č. j. 16 A 34/2020-92       USNESENÍ   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci žalobkyně: T. H. D., narozená „X“,   státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t. č. bytem „X“, zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem,   se sídlem Příkop 8, 602 00  Brno,   proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7,   v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,   takto:   I. Řízení se zastavuje. II. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatek ve výši 1 000 Kč. Částka bude žalobkyni vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.     Odůvodnění: 1. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce podala dne 26. 3. 2020 u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kterou se domáhala, aby soud vyslovil, že žalovaný je povinen vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku soudu. Současně se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení.   2. Následně žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce podáním doručeným soudu dne 25. 6. 2020 vzala výslovně předmětnou žalobu zpět s odůvodněním, že po podání předmětné žaloby žalovaný vydal žalobkyní požadované rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne 19. 5. 2020, č. j. OAM-44374-31/ZM-2019, kterým podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty.  Zároveň právní zástupce žalobkyně opětovně vznesl požadavek, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady za předmětné soudní řízení, neboť žaloba byla podána důvodně a k jejímu zpětvzetí došlo pro pozdější chování žalovaného.   3. Protože projev vůle žalobkyně, jímž došlo ke zpětvzetí předmětné žaloby, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím žalobkyně zamýšlela ukončení dotyčného soudního řízení jeho zastavením, soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve výroku I. usnesení řízení o předmětné žalobě zastavil.   4. Jelikož řízení skončilo jeho zastavením před prvním jednáním, soud podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), rozhodl výrokem II. tohoto usnesení o vrácení soudního poplatku žalobkyni, který soudu uhradila za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to toliko ve výši 1 000 Kč, když podle citovaného ustanovení mj. platí, že soud vrátí z účtu zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, pokud bylo řízení zastaveno před prvním jednáním. V souladu s tímto ustanovením soud rovněž rozhodl o tom, že snížený poplatek bude žalobkyni vrácen z účtu krajského soudu, a to v zákonné lhůtě (srov. § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).   5. Výrok III. usnesení, o nákladech řízení, se opírá o § 60 odst. 3 větu druhou s. ř. s., podle níž má navrhovatel (žalobkyně) proti odpůrci (žalovanému) právo na náhradu nákladů řízení, vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce. Ze správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobkyně předmětnou žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podala důvodně, když tuto žalobu podala dne 26. 3. 2020 a žalovaný v dané době byl zjevně nepřípustně nečinný ve věci vyřizování žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty, kterou žalobkyně podala již dne 28. 6. 2019. Žalovaný v dané věci svoji nečinnost přitom nemůže legitimně odůvodňovat tím, že v důsledku vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 ve věci nemohl konat a bylo přerušeno řízení, neboť usnesení o přerušení řízení do doby ukončení vyhlášeného nouzového stavu ze dne 27. 3. 2020, č. j. OAM-44374-23/ZM-2019, bylo vypraveno den po podání předmětné nečinnostní žaloby, a k jeho doručení právnímu zástupci žalobkyně došlo až dne 30. 3. 2020. Je tudíž nutné přisvědčit tvrzení žalobkyně, že vzala podanou žalobu zpět z důvodu pozdějšího chování žalovaného – vydání výše citovaného rozhodnutí ze dne 19. 5. 2020, kterým se dané soudní řízení stalo bezpředmětným. S přihlédnutím k této skutečnosti má soud za to, že nastala situace předvídaná § 60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo na přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalovanému. Z tohoto důvodu soud ve výroku III. usnesení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 342 Kč, kterou představuje částka 1 000 Kč za nevrácenou část soudního poplatku; dále pak částka 9 300 Kč za tři úkony právní služby advokáta Mgr. Marka Sedláka po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 1. 1. 2013 pozdějších předpisů [převzetí a příprava zastoupení -§ 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), podání repliky - dle § 11 odst. 1 písm. d)]; dále částka 900 Kč za tři s tím související režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění po 1. 9. 2006 a částka 2 142 Kč odpovídající 21 % DPH, kterou byl advokát podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených se zpětvzetím žaloby, neboť v tomto podání oproti replice žalobkyně nebyla obsažena žádná relevantní skutková ani právní argumentace, a dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s návrhem na přerušení soudního řízení, neboť tomuto návrhu nebylo soudem vyhověno. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s podáním reakce na dupliku žalovaného a reakce na doplnění dupliky žalovaného, neboť tato podání neobsahovala žádnou relevantní novou právní argumentaci.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Ústí nad Labem 7. prosince 2021     Mgr. Václav Trajer, v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.