Pokud okresní soud exekuci bez návrhu (z úřední povinnosti) zastaví, aniž předtím dal oprávněnému prostor k vyjádření, zatíží tím řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tím oprávněnému odepře procesní právo uplatnit své námitky a důkazní návrhy.

č. j. 8 Co 81/2020-49 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové v exekuční věci oprávněné: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] o 28 520 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. listopadu 2019, č. j. 16 EXE 5349/2013 - 14 takto: I. Návrh oprávněné na spojení odvolacího řízení v této věci s věcmi, které jsou u Okresního soudu v Litoměřicích vedeny pod spisovými značkami 16 EXE 5345/2016, 16 EXE 5346/2013, 16 EXE 5349/2013, 16 EXE 5385/2013, 16 EXE 5918/2013, 16 EXE 6377/2013, 25 EXE 5335/2013, 25 EXE 5355/2013, 25 EXE 5525/2013, 25 EXE 5526/2013, 25 EXE 7463/2014, 25 EXE 5534/2013, 25 EXE 5791/2013 a 25 EXE 6302/2013, se zamítá. II. Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ okresní soud“) zcela zastavil exekuci, vedenou Mgr. Martinem Tunklem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň – město (dále jen„ soudní exekutor“), pod spisovou značkou 094 EX 00281/13, (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutovi na náhradě nákladů exekuce částku 7 865 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.). Své usnesení odůvodnil tak, že soudní exekutor vede exekuci proti povinným na základě pověření okresního soudu ze dne 25. 3. 2013, č. j. 16 EXE 5346/2013 - 9, jež bylo vydáno na podkladě rozhodčího nálezu ze dne 24. 8. 2012, sp. zn. RS 2012 - 364/15, rozhodce Mgr. Jana Krause (dále jen„ rozhodčí nález“ a„ rozhodce“). Okresní soud si vyžádal rozhodčí spis a dospěl k názoru, že rozhodčí doložka nebyla platně sjednána a pravomoc rozhodce spor rozhodnout nebyla dána, rozhodčí řízení nemělo proběhnout. Rozhodčí nález neměl být vydán, pakliže vydán byl, je nezpůsobilým exekučním titulem. Shledal důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a exekuci zastavil z toho důvodu, že volba rozhodce v rozhodčí doložce měla současně zahrnout i pravidla rozhodčího řízení, popsaná jako know – how rozhodce, která však nebyla ke smlouvě přiložena, a je možné pochybovat o tom, že povinní s nimi byli seznámeni, byť uvedenou skutečnost podepsali. Rozhodce nebyl platně zvolen, neboť zahrnutí rozhodčí doložky takto formulované do spotřebitelské smlouvy, kterou účastníci uzavřeli, je pro povinné jako spotřebitele nevýhodné, uvedená rozhodčí doložka je s ohledem na § 55 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a s přihlédnutím k rozhodovací praxi Evropského soudu, neplatná. Oprávněná tím, že navrhla nařízení exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu, zavinila, že exekuce musela být zastavena, okresní soud jí tak podle § 89 z. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen„ e. ř.“), uložil zaplatit náklady exekuce, které určil podle vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Podle stejného ustanovení e. ř. by byla oprávněná povinna hradit i náklady účastníků povinných, jimž však žádné nevznikly, okresní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu. Uvedla, že rozhodčí doložku je třeba považovat za transparentní, rozhodce je v ní určen jednoznačně, s pravidly rozhodčího řízení, která jsou obsažena ve smlouvě o poskytnutí speciálního know – how na řešení majetkových sporů, byli povinní seznámeni a byla zveřejněna i na webových stránkách rozhodce (www.judikace.cz). Rozhodčí řízení proběhlo v souladu s právem, což je zdokumentováno v rozhodčím spise. Své pohledávky za dlužníky vymáhala původně soudně, avšak v roce 2007 jí bylo sděleno, že se tento postup prodraží, neboť soudy budou vyžadovat osobní přítomnost žalobců a jejich zástupců na řízení. Od února 2014 proto soudně vymáhala i pohledávky, jež vznikly ze smluv, které obsahovaly rozhodčí doložku. Po celá léta reagovala na závěry soudních rozhodnutí ve svých věcech, přizpůsobovala jim své smlouvy. Na základě stanoviska vyjádřeného v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, č. j. 17 Co 208/2017 – 79, opět začala vymáhat své pohledávky v rozhodčím řízení, neboť její rozhodčí doložky byly tímto rozhodnutím shledány platnými. Rozhodčí řízení nikdy nezneužívala, absolvovala je přesto, že míra jejího úspěchu v rozhodčích řízeních je nižší než v řízení soudních. V exekučních řízeních se jí opakovaně v letech 2014 a 2015 stávalo, že okresní soudy shledávaly rozhodčí doložku neplatnou a na základě vydaného rozhodčího nálezu nepověřovaly soudní exekutory, ve všech případech však odvolací soud tato prvoinstanční rozhodnutí měnily. Například usnesením Okresního soudu v Jablonci č. j. 18 EXE 1252/2014 – 16, bylo tam uvedenému soudnímu exekutorovi uloženo zamítnout její exekuční návrh pro absolutní neplatnost rozhodčí doložky, k jejímu odvolání však Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. 