č. j. 15 A 242/2018-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: A. V. T., narozený „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika,   bytem „X“,   zastoupený advokátem Mgr. Ing. Duc Duy Le,   sídlem Petržílkova 2583/15, 158 00  Praha 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,   sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-117538-4/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-117538-4/SO-2018, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 8. 2018, č. j. OAM-7722-43/PP-2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění účinném do 14. 8. 2017, zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu podaná dle § 87b zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce k žádosti přiložil mj. prohlášení ze dne 18. 5. 2017, v němž S. Č. (narozená v roce „X“) uvedla, že má vážný partnerský vztah s žalobcem, s nímž žije ve společné domácnosti. Nicméně bylo zjištěno, že S. Č. byla trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 63 T 117/2017-53, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2017, odsouzena pro trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území dle § 341 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, když v souvislosti s prohlášením ze dne 18. 5. 2017 obdržela finanční úplatu ve výši 30 000 Kč. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že mu správní orgány neumožnily se ve správním řízení vyjádřit formou výpovědi. 3. Žalobce uvedl, že není pravdou, že jeho vztah k S. Č. je toliko předstíraný. Dodal, že se seznámili v březnu 2017, načež spolu začali žít. V tu dobu žila S. Č. v „X“ v bytě u své babičky. Žalobce poskytl S. Č. částku 30 000 Kč, aby mohla její babička zaplatit dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu. Žalobce pokračoval, že se následně rozhodli se S. Č. bydlet v bytě v „X“, kde však S. Č. s žalobcem pobyla pouze určitou dobu a poté se odstěhovala zpět do „X“. 4. Žalobce konstatoval, že zamítnutí jeho pobytové žádosti bylo v rozporu se zákonem, neboť žalobce splnil všechny zákonné podmínky a doložil všechny náležitosti dle § 87b zákona o pobytu cizinců. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Podotkl, že žalobce podal toliko blanketní odvolání, které ani přes výzvu nedoplnil. Dále žalovaný zdůraznil, že žalobce byl opakovaně předvoláván k výslechu. Dne 11. 1. 2018 se žalobce dostavil k výslechu bez tlumočníka a výslech nemohl být uskutečněn. Dne 15. 1. 2018 odeslal správní orgán prvního stupně žalobci vyrozumění, že od výslechu bude upuštěno, neboť správní orgán prvního stupně nashromáždil již dostatek podkladů pro rozhodnutí. Žalovaný pokračoval, že žalobci byla dne 2. 2. 2018 doručena výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, na níž však žalobce nereagoval a práva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim nevyužil. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 30 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Nejprve se soud zabýval žalobní námitkou, že žalobci nebylo správními orgány umožněno vyjádřit se ve správním řízení formou výpovědi. 10. Podle § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán může za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vyslechnout účastníka řízení. 11. Z uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců nevyplývá subjektivní právo žalobce na to být vyslechnut v průběhu správního řízení, nýbrž toliko možnost správního orgánu přistoupit k jeho výslechu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgán prvního stupně předvolal žalobce a S. Č. k výslechu nejprve na den 12. 10. 2017, k němuž se dostavil toliko zmocněnec žalobce, který žalobce omluvil z důvodu nezajištění hlídání dítěte. Následně byli žalobce a S. Č. předvoláni k výslechu podruhé na den 11. 1. 2018, přičemž se dostavil toliko žalobce bez tlumočníka, a tudíž výslech nebylo možné provést. V mezidobí byl správnímu orgánu prvního stupně dne 18. 12. 2017 doručen pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 63 T 117/2017-53, jímž byla S. Č. shledána vinnou ze spáchání přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. S. Č. se dopustila uvedeného přečinu tím, že dne 18. 5. 2017 v Ústí nad Labem podepsala prohlášení, ve kterém v rozporu se skutečností uvedla, že má vážný partnerský vztah a na adrese „X“, žije ve společné domácnosti s žalobcem, za což od něj po předchozí vzájemné dohodě obdržela finanční úplatu ve výši 30 000 Kč, a to s cílem, aby žalobce neoprávněně získal povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem vzájemného partnerského soužití. 12. S ohledem na zjištění obsažená v uvedeném trestním příkaze dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že nashromáždil dostatečné množství podkladů, kterými byl zjištěn skutkový stav věci, aby mohl rozhodnout o pobytové žádosti žalobce. Proto správní orgán prvního stupně od výslechu žalobce a S. Č. upustil vyrozuměním ze dne 15. 1. 2018. 13. Pokud správní orgán prvního stupně potažmo žalovaný dospěl k závěru, že disponuje dostatečným množstvím podkladů pro rozhodnutí o pobytové žádosti žalobce, není nutné výslech žalobce provádět, pokud je zřejmé, že by byl takový postup neúčelný, a to s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud podotýká, že v řízení o žádosti je především na žadateli, aby byl ve svém vlastním zájmu ve věci aktivní a uplatňoval tvrzení a navrhoval provedení důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48, str. 3). Soud dodává, že žalobce na svém výslechu během správního řízení nikterak netrval, přičemž ani nevyužil svého práva seznámit se s podklady pro vydání prvostupňového rozhodnutí a jeho následné odvolání zůstalo toliko blanketní, i když byl žalobce vyzván k jeho doplnění. V daném případě nelze dospět k závěru, že by samotné neprovedení výslechu žalobce způsobilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Správní orgány tak nepochybily, pokud nenařídily další termín výslechu žalobce. Žalobní námitka neprovedení výslechu žalobce není důvodná. 14. Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 14. 8. 2017 ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. 15. Dále žalobce toliko tvrdil, že není pravdou, že by jeho vztah se S. Č. byl předstíraný, a že naplnil všechny zákonné předpoklady pro získání povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení rodiny. K těmto tvrzením žalobce nezbývá než konstatovat, že žalobce svá tvrzení o pravosti a nepředstírání jeho partnerského vztahu se S. Č. nikterak nedoložil, přičemž prostá výše uvedená tvrzení žalobce neobstojí v konfrontaci se skutečnostmi zjištěnými ze shora citovaného pravomocného trestního příkazu, jímž byla S. Č. shledána vinnou ze spáchání přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky žalobci v souvislosti s prohlášením ze dne 18. 5. 2017. Soud shrnuje, že z podkladů obsažených ve správním spise, zejm. z citovaného trestního příkazu, jímž je soud vázán, je zřejmé, že partnerský vztah žalobce se S. Č. byl toliko předstíraný za úplatu. Žalovaný tedy nepochybil, když pobytovou žádost žalobce zamítl, jelikož žalobce se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území. Soud tedy nepřisvědčil ani této žalobní námitce. 16. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 18. října 2021 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek)