Pojmem "návrh na zahájení řízení" použitým v § 14b odst. 2 a. t. se rozumí toliko návrh na zahájení vykonávacího nebo exekučního řízení (návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, exekuční návrh), nikoli též jakýkoli další návrh podaný v průběhu vykonávacího či exekučního řízení. Za všechny úkony právní služby učiněné ve vykonávacím (exekučním) řízení po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekučního návrhu), ať už při zastoupení oprávněného, nebo povinného, náleží advokátu odměna stanovená podle § 7 a. t.

USNESENÍ Číslo jednací: 66 EXE 671/2012-105 (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Jana Pekáče v exekuční věci oprávněné [název práv. osoby], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum], bytem v [obec], [ulice a číslo], zastoupenému [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], pro 16 916,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. února 2020, č. j. 66 EXE 671/2012-105, takto: I. I.) Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí 2 879,80 Kč; jinak se v tomto výroku a v závislém výroku III. potvrzuje. II. II.) Oprávněná je povinna zaplatit povinnému k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na nákladech odvolacího řízení 901,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1.) V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Teplicích (dále jen„ okresní soud“) podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ e. ř.“) zcela zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 7. 9. 2012, č. j. 66 EXE 671/2012-26 (výrok I.), neboť vykonávaný exekuční titul (tj. rozhodčí nález vydaný rozhodkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 10. 5. 2012 pod sp. zn. A/2012 /00158 (dále jen„ podkladový rozhodčí nález“), byl vydán rozhodkyní, která k jeho vydání neměla pravomoc, poněvadž mezi účastníky byla sjednána absolutně neplatná rozhodčí smlouva (důvodem neplatnosti tu bylo netransparentní určení rozhodce), a oprávněné uložil povinnost do tří dnů od právní moci usnesení nahradit povinnému náklady řízení ve výši 484 Kč (výrok II.) a v téže lhůtě soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok III.). 2.) Nákladové výroky okresní soud odůvodnil co jejich základu s odkazem na § 89 e. ř. tím, že procesní zavinění na zastavení exekuce shledal na straně oprávněné, která jako procesní nástupce v řízení přebírá jeho stav i důsledky úkonů předchozího účastníka a v případě postoupení pohledávky i původního věřitele, který v daném případě koncipoval neplatnou rozhodčí doložku. Již rozhodčí řízení bylo vedeno až po vydání v napadeném usnesení citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a sama rozhodkyně si zjevně byla vědoma, že takto koncipovaná rozhodčí doložka do budoucna nemůže obstát, což se snažila zachránit náhradním způsobem určení rozhodce ve smlouvě neuvedeným. Oprávněná proto měla zvážit, zda za této situace je na místě domáhat se svých práv tímto způsobem a na základě vydaného rozhodčího nálezu podávat návrh na nařízení exekuce. Změna oprávněné v průběhu exekučního řízení na tomto závěru nic nemění. 3.) Náklady povinného spočívající v nákladech jeho právního zastoupení, sestávajících z mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby, dvou režijních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad, a byly okresním soudem určeny podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“, nebo„ a. t.“). Při použití § 14b a. t. vycházel okresní soud z právního názoru, že toto ustanovení se podle § 14b odst. 2 a. t. použije v případě výkonu rozhodnutí (exekuce)„ bagatelních pohledávek“ vždy, neboť na rozdíl od odst. 1 nestanoví žádné další podmínky pro jeho aplikaci, které v nalézacím řízení zpravidla směřují vůči věřitelům/oprávněným. V rámci rovnosti stran tak podle mínění okresního soudu toto ustanovení v exekuci dopadá nejen na oprávněnou a podání exekučního návrhu, ale i na povinného v případě podání návrhu na zastavení exekuce, který je projednáván v dílčím samostatném řízení o tomto návrhu. 