č. j. 75 Az 5/2019-39     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph. D., ve věci žalobkyně:        A. S., narozená „X“,                          státní příslušnost Kazachstán,                          t. č. bytem „X“,     proti   žalovanému:  Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,  adresa pro doručování poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2019, č. j. OAM-156/ZA-ZA11-P16-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.            Žalobkyně se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2019, č. j. OAM-156/ZA-ZA11-P16-2019, ev.č. X, kterým bylo o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany rozhodnuto tak, že žádost je dle ustanovení § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná, a proto žalovaný řízení o této žádosti dle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žaloba 2.            Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 11. 2. 2019 opakovaně požádala o udělení mezinárodní ochrany a tato její žádost byla žalobou napadeným rozhodnutím označena za nepřípustnou a řízení bylo zastaveno. S  žalobou napadeným rozhodnutím žalobkyně nesouhlasí a považuje jej za nezákonné, neboť dle jejího názoru žalovaný pro hodnocení podkladů nesprávně zhodnotil existenci nových skutečností u opakované žádosti a svým rozhodnutím porušil ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákon o azylu ve spojení s ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu; dále bylo porušeno ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), ve spojení s ust. § 2 odst. 4 s. ř., neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, neboť přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu; dále pro vydání rozhodnutí žalovaný nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, čímž porušil povinnost mu danou § 50 odst. 4 s. ř. a nesprávně tak posoudil její opakovanou žádost. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný neuvedl v dostatečné míře důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právního předpisů ve smyslu ust. § 68 odst. 3 s. ř. 3.            Žalobkyně dále namítala, že v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla nové skutečnosti, které dokládaly postupně se zhoršující situaci v Kazachstánu. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila žalovanému dopis „Klub hořících srdcí“, ve kterém je dle jejího názoru uvedeno množství incidentů, ke kterým v posledních letech v Kazachstánu došlo, mezi nimi je zmíněn i incident z roku 2018, který se týkal pronásledování a následného zatčení a uvěznění muslimky jen pro její náboženské vyznání a proto, že toto vyznání se navenek projevovalo nošením šátku a vzhledem k tomu, že žalobkyně také nosí šátek, má obavy, že by takový osud čekal i ji. Zákaz nošení šátku se vztahuje i na základní a střední školy, což žalobkyni navíc znemožňuje si děti v Kazachstánu pořídit, jelikož je nechce vystavovat diskriminačním náladám a pravidlům, které v zemi panují a které tam pravděpodobně budou panovat dlouho. Navíc se chystá zavést zákaz nošení šátků i na vysoké škole, což by bylo zásahem do práv žalobkyně, neboť tato chce na vysoké škole studovat. 4.            Žalobkyně také poukázala na zprávu Human Rights Watch, která popisuje stav lidských práv v Kazachstánu v roce 2018. Dále odkázala na občanské nepokoje, které vypukly v souvislosti s prezidentskými volbami dne 9. 6. 2019, které opozice i nevládní organizace označily za nedemokratické, navíc při těchto protestech bylo zadrženo minimálně 500 lidí jen za projev svých politických práv, přičemž žalobkyně se obává, že v případě návratu do Kazachstánu by jí mohlo hrozit nebezpečí, neboť se současným vedením státu nesouhlasí. Vyjádření žalovaného k žalobě 5.            Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně sice namítá porušení ust. § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 s. ř., avšak bez bližší konkretizace. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně pouze opakuje svůj azylový příběh a rozvádí své domněnky týkající se jejího možného pronásledování v zemi původu v případě jejího návratu. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména pak na žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany a obsah protokolů o výslechu žalobkyně, jakož i na žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém se žalovaný vypořádal se všemi námitkami žalobkyně, přičemž velmi detailně se jimi zabýval v řízení o první žádosti žalobkyně, navíc žalobkyně uvedla naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Kazachstánu opětovně vrátit, jako uváděla v průběhu správního řízení o její první žádosti o udělení mezinárodní ochrany (tj. obavu z utiskování z důvodu, že přijala islám sunnitského směru).   Ústní jednání 6.          Při jednání soudu dne 22. června 2020 žalobkyně setrvala na podané žalobě a navrhla, aby jí soud vyhověl. 7.          Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání soudu odkázal na své vyjádření ze dne 15. 7. 2019 a žalobou napadené rozhodnutí, neboť žalobkyně již jednu žádost o udělení mezinárodní ochrany neúspěšně podala, jejím příběhem se správní orgány tedy již zabývaly, přičemž v dalším řízení neuvedla nové skutečnosti, proto žalovaný řízení o druhé žádosti žalobkyně zastavil. Žalovaný tedy rozhodl plně v souladu se zákonem o azylu a setrval na zamítnutí žaloby. Posouzení věci soudem 8.            Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. a ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. 9.            Soud po zvážení skutkových a právních okolností případu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10.            Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány podmínky přezkumu na základě podané žaloby a mimo jiné i tím, zda byly uvedeny žalobní body podle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Soud konstatuje, že žaloba vyjadřuje nesouhlas se zastavením řízení, neboť žalobkyně měla za to, že podmínky pro zastavení řízení nebyly splněny. Soud v takovém případě musí přezkoumat, zda zde byly podmínky pro zastavení řízení. 