10. 2015, č. j. 35 Co 341/2015 – 13, prvoinstanční usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soudce okresního soudu sám vydal 28 usnesení, kterými vyhověl jejím návrhům na nařízení exekuce na základě textově totožných rozhodčích doložek. Nyní okresní soud odkazuje na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, jež však na řešenou věc vůbec nedopadá, neboť v rozhodčí doložce, kterou oprávněná užívala, je rozhodce ustanoven transparentním způsobem. Povinní byli ve všech případech seznámeni s rozhodčími pravidly, což bylo potvrzeno i telefonickým hovorem s nimi. Případné dotazy povinných byly vždy uspokojivě zodpovězeny, což mohou potvrdit svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly v dané době na starosti administraci smluv. Není zřejmé, jak okresní soud dospěl k tomu, že transparentnost určení rozhodce zahrnuje i transparentnost pravidel rozhodčího řízení, žádné z rozhodnutí Nejvyššího soudu tuto souvztažnost neuvádí. Pochybení okresního soudu oprávněná spatřuje i v tom, že nerozhodoval na základě skutečností zjištěných z rozhodčího spisu. Procesně pochybil tím, že jí nedal možnost se ve věci vyjádřit, posouzení listin z rozhodčího spisu mělo navíc proběhnout již tehdy, když soud rozhodoval o pověření soudního exekutora, nikoliv až ve fázi zastavování exekuce. V odvolání citovala řadu rozhodnutí krajských soudů, kterými byly jí používané rozhodčí doložky shledány platnými. 3. Povinní se k odvolání oprávněné nevyjádřili. 4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř., za užití § 254 odst. l o. s. ř. a § 52 e. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), usnesení okresního soudu a jeho postup ve věci přezkoumal a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) jej z níže uvedených důvodů zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že exekučním návrhem ze dne 17. 1. 2013 se oprávněná domáhala pověření soudního exekutora pro vymožení pohledávky, jež jí byla přiznána rozhodcem v rozhodčím nálezu ve výši 15 870 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 12 650 Kč. Opatřením ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 16 EXE 5349/2013, okresní soud soudního exekutora pověřil. Soudní exekutor zjišťoval majetek povinných a vydal exekuční příkaz na srážky ze mzdy povinné. Přípisy ze dne 16. 7. 2019 okresní soud vyžádal rozhodčí spis rozhodce sp. zn. RS 2012 – 364/15 a exekutorský spis, poté, co je obdržel, vydal bez nařízení jednání odvoláním napadané usnesení. 6. Podle § 112 odst. 1 o. s. ř., v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. 7. Oprávněná navrhla odvolacímu soudu spojení věci s dalšími 14 věcmi projednanými a rozhodnutými u okresního soudu (přesně jsou uvedena ve výroku I. tohoto usnesení), ve kterých podávala rovněž odvolání. Odvolací soud má za to, že ani zájmem na hospodárnosti řízení spojení věcí ke společnému řízení nelze odůvodnit. V řízení jsou zpravidla jiní povinní, nárok oprávněné vychází z různých smluv, v jednotlivých konkrétních řízeních mohou být i specifické důkazní návrhy, pro jiná řízení nadbytečné. Je nutno vzít v potaz i to, že v některých věcech, pokud byla odvolání podána, dosud nebyla odvolacímu soudu ani předložena, spojení věcí tak v době rozhodování odvolacího soudu o této věci není ani fakticky možné a čekání na nápad všech věcí k odvolacímu soudu jen kvůli jejich spojení, by ve svém důsledku řízení časově neúměrně prodloužilo. Odvolací soud proto návrh oprávněné na spojení věci s dalšími věcmi v odvolání specifikovanými zamítl. 8. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle § 55 odst. 5 e. ř., o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu. Podle § 269 odst 2 o. s. ř., v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř., se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. 