4.) Toliko výrok II. usnesení okresního soudu napadl povinný včas podaným odvoláním, jímž se domáhal jeho změny tak, že oprávněné bude uloženo nahradit mu náklady exekuce ve výši 2 879,80 Kč, tedy odměnu jeho advokáta za jím vykonané dva úkony právní služby stanovenou podle § 7 bodu 5. a. t. ve spojení s § 11 odst. 2 a. t., náhradu jeho hotových výdajů stanovenou podle § 13 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty z takto určené odměny a náhrad. Namítal, že okresní soud sice správně seznal zavinění na zastavení exekuce na straně oprávněné, a uložil jí proto povinnost k náhradě nákladů řízení povinnému, avšak výši této náhrady nesprávně stanovil podle § 14b a. t. přesto, že jím použité ustanovení § 14b odst. 2 a. t. se vztahuje na výkon rozhodnutí, nikoliv na řízení o zastavení exekuce. Z tohoto ustanovení je také naprosto zřejmé, že dopadá jen na oprávněné, kteří navrhují výkon rozhodnutí, nikoliv na povinné. Sepsání návrhu na nařízení exekuce je úkonem jednoduchým a v zásadě formulářovým, a proto zde advokátní tarif stanoví odměnu nízkou, naproti tomu proces zastavení exekuce je procesem složitým a individuálním, a proto se na odměnu advokáta aplikuje ustanovení § 7 a. t. Poukázal rovněž na přechodné ustanovení v čl. II. vyhl. č. 120/2014 Sb., z něhož plyne, že ustanovení § 14b a. t. se nepoužije v řízeních zahájených před 1. 7. 2014, řízení v projednávané exekuční věci přitom bylo zahájeno před tímto datem. 5.) Oprávněná navrhla potvrzení napadeného výroku usnesení okresního soudu jako věcně správného, ztotožňujíc se s názorem okresního soudu, že ustanovení § 14b odst. 2 a. t. se použije v případě výkonu rozhodnutí (exekuce) při vymáhání„ bagatelních“ pohledávek, kdy je vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vždy. 6.) Jelikož projednávané odvolání se týká toliko nákladů řízení (nákladů exekuce), rozhodl o něm odvolací soud za užití § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř., aniž k jeho projednání nařizoval jednání. 7.) Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř. za užití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř., a to pouze v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkumu rozhodnutí, tj. v napadeném výroku II., o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným, a dále podle § 212 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř. rovněž ve výroku III., o nákladech exekuce, neboť výroky o nákladech exekuce a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky jsou výroky navzájem závislými, které nemohou být ve vzájemném rozporu (srov. bod XVI. stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 ze dne 31. 12. 2005 uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 31/2006). Výrok I., o zastavení exekuce, který nebyl odvoláním napaden a není ani na napadeném výroku závislým, nebyl odvolacímu přezkumu podroben a není tímto rozhodnutím odvolacího soudu dotčen. 8.) Z obsahu spisu se podává, že okresní soud k návrhu procesní předchůdkyně oprávněné [název práv. osoby], podanému dne 23. 8. 2012, usnesením ze dne 7. 9. 2012, č. j. 66 EXE 671/2012-26, nařídil exekuci na majetek povinného k uspokojení v záhlaví uvedené pohledávky oprávněné s vymezeným příslušenstvím, a to podle svrchu již označeného podkladového rozhodčího nálezu. Proti usnesení o nařízení exekuce sice povinný podal včasné odvolání, v němž namítal, že podkladový rozhodčí nález mu nebyl doručen. Po nahlédnutí do rozhodčího spisu však povinný vzal své odvolání zpět a odvolací řízení proto bylo zastaveno. Podáním ze dne 19. 11. 2019 navrhl povinný zastavení exekuce namítaje nezpůsobilost vykonávaného podkladového rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu, neboť rozhodčí doložka byla sjednána neplatně. Výrokem I. napadeného usnesení byla na návrh povinného exekuce z důvodu již výše uvedeného zcela zastavena. 9.) Podle § 89 odst. 1 věty prvé e. ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. 10.) Podle § 130 odst. 1 věty prvé e. ř. tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také exekuce podle tohoto zákona. 11.) Podle § 14b odst. 1 a. t. ve znění zákona č. 120/2014 Sb. v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč. Podle odst. 2 téhož ustanovení Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Podle odst. 3 téhož ustanovení Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. 12.) Podle čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se o náhradě nákladů řízení rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Podle čl. III. téže vyhlášky tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2014. 13.) Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 14.) Okresní soud správně při rozhodování o nákladech účastníků a nákladech exekuce vycházela v souladu s citovaným ustanovením § 89 věty prvé e. ř. z toho, že povinnost k jejich úhradě v případě zastavení exekuce stíhá toho z účastníků, který zastavení zavinil. 15.) Již pravomocným výrokem I. přezkoumávaného usnesení, o zastavení exekuce, který v marně již uplynulé odvolací lhůtě nebyl napaden odvoláním, jsou vázáni jak účastníci (§ 159a odst. 1 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř.), tak i odvolací soud (§ 159a dost. 4 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř.). 