č. j. 15 A 3/2018-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: S. A. E. A., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, sídlem Vinohradská 22, 120 00  Praha 2, proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/5O, 140 21  Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2017, č. j. MV-125871-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 1. 12. 2017, č. j. MV-125871-4/SO-2017, jímž bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 23. 8. 2017, č. j. OAM-12496-5/PP-2017, tak, že řízení o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu, zahájené dne 14. 8. 2017, se podle § 169 odst. 8 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastavuje. Správní orgán prvního stupně rozhodl o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, nepřiměřené a nepřezkoumatelné. Podotkl, že žalovaný přistoupil ke změně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, v jehož výroku byl chybný odkaz na ustanovení zákona o pobytu cizinců. Žalobce připustil, že žalovaný chybu správního orgánu prvního stupně napravil, avšak bez toho, aby rozhodnutí správního orgánu zrušil, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Doplnil, že v napadeném rozhodnutí se žalovaný pochybením správního orgánu prvního stupně nezabýval, neboť v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné úvahy o tom, zda bylo možné řízení ve věci žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit, a proto žalobce považoval napadené rozhodnutí za zmatečné a nepřezkoumatelné. 3. Žalobce připomněl, že dne 14. 8. 2017 podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť na území České republiky sdílel společnou domácnost s paní P. Ř., s níž dne „X“ uzavřel manželství, a nenarozeným synem (syn A. se narodil dne „X“). Připustil, že ode dne 27. 8. 2013 pobýval na území České republiky na základě řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž dne 9. 8. 2017 vzal svou žádost zpět, čímž bylo řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno. Trval na tom, že sám postupoval tak, aby bylo řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno do dne 14. 8. 2017, neboť dne 15. 8. 2017 nabyla účinnosti novela zákona o pobytu cizinců, která výrazně zhoršila postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie. Žalobce nepovažoval za spravedlivé, aby správní orgán rozhodoval o tom, kdy bude řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno (kdy nabyde právní moci), a to tím, že účastníka (žalobce) předvolá k převzetí rozhodnutí až na den 28. 8. 2017, tedy dva týdny poté, co potřeboval toto řízení ukončit. V návaznosti na to, žalobce namítal formalistický postup žalovaného a správního orgánu prvního stupně, kteří žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie zastavili s odůvodněním, že v době podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie byl žadatelem o mezinárodní ochranu. Podle žalobce postup žalovaného neodpovídá principům materiálního právního státu, a proto jej považuje za nezákonný, nepřiměřený a formalistický. 4. Žalobce se domníval, že v případě, kdy sám projevil vůli řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavit, přičemž proti zastavení řízení není právní obrany, pak je otázkou, zda rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany skutečně nabylo právní moci až dne 28. 8. 2017, či je nutno postupovat ve prospěch účastníka řízení, a stejně jako v případě vzdání se práva na odvolání, nedošlo k nabytí právní moci již dnem zpětvzetí nebo dnem následujícím po podání zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 73 odst. 1 a § 91 odst. 3, 4 správního řádu. Doplnil, že řízení o udělení mezinárodní ochrany je vedeno zásadou dispoziční, a tedy je plně v rukou účastníka řízení, který iniciuje jeho zahájení i ukončení. Z uvedeného důvodu žalobce trval na tom, že by bylo nelogické čekat na oznámení formálního rozhodnutí. Zdůraznil, že v době podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie již nebyl žadatelem o mezinárodní ochranu. 5. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s otázkou nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany, v napadeném rozhodnutí neuvedl jediný odkaz na konkrétní ustanovení zákona, dle něhož rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany nabylo právní moci, ani úvahu, jež mohla mít vliv na nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce dále namítal, že žalovaný se nevypořádal ani s otázkou, jaký vliv na řízení má skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručeno dne 29. 8. 2017, tedy v době, kdy již řízení o udělení mezinárodní ochrany i podle žalovaného skončilo. V souvislosti s nezákonným postupem žalovaného žalobce odkázal na § 68 odst. 3 správního řádu a komentář ke správnímu řádu. 6. Žalobce namítal nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval ve skutečnosti, že se nemůže vrátit zpět do země původu (řízení o udělení mezinárodní ochrany probíhalo od roku 2013), je nepochybným rodinným příslušníkem občana Evropské unie, má na území České republiky vytvořené komplexní rodinné zázemí a na území České republiky může setrvat pouze tak, že bude podávat opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, což není logické a neodpovídá to legislativě Evropské unie. Závěrem žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2, § 3, § 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, v rozporu s § 87b a § 169 odst. 8 písm. f) zákona o pobytu cizinců, v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v rozporu s Úmluvou o právech dítěte.          Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jsou srozumitelně a přezkoumatelným způsobem popsány důvody, pro které bylo řízení ve věci žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie zastaveno. Trval na tom, že v případě žalobce byl dán důvod pro zastavení řízení, neboť žalobce podal dne 27. 8. 2013 žádost o udělení mezinárodní ochrany a řízení bylo pravomocně ukončeno až dne 28. 8. 2017. Dále podotkl, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky kladené správním řádem, přičemž se přezkoumatelným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami žalobce a uvedl, jakými úvahami se řídil, a z jakých důvodů považoval námitky žalobce za mylné.   Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně vyjádřili souhlas.  9. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Z předloženého správního spisu vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti. Dne 14. 8. 2017 podal žalobce žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky o potvrzení o přechodném pobytu. 12. Podle založené kopie průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany č. 003320 byl žalobce žadatelem v řízení o mezinárodní ochraně ode dne 27. 8. 2013. Poslední vyznačená platnost dokladu je do 15. 10. 2017. Ve správním spise je rovněž založena lustrace žalobce v CIS (cizinecký informační systém) ke dni 15. 8. 2017, podle které bylo usnesením ze dne 10. 8. 2017 řízení o udělení azylu dle § 25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastaveno. Ve výpisu z CIS je zapsán i údaj o zpětvzetí žádosti o udělení azylu ze dne 9. 8. 2017. 13. Usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 8. 2017 bylo řízení o žádosti žalobce o pobytové oprávnění ze dne 14. 8. 2017 podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno. V rámci odůvodnění správní orgán konstatoval, že z informačního systému cizinců zjistil, že žalobce podal dne 27. 8. 2013 žádost o mezinárodní ochranu a toto řízení v době podání žádosti o potvrzení o přechodném pobytu stále probíhalo, neboť rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany si měl žalobce převzít až dne 28. 8. 2017, jak vyplynulo z předvolání k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 10. 8. 2017, které žalobce správnímu orgánu prvního stupně dne 16. 8. 2017 předložil. Dne 12. 9. 2017 podal žalobce proti tomuto usnesení odvolání, které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 13. 9. 2017 a v němž vznesl námitky obdobného charakteru jako v podané žalobě. O podaném odvolání žalobce rozhodl napadeným rozhodnutím ze dne 1. 12. 2017. 14. Podle § 169 odst. 8 písm. f) zákona o pobytu cizinců se usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu. 15. Předmětem soudního přezkumu v této věci je posouzení důvodnosti zastavení řízení o žádosti žalobce o pobytové oprávnění v návaznosti na skutečnost, že s žalobcem bylo vedeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, které však bylo z vlastní iniciativy žalobce zastaveno, neboť žalobce vzal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět. 16. Podle § 73 odst. 2 věty první před středníkem správního řádu platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. 17. Podle § 73 odst. 1 správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. 18. Soud si je vědom toho, že žalobce vzal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět již dne 9. 8. 2017. V případě žalobce bylo jeho zpětvzetí zpracováno a rozhodnutí vydáno dne 10. 8. 