Dlužné výživné může být v zájmu nezletilého dítěte určeno k tvorbě jeho úspor, kryje-li placené výživné potřeby nezletilého dítěte.

6 13 Co 110/2021 Číslo jednací: 13 Co 110/2021-1452 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dity Gruntové Härtingové a soudců a Mgr. Marka Zajíčka a Mgr. Dany Leitermannové ve věci péče o nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupený opatrovníkem [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [část obce] [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] zastoupená opatrovníkem [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [část obce] děti rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu péče a výživy, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 9 Nc 145/2013-1385 ze dne 2. 11. 2020 takto: I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že: Dluh na výživném za období od 1. 9. 2013 do 31. 5. 2021 pro nezletilého [jméno] ve výši 365 000 Kč a pro nezletilou [jméno] ve výši 349 000 Kč je otec povinen platit pro nezletilého [jméno] v částce 101 500 Kč a pro nezletilou [jméno] v částce 81 000 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pro každé z dětí, spolu s běžným výživným, k rukám matky, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek a v částce 263 500 Kč pro nezletilého [jméno] a v částce 268 000 Kč pro nezletilou [jméno] ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně pro každé z dětí na účet vedený u [právnická osoba] a to pro nezletilého [jméno] na účet č. [bankovní účet] a pro nezletilou [jméno] na účet č. [bankovní účet] počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Dluh na výživném období od 1. 9. 2013 do 31. 5. 2021 pro nezletilého [jméno] ve výši 101 500 Kč a pro nezletilou [jméno] ve výši 81 000 Kč je matka povinna platit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pro každé z dětí, spolu s běžným výživným, k rukám otce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o povinnosti otce zaplatit dlužné výživné pro nezletilého [jméno] [příjmení] za období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 v celkové výši 361 000 Kč, se splatností k rukám matky s tím, že je oprávněn je splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Rozhodl o povinnosti zaplatit dlužné výživné pro nezletilou [jméno] [příjmení] za období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 v celkové výši 346 000 Kč, se splatností k rukám matky s tím, že je oprávněn je splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 9 600 Kč, splatných vždy s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Dále rozhodl o povinnosti matky zaplatit dlužné výživné pro nezletilého [jméno] [příjmení] za období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 v celkové výši 100 000 Kč, se splatností k rukám otce s tím, že je oprávněna je splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč, splatných vždy s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). A rozhodl o povinnosti matky zaplatit dlužné výživné pro nezletilou [jméno] [příjmení] za období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 v celkové výši 80 000 Kč, se splatností k rukám otce s tím, že je oprávněna je splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok V.). 