Obsahuje-li posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pouze objektivní nález a závěr, že nejsou splněny podmínky pro nárok na dávku (zde pro nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla podle § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením), aniž by obsahoval zhodnocení objektivního nálezu ve vztahu k zákonem stanoveným podmínkám pro vznik nároku na konkrétní dávku s uvedením důvodů, proč se lékaři domnívají, že objektivní nález naplňuje či nenaplňuje podmínky pro vznik nároku na konkrétní dávku, nelze považovat takový posudek za úplný a přesvědčivý podklad pro rozhodnutí, kterým byl zjištěn rozhodný skutkový stav v dostatečném rozsahu.

č. j. 42 Ad 36/2018-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, ve věci žalobce: V. K., narozený „X“, bytem „X“,   proti   žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01  Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2018, sp. zn. SZ/MPSV-2017/202906‑916, č. j. MPSV-2018/208732-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/208732-916, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne ze dne 19. 10. 2018, sp. zn. SZ/MPSV-2017/202906 916, č. j. MPSV-2018/208732-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, ze dne 5. 9. 2017, č. j. 369572/17/TP, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o dávku pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že v květnu 2017 on i jeho manželka podali žádost o dávku pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo. Dle žalobce zdravotní posudek, který v rámci správního řízení před právním orgánem prvního stupně vyhotovil MUDr. J. H. je strohý neobjektivní a neodborný. Lékař uvedl, že žalobce je chopen chůze. Žalobce však podotýká, že na nerovném povrchu neujde bez pádu ani 50 m. Nerovný povrch musí zdolávat za pomoci jiné osoby či invalidního vozíku. V důsledku dysbalance zakopává i na rovném povrchu. Dále žalobce upozornil, že ze strany žalovaného nebyla dodržena lhůta stanovená pro rozhodnutí o odvolání. Při jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí posudková lékařka uvedl, že je seznámena nejen se zdravotním stavem žalobce, ale i se skutečností, že si stěžoval na posudkového lékaře, který posuzoval jeho zdravotní stav v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalobce trval na tom, že lékaři posudkové komise byly podjatí a nesprávně posoudili jeho zdravotní stav. Lékaři posudkové komise dle jeho názoru ignorovali lékařské zprávy, ve kterých byl jeho zdravotní stav popisován jako perinatální encefalopatie s těžkou spastickou paraparesou dolních končetin. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh správního řízení. Trval na tom, že v předmětném řízení postupoval v souladu s platnými právními předpisy. Zdůraznil, že MUDr. J. H. dosáhl potřebné odbornosti v oblastech posudkového lékařství a všeobecného praktického lékařství. Žalovaný trval na tom, že posudková komise, která vyhotovila zdravotní posudek na žalobce v rámci odvolacího řízení, zasedala v odborném složení, kdy členem komise byl i odborník z oboru fyziatrie a rehabilitačního lékařství. Žalobce byl jednání komise přítomen a komise měla k dispozici i odborné lékařské zprávy. Žalovaný považoval vypracovaný posudek posudkové komise za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Trval na tom, že posouzení zdravotního stavu žalobce bylo vypracováno na základě objektivních podkladů věcně a místně příslušnou posudkovou komisí. 4. Žalovaný zdůraznil, že se nemůže vyjádřit k osobám MUDr. H. ani MUDr. H. a k průběhu jednání posudkové komise. Zdůraznil však, že ve skutečnosti, že žalobcově žádosti nebylo vyhověno nelze shledávat podjatost MUDr. H. K případným nevhodným poznámkám posudkové lékařky žalovaný uvedl, že na jejich základě nelze usuzovat o kvalitě posudkového hodnocení z lékařského hlediska. 5. Žalovaný zdůraznil, že právní úprava týkající se řízení o příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo nepřipouští individuální přístup k žadatelům a nepřipouští ani srovnávání různých zdravotních postižení. 