č. j. 75 Ad 14/2018-35   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph. D., ve věci žalobce: M. V., narozen „X“,  bytem „X“,  zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Jaklem,  sídlem Mírové náměstí 157/30, 412 01 Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,  sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01  Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. SZ/MPSV-2018/25968-916, č. j. MPSV-2018/27088-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. SZ/MPSV-2018/25968-916, č. j. MPSV-2018/27088-916, jímž bylo k jeho odvolání a částečně potvrzeno a částečně změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, (dále jen „úřad práce“), ze dne 12. 12. 2017, č. j. 34844/2017/RNL, jímž byl žalobci dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznán doplatek na bydlení ve výši 2 979 Kč měsíčně od července 2017. Rozhodnutí úřadu práce bylo změněno tak, že slova „v souladu s § 33, § 35 a § 44 uvedeného zákona“ se nahradila slovy „v souladu s § 33, § 35 uvedeného zákona“ a slova „poskytovat doplatek na bydlení“ se nahradila slovy „přiznat doplatek na bydlení“. Současně se žalobce domáhal, aby soud zrušil i rozhodnutí úřadu práce. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že v důsledku napadených rozhodnutí, kterými byl žalobci přiznán nižší doplatek na bydlení, je žalobce vystaven vážným sociálním problémům, neboť je ohrožen ztrátou bydlení. Žalobce měl za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je byrokratické, formální a odporující smyslu pomoci občanům v hmotné nouzi, a je tedy nezákonné. Žalovaný se dostatečným způsobem nevypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání, přičemž některými námitkami se nezabýval vůbec, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Postup žalovaného při výpočtu nájemného ve výši v místě obvyklé byl nesprávný a nesouladný se zákonem, neboť žalovaný vůbec nevzal v potaz žalobcem tvrzené obdobné náklady při užívání bytu v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení ve výši 1 231 Kč, zahrnující náklady za užívání společných prostor, kolárny, sušárny, dvora, zahrady, sklepa k uložení potravin, kuchyňky, chodby a stodoly k uložení movitých věcí žalobce, jež jsou v tomto případě započítány v celkové výši nájemného. 3. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že do položky úhrad za služby spojené s užíváním bytu žalovaný nezapočetl částku úhrad za pevná paliva z důvodu údajného rozporu mezi údaji uvedenými v dokumentu Informace o užívaném bytu a podnájemní smlouvou. Žalobce akcentoval, že do této položky má být v souladu s právní úpravou započtena částka za ústřední vytápění v plné výši, maximálně do výše v místě obvyklém. Pakliže žalovaný do položky úhrad za služby spojené s užíváním bytu nezahrnul úhrady za teplo vůbec, považoval žalobce takový postup za neadekvátní a vadný. Pokud by žalobce byl seznámen s úmyslem žalovaného prošetřit způsob vytápění nemovitosti, poskytl by žalovanému veškerou nezbytnou součinnost a osvětlil by mu některé nejasnosti, které vznikly toliko v důsledku terminologického omylu. 4. Mezi nezbytné služby související s užíváním bytu žalovaný nezařadil ani částku za úklid společných prostor v domě, za osvětlení společných prostor, za vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, vybavení bytu nábytkem nezbytnými spotřebiči a správu bytu v částce 1 350 Kč. Nezahrnutí těchto nákladů do výpočtu doplatku na bydlení žalovaný nikterak nezdůvodnil. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 6. V písemném vyjádření k žalobě zrekapituloval obsah žalobou napadeného rozhodnutí a uvedl, že dávky pomoci v hmotné nouzi jsou poskytovány podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, který jasně stanoví podmínky, za jakých se dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují. V daném případě úřad práce vyhodnotil situaci žalobce jako případ zvláštního zřetele a je tedy zřejmé, že vyšel žalobci vstříc ve snaze zabezpečit jeho základní životní podmínky. Z tohoto důvodu se pak žalovaný dále zabýval stanovením odůvodněných nákladů na bydlení. V místě obvyklé nájemné činí částku 2 050 Kč. Protože se jedná o osobu v hmotné nouzi, žalobce dostal slevu na nájemném ve výši 1 010 Kč (dle sdělení pronajímatele), tedy skutečné hrazené nájemné činí 2 270 Kč a rozdíl mezi skutečně hrazeným nájemným a nájemným v místě tak činí 220 Kč a nikoliv 1 231 Kč, jak tvrdí žalobce.  