č. j. 16 A 83/2020-28                 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYKrajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce:  D. H. D., narozený „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika,  bytem X, proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV-93980-5/SO-2020, takto:   I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV-93980-5/SO-2020, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.                  Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV‑93980-5/SO-2020, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 12. 5. 2020, č. j. OAM-1308-33/ZR-2019, kterým bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a byl mu udělen výjezdní příkaz.   Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že dle jeho názoru měl na něho výkon trestu odnětí svobody značný nápravný účinek. Proto se domnívá, že jeho přítomnost v České republice nepředstavuje závažné ohrožení veřejného pořádku. Zdůraznil, že se v současnosti snaží znovu začlenit do české společnosti. Poukázal rovněž na svou bezúhonnost od propuštění z výkonu trestu. Uvedl, že na území České republiky pobývá od poloviny 90. let a držitelem povolení k trvalému pobytu se stal 19. 1. 2005. Poukázal na skutečnost, že jeho družka, se kterou má dceru, v České republice rovněž strávila velkou část života. Uvedl, že jejich dcera má závažné zdravotní problémy, které vyžadují jeho osobní přítomnost a finanční podporu. K doložení těchto problémů předložil lékařskou zprávu ošetřující dětské lékařky ze dne 23. 9. 2019. Obává se, že družka by sama nezvládla zajistit výživu jejich dcery a své další dcery z jiného vztahu. Žalobce uvedl, že se svou rodinou ve Vietnamu neudržuje pravidelný kontakt. V zemi původu by on ani jeho družka s dcerami neměli žádné finanční zajištění. Případné odloučení by pro jeho dceru bylo psychicky velice náročné a pravděpodobně by ji hluboce poznamenalo. Uvedl, že i v době výkonu trestu odnětí svobody se s družkou a dcerou pravidelně vídali. Žalobce zdůraznil, že s ohledem na jejich finanční poměry by s družkou neměli v případě jeho nuceného vycestování dostatek prostředků, aby se navštěvovali, a udržovali tak rodinné vazby mezi nimi a vazby k dětem. Rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a s tím spojená povinnost vycestovat by tak pro žalobce de facto mělo stejné účinky jako rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť by znamenalo dlouhodobé odloučení od rodiny. Zdůraznil, že jeho soužití s družkou je funkční, vedou normální rodinný život, který přetrval i dobu odloučení z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, a mají malou dcerku, kterou by vycestování žalobce citelně psychicky zasáhlo. 3. Žalobce namítal, že ze strany správních orgánů došlo k porušení § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když nepřiměřeně zasáhly do jeho práva na soukromý a rodinný život. Dále namítal porušení § 2 odst. 3 správního řádu, neboť v daném řízení nebylo dostatečně šetřeno oprávněných zájmů dotčených osob. Rovněž dle jeho názoru došlo ze strany správních orgánů k porušení § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, protože nebyl dostatečně ze strany správních orgánů objasněn skutečný stav věci, zejména ohledně zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Z uvedených důvodů závěry obou správních orgánů dle žalobce neodpovídají skutečným okolnostem případu. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 4. Žalovaný uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítá námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné. Odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na obsah správního spisu. Posouzení věci soudem 5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 30 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 6. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2019, sp. zn. 3 T 33/2019, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením do věznice s dozorem, a to pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Tento přečin žalobce spáchal ve spolupachatelství se svou družkou T. M. H. P., která byla stejným rozsudkem odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem výkonu trestu se zkušební dobou v délce tří roků. Správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu bylo se žalobcem zahájeno dne 10. 5. 2019, kdy bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení. Dne 12. 2. 2020 byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Dne 12. 5. 2020 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému žalobce podal včasné odvolání. Součástí správního spisu je mimo jiné rodný list prokazující, že žalobce a jeho družka T. M. H. P. jsou rodiči nezletilé M. H. D. P. Ve správním spise je rovněž doloženo sdělení Vězeňské služby České republiky, ve kterém je uvedeno, že žalobce měl v období od 25. 4. 2019 do 9. 8. 2019 tři návštěvy od své družky, jejich společné dcery a dcery družky. Družka žalobce při svědecké výpovědi mimo jiné uvedla, jejich dcera má vážné zdravotní problémy, musí se léčit a jezdit na kontroly. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že v rámci prvostupňového řízení byla předložena lékařská zpráva vyhotovená ošetřující lékařkou dcery žalobce ze dne 23. 9. 2019, ve které je uvedeno, že v případě dcery žalobce jde o dítě s mnohočetnými vývojovými vadami, významný je stav po operaci duodenojejunální membrány v říjnu 2009 a stav po operaci atresie anu s píštěli v říjnu 2009. Dále dceři žalobce chybí radius na levé horní končetině a má hypoplasii palce levé horní končetiny. Dále má dystopickou ledvinu vpravo. Trpí rovněž silnou oční vadou a má ploché nohy. V odvolání žalobce výslovně poukazoval na skutečnost, že jeho dcera trpí vážnými zdravotními problémy a potřebuje výraznější péči rodičů než ostatní děti jejího věku. 7. Dle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění platí, že Ministerstvo vnitra rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nepřevyšující 3 roky, za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života. 8. Žalobce nijak nerozporoval skutečnost, že byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Namítal však, že nebyla dostatečně posouzena správními orgány otázka, zda rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu je v jeho případě přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého a rodinného života. V tomto směru se soud primárně zabýval otázkou přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. 9. Žalobce již v rámci prvostupňového řízení poukazoval na skutečnost, že jeho dcera je vážně nemocná a tuto skutečnost dokládal lékařskou zprávou jejího ošetřujícího lékaře. Tuto námitku následně uplatnil i ve svém odvolání. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí sám na straně 4 v rámci rekapitulace obsahu odvolání konstatoval, že žalobce poukazoval na špatný zdravotní stav své dcery. Žalovaný se však v rámci odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí při posuzování přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu nijak nezabýval otázkou zdravotního stavu dcery žalobce a nijak se k této skutečnosti nevyjádřil. Dle soudu absence posouzení vlivu zdravotního stavu dcery žalobce na přiměřenost předmětného rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce za situace, kdy žalobce toto výslovně namítal ve svém odvolání a v rámci správního řízení dokládal nepříznivý zdravotní stav dcery, zatížila žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek důvodů. 10. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí výrokem I. zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením § 78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, nezabýval se již dále dalšími žalobními námitkami. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku rozsudku II. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 3 000 Kč odpovídající částce za zaplacený soudní poplatek za žalobu. Náhradu poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě soud žalobci nepřiznal, neboť usnesením ze dne 25. 8. 2020, č. j. 16 A 83/2020-22, byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Ústí nad Labem 6. října 2020 Mgr. Václav Trajer, v. r. předseda senátu  Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)