1. Trvala-li nájemní smlouva poté, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka (nájemce) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, je nezbytné pohledávku z titulu neuhrazeného nájemného vzniklou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka uplatnit přihláškou dle § 256 odst. 3 insolvenčního zákona. Neuhrazené nájemné vztahující se k období po prohlášení konkursu na majetek dlužníka je pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona. 2. Na případné ukončení nájemní smlouvy uzavřené dlužníkem v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek nájemce se neaplikuje § 253 odst. 2 insolvenčního zákona, ale režim § 256 insolvenčního zákona.

Číslo jednací: 9 Co 98/2020-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Kateřiny Brodské ve věci žalobce [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa] proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], insolvenční správce úpadce, [právnická osoba], IČO [číslo], sídlem [adresa], zastoupený [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o 390 180 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného a žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. února 2020, čj. 9 C 118/2015-97, takto: I. Rozsudek okresního soudu se a) v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 363 158,17 Kč, potvrzuje, a b) v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci další částku 27 021,83 Kč, zrušuje a řízení se podle § 141a insolvenčního zákona zastavuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 329,68 Kč. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 390 180 Kč (výrok I.) a nahradit mu náklady řízení ve výši 2 480 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení 390 180 Kč. Žalobce uplatněný nárok odůvodnil tím, že dne 19. 8. 2009 uzavřel se [právnická osoba] nájemní smlouvu č. [rok] [číslo], jejímž předmětem byl pronájem čističky odpadních vod nacházející se v katastrálním území [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9 870 Kč měsíčně se splatností čtvrtletně, vždy do 25. dne měsíce následujícího po příslušném kalendářním čtvrtletí, za nějž je nájemné hrazeno s tím, že od 1. 1. 2010 bude nájemné každoročně navýšeno o roční míru inflace vyjádřenou příslušným statistickým úřadem za uplynulý kalendářní rok. [právnická osoba] uhradila nájemné za období říjen 2010 až září 2011. Další nájemné již nehradila. Dne 7. 5. 2012 bylo vůči [právnická osoba] zahájeno insolvenční řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce přihláškou [číslo] ze dne 12. 12. 2012 přihlásil do výše uvedeného insolvenčního řízení dlužné nájemné za období říjen 2011 až září 2012, dlužné nájemné za období říjen 2012 až prosinec 2012 žalobce přihlásil dne 15. 3. 2013. Dne 8. 3. 2013 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba], insolvenčním správcem byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dlužné nájemné splatné po rozhodnutí o úpadku a tedy nepřihlášené do insolvenčního řízení, činí ke dni podání žaloby částku 390 180 Kč. Žalobce dále uvedl, že dlužné nájemné za období 1/ 2013 – 3/ 2013 uplatnil jako pohledávku za podstatou u insolvenčního správce dne 17. 7. 2013, dlužné nájemné za období 4/ 2013 – 12/ 2013 dne 6. 2. 2014, dlužné nájemné za období 1/2014 – 6/2014 dne 27. 8. 2014, dlužné nájemné za období 7/2014 – 12/2014 dne 24. 2. 2015 a dlužné nájemné za období 01/ 2015 - 6/ 2015 dne 21. 8. 2015. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedl, že žaloba je předčasná, neboť žalovaný jako insolvenční správce dosud nemůže v souladu se zákonem uspokojit nárok uplatněný žalobcem. Pohledávka uplatněná žalobcem je pohledávkou za podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“), které se uplatňují postupem podle § 203 IZ. Insolvenční správce není oprávněn přistoupit k uspokojení ostatních uspokojovaných pohledávek, dokud není bez pochybností zřejmé, že je možné plně uspokojit veškeré pohledávky za majetkovou podstatou a rovněž pohledávky jim na roveň postavené. Žalovaný dále vyjádřil názor, že ani v případě včasnosti podané žaloby by nebylo možné uplatněnému nároku žalobce vyhovět, neboť smlouva o nájmu nebyla žalobci ze strany insolvenčního správce potvrzena v tom smyslu, že na jejím plnění žalovaný trvá, podle ustanovení § 253 IZ. Žalovaný dále uvedl, že areál, který reálně čističku odpadních vod využíval, byl z majetkové podstaty dávno prodán a není již fakticky využíván dlužníkem. 4. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce dne 19. 