6. Dále žalovaný zdůraznil, že pokud ze závěru posudkové komise vyplynulo, že žalobce není osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, (dále jen „zákon o poskytování dávek“), ani osobou s těžkou mentální nebo hlubokou retardací, nezbylo žalovanému než rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdit a odvolání zamítnout. Replika žalobce a doplnění žaloby 7. Ve své replice žalobce dokládal neodbornost posudku posudkového lékaře i poukazem na posudek, který vyhotovil jeho ženě, která o příspěvek na motorové vozidlo požádal ve stejné době jako žalobce. Na základě posudku posudkového lékaře byla žádost jeho ženy zamítnuta, přestože je držitelkou průkazu ZTP/P a pobírá příspěvek na péči III. stupně, neboť je těžce závislá na pomoci jiné osoby při každodenních úkonech. Dále žalobce uvedl, že z vyjádření žalovaného vyplývá, že toleruje jakékoliv zdůvodnění posudkových lékařů při zamítnutí žádosti a nevyžaduje, aby lékaři dodržovaly závazné postupy. Dále poukázal na skutečnost, že MUDr. H. ještě před provedením vyšetření konstatovala, že se plně ztotožňuje s posudkem posudkového lékaře z prvostupňového řízení. Verbálně žalobce napadala a byla arogantní. MUDr. S. byla dle žalobce plně pod vlivem MUDr. H. Žalobce dále zdůraznil, že je paralympionik a reprezentant v lukostřelbě tělesně postižených a podrobil se mezinárodnímu posuzování zdravotního stavu, ze kterého vyplynulo, že má postižení dolních končetin těžší než někteří vozíčkáři. Tento posudek však MUDr. H. vůbec nezohlednila. 8. V doplnění žaloby ze dne 3. 5. 2021 pak žalobce ještě poukázal na skutečnost, že posudkový lékař MUDr. H. trpí psychickou chorobou a není schopen rozpoznat škodlivost svého jednání. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v současnosti již není schopen ujít bez zastavení ani 50 metrů. Jednání soudu 9. Při jednání soudu žalobce přednesl žalobu shodně jako v jejím písemné vyhotovení ve znění repliky a doplnění žaloby. Zdůraznil, že při posuzování jeho zdravotního stavu v rámci řízení v I. stupni nebylo posudkovým lékařem použito podkladů, které ke své žádosti přiložil. Poukázal dále na skutečnost, že dle jeho názoru byli lékaři posudkové komise při svém jednání podjati, z důvodu jeho stížnosti na posudkového lékaře. Uvedl rovněž, že při jednání posudkové komise předložil lékařům aktuální podklady o svém zdravotním stavu na CD, ovšem posudkoví lékaři uvedli, že nemají kompatibilní zařízení k prohlížení předložených rentgenů a budou tedy vycházet pouze z údajů založených ve spise. 10. Žalovaný se z jednání soudu z důvodu špatné dopravní situace telefonicky omluvil. Ve své omluvě výslovně souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. 11. Soud při jednání z vlastní iniciativy provedl důkaz výňatkem z knihy Anatomie (Čihák, Radomír. Anatomie. Třetí, upravené a doplněné vydání. Ilustroval Ivan Helekal, Jan Kacvinský, Stanislav Macháček. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-3817-5. s. 318, Kloub kyčelní). Posouzení věci soudem 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dne 22. 5. 2017 podal žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. V rámci řízení o této žádosti byl žalobcův zdravotní stav posouzen posudkovým lékařem dne 8. 8. 2017. Posudkový lékař v posudkovém zhodnocení uvedl: „Jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Na základě lékařských údajů lze konstatovat, že rozhodující příčinou funkčního omezení je DMO paraparetická forma s postižením obou DK s postupným rozvojem ankylóz a arthrotických změn. Nicméně klient je schopen chůze, sice v nefyziologickém vzorci, ale je schopen ujít až 300 m. Toto postižení hodnotím jako stav, jehož závažnost neodůvodňuje přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku ,Motorové vozidlo‘.“ Na základě tohoto lékařského posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce zamítnuta. Žalobce podal včasné odvolání. Dne 21. 9. 2017 byl s žalobce na správním orgánu prvního stupně sepsán protokol o ústním jednání, do kterého žalobce prohlásil, že žádá, aby byl osobně přítomen jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále do tohoto protokolu uvedl, že se domnívá, že v jeho případě jde o zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, konkrétně o zdravotní postižení uvedené v části I. bodě 1. písm. e) přílohy k zákona o poskytování dávek, a to ankylózu obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních kloubů nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí. Následně bylo odvolání žalobce předáno k vyřízení žalovanému jako odvolacímu orgánu. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal vyhotovení posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise jednala dne 24. 9. 2018 za účasti žalobce. Při jednání komise byl žalobce vyšetřen specialistou v oboru léčebné rehabilitace s tím, že dolní končetiny byly shledány středně spastické a v kyčlích byla shledána flexe 90 stupňů, abdukce 10 stupňů, rotace omezené v terminále. Závěr tohoto vyšetření zněl: „DMO, spastická diparesa středně těžká, coxartróza bilat. dle RTG kloubní štěrbina zachována, funkčně rozsah pohybu omezen především do abdukce addukční spasticitou“. Komise konstatovala, že těžké funkční postižení pohybového a nosného ústrojí ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona o poskytování dávek nebyla prokázána. Na základě posudku posudkové komise bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. 14. V § 9 odst. 2 zákona o poskytování dávek je uvedeno, že nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. V § 9 odst. 4 zákona o poskytování dávek je uvedeno, že zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. 15. Dle části I. bodu 1 a 5 přílohy k zákonu o poskytování dávek jsou zdravotními postiženími odůvodňujícími přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla:anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. 16. V daném případě sám žalobce poukazoval na skutečnost, že dle jeho názoru se u něho jedná o ankylózu obou kyčelních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních kloubů pro těžké kontraktury v okolí. Z dokazování provedeného při jednání soudu vyplynulo, že hybnost zdravého kyčelního kloubu odpovídá flexi přibližně do 120 stupňů, extensi do 13 stupňů, abdukci do 40 stupňů, addukci do 10 stupňů, zevní rotaci do 15 stupňů a vnitřní rotaci do 35 stupňů. Odborná lékařka při vyšetření v rámci jednání posudkové komise konstatovala, že v případě žalobce u obou kyčelních kloubů je flexe 90 stupňů, abdukce 10 stupňů a rotace omezené v terminále. V posudku posudkové komise je následně uvedeno, že tento nález nenaplňuje znaky těžkého funkčního postižení pohybového a nosného ústrojí dle § 9 odst. 2 a 4 zákona o poskytování dávek. Z lékařského nálezu je však zcela jasně patrné omezení hybnosti obou kyčelních kloubů žalobce, a to ve flexi o jednu třetinu rozsahu hybnosti oproti hybnosti kyčelního kloubu zdravého jedince (90 stupňů vs. 120 stupňů) a v případě abdukce je dokonce patrné snížení hybnosti o tři čtvrtiny rozsahu hybnosti oproti hybnosti kyčelního kloubu zdravého jedince (10 stupňů vs. 40 stupňů). Z obsahu posudku posudkové komise však není nijak patrné, proč toto výrazné snížení hybnosti obou kyčelních kloubů žalobce komise nepovažovala za podstatné omezení hybnosti kyčelních kloubů ve smyslu přílohy k zákonu o poskytování dávek. Za situace, kdy posudek obsahuje pouze objektivní nález a závěr, že nejsou splněny podmínky pro nárok na dávku, aniž by obsahoval zhodnocení objektivního nálezu ve vztahu k zákonem stanoveným podmínkám pro vznik nároku na konkrétní dávku s uvedením důvodů, proč se lékaři domnívají, že objektivní nález naplňuje či nenaplňuje podmínky pro vznik nároku na konkrétní dávku, nelze považovat takový posudek za úplný a přesvědčivý podklad pro rozhodnutí, kterým byl zjištěn rozhodný skutkový stav v dostatečném rozsahu. 17. S ohledem na výše uvedený nedostatek posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 9. 2018 dospěl soud k závěru, že žalovaný při vydání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 18. S ohledem na shora uvedené soud žalobou napadené rozhodnutí ve výroku rozsudku I. zrušil dle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vadu řízení a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude žalovaný podle  § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku. 19. Pro úplnost soud uvádí, že námitkami týkajícími se posuzování zdravotního stavu manželky žalobce se soud v daném řízení nezabýval, neboť posouzení jejího zdravotního stavu byl předmětem odlišného správního řízení. Současně se soud nezabýval námitkou týkající se podjatosti lékařů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť s ohledem na zjištěnu vadu řízení považuje posouzení této námitky za předčasné. 20. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení vyplývá z úspěšnosti ve věci, kdy žalovaný v řízení úspěšný nebyl a žalobce, který byl ve věci úspěšný, při jednání soudu výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 17. května 2021 Mgr. Václav Trajer v.r. samosoudce       Shodu s prvopisem potvrzuje I. T. (K.ř.č. 1 - rozsudek)