2017, tedy den po podání zpětvzetí žádosti. Žalobce byl následně vyrozuměn, že dne 28. 8. 2017 se má dostavit na úřad a rozhodnutí převzít. Převzetí rozhodnutí žalobcem je zároveň oznámením rozhodnutí podle § 73 odst. 1 správního řádu, na které je navázána právní moc tohoto rozhodnutí. Až pravomocné rozhodnutí podle § 73 odst. 2 správního řádu je závazné, vyvolávající právní účinky. 19. Ze shora uvedeného se rovněž podává, že od podání žádosti žalobce o zastavení azylového řízení do právní moci usnesení o zastavení azylového řízení uplynulo 19 dní. Soud konstatuje, že Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, jako správní orgán, který vedl řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, reagoval na zpětvzetí žádosti žalobcem adekvátně. 20. Žalobce sám v žalobě připustil, že motivem zpětvzetí žádosti byla účinnost novely zákona o pobytu cizinců, která změnila postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie, jenž na území pobývá bez platného víza či na výjezdní příkaz. Soud připomíná, že azylové řízení neslouží k legalizaci pobytu cizince. Naopak podstata poskytnutí azylu spočívá v pronásledování cizince, který by měl mít zájem na tom, aby pronásledování bylo prokázáno a byl mu udělen status azylanta. Jde tak o ochranu života a zdraví pronásledovaného cizince. K legalizaci pobytu na území České republiky slouží zákon o pobytu cizinců. Koncepce zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců je taková, že by cizinec měl pobývat na území vždy jen na základě oprávnění jenom z jednoho zákona. Z tohoto důvodu bylo do zákona o pobytu cizinců vloženo ustanovení o zastavení řízení v případě, že je současně vedeno řízení ve věci udělení azylu.  21. Soud neshledal právní nárok na to, aby si cizinec zajišťoval dlouhodobou přítomnost na území České republiky tím, že bude využívat vždy zrovna příznivější právní úpravy. Navíc žalobci nepochybně nic nebránilo v tom, aby vzal zpět svou žádost o udělení azylu dříve, anebo aby po skončení řízení ve věci žádosti o udělení azylu podal žádost o povolení k přechodnému pobytu. Žalobce sám nese odpovědnost za svoji liknavost, neboť nemusel čekat se zpětvzetím žádosti o mezinárodní ochranu až takřka k okamžiku účinnosti novely zákona o pobytu cizinců. 22. Soud uzavírá, že žalobce pozbyl postavení žadatele o mezinárodní ochranu dle zákona o azylu ke dni právní moci usnesení Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 8. 2017, tj. dne 28. 8. 2017 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 Azs 4/2017-49, publikovaný pod č. 3561/2017 Sb.). Z uvedeného důvodu soud shledal, že ke dni podání předmětné žádosti o přechodný pobyt žalobce nebyl oprávněn tuto žádost podat, neboť byl stále účastníkem azylového řízení. Správní orgán prvního stupně proto postupoval správně, když řízení o dotčené žádosti zastavil, ačkoliv tak neučinil dle § 169 odst. 8 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Toto pochybení však napravil v rámci odvolacího řízení žalovaný. Soud se neztotožnil s názorem žalobce ohledně nezákonnosti takového postupu, neboť žalovaný postupoval zcela v souladu se správním řádem a v odůvodnění řádně uvedl důvody, které vedly k zastavení předmětného řízení. 23. Přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce nemohla být v dané věci řešena, neboť řízení bylo zastaveno a o žádosti žalobce nebylo meritorně rozhodováno. Proto správní orgány postupovaly v souladu se zákonem o pobytu cizinců, pokud se nezabývaly věcnou stránkou dané žádosti, tedy ani případnými dopady zastavení řízení do soukromého a rodinného života žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 Azs 226/2015-27, nebo ze dne 16. 8. 2016, č. j. 1 Azs 108/2016-41, obě rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz). Námitka žalobce, že správní orgány měly v jeho případě povinnost zkoumat přiměřenost dopadů svých rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, není důvodná. Soud dále dodává, že pokud správní orgány neměly povinnost zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, nemohly tak ani postupovat v rozporu s § 3 správního řádu, jestliže nezjišťovaly skutkový stav k této otázce.       24. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že neshledal namítaná porušení jednotlivých ustanovení správního řádu ani základních zásad správního řízení či zákona o pobytu cizinců. Soud vyhodnotil žalobu v mezích žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 21. dubna 2021 JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)