Zpětvzetí žaloby učiněné pro chování žalovaného spočívající v úhradě žalobou požadované peněžité částky, k níž došlo po vydání (elektronického) platebního rozkazu, kterým bylo žalovanému uloženo tuto částku žalobci zaplatit, proti němuž nebyl podán odpor a o jehož vydání se žalobce dozvěděl dříve, než vzal žalobu zpět, není procesním úkonem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění žalobcova práva proti žalovanému, a proto žalobci nenáleží úhrada těch nákladů řízení, které v souvislosti s takovým zpětvzetím žaloby vynaložil.

5 Číslo jednací: USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci Žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo], zastoupené [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo], proti žalovanému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], trvale bytem v [obec], [adresa], o zaplacení 25 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. září 2021, č. j. EPR 156306/2021-8, takto: I. Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku III. mění potud, že výše nákladů řízení činí 2 452 Kč a že se lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení ani platební místo neurčují, neboť v uvedené částce již byla náhrada nákladů řízení žalovaným žalobkyni uhrazena; jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ okresní soud“) podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) zrušil ve věci vydaný elektronický platební rozkaz (výrok I.) a řízení zastavil (výrok II.), neboť žalobkyně vzala svůj návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zpět dříve, nežli rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci, a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 987 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.). 2. Nákladový výrok co do jeho základu okresní soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil tím, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Okresním soudem žalobkyni přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 010 Kč (dle položky 2 bodu 1. písm. b) (pozn. odvolacího soudu: správně se jedná o písm. c) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ sazebník soudních poplatků“ a„ zákon o soudních poplatcích“) a z nákladů právního zastoupení žalobkyně. Ty tvoří náklady spojené s právní službou advokáta poskytnutou do podání návrhu na zahájení řízení včetně (zahrnující přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k úhradě a podání žaloby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.)) ve výši 1 452 Kč (při jejím určení vyšel okresní soud z ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. a. t., neboť řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, pročež pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý z těchto úkonů právní služby 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, dále žalobci náleží 3 x 100 Kč paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále odměna za 1 úkon právní služby v plné sazbě dle advokátního tarifu ve výši 960 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z naposledy uvedených částek ve výši 265 Kč. 4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, jímž je napadla toliko v jeho nákladovém výroku a domáhala se jeho změny tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 5 414 Kč, namítajíc, že okresní soud nesprávně určil výši odměny za čtvrtý úkon právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby, neboť sazba odměny za tento úkon má správně být 2 140 Kč, nikoli okresním soudem určených 960 Kč. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212, 212a o. s. ř. usnesení okresního soudu toliko v mezích, v nichž se žalobkyně domáhala jeho přezkumu, tedy v napadeném výroku III., o nákladech řízení (výroky I. a II., o zrušení ve věci vydaného elektronického platebního rozkazu a o zastavení řízení, odvoláním nenapadené a na napadeném výroku nezávislé, zůstávají tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), přičemž odvolání důvodným neshledal. 6. Ze spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 28. 6. 2021 navrhla žalobkyně vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 25 250 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 945,13 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % (ročně) z částky 25 250 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 462 Kč. S podáním žaloby žalobkyně zaplatila soudní poplatek za řízení v prvním stupni ve výši 1 010 Kč. Žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno elektronickým platebním rozkazem okresního soudu ze dne 25. 8. 2021, č. j. EPR 156306/2021-5, jímž byla žalovanému uložena povinnost do 15 dnů od jeho doručení zaplatit žalobkyni v žalobě požadovanou a výše již uvedenou částku s příslušenstvím a v téže lhůtě k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 462 Kč. Elektronický platební rozkaz byl doručen zástupci žalobkyně dne 26. 8. 2021 a žalovanému dne 3. 9. 2021. Podáním datovaným 15. 9. 2021, došlým okresnímu soudu dne 16. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu zcela zpět s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby platbou ze dne 13. 9. 2021 její pohledávku zcela uhradil, a to včetně předpokládané náhrady nákladů soudního řízení ve výši 12 819,60 Kč. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 9. Okresním soudem aplikované ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení v projednávané věci použít nelze. Je tomu tak proto, že o úspěchu či neúspěchu účastníka ve věci lze hovořit pouze v případě vydání meritorního rozhodnutí, jímž soud rozhodne o věci samé. Rozhodnutí o zastavení řízení takovouto povahu nemá. Právo na náhradu nákladů řízení co do jeho základu je proto třeba v případě zastavení řízení posuzovat podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Rozhodujícím hlediskem tu není úspěch účastníků v řízení, nýbrž procesní zavinění zastavení řízení. V projednávané věci byla důvodně (z procesního hlediska posuzováno) podaná žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, který až po podání žaloby žalobkyni zaplatil v žalobě požadovanou částku s příslušenstvím. Proto (nikoli podle úspěchu ve věci) v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je třeba uložit povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. I v tomto případě, obdobně jako při rozhodování o náhradě nákladů řízení v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé, však platí, že žalobkyni lze přiznat pouze náhradu těch nákladů řízení, které byly účelně vynaloženy k uplatnění (popř. bránění) jejího práva. 10. Takovými nepochybně jsou náklady, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s uplatněním svého práva u soudu, tj. náklady zaplaceného soudního poplatku, v rozsahu, v jakém nebude žalobkyni vrácen, a náklady právního zastoupení spojené s úkony právní služby učiněnými zástupcem žalobkyně z řad advokátů do podání žaloby včetně, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a. t.). Vzhledem k tomu, že žaloba naplňuje znaky vymezené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) až c) bodu 2. a. t., činí odměna, která zástupci žalobkyně náleží za každý z uvedených úkonů právní služby 300 Kč (vzhledem k tomu, že takto sama žalobkyně odměnu za uvedené úkony vyčíslila, lze v tomto směru na v této části správné odůvodnění napadeného usnesení v podrobnostech odkázat), spolu s každým z uvedených úkonů právní služby náleží advokátu podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží žalobkyni i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je zástupce žalobkyně plátcem, z uvedené odměny a náhrad, tj. v částce 252 Kč, tj. 0,21 x (3 x 300 Kč + 3 x 100 Kč). 11. Pokud jde o soudní poplatek za řízení v prvním stupni, ten sice byl žalobkyní v souladu s položkou 2 bodem 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků zaplacen ve výši 1 010 Kč (4 % z požadované jistiny). Nelze však pominout, že řízení bylo zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo před uplynutím lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Podle § 10 odst. 4 zákona o soudních poplatcích proto má žalobkyně právo na vrácení tohoto soudního poplatku sníženého o částku 1 000 Kč, tj. v částce 10 Kč (limit 50 Kč uvedený v odst. 1 téhož ustanovení se v tomto případě neuplatní, neboť ten se týká jen případů, kdy poplatek byl zaplacen někým, kdo k tomu nebyl povinen, nebo kdy bylo na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost; v daném případě žalobkyni poplatková povinnost v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vznikla v okamžiku podání žaloby, a to podle již citované položky sazebníku soudních poplatků právě ve výši 1 010 Kč). Bude na okresním soudu (srov. § 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), aby o vrácení takto sníženého soudního poplatku rozhodl. 12. Jako účelně vynaložené k uplatnění žalobkynina práva však již nelze považovat náklady jejího právního zastoupení při úkonu právní služby spočívajícím ve zpětvzetí žaloby. Tyto náklady by byly účelně vynaloženy k uplatnění jejího práva v případě, pokud by byla žaloba vzata zpět z důvodu splnění žalobou vymáhané povinnosti, k němuž by došlo předtím, než by soud o věci samé rozhodl. Bylo by tomu tak proto, že v takovém případě by žalobkyni hrozilo, že nevezme-li žalobu zpět, bude zamítnuta, neboť splněním pohledávka zaniká (§ 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a pro soud je při rozhodování ve věci samé rozhodující stav v době vyhlášení či vydání rozhodnutí, nikoli stav, jaký tu byl v době podání žaloby (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). O takový případ se však v projednávané věci nejedná. V daném případě byla žaloba vzata zpět až poté, co již soud o věci samé – formou elektronického platebního rozkazu – rozhodl, což bylo žalobkyni známo, neboť elektronický platební rozkaz byl jejímu zástupci doručen dříve, než obdržela žalobou požadované plnění a než vzala žalobu zpět. Elektronický platební rozkaz je přitom rozhodnutím, v němž není lhůta k plnění, jak je to jinak obvyklé, stanovena od jeho právní moci, nýbrž již od jeho doručení (srov. § 172 odst. 1 o. s. ř. za použití 174a odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný tudíž, pokud nechtěl proti elektronickému platebnímu rozkazu podat odpor a chtěl splnit jím uloženou povinnost, musil žalobkyni plnění poskytnout dříve, než platební rozkaz nabude právní moci, neboť lhůta k podání odporu proti němu v něm byla (plně v souladu se zákonem) stanovena stejná a se stejným počátkem (od doručení elektronického platebního rozkazu) jako lhůta ke splnění platebním rozkazem uložené povinnosti. Pokud by žalobkyně po přijetí takového elektronickým platebním rozkazem jí (byť zatím nepravomocně) přiznaného plnění žalobu zpět nevzala, nebylo by to pro ni spojeno s nebezpečím jakékoli újmy. O věci již bylo soudem rozhodnuto, a soud by proto již žalobu z důvodu žalovaným