8. 2009 uzavřel se [právnická osoba] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem čističky odpadních vod ve vlastnictví žalobce ve [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9 870 Kč měsíčně se splatností čtvrtletně, vždy do 25. dne měsíce následujícího po příslušném kalendářním čtvrtletí, za nějž je nájemné hrazeno s tím, že od 1. 1. 2010 bude nájemné každoročně navýšeno o roční míru inflace vyjádřenou příslušným statistickým úřadem za uplynulý kalendářní rok. [právnická osoba] uhradila nájemné za období říjen 2010 až září 2011, další nájemné již nehradila. Dne 7. 5. 2012 bylo proti [právnická osoba] zahájeno insolvenční řízení Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce přihláškou [číslo] ze dne 12. 12. 2012 přihlásil do výše uvedeného insolvenčního řízení dlužné nájemné za období říjen 2011 až září 2012, dlužné nájemné za období říjen 2012 až prosinec 2012 žalobce přihlásil dne 15. 3. 2013. Dne 8. 3. 2013 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba]; insolvenčním správcem byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dlužné nájemné za dobu od ledna 2013 do června 2015 splatné po rozhodnutí o úpadku a tedy nepřihlášené do insolvenčního řízení činí ke dni podání žaloby částku 390 180 Kč. Žalobce dlužné nájemné za období 01/ 2013 – 3/ 2013 uplatnil jako pohledávku za podstatou u insolvenčního správce dne 17. 7. 2013, dlužné nájemné za období 4/ 2013 – 12/ 2013 dne 6. 2. 2014, dlužné nájemné za období 01/2014 – 06/2014 dne 27. 8. 2014, dlužné nájemné za období 7/2014 – 12/2014 dne 24. 2. 2015 a dlužné nájemné za období 1/ 2015 - 6/ 2015 dne 21. 8. 2015. 5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a [právnická osoba] byla platně sjednána smlouva o nájmu čističky odpadních vod ve vlastnictví žalobce, žalobce řádně poskytl plnění ze smlouvy za dobu od ledna 2013 do června 2015 a sjednané nájemné nebylo uhrazeno, uložil okresní soud žalovanému zaplatit žalobci dlužné nájemné za uvedené období jako pohledávku za podstatou, již žalobce řádně uplatnil u insolvenčního správce úpadce [právnická osoba] Okresní soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že nárok žalobce není opodstatněný, neboť žaloba byla podána předčasně. Podle názoru okresního soudu postupoval žalobce v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona upravujícími uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou vůči insolvenčnímu správci. Právě s ohledem na skutečnost, že žalovaný nepřistoupil k uspokojení uplatněných pohledávek v plné výši, nezbylo žalobci než se obrátit se svým nárokem na soud. Přiznáním uplatněné pohledávky získal žalobce titul, jehož lhůtu k plnění určí v rámci probíhajícího insolvenčního řízení v souladu s ustanovením § 203 odst. 5 insolvenční soud, který současně vymezí, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení přiznaného nároku. Okresní soud nepřisvědčil žalovanému z hlediska jeho argumentace, že dlužník již fakticky čističku odpadních vod neužívá. Taková skutečnost nemá vliv na existenci nároku na nájemné vyplývajícího z platně uzavřené a trvající nájemní smlouvy. Okresní soud dále nepřisvědčil žalovanému, pokud jde o jeho argumentaci, že uplatněnému nároku nelze vyhovět s ohledem na ustanovení § 253 IZ, neboť insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkurzu dluh nepotvrdil, resp. nevyjádřil se tak, že smlouvu splní. Podle § 253 odst. 1 a 2 IZ, nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění. Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Podle okresního soudu není závazek mezi žalobcem a úpadcem z titulu smlouvy o nájmu ze dne 19. 8. 2009 závazkem synallagmatickým, nevztahují se na jeho posouzení ustanovení § 253 odst. 1 a 2 IZ a proto vyjádření insolvenčního správce o splnění smlouvy ve lhůtě do 30 dnů od prohlášení konkurzu nemá význam z hlediska posouzení důvodnosti uplatněného nároku. 6. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítl, že okresní soud se vůbec žádným způsobem nevypořádal s otázkou pasivní legitimace žalovaného za situace, kdy sporuje, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou či pohledávku ji na roveň postavenou. Žalovaný upozorňoval, že rozhodnutí o této otázce je ve výlučné pravomoci insolvenčního soudu. Obecný soud nemůže rozhodnout„ jen tak pro případ“, že by se mohlo prokázat, že nějaká pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou. Okresní soud zcela chybně právně posuzuje kategorizaci závazků v rámci synalagmat. V žádném případě nebylo možné užít úpravu nového občanského zákoníku, jelikož v té době již konkurz na majetek dlužníka probíhal a pro i byť jen teoretickou aplikaci nového občanského zákoníku by bylo nutné, aby konkurz na majetek dlužníka byl prohlášen (nutno připomenout, že rozhodné je zveřejnění příslušného usnesení v insolvenčním rejstříku) po 1. 