2. Proti rozsudku podal otec včas odvolání s tím, že podle jeho názoru rozsudek vychází ze skutkových zjištění, jež v provedeném dokazování nemají oporu. Soud nesprávně a nelogicky hodnotí obsah listin a staví na nich závěry, které z nich neplynou. Nejsou, a to bez zákonné opory, započítány otcovi úhrady výživného, které v rozhodném období poskytoval. Soud prvního stupně otci neumožnil doložit, že za matku v celé šíři hradí její dluh z hypotéčního úvěru, kdy tato platba představuje částku úhrady 28 500 Kč měsíčně. Dále nesouhlasí s tím, že mu nebyly na dluhu na výživném započítány platby, které uhradil přímo na účty dětí. Matka mohla s těmito prostředky plně nakládat. Současně zdůraznil, že jeho životní úroveň v důsledku dopadů COVID 19 významně poklesla, neboť nastal propad jeho příjmů o 40 % a není tak schopen hradit běžné výživné a ještě dlužné výživné. Nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že by mělo být dlužné výživné uhrazeno do tří let. Soud by měl vzít v úvahu specifické okolnosti a stav tohoto případu s tím, že dluh není výživné, ale dluh. Doba, ve které dluh vznikl, minula a otec přesto bez těchto prostředků vždy plnohodnotně zajišťoval vše spojené s potřebami dětí a vyrovnáním jejich životní úrovně. Dluh nevznikl z viny otce, ale vznikl rozhodnutím soudu, což otec respektuje, ale nemůže akceptovat, že má dluh bez dalšího uhradit v takto stanovené nedůvodné výši, kdy toto rozhodnutí soud přijímá v době absolutního útlumu ekonomiky. Stanovená výše splátky dluhu je k současným poměrům otce nereálná. Děti nestrádají, mají všechno v potřebné výši a jejich stav není horší, než životní úroveň otce. Dále odkázal na skutečnost, že matka pobírá u svého [anonymizováno] zaměstnavatele přídavky na děti ve výši aktuálně cca 200 Eur na jedno dítě a měsíc. Žádný podíl na těchto přídavcích matka otci neposkytla a soud tuto majetkovou hodnotu u matky nezohlednil. Soud rovněž nezohlednil, že otec dětem založil stavební spoření a každému naspořil částku vyšší než 100 000 Kč. Stalo-li se, že dluh vůči dětem vznikl, pak není proti zajištění životní úrovně dětí to, že se tyto prostředky mohou stát úsporou, neboť i úspora je vyrovnáním životní úrovně dětí. Otec má oprávněnou obavu, aby s ohledem na exekuční stav matky nebyly splátky dluhu exekvovány či, aby byly skutečně použity ve prospěch dětí. Otec žádal zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení k novému projednání, popřípadě vydání nového rozhodnutí soudem odvolacím. 3. K odvolání otce podal vyjádření opatrovník, který sdělil, že se s rozsudkem okresního soudu ztotožňuje a navrhuje jeho potvrzení. Podle opatrovníka nelze umořit dluh na výživném pro děti plánem otce spořit dětem do budoucna, neboť výživné má být hrazeno k rukám matky, aby byla zachována možnost tyto prostředky použít k účelu k tomu určenému. Opatrovník se ztotožnil i s lhůtou danou pro splacení výživného, neboť v zájmu nezletilých je umoření daného dluhu v co nejkratší možné lhůtě, aby hrazené prostředky plnily smysl výživného nezletilých dětí. 4. Matka k odvolání otce odkázala na skutečnosti, které sdělila již před soudem prvního stupně. Zejména zdůraznila, že na výživné lze započítat pouze takové platby výživného, které byly poukázány k rukám toho kterého rodiče. Vzhledem k tomu je ze strany otce za období od 1. 9. 2013 do 29. 10. 2020 nedoplatek na výživném pro nezletilého [jméno] ve výši 361 000 Kč a pro nezletilou [jméno] ve výši 346 000 Kč. Ze strany matky je to pak nedoplatek ve výši 100 000 Kč pro nezletilého [jméno] a 80 000 Kč pro nezletilou [jméno]. Potvrdila, že děti mají své vlastní účty, kam jim otec poukazuje finanční prostředky. Sama k těmto účtům nemá přístup a děti tyto účty využívají podle vlastního uvážení. Současně předložila přehled poukázaných plateb rodiči na výživném pro každé z dětí. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které mu předcházelo a doplnil dokazování o zjištění aktuálních poměrů rodičů a nezletilého [jméno] a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné. 6. Okresní soud v Děčíně rozhodl nejprve rozsudkem č. j. 9 Nc 145/2013-170 ze dne 14. 5. 2015 o návrhu rodičů na úpravu výchovy a výživy (návrh ze dne 12. 9. 