9. V daném případě okresní soud zahájil řízení o zastavení exekuce bez návrhu, protože měl za to, že rozhodčí smlouva byla sjednána mezi účastníky zřejmě neplatně. Je skutečností, že neplatná rozhodčí doložka vede k nedostatku pravomoci rozhodce, který na základě ní rozhoval a k nullitě rozhodčího nálezu, tedy zakládá i důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, dostupné na www.nsoud.cz). Okresní soud tedy při právním hodnocení věci aplikoval správný předpis a jeho správné ustanovení, avšak s ohledem na důvod pro zastavení exekuce a zejména poznatky ze své rozhodovací praxe ve věcech, kde oprávněná vymáhala své pohledávky na základě obdobně znějících rozhodčích doložek, ve kterých rozhodně argumentovala proti zastavování exekucí (respektive proti zamítání exekučních návrhů) kvůli údajně neplatným rozhodčím doložkám, měl být obezřetnější v tom, zda nařídí či nenařídí ve věci jednání, respektive zda alespoň poskytne oprávněné před zastavením řízení z uvedeného důvodu prostor k vyjádření. 10. Pravidlem při rozhodování o zastavení exekuce z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je předchozí jednání, neboť bez nařízení jednání lze rozhodnout pouze tehdy, když tvrzení účastníků o skutečnostech, v kterých soud spatřuje důvod pro zastavení exekuce, jsou shodná a liší se jen názory účastníků na právní význam těchto skutečností. V daném případě tato podmínka splněna nebyla, okresní soud, jak již bylo výše uvedeno, rozhodoval o zastavení exekuce z úřední povinnosti, za situace, kdy sice povinní byli zcela pasivní a bylo možné očekávat, že se nevyjádří, ovšem aktivita oprávněné byla predikovatelná, stejně jako to, že nebude s jeho postupem zásadně souhlasit, neboť například již ve věci 31 EXE 7547/2016 v řízení o zastavení exekuce, odvolacím soudem projednávané pod sp. zn. 8 Co 45/2018, podávala proti usnesení okresního soudu o zastavení exekuce, které bylo textově v podstatě shodné s usnesením o zastavení exekuce v této věci, velmi podrobné odvolání, odkazující na velké množství rozhodnutí jiných soudů v exekučních věcech, kde vystupovala jako oprávněná, a obsahující důkazní návrhy. Oprávněná nesouhlasila v minulosti jak s právním hodnocením věci, pokud soudy měly rozhodčí doložku za neplatnou, tak s jejich skutkovými závěry, pokud šlo o okolnosti týkající se uzavírání rozhodčí doložky, poučení povinných o jejich právech atd. Pokud by oprávněné okresní soud dal prostor alespoň k vyjádření, řízení by se nutně vyvinulo do té podoby, že rozhodnutí o zastavení exekuce by muselo předcházet jednání, při kterém by bylo prováděno dokazování. Nařízení jednání by tak bylo obligatorní, jen při něm je možné provádět dokazování (§ 52 odst. 1 e. ř., § 253 o. s. ř., § 122 odst. 1 o. s. ř.). 11. Postupem shora vylíčeným okresní soud oprávněnou významným způsobem zkrátil na jejich procesních právech, neboť jí upřel možnost se ve věci vyjádřit, ke svým tvrzením navrhnout důkazy a být přítomna při jejich provádění. Dokazování, které se má uskutečnit před ním, neboť je instancí skutkovou, nepřípustně přesunul k soudu odvolacímu, což je proti zásadě dvouinstančnosti řízení. Bylo sice judikováno, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení a ani ústavní zásadou vztahující se k němu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3345/2017, dostupné na www.nsoud.cz), to však ve vztahu k postupu odvolacího soudu, který nemůže odmítnout provést za odvolacího řízení jakýkoliv důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci jen s poukazem na uvedenou zásadu, pakliže mu to o. s. ř. umožňuje. O takovou situaci se však v daném případě nejedná. V tomto řízení okresní soud přesunul dokazování na odvolací soud s tím, že ač věděl, že oprávněná se bude zastavení exekuce bránit, nedal jí před svým rozhodnutím o zastavení exekuce prostor k vyjádření a navržení důkazů. Obrana oprávněné pak vskutku přišla, ale až v odvolacím řízení, odvolací soud by proto měl provádět prakticky veškeré a relativně rozsáhlé dokazování za stavu, kdy před okresním soudem nebylo provedeno dokazování vůbec žádné, což je nepřípustné (§ 254 odst. 1 o. s. ř., § 213 odst. 4 o. s. ř.). 12. Okresní soud výše popsaným postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu podle § 52 odst. 1 e. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř., § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 13. Okresní soud v dalším řízení nařídí k rozhodnutí o zastavení exekuce jednání, při kterém provede dokazování účastníky navrženými důkazy, případně i důkazy jinými (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). V odůvodnění nového rozhodnutí se podrobně vypořádá s právní argumentací oprávněné, která je uvedena v jejím odvolání. Jestliže exekuci zastaví, rozhodne rovněž o nákladech tohoto odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Litoměřice 11. května 2020 JUDr. Vilém Šetek předseda senátu