Úřad práce do odůvodněných nákladů na bydlení nezahrnul obdobné náklady spojené s vlastnickou formou bydlení, přičemž výpočet nájemného v místě obvyklého je uveden v odůvodnění rozhodnutí. V případě podnájemní formy bydlení se do odůvodněných nákladů nezapočítávají náklady obdobné s vlastnickou formou bydlení. Náklady za užívání společných prostor by měly být součástí nájemného. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný jasně uvedl, proč nezahrnul náklady na vytápění do odůvodněných nákladů na bydlení. Úřad práce do odůvodněných nákladů nezahrnul náklady na teplo, protože z doložených dokladů není zřejmé, jak je dům vytápěn. Rozpory ve způsobu vytápění se nepodařilo odstranit ani při šetření v místě dne 6. 10. 2017 a 14. 11. 2017. Pokud se jedná o položku nezbytných služeb ve výši 1 350 Kč, žalovaný se ztotožnil s úřadem práce, který tuto položku do nákladů na bydlení nezahrnul, neboť u těchto služeb není možné určit jejich konkrétní druh a výši. Posouzení věci soudem 7. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil, a žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy s takovým projednáním věci svůj nesouhlas, a proto se má za to, že souhlas udělil. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. 9. Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. 10. V daném případě žalobce rozporoval výši doplatku na bydlení, na nějž mu dle rozhodnutí úřadu práce vznikl nárok. 11. Dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na doplatek na bydlení vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby. 12. Dle § 33a odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi v případech hodných zvláštního zřetele lze s využitím informace pověřeného obecního úřadu nebo újezdního úřadu podle § 35a odst. 1 pro účely tohoto zákona za byt považovat i část bytu, pokud byt splňuje podmínky podle odstavce 1. Pokud v tomto bytě žije více osob, které se pro tyto účely společně neposuzují, určuje se výše odůvodněných nákladů na bydlení za celý byt, a je-li na tento byt těmto osobám poskytován příspěvek na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, odečte se tento příspěvek od odůvodněných nákladů na bydlení za celý byt, a dále se postupuje podle § 8. Odečte-li se příspěvek na bydlení postupem uvedeným ve větě druhé, platí, že pro účely zjišťování nároku na doplatek na bydlení a jeho výše se tento příspěvek již znovu neodečítá. 13. Dle § 34 písm. a) až c) zákona o pomoci v hmotné nouzi se do odůvodněných nákladů na bydlení započítávají a) nájemné, popřípadě obdobné náklady spojené s vlastnickou nebo družstevní formou bydlení nebo obdobné náklady při užívání bytu v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení; nájemným nebo obdobnými náklady při užívání bytu v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení se rozumí nájemné hrazené v nájemních bytech, a to až do výše, která je v místě obvyklá; obdobnými náklady spojenými s vlastnickou nebo družstevní formou bydlení se rozumí výše prokazatelných nákladů, maximálně však do výše nákladů uvedených v zákoně o státní sociální podpoře, b) pravidelné úhrady za služby spojené s užíváním bytu, maximálně však do výše, která je v místě obvyklá; úhradou služeb bezprostředně spojených s užíváním bytu se rozumí úhrada za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody, za úklid společných prostor v domě, za užívání výtahu, za dodávku vody z vodovodů a vodáren, za odvádění odpadních vod kanalizacemi, za osvětlení společných prostor v domě, za odvoz tuhého komunálního odpadu, za vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, popřípadě další prokazatelné a nezbytné služby související s