1. 2014, což se nestalo. Konkurz byl prohlášen 8. 3. 2013 a právní moci usnesení č. j. [spisová značka] nabylo dne 29. 3. 2013. Žalovaný dále namítl, že charakter pohledávky je oprávněn přezkoumávat jen insolvenční soud a že na projednávanou věc se plně aplikuje ustanovení § 253 IZ. 7. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasí, domnívá se, že žalovaný celý spor svým přístupem uměle protahuje a to ať již neúčastí svou či svého právního zástupce při jednání. Žalobce konstatoval, že žalovaný byl v průběhu sporu, konkrétně při jednání u soudu dne 25. 10. 2019, ochoten jednat o částečné úhradě dluhu, čímž důvodnost a oprávněnost žalovaného nároku prakticky uznal. Následně bylo jednání o téměř 4 měsíce odročeno, neboť žalovaný přislíbil, že celou záležitost projedná s věřitelským výborem, přičemž o výsledku nebyl soud ani žalobce nikdy vyrozuměn. Žalobce se domnívá, že soud prvního stupně se se všemi námitkami žalovaného vypořádal, své závěry po skutkové i právní stránce dostatečně a správně vyhodnotil včetně otázky pasívní legitimace žalovaného. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. 8. Žalobce sám podal odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že okresní soud opomenul uložit žalovanému na náhradě nákladů řízení soudní poplatek ve výši 15 608 Kč, který byl uhrazen žalobcem, a to přesto, že žalobce byl se svým nárokem zcela úspěšný a žalobci byl přiznán toliko nárok na náhradu nákladů ve výši 2 480 Kč, které jsou tvořeny režijními paušály a jízdným zástupce žalobce za cestu [obec] – [obec] a zpět. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok okresního soudu tak, že žalovanému bude uložena povinnost nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení celkovou částku 18 880 Kč. 9. Odvolání žalovaného je částečně důvodné, byť z jiných než odvoláním napadených důvodů. 10. Okresní soud předně správně konstatoval, že skutková zjištění odpovídají žalobním tvrzením, přičemž mezi účastníky o nich v zásadě nebylo sporu. 11. Za zásadní v této souvislosti krajský soud považuje skutečnost, že s účinky ke dni 8. 3. 2013 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba]; insolvenčním správcem byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 12. S okamžikem prohlášení konkursu na majetek dlužníka je spojena řada důsledků, mezi něž náleží také přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, na insolvenčního správce (§ 246 odst. 1 IZ). Pokud jde o právní úkony dlužníka, jednostranné právní úkony týkající se majetkové podstaty zanikají (§ 252 odst. 1 IZ), v případě smluv o vzájemném plnění může insolvenční správce splnit smlouvu místo dlužníka nebo může její plnění odmítnout (§ 253 odst. 1 IZ), v případě fixních smluv nelze po prohlášení konkursu požadovat splnění závazku (§ 254 odst. 1 IZ), u výpůjček je insolvenční správce oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení (§ 255 IZ). 13. Podle § 256 IZ, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní či podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo ve smlouvě, a to i v případě, že byly sjednány na dobu určitou. 14. K argumentaci žalovaného, že v případě nájemní smlouvy, jelikož se jedná o smlouvu o vzájemném plnění, nastaly účinky uvedené v § 253 odst. 2 IZ ve znění účinném v době prohlášení konkursu (tedy že vzhledem k tomu, že se žalovaný do 15 dnů od prohlášení konkursu na majetek dlužníka nevyjádřil, že smlouvu splní, platilo, že od smlouvy odstoupil), odvolací soud konstatuje, že nájemní smlouvu nelze zásadně považovat za smlouvu o vzájemném plnění, na níž by bylo možno aplikovat § 253 IZ, ale je třeba ji pravidelně posuzovat podle § 256 a násl. IZ. V případě nájemních a podnájemních smluv pak insolvenční správce postupuje při jejich ukončování v souladu se smlouvou a s obecnou právní úpravou s výjimkami, že takto může vypovědět i smlouvu na dobu určitou a že výpovědní doba může činit nejvýše 3 měsíce (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka])). 