2013) o střídavé péči ohledně nezletilých dětí. Rodičům bylo vyměřeno výživné a současně bylo rozhodnuto o nákladech státu za vypracovaný znalecký posudek ve věci. K odvolání matky vydal ve věci rozsudek Krajský soud v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 498/2015-279 ze dne 7. 6. 2019, kterým byla zachována střídavá péče ohledně nezletilých dětí a bylo potvrzeno rozhodnutí o úhradě nákladů vynaložených v řízení státem. Rozsudek v části určení výživného a dlužného výživného byl daným rozhodnutím zrušen a věc byla vrácena k novému projednání. Následně vydal Okresní soud v Děčíně rozsudek č. j. 9 Nc 145/2013-1085 ze dne 25. 4. 2019 rozhodl o výši výživného pro děti ze stran rodičů. Tento rozsudek byl opětovně napaden odvoláním a na základě odvolacího řízení Krajský soud v Ústí nad Labem vydal rozsudek č. j. 13 Co 331/2019-1254 ze dne 23. 1. 2020, kdy bylo určeno výživné pro nezletilého [jméno] ze strany otce pro období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2018 částkou 6 000 Kč měsíčně a pro období od 1. 9. 2018 částkou 7 000 Kč měsíčně. Matce bylo výživné pro nezletilého [jméno] stanoveno pro období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2018 částkou 1 500 Kč měsíčně a pro období od 1. 9. 2018 částkou 2 000 Kč měsíčně. Rovněž bylo stanoveno výživné pro nezletilou [jméno] a to otci pro období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2018 částkou 5 000 Kč měsíčně a pro období od 1. 9. 2018 částkou 6 000 Kč měsíčně a matce pro období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2018 částkou 1 000 Kč měsíčně a pro období od 1. 9. 2018 částkou 1 500 Kč měsíčně. Současně byly zrušeny výroky rozsudku o dlužném výživném. 7. Krajský soud sdílí skutkový stav, k němuž dospěl okresní soud a pro stručnost odkazuje na řádně zdůvodněnou část písemného vyhotovení napadeného rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud zdůrazňuje, že v dané věci bylo předmětem odvolacího řízení toliko rozhodnutí o výši dlužného výživného a v daném směru bylo také zaměřeno provádění dokazování. 8. Odvolací soud doplnil skutková zjištění o aktuální údaje (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a zjistil, že od listopadu 2020 a do 31. 5. 2021 hradil otec k rukám matky na výživném pro nezletilého [jméno] částku 7 000 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] částku 6 000 Kč měsíčně. Matka pak k rukám otce za stejné období hradila pro nezletilého [jméno] částku 2 000 Kč a pro nezletilou [jméno] částku 1 500 Kč měsíčně. Jiné platby na úhradu výživného v daném období neproběhly ze strany žádného z rodičů. 9. Dále bylo zjištěno, že obě děti mají otcem založené účty na své jméno. Nezletilá [příjmení] je majitelem osobního účtu u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] a dispoziční právo k účtu má od jeho založení dne 28. 3. 2017 kromě její osoby i její otec. Zůstatek na účtu ke dni 4. 5. 2021 byl ve výši 11 335,63 Kč a k účtu je vydána platební karta s nastavenými limity. Nezletilý [jméno] je majitelem osobního účtu u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] a dispoziční právo k účtu má od jeho založení dne 28. 3. 2017 kromě jeho osoby i jeho otec. Zůstatek na účtu ke dni 4. 5. 2021 byl ve výši 18 130,69 Kč a k účtu je vydána platební karta s nastavenými limity. Ohledně podmínek bankovních produktů (účtu dětí) u dané banky, bylo zjištěno, že do 15 let může dítě s prostředky nakládat, pokud mu toto právo udělí jeho zákonný zástupce a od 15 let si toto právo může udělit dítě samo. Limity na debetní transakce jsou automaticky nastaveny na 20 000 Kč měsíčně a na žádost zákonného zástupce je možné tento limit zvýšit až na částku 100 000 Kč měsíčně. Žádná omezení (včetně vinkulace) nelze nastavit. 10. Rovněž bylo zjištěno, že obě děti mají ode dne 13. 