č. j. 54 Ad 11/2020-62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: V. P., narozený „X“,  bytem „X“,  zastoupený obecným zmocněncem JUDr. J. P.,  bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,  sídlem Křížová 1292/25, 150 00  Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, č. j. „X“, o invalidním důchodu, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 7. 2020, č. j. „X“, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou prostřednictvím obecného zmocněnce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, č. j. „X“, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2020, č. j. „X“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaná žalobci zamítla žádost ze dne 4. 3. 2020 o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2020 nebyl žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce sužují částečně kompenzované epileptické záchvaty v maximálním počtu 12 do roka. Z předložených lékařských zpráv však vyplývá, že se u žalobce jedná o nekompenzovaný průběh záchvatů s četností 2 až 3 do měsíce. Dodal, že v roce 2019 jich měl 37 a za osm měsíců roku 2020 měl 22 záchvatů.   3. Dále žalobce nesouhlasil s tím, že správní orgány a posudkoví lékaři nevzali při hodnocení jeho míry poklesu pracovní schopnosti v potaz § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a výsledky vyšetření odborné lékařky z oboru psychologie PhDr. M. ze dne 5. 6. 2020, jež ve zprávě uvedla, že žalobce je výrazně omezen v možnostech pracovního zařazení z důvodu omezení některých funkcí mající za následek dyskalkulii, dyslexii, dysortografii, poruchy koncentrace pozornosti, oslabení paměťových funkcí a utlumenou činnost. Žalobce podotkl, že má intelekt na spodní hraně normy a rovněž mu bylo doporučeno individuální pracovní tempo, omezení odpovědnosti a kompetencí a omezená pracovní doba s přestávkami. Závěrem označil za nepravdivé tvrzení správních orgánů a posudkových lékařů, že úspěšně absolvoval učební obor automechanik, neboť doposud se žalobci nepodařilo složit závěrečné zkoušky. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh správního řízení, připomněla použitá zákonná ustanovení a soudu navrhla, aby žalobu za současného stavu zamítl pro nedůvodnost. S ohledem na námitky žalobce žalovaná současně navrhla, aby soud nechal vypracovat posudek o poklesu pracovní schopnosti žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věci. Ústní jednání před soudem 5. Při ústním jednání před soudem konaném dne 22. 11. 2021 obecný zmocněnec žalobce setrval na žalobě, navrhl zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí a upozornil především na závěry doplňujícího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 29. 7. 2021, dle něhož poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %.   6. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž ústním jednání odkázala na své písemné vyjádření k žalobě a uvedla, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.   7. Soud při jednání provedl důkaz doplňujícím posudkem ze dne 29. 7. 2021, protokolem o jednání posudkové komise ze dne 29. 7. 2021, posudkem posudkové komise ze dne 7. 1. 2021 a protokolem o jednání posudkové komise ze dne 7. 1. 2021. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu předložených správních spisů soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkového lékaře MUDr. R. K. pověřeného vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, jenž při kontrolní lékařské prohlídce dne 1. 4. 2020 posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jelikož pokles pracovní schopnosti žalobce nedosáhl alespoň 35 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce stanovil zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. – postižení nervové soustavy, položka 4b – epilepsie formy částečně kompenzované, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nezměnila. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala dne 18. 4. 2020 prvostupňové rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobce ze dne 4. 3. 2020 o přiznání invalidního důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Dále soud z obsahu správních spisů zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách nechala zpracovat nový posudek o invaliditě ze dne 1. 7. 2020, který vypracovala posudková lékařka žalované MUDr. E. V. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla ke shodnému závěru, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. – postižení nervové soustavy, položka 4b – epilepsie formy částečně kompenzované, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nezměnila. Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí ze dne 21. 7. 2020, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. 10. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 11. Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 12. V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 13. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. 