16.) Zavinění zastavení exekuce je přitom třeba posuzovat z procesního hlediska. Podkladový rozhodčí nález nikdy nebyl způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) e. ř. a z této skutečnosti pak lze vyvozovat procesní zavinění oprávněné na zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc. 98/2014). Je to proto oprávněná, pro niž z výše citovaného § 89 odst. 1 věty prvé e. ř. plyne povinnost jak k náhradě okresním soudem správně určených nákladů exekuce, tak i k náhradě nákladů povinného. 17.) Odvolateli je třeba přisvědčit, že při určení odměny advokáta za úkony právní služby vykonané v této věci nelze postupovat podle § 14b a. t. již proto, že v daném případě bylo exekuční řízení zahájeno dne 23. 8. 2012, a tedy před 1. 1. 2014, kdy nabyla účinnosti vyhl. č. 120/2014 Sb., jíž bylo ustanovení § 14b do advokátního tarifu vloženo, přičemž přechodné ustanovení této vyhlášky obsažené v jejím čl. II. omezuje možnost použití jí založené nové právní úpravy toliko na řízení zahájená ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a tedy i v řízení v nyní projednávané věci, je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, a tedy podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2013, který zvláštní ustanovení § 14b neobsahoval. 18.) I kdyby však bylo rozhodování o nákladech zastoupení povinného advokátem v nyní projednávané věci podřízeno advokátnímu tarifu v nyní účinném znění, nebylo by možno odměnu advokáta povinného a náhradu jeho hotových výdajů určit podle § 14b a. t. Nelze sice souhlasit s odvolatelem, když dovozuje, že ustanovení § 14b odst. 2 a. t. se vztahuje toliko na výkon rozhodnutí a nikoli též na řízení exekuční. Z výše citovaného ustanovení § 130 odst. 1 věty prvé e. ř. totiž plyne, že je-li ve zvláštních právních předpisech, advokátní tarif nevyjímaje, použit termín výkon rozhodnutí, je tím třeba rozumět také exekuci podle exekučního řádu. Nicméně při použití standardních výkladových metod, zejména výkladu systematického (tj. výkladu ustanovení odst. 2 § 14b a. t., jež upravuje jeho použití v řízení vykonávacím, v souvislostech s odst. 1 upravujícím použití daného ustanovení v řízení nalézacím a s odst. 3 vymezujícím, při jakých úkonech právní služby se ustanovení § 14b a. t. nepoužije) a teleologického (podle účelu daného ustanovení), je třeba dospět k závěru, že pojmem„ návrh na zahájení řízení“ použitým v § 14b odst. 2 a. t. se rozumí toliko návrh na zahájení vykonávacího nebo exekučního řízení (návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, exekuční návrh), nikoli též jakýkoli další návrh podaný v průběhu vykonávacího či exekučního řízení, byť se jím zahajuje relativně samostatná část tohoto řízení, jako je tomu v případě návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo návrhu na zastavení exekuce. Za všechny úkony právní služby učiněné ve vykonávacím (exekučním) řízení po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekučního návrhu), ať už při zastoupení oprávněného, nebo povinného, náleží za použití § 14b odst. 3 a. t. advokátu odměna stanovená podle § 7 a. t. 19.) K novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb. došlo v návaznosti na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., jímž došlo ke dni 7. 5. 2013 ke zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, tedy vyhlášky č. 484/2000 Sb., a od tohoto okamžiku byl advokátní tarif, jediným předpisem, který stanoví sazby odměny advokáta, včetně mimosmluvní odměny. Vyhlášku č. 484/2000 Sb. Ústavní soud dle bodů 91. – 107. odůvodnění uvedeného nálezu zrušil proto, že náklady právního zastoupení, které byly na jejím základě vypočtené, nepřiměřeně zatěžovaly neúspěšnou stranu řízení. Pro budoucí právní úpravu Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality. Účelem pravidla zakotveného v § 14b a. t. tudíž je, aby přisouzené náklady řízení (náklady právního zastoupení), byly přiměřené rozsahu a složitosti právní služby, kterou advokát skutečně poskytl. Proto dané ustanovení ve věcech, v nichž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, snižuje výši odměny advokáta za ty úkony, které mají spíše než povahu skutečné právní služby povahu úkonů administrativních, kdy jsou do typizovaného podání doplňovány pouze ty nezbytné údaje, které věc individualizují. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t., vztahující se k řízení nalézacímu, vychází z premisy, že pro advokáta podávajícího opakovaně za téhož žalobce žaloby v podobných věcech, je taková činnost méně náročná než v případě, že podává žalobu v jedinečné věci nebo činí-li úkony jako advokát zastupující žalovaného. V řízení nalézacím se tedy tato úprava týká žaloby, pokud je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 a. t.), které se liší pouze potud, aby individualizovaly konkrétní věc; vylíčení rozhodujících skutečností i právní argumentace v nich však bývá stejná nebo jen s drobnými odchylkami. Obdobnou povahu má ve vykonávacím (exekučním řízení) řízení vždy návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční návrh), neboť v něm zásadně stačí označit stranu oprávněnou a stranu povinnou, vykonávaný exekuční titul, povinnost, jejíž splnění má být vymoženo, spolu s údajem o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, a (v případě soudní exekuce) osobu exekutora, jenž má exekuci vést (srov. § 261 o. s. ř. a § 38 e. ř.), a tedy převážně údaje, jež jsou obsaženy již v exekučním titulu. Snížená sazba odměny a paušální náhrada hotových výdajů jak podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. (dopadajícího na řízení nalézací), i tak podle ustanovení § 14b odst. 2 a. t. (jímž se řídí řízení vykonávací potažmo exekuční) se proto použije pouze pro úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení (žaloby, návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekučního návrhu) včetně. Za další úkony právní služby, kterými v kontradiktorní fázi řízení advokát žalovaného či povinného na základě jedinečných okolností daného případu formuluje obranu proti žalobě či proti vedenému výkonu rozhodnutí (exekuci) a advokát žalobce či oprávněného reaguje na takovou konkrétní obranu žalovaného či povinného, je již stanovena odměna vyšší a pro obě strany sporu stejná (§14b odst. 3 a. t.). Mezi tyto„ další úkony“ ve smyslu § 14b odst. 3 a. t. svou povahou nepochybně patří i návrh na zastavení exekuce, který, aby mohl mít naději na úspěch, musí být náležitě odůvodněn přinejmenším konkrétními jedinečnými skutkovými okolnostmi daného jednotlivého případu, jež zastavení exekuce odůvodňují, přičemž je vhodné (nikoli ovšem nezbytné), aby obsahoval i náhled povinného na právní důsledky těchto skutkových okolností. 20.) Povinným účelně vynaložené náklady řízení v projednávané exekuční věci proto tvoří mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání návrhu na zastavení exekuce) ve výši ˝ základní sazby (§ 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 a. t.) určené podle § 7 bodu 5. za použití § 8 odst. 1 a. t., tj. ve výši 890 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 499,80 Kč (0,21 x 2 x 890 + 0,21 x 2 x 300). Celkem proto povinnému náleží náhrada nákladů prvostupňového řízení ve výši jím požadovaných 2 879,80 Kč (2 x 890 + 2 x 300 + 499,80). 21.) Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud se zabýval i otázkou, zda v dané věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo namístě výjimečně povinnému právo na náhradu nákladů řízení podle shora citovaného § 150 o. s. ř. (zčásti) odepřít, neboť v takovém případě by byl přezkoumávaný výrok napadeného usnesení věcně správným, byť z jiných nežli okresním soudem uváděných důvodů. Dospěl však k závěru, že takovéto důvody zvláštního zřetele hodné v daném případě dány nejsou, neboť procesní předchůdkyně oprávněné podávala návrh na nařízení exekuce v době, v níž z tehdy dostupné judikatury bylo možno závěr o neplatnosti rozhodčí doložky učinit. Jak zjistil již okresní soud, podkladový rozhodčí nález byl vydán podle rozhodčí doložky, podle níž měly být veškeré spory z uzavřené smlouvy rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedeného [název práv. osoby], a to podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení této společnosti, pravidel o nákladech rozhodčího řízení a organizačního a kancelářského řádu této společnosti. Judikaturu ohledně neplatnosti takovýchto rozhodčích doložek, tj. rozhodčích doložek bez přímého určení rozhodce, odkazujících na„ rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, lze považovat za ustálenou vydáním sjednocujícího usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Toto usnesení bylo ještě v roce 2011 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (pod č. Rc 121/2011) a dostalo se mu i všeobecné publicity; publikováno bylo mj. též v Soudních rozhledech (v č. 11/ 2011) a Obchodněprávní revui (v č. 12/ 2011). Procesní předchůdkyně oprávněné podávala návrh na nařízení exekuce jako podnikatelka, jejímž faktickým předmětem podnikání (jak to vyplývá z toho, že vymáhanou pohledávku nabyla spolu s mnohými dalšími obdobnými pohledávkami