12. 2009 založeno ze strany otce stavební spoření u [právnická osoba] a to s úrokovou sazbou 2 %, s možností přidělení úvěru ke dni 31. 12. 2025, s výší cílové částky 500 000 Kč a s nárokem na státní podporu. Ke dni 7. 5. 2021 byl aktuální zůstatek na smlouvě pro každé z dětí ve výši 98 802,28 Kč. Pro nezletilého [jméno] je veden účet číslo [bankovní účet] a pro nezletilou [jméno] je veden účet číslo [bankovní účet]. 11. Matka předložila soudu podrobný přehled provedených plateb ze strany rodičů pro každé dítě v období od září 2013 do října 2020 (s výjimkou měsíce dubna 2014). K finančním částkám uvedených v přehledu nevznesl otec námitky. Z přehledu vyplývá, že matka v uvedeném období uhradila pro nezletilého [jméno] na výživném částku 40 500 Kč, pro nezletilou [jméno] částku 36 000 Kč. Otec pak uhradil pro nezletilého [jméno] částku 175 000 Kč a pro nezletilou [jméno] částku 141 000 Kč. 12. Z právní úpravy zabývající se otázkou výživného, která byla účinná do 31. 12. 2013 je zřejmé, že podle § 85 odst. 2 zákona o rodině oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Podle § 85 odst. 3 věty první zákona o rodině při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Podle § 99 odst. 1 zákona o rodině změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. 13. Z právní úpravy zabývající se otázkou výživného, která je účinná od 1. 1. 2014 je zřejmé, že podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 14. Pokud se jedná o stanovení výše dluhu na výživném, vůči kterému otec brojil svým odvoláním, nelze než konstatovat, že byl okresním soudem pro obě děti vyměřen za správné období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 (k vyhlášení rozsudku došlo 2. 11. 2020), ale v mírně nepřesné výši. Odvolací soud se však s ohledem k odstupu rozhodnutí soudů obou stupňů musel zabývat vyčíslením dluhu na výživném pro obě děti za celé sledované období tedy od 1. 10. 2013 až do 31. 5. 2021. K nepřesnosti ve výpočtu na straně soudu prvního stupně došlo s ohledem k tomu, že zcela převzal platby uváděné matkou v jejím podání bez bližšího ověření s faktickým stavem, jinak by musel zaznamenat chybějící údaj ohledně plateb za měsíc duben 2014 Odvolací soud podle obsahu spisu uvedené platby ověřil, doplnil a dospěl k následujícímu závěru. Dluh ohledně matky byl zkalkulován tak, že v uvedeném období měla matka na výživném pro nezletilého [jméno] uhradit celkem částku 156 000 Kč (60 měsíců x 1 500 Kč a 33 měsíců x 2 000 Kč). Na výživu nezletilého [jméno] matka za sledované období přispěla fakticky částkou 54 500 Kč (v období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 částkou 40 500 Kč, když v dubnu 2014 výživné nehradila a v období od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021 částkou 14 000 Kč). Rozdílem stanoveného a uhrazeného výživného vznikl nedoplatek na výživném pro nezletilého [jméno] ve výši 101 500 Kč. V uvedeném období měla matka na výživném pro nezletilou [jméno] uhradit celkem částku 127 500 Kč (24 měsíců x 1 000 Kč a 69 měsíců x 1 500 Kč). Na výživu nezletilé [jméno] matka za sledované období přispěla fakticky částkou 46 500 Kč (v období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 částkou 36 000 Kč, když v dubnu 2014 výživné nehradila a v období od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021 částkou 10 500 Kč). Rozdílem stanoveného a uhrazeného výživného vznikl nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno] ve výši 81 000 Kč. Dluh ohledně otce byl zkalkulován tak, že v uvedeném období měl otec na výživném pro nezletilého [jméno] uhradit celkem částku 591 000 Kč (60 měsíců x 6 000 Kč a 33 měsíců x 7 000 Kč). Na výživu nezletilého [jméno] otec za sledované období přispěl fakticky částkou 226 000 Kč (v