14. V projednávané věci tedy bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím o zamítnutí žádosti žalobce ze dne 4. 3. 2020 o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 ve spojení s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jelikož pokles pracovní schopnosti žalobce dosahoval toliko 25 %, přičemž pro dosažení alespoň prvního stupně invalidity je třeba, aby pokles pracovní schopnosti dosáhl míry nejméně 35 %. Prvostupňové rozhodnutí následně potvrdila žalovaná napadeným rozhodnutím. 15. V daném případě bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínky invalidity alespoň v prvním stupni, tj. zda u něj nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, jelikož brojí proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přiznání invalidního důchodu. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že by žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z  § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění. 16. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky oddělení lékařské posudkové služby žalované, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity určitého stupně především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato posudková komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také trvání jeho případné invalidity. 17. Z obsahu posudku ze dne 7. 1. 2021 a protokolu o jednání posudkové komise ze dne 7. 1. 2021 soud zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a přímo při jednání posudkové komise byl vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů (nálezy MUDr. K. Š., neurologická ambulance FN Motol, ze dne 18. 9. 2018 a 20. 2. 2020, kalendář záchvatů, nálezy MUDr. L. R., ordinace dětské neurologie Ústí nad Labem, ze dne 29. 4. 2019, 4. 11. 2019 a 4. 9. 2020 a nález PhDr. Y. M., klinická psychologie Ústí nad Labem, ze dne 5. 6. 2020), zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. J. S., spisové dokumentace České správy sociálního zabezpečení – pracoviště Ústí nad Labem, spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a vlastního vyšetření žalobce při jednání posudkové komise, pak posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 18. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominující příčinou je symptomatická epilepsie částečně kompenzovaná, při nálezu objemného středočárového lipomu frontálně. V objektivním neurologickém nálezu bez topiky. Epileptické záchvaty byly popisovány jako záraz v činnosti, stereotypní až hypermotorické pohyby, pohyby úst, kdy žalobce neodpovídá a říhá. Frekvence záchvatů je nyní dvakrát až třikrát za měsíc, ale MUDr. R. v neurologickém vyšetření popsala tento typ záchvatu pouze jedenkrát do měsíce, vždy přes den, spíše ráno, trvající 1 až 1,5 minuty bez alterace vědomí. Dále z posudku ze dne 7. 1. 2021 vyplynulo, že sociální kontakt žalobce je přiměřený jeho věku, klinický neurologický nález bez patologie. Na vyšetření magnetické rezonance mozku byl neměnný nález objemného středočárového lipomu frontálně. V objektivním neurologickém nálezu bez topiky. Operační neurochirurgické řešení nebylo doporučeno. Posudková komise pokles pracovní schopnosti žalobce posoudila jako postižení uvedené v kapitole VI. – postižení nervové soustavy, položka 4b – epilepsie formy částečně kompenzované, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 25 %. Posudková komise zároveň uvedla, že dolní hranici rozmezí (25 - 40 %) použila, protože u žalobce dominují malé záchvaty s frekvencí jedenkrát do měsíce a žalobce netrpí jinou závažnou duševní poruchou. Ostatní onemocnění žalobce byla z funkčního hlediska lehká a neměla podstatný vliv na pracovní začlenění. Rovněž konstatovala, že žalobce je schopen vzhledem k věku a k tomu, že není přítomen z funkčního hlediska významný neuropsychologický deficit, absolvovat rekvalifikaci s vhodným pracovním začleněním ve smyslu dodržování režimových opatření epileptika. Uvedla, že je vhodné začlenění žalobce do běžného života včetně vhodného pracovního zařazení. 19. Následně žalobce v písemném vyjádření k posudku ze dne 7. 1. 2021 nesouhlasil s jeho závěry, a to především z toho důvodu, že posudková komise při svém hodnocení vycházela především z lékařské zprávy MUDr. R., dle níž trpěl žalobce epileptickými záchvaty pouze jedenkrát do měsíce, přičemž z ostatních lékařských zpráv MUDr. R. vyplývalo, že četnost záchvatů je u žalobce vyšší. 20. V důsledku námitek žalobce ohledně závěrů posudku ze dne 7. 1. 2021 soud požádal posudkovou komisi o vypracování doplňujícího posudku za účelem určení, zda žalobce byl invalidní, či nikoliv, a pokud ano, tak s jakým procentním úbytkem pracovní schopnosti. 21. Z obsahu doplňujícího posudku ze dne 29. 7. 2021 a protokolu o jednání posudkové komise ze dne 29. 7. 2021 vyplynulo, že posudková komise jednala v řádném složení, doplňující posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 29. 7. 2021. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů, spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a spisu posudkové komise č. j. SZ/2020/809-UL, posudková komise dospěla k opětovnému závěru, že k datu napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je symptomatická epilepsie částečně kompenzovaná, při nálezu objemného středočárového lipomu frontálně. V objektivním neurologickém nálezu bez topiky. Nicméně při určování míry poklesu pracovní schopnosti vzala posudková komise v potaz odborné nálezy MUDr. Š. neurologické ambulance FN Motol, jež nedoporučuje žalobci možnost získání řidičského oprávnění, a to pravděpodobně ani do budoucna, protože v důsledku umístění rozsáhlého mozkového lipomu je operační léčba málo pravděpodobná, a tedy úplné vymizení epileptických záchvatů s plnou kompenzací není pravděpodobné. Posudková komise přihlédla k možnosti pracovního uplatnění žalobce na trhu práce a došla k závěru, že žalobce byl nevhodně praktickým dětským lékařem zařazen do učebního oboru automechanik, neboť i pro základní pracovní pozici v autoservisu je potřebné řidičské oprávnění. Dominující záchvatovité neurologické onemocnění bude mít vliv na rekvalifikaci žalobce i v jiných dělnických profesích, kde bude práce stresující, s nutností práce se stroji, ve výškách, v úkole apod. Vhodná by byla pro žalobce práce v chráněných dílnách s drobnou výrobou předmětů v kratším pracovním úvazku. Z výše uvedených důvodů posudková komise přehodnotila své posudkové závěry ve prospěch žalobce. Posudková komise pokles pracovní schopnosti žalobce posoudila opět jako postižení uvedené v kapitole VI. – postižení nervové soustavy, položka 4b – epilepsie formy částečně kompenzované, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 35 %. Posudková komise použila střední hranici rozmezí (25 - 45 %) s ohledem na sníženou možnost pracovního uplatnění žalobce, přestože u žalobce dominují malé záchvaty s četností jedenkrát až třikrát do měsíce bez významného neuropsychologického deficitu a bez neurologického deficitu a bez jiné závažné duševní poruchy a bez alterace vědomí. Žalobce je omezen na některých denních aktivitách a nemůže získat řidičské oprávnění. Velký záchvat mívá žalobce jedenkrát za tři měsíce a v domácím prostředí bez nutnosti odborné asistence. Ostatní onemocnění žalobce byla z funkčního hlediska lehká a neměla podstatný vliv na jeho pracovní začlenění. 22. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení včetně odborné lékařky z oboru neurologie, a že doplňující posudek ze dne 29. 7. 2021, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. 23. Lékařky posudkové komise v doplňujícím posudku ze dne 29. 7. 2021 oproti závěrům původního posudku ze dne 7. 1. 2021 ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěly k závěru, že dosahuje 35 % namísto 25 %, na základě čehož pak uzavřely, že žalobce byl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí invalidní, a to v prvním stupni. Důvodem odlišného hodnocení zdravotního stavu žalobce bylo důkladnější a pečlivější zhodnocení omezení vyplývajících pro žalobce z jeho neurologického onemocnění, které představují především sníženou možnost uplatnění na trhu práce, sníženou možnost rekvalifikace, nemožnost získání řidičského oprávnění a doporučení zaměstnání v chráněné dílně. Z výše uvedených důvodů považoval soud doplňující posudek ze dne 29. 7. 2021 za úplný a přesvědčivý, a proto se přiklonil k jeho závěrům, přičemž v něm bylo reagováno na nedostatky vytýkané žalobcem posudku posudkové komise ze dne 7. 1. 2021. 24. Z doplňujícího posudku ze dne 29. 7. 2021 je zřejmé, že zdravotní stav žalobce byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace. Jak je výše uvedeno, soud považuje doplňující posudek ze dne 29. 7. 2021 za úplný a přesvědčivý a neměl důvod zpochybnit závěry posudkové komise. Závěry doplňujícího posudku ze dne 29. 7. 2021 se nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako přesvědčivé a dostatečné pro přijatý závěr. Je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. Soud podotýká, že doplňující posudek ze dne 29. 7. 2021 nebyl žádným z účastníků řízení nikterak zpochybňován, a proto s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při svém rozhodování o námitkách žalobce vycházela z posudku příslušné posudkové lékařky oddělení lékařské posudkové služby žalované, jejíž posudek neodpovídal úplně zjištěnému skutkovému stavu. 25. Soud proto napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobce rozhodla, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní v prvním stupni. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, neboť vytčenou vadu řízení bude schopna v dalším řízení napravit žalovaná. 26. Současně soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, ačkoli žalobce měl sice úspěch ve věci, nicméně práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 22. listopadu 2021 Mgr. Ladislav Vaško, v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)