hromadnou smlouvou o postoupení pohledávek) bylo mj. obchodování s pohledávkami a jejich vymáhání, a to i takových, jež jsou přiznány rozhodčím nálezem. Při náležité odborné péči tudíž měla a mohla sledovat publikovanou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se platnosti rozhodčích doložek. Pozdější usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 92/2013, pouze rozvádí dopady dřívějších závěrů na exekuční řízení. To však nic nemění na závěru, že procesní předchůdkyně oprávněné si již v době podání exekučního návrhu, tj. v srpnu roku 2012, měla a mohla být na základě publikované judikatury Nejvyššího soudu vědoma skutečnosti, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán podkladový rozhodčí nález, je neplatná, a proto nikdy nemohla založit pravomoc rozhodkyně k vydání exekučního titulu ve smyslu § 274 odst. 1 o. s. ř a § 40 odst. 1 e. ř. Pokud procesní předchůdkyně oprávněné přesto podala návrh na nařízení exekuce přiznané takovým rozhodčím nálezem, je namístě, aby její procesní nástupkyně (nynější oprávněná), která je povinna přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jejího nástupu do řízení (§ 36 odst. 5 e. ř.), povinnému uhradila náklady účelně vynaložené na právní zastoupení při podání návrhu na zastavení exekuce. Je třeba přitom vzít v úvahu i to, že povinný sice podal návrh na zastavení exekuce po poměrně dlouhé době od jejího nařízení, nebyl však ani před podáním návrhu na zastavení exekuce pasivní, ale nařízení exekuce se aktivně bránil včas podaným odvoláním, byť – zajisté i s ohledem na to, že v té době nebyl právně zastoupen – nepřiléhavě odůvodněným a následně vzatým zpět. Doručení usnesení o zastavení odvolacího řízení z důvodu zpětvzetí odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, k němuž došlo 3. 2. 2014, tak mohlo být pro procesní předchůdkyni oprávněné podnětem k opětovnému přehodnocení oprávněnosti prováděné exekuce. Sama nynější oprávněná se stala právní nástupkyní původní oprávněné v důsledku fúze s účinky k 1. 1. 2015 a o jejím procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením soudního exekutora ze dne 20. 1. 2016, č. j. 067 EX 3628/12-58, jež nabylo právní moci dne 20. 1. 2016. Pokud by nynější oprávněná v souvislosti se svým vstupem do řízení jednala s náležitou odbornou péčí a prověřila si oprávněnost vedení exekuce, do níž vstoupila, mohla alespoň v této době sama navrhnout zastavení exekuce, a povinný by tak nebyl by nucen vynaložit náklady spojené s právním zastoupením při podání následného vlastního návrhu na zastavení exekuce. Uvedené okolnosti případu svědčí proti použití ustanovení § 150 o. s. ř. v projednávané věci. 22.) Z vyložených důvodů odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23Cdo 251/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 17/2014) za použití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř. změnil v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení, tedy co do výše přiznané náhrady nákladů řízení; jinak, tj. co do základu nároku na náhradu nákladů řízení (tj. určení, že náklady řízení je povinna nahradit oprávněná povinnému), platebního místa (k rukám advokáta – vizte § 149 odst. 1 o. s. ř.) a lhůty k plnění stanovené v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 167 odst. 1 o. s. ř. tento výrok, jakož i závislý výrok III., o náhradě nákladů exekutora, podle § 219 o. s. ř. za použití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř. jako věcně správný potvrdil. 23.) Povinný byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, a proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. a 52 odst. 1 e. ř. odvolací soud přiznal proti neúspěšné oprávněné právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 445 Kč (základní sazbu určenou podle § 7 bodu 5. a. t. za použití § 8 odst. 1 a. t., která činí 1 780 Kč sníženou podle § 11 odst. 2 písm. e) a. t. na ˝, tj. na částku 890 Kč, neboť odvolání je podáno ve věci exekuční, je třeba za použití § 11 odst. 2 písm. c) snížit ještě na ˝, tj. na částku 445 Kč, neboť odvoláním povinného nebyl napaden výrok ve věci samé (výrok o zastavení exekuce), nýbrž toliko vedlejší výrok nákladový), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 156,45 Kč (0,21 x 445 + 0,21 x 300); celkem tak povinnému přiznané náklady odvolacího řízení činí 901,45 Kč (445 + 300 + 156,45). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však oprávněn zkoumat jen dovolací soud na základě dovolání podaného účastníkem do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Teplice 28. dubna 2020 Mgr. Martin Pašek předseda senátu