15. V projednávané věci však žalovaný neprokázal (a ani to netvrdil), že by nájemní smlouvu v souladu s § 256 IZ vypověděl, pročež nezbývá než ve shodě s okresním soudem uzavřít, že fikce odstoupení od nájemní smlouvy jako důsledek nevyjádření se žalovaného ohledně jejího splnění (§ 253 odst. 2 IZ ve znění do 31. 12. 2013) nenastala a nájemní smlouva i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka trvala. Ostatně, sám žalovaný pohledávku žalobce uznával jako pohledávku zapodstatovou a v tomto smyslu s ním komunikoval. Pokud pak žalobce přenechal předmět nájmu žalovanému, vzniklo mu v souladu s nájemní smlouvou právo na úhradu sjednaného nájemného. 16. Úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 8. 3. 2013 a pohledávkami za majetkovou podstatou jsou pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku, a to ze smluv, které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla (§ 168 odst. 2 písm. g/ IZ ve znění do 31. 12. 2013), resp. ze smluv, které se podle insolvenčního zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla (§ 168 odst. 2 písm. g/ IZ). Nadto, podle § 256 odst. 3 věty první IZ právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlášením konkursu může druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláškou pohledávky. Ačkoliv tedy pohledávka na zaplacení nájemného za dobu od 1. 1. 2013 do 7. 3. 2013 byla splatná až po rozhodnutí o úpadku dlužníka a po prohlášení konkurzu na jeho majetek, nejedná se v případě pohledávky vzniklé před prohlášením konkursu na majetek dlužníka o pohledávku za majetkovou podstatou, nýbrž o pohledávku, již bylo nutné uplatnit přihláškou. 17. Okamžikem, jenž dělí pohledávku žalobkyně na pohledávku za majetkovou podstatou a pohledávku, kterou je nutno uplatnit přihláškou, je pak zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 245 odst. 1 IZ), k němuž došlo 8. 3. 2013. 18. Podle § 256 odst. 3 IZ platí, že právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlášením konkursu může druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláškou pohledávky. Ačkoliv tedy pohledávka vznikla po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nejedná se v případě pohledávky vzniklé před prohlášením konkursu na majetek dlužníka o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o pohledávku, kterou je třeba uplatnit přihláškou. Přitom platí, že status pohledávky, která má být přihlášena, získává tato pohledávka až rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. 19. Podle § 141a IZ po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními dle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 20. Podle § 109 odst. 1 písm. a) IZ se se zahájením insolvenčního řízení spojují ty účinky, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 21. V souladu s § 168 odst. 2 písm. g) IZ je pohledávkou za majetkovou podstatou pohledávka věřitele ze smlouvy, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení. 22. Krajský soud tak uzavírá, že nájemní smlouva trvala, jelikož ji žalovaný nevypověděl, a proto žalobci vzniklo právo na nájemné. Poněvadž účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka nastaly dne 8. 3. 2013, stala se tímto okamžikem pohledávka za neuhrazené nájemné za období od 1. 1. 2013 do 7. 3. 2013 ve výši 27 021,83 Kč pohledávkou, kterou ve smyslu § 256 odst. 3 IZ bylo nutné uplatnit přihláškou a na níž dopadal režim dle § 109 odst. 1 písm. a) IZ. Pohledávkou za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. g) IZ je tak toliko pohledávka žalobkyně za neuhrazené nájemné za období od 8. 3. 2013 do 30. 6. 2015 ve výši 363 158,17 Kč, neboť pouze tato vznikla až po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. 23. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu dílčím způsobem zrušil a řízení zastavil a jinak potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 24. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 93 % a řízení bylo zastaveno z jeho procesního zavinění v rozsahu 7 %. Náleží mu proto náhrada nákladů v rozsahu 86 % Náklady řízení žalobce tvoří 7 x režijní paušál po 300 Kč za, žalobu, 2 x vyjádření k odvolání, 4 účasti u jednání soudu a a 4x jízdné vlakem za cestu z [obec] k soudu a zpět (cena jedné zpáteční jízdenky podle doklady předloženého žalobcem činí 320 Kč), zaplacený soudní poplatek 15 608 Kč. Podíl 86 % nákladů žalobce ve výši 18 988 Kč činí 16 329,68 Kč. 25. Podle § 203 odst. 5 IZ, po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání, pokud Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Děčíně. Děčín 16. června 2020 JUDr. Václav Beneš předseda senátu