období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 částkou 177 000 Kč, když v dubnu 2014 výživné uhradil částkou 2 000 Kč a v období od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021 částkou 49 000 Kč). Rozdílem stanoveného a uhrazeného výživného vznikl nedoplatek na výživném pro nezletilého [jméno] ve výši 365 000 Kč. V uvedeném období měl otec na výživném pro nezletilou [jméno] uhradit celkem částku 534 000 Kč (24 měsíců x 5 000 Kč a 69 měsíců x 6 000 Kč). Na výživu nezletilé [jméno] otec za sledované období přispěl fakticky částkou 185 000 Kč (v období od 1. 9. 2013 do 31. 10. 2020 částkou 143 000 Kč, když v dubnu 2014 výživné uhradil částkou 2 000 Kč a v období od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2021 částkou 42 000 Kč). Rozdílem stanoveného a uhrazeného výživného vznikl nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno] ve výši 349 000 Kč. 15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepřihlédl k jiným platbám, než které byly uhrazeny prokazatelně k rukám každého z rodičů. Na straně otce bylo k plnění, které prováděl ve vztahu k nezletilým (zejména k platbám kapesného na účet dětí či stavebnímu spoření) přihlédnuto již při stanovení výše výživného a nemohlo být tak znovu kalkulováno na dluh výživného. Ke skutečnosti, že otec hradí za matku hypotéční úvěr, přihlédnuto nebylo, neboť se nejedná o plnění výživného pro nezletilé děti. Dluh na výživném, s ohledem na jeho výši a poměry rodičů, povolil odvolací soud uhradit formou pravidelných měsíčních splátek, když souhlasí se závěrem, který učinil soud prvního stupně, že plnění dlužného výživného by skutečně podle ustálené judikatury nemělo bezdůvodně překračovat období tří let od jeho vyměření. Odvolací soud dospěl k závěru, že je zapotřebí zachovat ohledně dětí obdobnou životní úroveň, kterou mají u svých rodičů, čemuž rovněž odpovídá nastavené výživné rodičům. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal odvolací soud vzhledem k realizaci střídavé péče a vyměřeného běžného výživného důvody pro úhradu dlužného výživného toliko k rukám rodičů (v daném případě matce). Výživné, má sice osobní charakter, ale nemusí mít nutně spotřební charakter a lze z něj, v případě, že to poměry rodičů umožňují tvořit dítěti úspory. Dlužné výživné ze strany každého z rodičů vůči nezletilému [jméno] ve výši 101 500 Kč a vůči nezletilé [příjmení] ve výši 81 000 Kč bude rodiči hrazeno vzájemně měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč pro každé z dětí, pravidelně s běžným výživným a to pod sankcí ztráty výhody splátek. Tímto způsobem nemůže být narušena rovnováha v nastaveném výživném a tedy ani v životní úrovni dětí. Matka takto dluh na výživném vůči dětem umoří zcela a otec částečně, ale ve stejné míře jako matka. Odvolací soud je současně přesvědčen, že možnosti otce umožňují ve vztahu k dětem ve zbývající části dlužné výživné pro nezletilého [jméno] ve výši 263 500 Kč a pro nezletilou [jméno] ve výši 268 000 Kč umořit ve splátkách po 8 000 Kč pro každé z dětí a to formou spoření do budoucna na účty dětí v rámci stavebního spoření, které dětem sám otec zřídil. Limity tohoto spoření, takovou úhradu umožňují (dosud nejsou naplněny), když se takové spoření nejeví jako nevýhodné s ohledem na úročení tohoto spoření i vyplácenou státní podporu. Navíc se jedná o finanční produkt, se kterým nemohou rodiče nakládat bez vzájemné dohody, případně bez vědomí soudu. 16. Z výše vyložených důvodů krajský soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu. Pro jiné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud neshledal zákonné důvody. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Ústí nad Labem 27. května 2021 Mgr. Dita Gruntová härtingová předsedkyně senátu