřebném rozsahu nestalo. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že žalobní námitky jsou téměř shodné s námitkami uvedenými v odvolání žalobce, a proto odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém byly odvolací námitky vypořádány. Dále poukázal na to, že v případě postupu dle § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nemají správní orgány povinnost posoudit dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života.   Ústní jednání soudu 4. Právní zástupce žalobce se z ústního jednání soudu nařízeného na 4. 9. 2019 omluvil. 5. Pověřený pracovník žalovaného při jednání soudu konaném dne 4. 9. 2019 navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále uvedl, že náhradu nákladů soudního řízení nepožaduje a výslovně se jí vzdává. Posouzení věci soudem 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty třiceti dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanoví § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však nebyly v projednávané věci zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Předmětem tohoto soudního řízení byla rozhodnutí správních orgánů, kterými byla zrušena platnost zaměstnanecké karty žalobce podle § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení [m]inisterstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 a dále, jestliže pracovní poměr cizince skončil; v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce se zaměstnanecká karta zruší, jestliže doba trvání nezaměstnanosti cizince přesáhla 3 po sobě jdoucí měsíce a cizinec v této lhůtě nepožádal ministerstvo o udělení souhlasu podle § 42g odst. 7 nebo mu tento souhlas nebyl udělen.   9. V posuzované věci není mezi účastníky sporu o tom, že žalobci byla vydána zaměstnanecká karta s platností do 30. 4. 2017. Dále není sporu o tom, že žalobce byl zaměstnán u společnosti Holzpack CZ, s.r.o., od 20. 3. 2015 do 20. 4. 2015.   10. Žalobce v žalobě především namítal, že pracovní poměr ukončil z toho důvodu, že byl zaměstnavatelem nucen pracovat více hodin, než bylo ujednáno v pracovní smlouvě, a že za práci nedostával žádnou odměnu, a proto se domníval, že fakticky došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. K této námitce je nutno především zdůraznit, že pracovní poměr žalobce u výše uvedeného zaměstnavatele byl rozvázán písemnou dohodou bez udání důvodu ve smyslu § 49 zákoníku práce, byť žalobce v průběhu správního řízení tvrdil, že tak učinil pod nátlakem zaměstnavatele (srov. podání žalobce ze dne 18. 3. 2016, popřípadě jeho odvolání z 5. 4. 2016).   11. Soud dále zdůrazňuje, že podle § 72 zákoníku práce [n]eplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. O žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou rozhodují soudy v občanskoprávním řízení, přičemž lhůta 2 měsíců k podání žaloby je prekluzivní, což znamená, že po jejím marném uplynutí právo zaniká a platnost rozvázání pracovního poměru už poté nemůže být soudem přezkoumávána.   12. Pro projednávanou věc je rozhodující, že správní soudy nejsou oprávněny přezkoumávat platnost dohody o rozvázání pracovního poměru, k tomu jsou povolány soudy rozhodující v občanskoprávním řízení. Podstatná je též skutečnost, že žalobce netvrdil, že by žalobu na neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce uplatnil a ani z tohoto důvodu ve správním řízení nepožádal o přerušení řízení. Z těchto důvodů soud považuje dohodu o rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a společností Holzpack CZ, s.r.o., za platnou a z této skutečnosti soud musí stejně jako správní orgány v projednávaném případě vycházet, neboť dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce nebyla příslušným orgánem určena neplatnou. Žalobce se tudíž mýlí, pokud se domnívá, že lze dohodu o rozvázání pracovního poměru kvalifikovat jako okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, jestliže tvrdí, že skutečným důvodem ukončení pracovního poměru bylo, že byl zaměstnavatelem nucen pracovat více hodin, než stanovovala pracovní smlouva, a že mu nebyla vyplacena mzda nebo její část. Pokud skutečným důvodem ukončení pracovního poměru byly výše uvedené důvody, soud zdůrazňuje, že žalobci nic nebránilo v tom, aby v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt podal žalobu na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. Jestliže však dohodu o rozvázání pracovního poměru bez uvedení důvodů ukončení pracovního poměru uzavřel (podepsal) a ani nepožadoval určení její neplatnosti, nemůže správním orgánům v této věci oprávněně vytýkat, že vycházely z platné dohody o rozvázání pracovního poměru, ve které nebyl obsažen žádný důvod.   13. Za této situace dospěly správní orgány ke správnému závěru, že pracovní poměr skončil, a proto musely přistoupit v souladu s § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ke zrušení platnosti jeho zaměstnanecké karty. Soud dále zdůrazňuje, že žalobci ani nesvědčil žádný z důvodů obsažených v daném ustanovení v části věty za středníkem, neboť k ukončení jeho pracovního poměru nedošlo výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce. Nadto soud poukazuje na to, že žalobce podal žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele dne 25. 8. 2015, tj. po více než 3 měsících trvání jeho nezaměstnanosti (od 21. 4. 2015); ani z tohoto důvodu by v případě žalobce nebylo možno aplikovat § 46e odst. 1 písm. b) část věty za středníkem zákona o pobytu cizinců. Správní orgány tedy rozhodly zcela správně a námitky žalobce o nezákonnosti jejich rozhodnutí jsou nedůvodné.   14. Za této situace, kdy žalobce uzavřel se svým zaměstnavatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru, u níž nebyla prohlášena její neplatnost, soud nehledává důvodnou námitku žalobce o porušení § 3 správního řádu a o tom, že si neopatřily dostatek podkladů. Soud považuje sdělení bývalého zaměstnavatele žalobce o tom, že k ukončení pracovního poměru se žalobcem došlo dohodou bez udání důvodů, což potvrdil sám žalobce, za zcela postačující k tomu, že byl ze strany správních orgánů zjištěn skutkový stav způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem projednávaného případu.   15. Zcela nepřípadná je i obecná námitka žalobce, že došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť správní orgány rozhodly zcela v souladu s § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a jejich rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu.   16. K námitce žalobce, že se správní orgány měly zabývat přiměřeností dopadů jsvých rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, soud předně poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které § 174a zákona o pobytu „stanoví pouze to, jakými okolnostmi se má správní orgán zabývat v případech, kdy je povinen zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona. Na základě daného ustanovení však nelze určit, u kterých rozhodnutí má správní orgán povinnost přiměřenost dopadů zkoumat. To je nutno zhodnotit na základě jiných částí právního řádu než § 174a zákona o pobytu cizinců …“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016-30, www.nssoud.cz). V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k jednoznačnému závěru, že povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí se netýká všech rozhodnutí vydávaných podle zákona o pobytu cizinců, ale pouze některých. V § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců není o posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty do soukromého a rodinného života cizince žádná zmínka. Ze systematického výkladu zákona proto vyplývá, že v případě rozhodnutí podle § 46e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se přiměřenost jeho dopadů do soukromého a rodinného života cizince neposuzuje. Správní orgány proto nepochybily, pokud přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce blíže nezkoumaly, což platí tím více, že žalobce ve správním řízení ani vůbec netvrdil, že by došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. I tato námitka je tedy nedůvodná.   17. Žalobu soud vyhodnotil v mezích žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 4. září 2019   Mgr. Václav Trajer, v. r. předseda senátu  Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)