bydlením, c) úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií; úhradou prokazatelné nezbytné spotřeby energií se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv, a to ve výši, která je v místě obvyklá; výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií se stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad; v odůvodněných případech lze navýšit takto zjištěné částky až o 10 %; za odůvodněný případ se považuje zejména dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, 14. Odůvodněnými náklady na bydlení jsou myšleny takové náklady, které jsou pro orgán pomoci v hmotné nouzi uznatelné pro nárok a výši dávek. To znamená, že mohou být buď stejné, nebo nižší než náklady skutečné, které osoba orgánu pomoci v hmotné nouzi v rámci žádosti o dávku fakticky předkládá. Ve většině případů se odůvodněné náklady na bydlení rozdělují na položky nájem, pravidelné úhrady za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu a úhradu prokazatelné nezbytné spotřeby energií. Součet těchto položek tvoří celkové odůvodněné náklady na bydlení (srov. Beck, P., Grunerová, I., Miroslava P.: Zákon o pomoci v hmotné nouzi. Praktický komentář., Praha, Wolters Kluwer, 2016, komentář k § 34). 15. Podle § 72 odst. 4 písm. e) zákona o pomoci v hmotné nouzi je žadatel k žádosti o doplatek na bydlení povinen doložit doklad o výši pravidelných úhrad za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, jiného než obytného prostoru nebo ubytovacího zařízení a rozpis těchto služeb. 16. Soud konstatuje, že pokud žadatel nedoloží rozpis předepsaných služeb, orgán pomoci v hmotné nouzi nemůže určit odůvodněné náklady za služby a následně je započítat do celkových odůvodněných nákladů na bydlení. 17. Žalobce doložil ke své žádosti mimo jiné Dodatek č. 1 k podnájemní smlouvě ze dne 10. 7. 2017 k části bytu, kterou k uspokojování svých bytových potřeb používá. V tomto dodatku je uvedeno nájemné ve výši 3 280 Kč, elektřina včetně ohřevu vody ve výši 650 Kč, vodné a stočné ve výši 280 Kč, teplo, TUV, přenosné plynové topení propan butan ve výši 1 050 Kč a nezbytné služby ve výši 1 350 Kč. Z celkové částky 6 610 Kč byla poskytnuta pronajímatelem (podnajímatelem) sleva pro osobu v hmotné nouzi ve výši 1 010 Kč, cena po této slevě nájemného a služeb tedy činila 5 600 Kč. 18. Jak vyplývá ze shora uvedeného, do nákladů na bydlení lze započítat pouze odůvodněné a samozřejmě i prokazatelně hrazené náklady na bydlení. Žalobce se domáhal uznání obdobných nákladů v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení. K tomu se vyjádřil již žalovaný na str. 7 žalobou napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že nelze do odůvodněných nákladů započítat náklady za užívání společných prostor, kolárny, sušárny, dvoru, zahrady, sklepa, kuchyňky, chodby a stodoly, neboť by měly být součástí nájemného a v daném případě se nejedná o vlastnickou formu bydlení. Soud se s tímto zřejmým názorem žalovaného ztotožňuje a konstatuje, že podnájemní vztah je velmi blízký vztahu nájemnímu nikoliv vlastnickému a je nutno na něj takto nahlížet. Nájem jako určitá placená služba poskytující užívání cizí věci sebou standardně nese i užívání společný prostor v širším slova smyslu. Je možné tuto částku jistě vymezit zvlášť, avšak v případě žalobce náklady na užívání prostor nebyly z nájemného zvláště vyděleny a není důvod se domnívat, že žalobce hradí zvlášť další náklady ve výši 1 231 Kč, neboť pro to ve spise nejsou žádné důkazy. Žalovaný tedy postupoval správně, když tuto částku do odůvodněných nákladů na bydlení nezahrnul. 19. Dále žalobce namítl, že žalovaný i úřad práce postupovali chybně, když vůbec do nákladů žalobce na bydlení nezahrnuli dodávky tepla. I tímto aspektem se žalovaný zabýval na str. 6 žalobou napadeného rozhodnutí, kde je podrobněji rozvedeno, že způsob vytápění se nepodařilo určit pro rozpory v údajích uváděných žadatelem, a tyto rozpory se nepodařilo odstranit ani místním šetřením, a proto nemohly být tyto náklady započítány. 20. K tomu soud uvádí, že ze správního spisu vyplývá, že v Informacích o užívaném bytu ze dne 11. 