č. j. 15 Ad 1/2020-28   USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Petra Černého, Ph.D., ve věci žalobce: J.  B., narozený „X“,  bytem „X“,  zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Trkovským,  se sídlem Mírové náměstí 124, 440 01  Louny, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,  se sídlem Na poříčním právu 376/1, 128 01  Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2015, č. j. 2015/14128-422, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce včasnou žalobou podanou u místně nepříslušného Městského soudu v Praze, která byla dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu soudního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jakožto soudu místně příslušnému, posléze postoupena a zaevidována pod sp. zn. 15 Ad 1/2020, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 7. 2015, č. j. 2015/14128-422, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2015, č. j. 52900/15/LB, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o uspokojení jeho mzdových nároků za měsíc říjen 2013, listopad 2013 a leden 2014. Současně se žalobce domáhal, aby mu soudem byly přiznány mzdové nároky za měsíc říjen 2013 ve výši 35 000 Kč čistého a za měsíc listopad 2013 ve výši 35 000 Kč čistého a žalovanému byla uložena povinnost uhradit mu náklady řízení. K právě uvedenému soud doplňuje, že předmětná žaloba byla včasně ovšem nesprávně podána prvotně občanskoprávního soudu, a to u Obvodního soudu pro Prahu 7, který řízení o ní v intencích ust. § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisu, zastavil pro nedostatek věcné příslušnosti a mj. žalobci udělil poučení, že danou záležitost má žalobce řešit v rámci správního soudnictví podáním správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného v zákonem předvídané dodatečné lhůtě, což žalobce posléze učinil.   Následně žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vzal výslovně předmětnou žalobu zpět s odůvodněním, že po podání předmětné žaloby mu dlužné nároky za měsíc říjen 2013 ve výši 35 000 Kč čistého a za měsíc listopad 2013 ve výši 35 000 Kč čistého byly vyplaceny dne 14. 2. 2020 správcem konkursní podstaty v rámci insolvenčního řízení úpadce CHEMIKO, a. s., který byl jeho někdejším zaměstnavatelem. K tomu žalobce doplnil, že tímto vyplacením mzdových nároků se potvrdilo, že tyto nároky žalobce byly od samého počátku oprávněné, stejně tak bylo oprávněné a důvodné podání soudních žalob nejprve v rámci občanského soudního řízení a posléze v rámci správního soudnictví. Z toho důvodu žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit mu náklady vynaložené za jeho právní zastoupení před správními orgány v obou stupních, dále v občanském soudním řízení a v řízení před správním soudem, které detailně vyčíslil v celkové výši 50 820 Kč. Protože projev vůle žalobce, jímž došlo ke zpětvzetí předmětné žaloby, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím žalobce zamýšlel ukončení dotyčného soudního řízení jeho zastavením, soud v souladu s ust. § 47 písm. a) s. ř. s. ve výroku I. usnesení řízení o předmětné žalobě zastavil. Z důvodu zastavení řízení současně v souladu s ust. § 60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve výroku II. usnesení soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť neshledal důvody pro postup podle věty druhé citovaného odstavce, ačkoliv žalobce náhradu nákladů řízení požadoval. Je tomu tak proto, že s ohledem na výše nastíněný skutkový stav věci nelze dovodit, že žalobce vzal předmětnou žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, o čemž pojednává ust. § 60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., jelikož zpětná výplata žalobcem nárokovaných mzdových prostředků, jak byla popsána shora, nebyla učiněna ze strany žalovaného, nýbrž ze strany insolvenčního správce, jehož jednání nelze přičítat na vrub žalovaného. Nadto soud poznamenává, že žalobce do vyčíslení požadovaných nákladů neoprávněně zahrnul i náklady údajně vynaložené za jeho právní zastoupení před správními orgány v obou stupních a před občanskoprávním soudem, ačkoliv pro to nebyl dán žádný zákonný podklad, z něhož by bylo možné vycházet v rámci správního soudnictví. O případném vrácení soudního poplatku žalobci soud nerozhodoval, jelikož žalobce soudní poplatek dosud nehradil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Ústí nad Labem 28. dubna 2020     JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.