11.            Podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 12.            Podle ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.  13.            Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 06. 2009, sp. zn. 4 Azs 23/2009, www.nssoud.cz, podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost, stanoví zákon o azylu pro věcné posouzení žádosti podmínku tvrzení nových skutečností či zjištění. Je tedy povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. V opačném případě je nucen správní orgán na základě citového ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu posoudit žádost jako nepřípustnou. 14.            Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 06. 2009, sp. zn. 9 Azs 5/2009, vyplývá, že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotně-právní postavení žadatele, a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí. 15.            Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně touto žalobou napadá již v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného, jímž žalobkyni nebyla přiznána mezinárodní ochrana dle zákona o azylu. Meritorní přezkum situace žalobkyně, a to první žádosti, byl proveden rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2018, č. j. 75 Az 8/2017-102, kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Následná kasační stížnost žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 5 Azs 298/2018-41, odmítnuta pro nepřijatelnost. 16.            Ze správního spisu soud zjistil, že již ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 20. 1. 2017 žalobkyně uvedla, že důvodem žádosti pro udělení mezinárodní ochrany jsou obtíže náboženského charakteru, konktrétně ta skutečnost, že přijala islám – sunnismus a cítila se ve své vlasti utiskována a odkázala na případ muslimky, která byla zatčena a uvězněna, protože navenek projevovala své vyznání nošením šátku a žalobkyně se obává, že by se toto mohlo stát i jí a dále uvedla, že má obavu, že v případě návratu do Kazachstánu při jakémkoliv projevu nesouhlasu s poměry v Kazachstánu by jí mohlo hrozit nebezpečí vážné újmy. 17.            Dne 11. 2. 2019 podala žalobkyně druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně následně dne 14. 2. 2019 uvedla, že narodila ve městě Žanauzen v Kazachstánu a jejím politickým přesvědčením je islám sunnitského směru. Je svobodná a bezdětná. Posledním místem bydliště žalobkyně v její vlasti byla adresa „X“. Z vlasti odcestovala dne 29. 12. 2016 a do České republiky přicestovala ve stejný den, a to na základě turistického víza. Ke svému zdravotnímu stavu sdělila, že je zdravá, jen má alergii na chlad. Žalobkyně jako důvody žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že když přijala ve vlasti islám, začali se k ní ostatní chovat špatně a utiskovat ji. Mluvila o tom v minulém řízení. Zákaz nošení šátků v Kazachstánu z roku 2018 může mít negativní dopad na její děti, až bude žalobkyně nějaké mít. Žalobkyně doplnila, že je jí známo, že jejím spolužačkám bylo v práci zakazováno nosit dlouhé sukně a přikazováno namísto nich nosit kalhoty. 18.            Žalovaný při svém rozhodování vycházel z výpovědi žalobkyně, dále ze spisového materiálu k předchozí žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a dále si jako podklad opatřil informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Kazachstánu. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Kazachstán – bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 3. 7. 2018, ze zprávy MZV USA o svobodě vyznání v Republice Kazachstán za rok 2017 ze dne 29. 5. 2018, dále ze zprávy MZV USA o svobodě vyznání v Republice Kazachstán za rok 2017 ze dne 29. 5. 2018 a zprávy MZV USA o dodržování lidských práv v Republice Kazachstán za rok 2018 ze dne 13. 3. 2019. Z těchto zpráv nevyplývá, že by v Kazachstánu docházelo k pronásledování a zatýkání pouze z důvodu vyznání, jak žalobkyně uváděla. Navíc zprávy neuvádí pronásledování z náboženských důvodů, přičemž je nutné doplnit, že nižší úroveň ochrany náboženských práv, neznamená nutně pronásledování z náboženských důvodů. 19.            S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že námitka žalobkyně o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné pro nedostatečné zdůvodnění, neshledal důvodnou, neboť rozhodnutí je srozumitelně odůvodněno a postaveno na podkladech založených ve správním spise. Soud konstatuje, že se jednalo o opakovanou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a důvody, které v první i druhé žádosti žalobkyně uváděla, byly totožné, tj. obtíže náboženského charakteru, konktrétně ta skutečnost, že přijala islám – sunnismus a cítila se ve své vlasti utiskována, přičemž tyto důvody již byly v předchozím řízení dostatečně posouzeny, viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2018, č. j. 75 Az 8/2017-102, ve spojení s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 5 Azs 298/2018-41. Žalobkyně v řízení neprokázala existenci nových skutečností, které by vyžadovaly opakované meritorní posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stejně tak žalovaný nepochybil, pokud na případ žalobkyně aplikoval ust. § 10a písm. e) zákona o azylu. Soud má za to, že skutkový stav lze mít za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu ve smyslu ust. § 3 s. ř. tím, že rozhodnutí je taktéž přesvědčivě odůvodněno dle požadavků ust. § 68 odst. 3 s. ř. Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. pro nedůvodnost zamítl. 20.            Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 22. června 2020 JUDr. Petr Černý, Ph. D., v. r. samosoudce    Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)