7. 2017 žalobce uvedl, že k vytápění je užíváno dálkové teplo v rozsahu 50%, TUV a uhlí v rozsahu 25% a propan v rozsahu 25%. Ze záznamu o šetření na místě ze dne 6. 10. 2017 vyplývá, že v domě se nenachází dálkové topení. Ve výzvě ze dne 27. 10. 2017 byl žalobce vyzván k uvedení skutečného způsobu vytápění, neboť bylo zjištěno, že způsob vytápění je jiný než uvedený a byl upozorněn na to, aby dne 14. 11. 2017 v 11.30 hod. umožnil šetření v místě bydliště. Zároveň byl upozorněn, že podle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi mu při nesplnění uvedených povinností může být dávka nepřiznána, snížena nebo odejmuta. V Informacích o užívaném bytu ze dne 13. 11. 2017 žalobce uvedl, že vytápění se skládá z elektřiny v rozsahu 10%, zemního plynu v rozsahu 10% a TUV, uhlí, dřevo v rozsahu 80%. Místní šetření dne 14. 11. 2017 nemohlo být provedeno pro nepřítomnost žalobce. Žalobce omluvil svoji nepřítomnost hospitalizací v nemocnici, která však skončila dne 10. 11. 2017 a tím, že v následujících dnech pobýval u matky. Ve výzvě ze dne 23. 11. 2017 byl žalobce opět upozorněn na to, že informace o bytě ze dne 13. 11. 2017 nejsou v souladu s podnájemní smlouvou a opět byl upozorněn na možnost postupu podle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. 21. K tomu, aby mohly být žalobci započítány do nákladů na bydlení i dodávky tepla, muselo by být prokázáno jakým způsobem je jeho podnajatá část bytu vytápěna, neboť výše obvyklých a normovaných nákladů na vytápění se liší podle způsobu vytápění. V daném případě vznikly rozpory mezi tvrzeními žalobce vzájemně i mezi žalobcem tvrzenými skutečnostmi a objektivními zjištěními, když bylo zjištěno, že dálkové teplo není do domu, kde žalobce pobývá, přivedeno. Soud konstatuje, že podle § 49 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi je žadatel o dávku povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Pokud své povinnosti nesplní, může mu být podle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena, nebo dávka odejmuta. 22. Soud v daném případě konstatuje, že odpovědnost za prokázání způsobu vytápění nese žalobce, který byl povinen s úřadem práce v tomto směru spolupracovat, avšak jeho vinou se ani na druhý pokus při místním šetření nepodařilo zjistit způsob vytápění. Soud konstatuje, že žalobce byl již dne 10. 11. 2017 propuštěn z nemocnice do domácího ošetřování a vzhledem k tomu, že šlo o zákrok na hrudníku, není patrno, že by žalobce byl imobilní, nemohl se místního šetření zúčastnit nebo alespoň požádat o jeho přesunutí. Tento závěr pak potvrzuje i to, že žalobce se dne 13. 11. 2017 dostavil do ambulance na převaz a další kontrolu s odstraněním stehů měl až dne 23. 11. 2017. Soud uzavírá, že zdravotní stav žalobci nebránil v poskytnutí součinnosti úřadu práce. Za tohoto stavu tak nezbývá než konstatovat, že vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn způsob vytápění, nemohly být náklady na vytápění zahrnuty do odůvodněných nákladů na bydlení, protože by pro jejich výpočet absentoval jakýkoliv základ. 23. K poslední námitce žalobce spočívající v neuznání nákladů na bydlení v částce 1 350 Kč soud nejprve poukazuje na to, že svůj náhled na tuto nákladovou položku žalovaný dostatečně ozřejmil na str. 7 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud se se závěrem žalovaného ztotožňuje, neboť položka nezbytné služby ve výši 1 350 Kč nebyla nijak v dodatku podnájemní smlouvy ani v jiném dokladu pronajímatele konkretizována a není tedy zřejmé, co se pod ní skrývá. Nelze tedy zhodnotit, zda tato položka obsahuje skutečně důvodné náklady spojené s užíváním části bytu, a proto žalovaný správně ani tuto položku do odůvodněných nákladů na bydlení nezahrnul. 24. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 25. Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.  Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Ústí nad Labem 5. prosince 2019     JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce      Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek)