59 A 43/2021 - 62     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci   žalobce: X, narozen X   t. č. X  sídlem X     proti   žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Rýnovice  sídlem Belgická 3765/11, 466 05 Jablonec nad Nisou     o žalobě proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu žalované ze dne 24. 3. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění: I. Předmět řízení   1. Žalobce se domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu žalované, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí speciálního pedagoga ze dne 15. 3. 2021, č. j. X. 2. Označeným rozhodnutím speciálního pedagoga žalované (dále také jen „správní orgán I. stupně“) byl žalobci uložen souhrnný nepodmíněný kázeňský trest podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ZVTOS“), který spočíval v umístění do uzavřeného oddílu na 10 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, neboť měl žalobce svým jednáním porušit § 28 odst. 1 a odst. 2 písm. o) ZVTOS tím, že kouřil cigaretu dne 10. 2. 2021 v 15:25 hodin ve Věznici Rýnovice na ubytovně C, v oddíle C/3, v ložnici č. 204, a dne 10. 2. 2021 v 16:45 hodin na chodbě oddílu C/3, tedy na místech, kde je kouření zakázáno, čímž měl spáchat dva kázeňské přestupky podle § 46 odst. 1 ZVTOS. 3. Správní orgán I. stupně vycházel ve svém rozhodnutí zejména z výpovědí X a X zaznamenaných v úředních záznamech pro podání vysvětlení ze dne 10. 2. 2021. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 16. 3. 2021 stížnost, ve které zejména brojil proti osobě X, tvrdil, že nejde o první konflikt, který s tímto pedagogem měl. Dále tvrdil, že uložený kázeňský trest nemá s pedagogikou nic společného a jde pouze o zaujatost proti jeho osobě. Uvedl, že správní orgán I. stupně při určování výše trestu vycházel spíše z povahy minulé trestné činnosti žalobce než ze současného kázeňského provinění. Napadal výši trestu zejména s ohledem na skutečnost, že jiným odsouzeným jsou dle jeho názoru za závažnější přestupky ukládány tresty nižší. Tvrdil rovněž, že byl k zapálení cigarety vyprovokován X. Zmíněný pedagog totiž sloužil dříve u policie a žalobce vykonává trest za trestnou činnost spočívající ve vyhrožování úřední osobě, policistovi. 4. Prvostupňové rozhodnutí bylo přezkoumáno vedoucím oddělení výkonu trestu žalované v plném rozsahu. V napadeném rozhodnutí vedoucí oddělení výkonu trestu žalované uvedl, že na základě zjištěných skutečností nebylo pochyb, že by žalobce kázeňský přestupek spáchal. Jednání X bylo vyhodnoceno jako profesionální a bez problémů. Žalobce ostatně nikdy dříve na podobný incident neupozorňoval. Při úvaze o výši trestu bylo přihlédnuto zejména k žalobcovým minulým proviněním a všem dalším okolnostem případu. Výše trestu byla tedy zvolena individuálně vzhledem k osobě žalobce a v mezích zákona. Domněnky žalobce o původním povolání pedagogů byly označeny za zcestné, nejednalo se o šikanu nebo provokaci. Vedoucí oddělení výkonu trestu žalované proto neshledal v řízení o kázeňském přestupku žalobce žádné vady. Uvedl, že byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a rovněž byla zachována všechna žalobcova práva. Stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta. II. Žaloba 5. Žalobce namítal, že mu byl uložen trest, který svou výší neodpovídá závažnosti spáchaného kázeňského přestupku. Uvedl, že byl k zapálení cigarety vyprovokován vychovatelem. Tvrdil, že si na něj tento dozorce zasedl, jelikož dříve sloužil u policie a žalobce vykonává trest za vyhrožování úřední osobě, policistovi. Vychovatel X měl pak žalobci jeho trestní minulost vyčítat ve slovních rozepřích, na což žalobce již dříve upozorňoval ve své stížnosti Generálnímu ředitelství vězeňské správy České republiky. Stížnost byla dle žalobce vyřízena tak, že mu bylo vychovatelem oddělení za přítomnosti zástupce vedoucího výkonu trestu vyhrožováno. 6. Žalobce dále tvrdil, že jiní odsouzení dostávají za mnohem závažnější přestupky tresty mírnější. Uvedl příkladem situaci, kdy byl odsouzenému za požití návykových látek uložen pouze trest podmínky nebo pokuty, tedy tresty méně závažné.  Tento postup si vysvětloval tím, že jde o čisté záškodnictví a zaujatost proti jeho osobě ze strany vychovatelů i ze strany vedení žalované. Vedení žalované totiž mělo být na základě stížnosti žalobce pokáráno a dle jeho názoru se v současnosti snaží vše obrátit proti jeho osobě. 7. Žalobce se též odvolával na příslib ředitele žalované, dle kterého měl být jeho skutek překvalifikován v případě, že si podá stížnost. Tak se ovšem nikdy nestalo. 8. V doplnění žaloby, jež bylo soudu doručeno dne 3. 6. 2021, žalobce namítal, že byl porušen § 15 ZVTOS zaručující rovnost práv odsouzených. Zopakoval, že uložený kázeňský trest nebyl přiměřený zapálení cigarety a že žalovaná nemůže potrestat odsouzené mírněji za závažnější porušení ZVTOS. Žalovaná podle žalobce podává lživé informace k podmíněným propuštěním a dementuje výroky krajského státního zastupitelství. Dále žalobce zmiňoval nesprávný postup žalované při přeřazení odsouzeného z vysokého stupně zabezpečení věznice s ostrahou do středního, z čehož dovozoval, že ředitel žalované a jemu podřízení jsou zaměřeni na poškozování základních práv a svobod ve výkonu trestu odnětí svobody. III. Vyjádření žalované 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že jednání Mgr. V. Š. s žalobcem bylo z pohledu vedení výkonu trestu vnímáno jako profesionální a bez jakýchkoli problémů. Speciální pedagog se při ukládání trestu držel základních pedagogických zásad kázeňského řízení. V řízení bylo postupováno také podle zásad individuálního přístupu a přiměřenosti. Bylo rovněž přihlíženo k žalobcovým minulým proviněním. Po posouzení všech okolností byl uložen trest odpovídající polovině zákonného rozpětí. Žalovaná dále uvedla, že se tvrzení žalobce o záškodnictví a šikaně ze strany vychovatelů nezakládají na pravdě. Jednalo se pouze o vyžadování dodržování všech norem upravujících výkon trestu odnětí svobody. 10.                     Žalovaná též rozporovala tvrzení žalobce týkající se jeho pohovoru se ředitelem žalované. Korigovala toto vyjádření v tom smyslu, že žalobce hovořil se zástupcem ředitele X. dne 27. 4. 2021. O tomto jednání byl pořízen zápis, ze kterého vyplývá, že žalobci nebyla změna kázeňského trestu přislíbena. 11.                     Žalovaná závěrem konstatovala, že v řízení nebylo shledáno žádné pochybění, bylo správně přihlédnuto k dosavadnímu průběhu výkonu žalobcova trestu odnětí svobody, k závažnosti spáchaných kázeňských přestupků a k okolnostem, za nichž byly spáchány. Výše trestu tak zcela odpovídala spáchanému přestupku. V průběhu řízení byla zachována všechna žalobcova práva a řízení tedy nevykazovalo žádné vady. Žalovaná proto navrhovala, aby soud žalobu zamítnul. IV. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 13. K projednání žaloby soud nařídil ústní jednání, jehož se žalobce účastnil prostřednictvím videokonferenčního zařízení ve Věznici Valdice ve smyslu § 102a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen („o. s ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Žalobce setrval na svém stanovisku v žalobě, uvedl, že ho žalovaná ve VTOS poškozuje celé 3 roky, i v předchozích kázeňských řízeních. Rovněž žalovaná setrvala na své argumentaci, doplnila, že obsah žalobcovy stížnosti je dokladem jeho přístupu k žalované a jejím zaměstnancům. Žalobce opakovaně kouřil, což je jednání rizikové pro ostatní odsouzené nekuřáky i zaměstnance věznice. Žalovaná se ohradila proti tomu, aby žalobce posuzoval pedagogické schopnosti pověřených příslušníků žalované. K dotazu soudu žalobce setrval na svých důkazních návrzích písemnostmi Krajského státního zastupitelství v Liberci a Obvodního soudu pro Prahu 2, kterými chtěl prokazovat, že žalovaná ho na dobu 6 měsíců nesprávně zařadila do příslušné skupiny pro výkon trestu odnětí svobody. Protože žalobce žalované prokázal pochybení, jedná s ním od té doby žalovaná účelově a nespravedlivě, jako tomu bylo při předchozích kázeňských řízeních. Těmto důkazním návrhům soud nevyhověl pro nadbytečnost. Zda se žalovaná skutečně dopustila pochybení při zařazení žalobce do určitého stupně zabezpečení věznice s ostrahou, a jakým způsobem bylo toto zjišťováno, nepovažoval soud za potřebné zjišťovat pro účely posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí. Soud s ohledem na nesouhlas žalobce při ústním jednání konstatuje, že důkazy neprovedl nikoli proto, že žalobce listinné důkazy nepřipojil k výzvě soudu k doplnění žaloby, resp. je nezaslal ve stanovené lhůtě před ústním jednání, ale právě pro nadbytečnost pro účely posouzení žalobních námitek. Po přezkoumání napadených rozhodnutí při ústním jednání dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Předmětem soudního přezkumu jsou rozhodnutí žalované, kterými byl žalobci za dva kázeňské přestupky uložen podle § 46 odst. 1 písm. f) ZVTOS souhrnný kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 10 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Žalobní námitky se týkají především přiměřenosti uloženého kázeňského trestu. 15. Pravidla pro ukládání kázeňských trestů jsou obsažena v § 47 ZVTOS. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení musí být uložený kázeňský trest úměrný závažnosti kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu trestu. Současně dle § 56 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ŘVTOS“), platí, že při ukládání trestů musí být respektovány pedagogické zásady, jejichž aplikace posiluje výchovný účinek uloženého kázeňského trestu, a to zejména zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování, důslednosti a spravedlivosti. 16. Námitce žalobce týkající se nepřiměřené výše kázeňského trestu soud nepřisvědčil. Zásada rovného zacházení, kterou žalobce zmiňuje, neplatí absolutně. Řízení o uložení kázeňského trestu ovládá také zásada individualizace ukládaných kázeňských trestů, jako vyplývá i z § 56 ŘVTOS. Každý případ se tedy posuzuje zvlášť podle všech konkrétních rozhodných okolností. Tyto konkrétní okolnosti se u různých odsouzených liší nejen do závažnosti protiprávního jednání, ale také co do okolností, za nichž k němu došlo a co do osoby odsouzeného, který se protiprávního jednání dopustil, a je proto přirozené, že se může lišit druh i výše kázeňských trestů i přesto, že spáchané přestupky mohou naplňovat dokonce totožné skutkové podstaty. 17. Z obou rozhodnutí žalované vyplývá, že kázeňský trest byl uložen s přihlédnutím k tomu, že žalobce spáchal 2 kázeňské přestupky v krátkém časovém sledu a že v minulosti se již kázeňsky provinil. Žalobci byl uložen kázeňský trest důtky dne 27. 8. 2020, rozhodnutí o stížnosti dále zmiňuje i kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů zacházen dne 28. 10. 2020, který byl zahlazen. Den před spácháním výše uvedených přestupků byl žalobci uložen negativní kázeňský poznatek, jak sám připustil ve svém vyjádření ke kázeňským přestupkům ze dne 10. 2. 2021, neboť kouřil při nástupu na chodbě oddílu C/3, kde je kouření zakázáno. Při nedovoleném kouření byl žalobce znovu přistižen pouze jeden den po této události, protiprávního jednání se dopustil dvakrát v rozmezí pár hodin. Tyto skutečnosti pak zcela jistě podstatně ovlivnily úvahu žalované o druhu i výši sankce. Kázeňský trest byl uložen nejen s přihlédnutím k závažnosti spáchaných přestupků, ale také v důsledku aplikace zásady důslednosti a stupňování kázeňských trestů. Kázeňský trest byl uložen v polovině zákonného rozpětí, přísnější než při předchozím potrestání žalobce. A pokud žalobce namítal, že mu byl uložen trest přísnější než trest, který byl uložen jinému odsouzenému, soud k věci konstatuje, že takto obecně nelze druhy či výši kázeňských trestů porovnávat. Žalobce nemá možnost nahlédnout do spisů ostatních odsouzených a kvalifikovaně posoudit důvody pro uložení konkrétních kázeňských trestů. Každý kázeňský trest je ukládán na základě zákona, individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu a osobě odsouzeného tak, aby bylo dosaženo výchovného účinku ukládaného kázeňského trestu. Ani ve zde přezkoumávaném případě tomu nebylo jinak a žalovaná při uložení kázeňského trestu ze zákonného rámce nevybočila, když je zjevné, že předchozí mírnější potrestání za kázeňské přestupky nemělo patřičný výchovný efekt.  18. Žalobce rovněž namítal, že mu byl uložen vyšší kázeňský trest z důvodu záškodnictví a zaujatosti proti jeho osobě ze strany vychovatelů i ze strany vedení žalované. Ze spisového materiálu však nevyplývá, že by si žalobce na konkrétní vychovatele či vedoucího výkonu trestu odnětí svobody v souvislosti s přezkoumávaným případem stěžoval. Na podporu svých argumentů neoznačil jediný důkaz týkající se překročení pravomocí jednotlivých příslušníků žalované. Soud tedy bez dalšího nemohl konstatovat jakékoli pochybení při ukládání kázeňského trestu z tvrzených důvodů. Rovněž žalobcovy domněnky, že za kázeňským potrestáním stojí původní povolání X a povaha trestné činnosti, za kterou žalobce vykonává trest odnětí svobody, zůstaly v rovině tvrzení. Žalobce v žalobě dále tvrdil, že byl k zapálení cigarety vyprovokován, což také napsal ve vyjádření k záznamu o kázeňském přestupku ze dne 10. 2. 2021 v 16:45 hod.. X do záznamu o kázeňském přestupku uvedl, že si žalobce cigaretu zapálil sám v průběhu pohovoru a kouřil. Rovněž jako svědek zopakoval, že žalobce si cigaretu zapálil a kouřil v průběhu pohovoru, který se týkal porušování zákazu kouření mimo vyhražený prostor. Při hodnocení důvěryhodnosti výpovědí příslušníků vězeňské služby lze vycházet z judikatury týkající se posuzování důvěryhodnosti výpovědí příslušníků Policie ČR (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2020, č. j. 4 As 173/2020-31, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114, lze obecně policistu považovat za nestranného svědka (tj. nikoliv nutně věrohodnějšího), neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. To plyne ze skutečnosti, že policisté jsou úředními osobami a nemají na výsledku přestupkového řízení osobní zájem (srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010-63). Oproti tomu je přirozené, že osoba, které hrozí postih, není ve své věci nestranná a je u ní pochopitelné, pokud bude tvrdit pouze takové skutečnosti, které jsou jí ku prospěchu. V posuzované věci, jak již bylo uvedeno shora, nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly nestrannost příslušníků vězeňské služby nebo které by nasvědčovaly jejich nekorektnímu či šikanóznímu jednání. Ze správního spisu naopak vyplývá, že obdobného jednání se žalobce nedopustil poprvé, pokud si zapálil cigaretu v reakci na předchozí výtky vůči nedovolenému kouření, musí nést negativní důsledky svého jednání. Lze doplnit, že pro vězeňství a chod samotné věznice je nezbytné, aby opodstatněný a včas uložený trest působil výchovně, preventivně a aby byl nejen vůči kázeňsky trestanému odsouzenému, ale také vůči ostatním odsouzeným jasným signálem, že v průběhu výkonu trestu odnětí svobody musí ve věznicích dodržovat pořádek a kázeň, včetně náležitého respektu k dozorcům. 19. Tvrzení žalobce, že mu ředitel žalované přislíbil, že jeho skutek bude překvalifikován v případě, že si podá stížnost, není ničím podloženo. Naopak ze zápisu pořízeného ze schůzky, který je součástí správního spisu, vyplývá, že se žalobce sešel se zástupcem ředitele žalované X dne 27. 4. 2021 a zástupci ředitele žalované sdělil, že pokud mu nesníží trest, podá na žalovanou a čtyři její zaměstnance trestní oznámení. Žalobci bylo sděleno, že takové vyjádření lze považovat za výhrůžky a rozhovor byl ukončen s poučení, že na porušování práv ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud k němu podle žalobce dochází, si může stěžovat. V žádném případě nebylo žalobci přislíbeno překvalifikování přestupků či změna uloženého kázeňského trestu. 20. Vzhledem k tomu, že předmětem soudního přezkumu byla rozhodnutí žalované ve věci uložení kázeňského přestupku, nebylo na místě, aby se soud zabýval námitkami žalobce, které se týkaly tvrzených pochybení žalované v předešlých kázeňských řízeních a při poskytování informací pro účely podmíněného propuštění nebo při zařazení odsouzeného do určitého stupně zabezpečení věznice s ostrahou. Soud proto nepřistoupil k provedení důkazů listinami, které se měly této problematiky týkat, jak uvedl již shora. Soud dodává, že ani z případného nesprávného postupu žalované při zařazení žalobce do určitého stupně zabezpečení věznice s ostrahou, případně skupiny, jak žalobce uváděl, neznamená bez dalšího, že žalovaná postupovala vůči žalobci šikánózně a účelově i v přezkoumávaném kázeňském řízení a uložený kázeňský trest by byl proto nepřiměřený. V. Závěr a náklady řízení 13. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle  § 78 odst. 7 s. ř. s.   14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.   15. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Liberec 14. září 2021.   Mgr. Lucie Trejbalová předsedkyně senátu