poskytnutého plnění (ani z jiného důvodu) zamítnout nemohl, ledaže by byl elektronický platební rozkaz podáním odporu (§ 174 odst. 2 o. s. ř. za použití § 174a odst. 3 o. s. ř.), případně z důvodu nedoručitelnosti (§ 173 odst. 2 o. s. ř. za použití § 174a odst. 3 o. s. ř.) zrušen, což se však v projednávané věci nestalo. Smyslem zpětvzetí žaloby tu nemůže být ani právní jistota žalovaného, neboť při výkonu rozhodnutí (exekuci) se vždy přihlíží k zániku práva rozhodnutím přiznaného, k němuž došlo po vydání rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř), bez ohledu na to, že se tak stalo ještě před jeho právní mocí. 13. Z uvedeného je zřejmé, že zpětvzetí žaloby učiněné poté, co žalovaný vymáhanou povinnost splnil na základě vydaného (elektronického) platebního rozkazu nemá (nemůže mít) jiný účel, nežli je snaha žalobkyně o navyšování náhrady nákladů řízení, kterou jí má žalovaný zaplatit. I ze znění ustanovení § 172 odst. 1 o. s. ř., v němž jsou uvedeny obsahové náležitosti platebního rozkazu a které platí obdobně i pro elektronický platební rozkaz (§ 174a odst. 3 o. s. ř.), podle něhož v (elektronickém) platebním rozkazu soud žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor, je zřejmé, že tato právní úprava předpokládá, že splněním povinnosti (elektronickým) platebním rozkazem uložené včetně tamtéž stanovené náhrady nákladů řízení je spor mezi stranami vypořádán, aniž by to vyžadovalo jejich další procesní aktivitu. Nemělo by totiž smysl, aby byla v platebním rozkaze žalovanému ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení, pokud by po splnění povinnosti uložené platebním rozkazem ve věci samé a i tamtéž uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, měl být platební rozkaz na základě zpětvzetí žaloby rušen a o nákladech řízení znovu (a jinak) rozhodováno. Opravným prostředkem, který má žalobce (ale i žalovaný) k dispozici pro případ, že nesouhlasí s nákladovým výrokem (elektronického) platebního rozkazu (ať již co do jeho základu, nebo jen ohledně výše nákladů řízení), je i zde odvolání (§ 174 odst. 2 věta druhá o. s. ř., pokud jde o elektronický platební rozkaz za použití § 174a odst. 3 o. s. ř.). 14. Lze tudíž shrnout, že zpětvzetí žaloby učiněné pro chování žalovaného spočívající v úhradě žalobou požadované peněžité částky, k níž došlo po vydání elektronického platebního rozkazu, kterým bylo žalovanému uloženo tuto částku žalobkyni zaplatit a o jehož vydání se žalobkyně dozvěděla dříve, než vzala žalobu zpět, není procesním úkonem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění žalobkynina práva proti žalovanému, a proto žalobkyni nenáleží náhrada těch nákladů řízení, které v souvislosti s takovým zpětvzetím žaloby vynaložila. Žalobkyní účelně vynaložené náklady tohoto řízení proto činí celkem toliko 2 452 Kč (3 x 300 Kč + 3 x 100 Kč + 252 Kč + 1 000 Kč). 15. Jak žalobkyně sama potvrdila ve zpětvzetí žaloby, v uvedené výši jí již náklady řízení žalovaným zaplaceny byly, avšak na základě následně (odvoláním nenapadeným výrokem I. přezkoumávaného usnesení) zrušeného elektronického platebního rozkazu. Právo na náhradu nákladů řízení vzniká až na základě rozhodnutí soudu, které má v této části (na rozdíl od výroku ve věci samé, jímž je deklarována platební povinnost již ve sféře hmotného práva existující) konstitutivní povahu. Zrušením elektronického platebního rozkazu, podle něhož bylo žalobkyni na náhradu nákladů řízení plněno, tak odpadl právní důvod tohoto plnění. Dřívější platbu na úhradu nákladů řízení učiněnou žalovaným tudíž lze považovat toliko za platbu zálohovou. V zájmu právní jistoty účastníků řízení je však třeba, aby skutečnost, že částka odpovídající těmto až nyní přiznávaným nákladům řízení, již byla žalovaným žalobkyni zálohově uhrazena, byla vyjádřena přímo ve výroku rozhodnutí, jímž bylo o náhradě nákladů řízení nově rozhodnuto. 16. Přezkumná činnost odvolacího soudu se vztahuje na celý napadený výrok o nákladech řízení, bez ohledu na to, v jakém rozsahu byl tento výrok napaden odvoláním, případně, jak bylo odvolání odůvodněno, přičemž soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení není vázán návrhem (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 150 o. s. ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy,č. 3/2001 na str. 78, nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách [webová adresa] Odvolací soud proto usnesení okresního soudu v přezkoumávaném výroku o nákladech řízení ze shora vyložených důvodů podle § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 17/2014) změnil co do výše žalobkyni přiznaných nákladů řízení v neprospěch odvolatelky tak, že tyto náklady činí částku 2 452 Kč s tím, že se k úhradě nákladů řízení v této výši již zálohově zaplacených neurčuje ani lhůta k plnění, ani platební místo; jinak, tedy co do základu nároku na náhradu nákladů řízení (určení, že povinným k náhradě nákladů řízení je žalovaný a oprávněnou žalobkyně), je podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku jako věcně správné potvrdil. 17. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud za situace, kdy v tomto řízení plně úspěšný žalovaný v něm žádné úkony nečinil, a tudíž mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však oprávněn zkoumat jen dovolací soud na základě dovolání podaného účastníkem do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Ústí nad Labem 26. října 2021 Mgr. Martin Pašek předseda senátu