Exekutor není oprávněn při určení výše zálohy na náklady exekuce navýšit takovou zálohu určenou v (maximální) výši stanovené exekutorským tarifem ještě o daň z přidané hodnoty. Učiní-li tak a přesahuje-li z tohoto důvodu výše zálohy na náklady exekuce požadované exekutorem limit uvedený v § 12 exekutorského tarifu, nelze exekuci zastavit z důvodu, že oprávněný tuto zálohu ve lhůtě určené exekutorem nesložil.

Číslo jednací: 14 Co 64/2022-62 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče v exekuční věci oprávněné České republiky, Okresního soudu v Litoměřicích, [IČO], se sídlem v [obec], [část obce], [ulice a číslo], proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bytem v [obec], [adresa], pro 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněné proti usnesení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora [exekutorský úřad], ze dne 15. února 2022, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2022, č. j. [číslo jednací], takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že se exekuce nezastavuje. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením ve znění tamtéž označeného opravného usnesení vedením exekuce pověřený soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ exekutor“) zastavil exekuci vedenou na majetek povinného k vymožení povinnosti uložené mu usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 6. 2012, č. j. 19 E 409/2012-4 (výrok I.), exekutorovi přiznal paušální náhradu nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč k proplacení prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích (výrok II.), oprávněné přiznal náhradu za vymáhanou pohledávku ve výši 150 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Zastavení exekuce exekutor odůvodnil s odkazem na ustanovení čl. IV. bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tím, že výzvou ze dne 6. 1. 2022 vyzval oprávněnou ke složení zálohy na náklady exekuce a poučil ji, že nezaplatí-li zálohu ve stanovené lhůtě, exekuci zastaví. Výzva ke složení zálohy na náklady exekuce byla oprávněné doručena dne 10. 1. 2022, oprávněná však ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce nezaplatila. 3. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včasné odvolání, domáhajíc se jeho zrušení. Souhlasila s tím, že ve stanovené lhůtě exekutorem vyměřenou zálohu nezaplatila, namítala však, že výzva k jejímu složení nebyla vydána v souladu se zákonem, neboť výše této zálohy dle § 12 odst. 4 e. t. činí 500 Kč, avšak exekutor vyzval oprávněnou ke složení zálohy ve výši 605 Kč, a lze se tudíž domnívat, že uvedená částka v sobě zahrnuje daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, nicméně právní předpis u záloh na náklady exekuce nárok na daň z přidané hodnoty vůbec nezmiňuje. Oprávněná proto zálohu ve výši neodpovídající vyhlášce neuhradila. Dle názoru oprávněné nadto nebyla splněna podmínka nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a pro zastavení exekuce tak nebyly splněny zákonné podmínky. 4. Odvolací soud za použití § 254 odst. 8 o. s. ř. v spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ e. ř.“) o odvolání rozhodl, aniž k jeho projednání nařizoval jednání, neboť exekutor rozhodl o zastavení exekuce v souladu se zákonem bez nařízení jednání, oprávněná skutkový stav, z něhož při vydání napadeného usnesení exekutor vycházel, jak byl svrchu již popsán, nezpochybňuje, a v odvolacím řízení tak nebylo třeba provádět šetření ani dokazování, přičemž odvolání bylo podáno proti usnesení exekutora vydanému ve věci zastavení exekuce podle čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. (nikoli tedy podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)). Po přezkoumání napadeného usnesení i řízení, jež jeho vydání předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř. za použití § 55c odst. 5 e. ř. odvolací soud odvolání shledal důvodným. 5. Podle § čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. v exekučních řízeních vedených podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve kterých usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci nebo ve kterých nastaly skutečnosti podle § 52 odst. 1 písm. a) a b) ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona před více než 3 lety přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž předmětem byla ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo dni, ke kterému nastaly skutečnosti podle § 52 odst. 1 písm. a) a b) ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pohledávka oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství, a ve kterých v posledních třech letech přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo nic vymoženo, exekutor do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vyzve oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce ve výši stanovené prováděcím právním předpisem, kterou oprávněný složí ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Nesloží-li oprávněný ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Složí-li oprávněný zálohu na náklady exekuce podle věty první, soud po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost bez návrhu a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost podaný před složením zálohy na náklady exekuce podle věty první, o kterém do složení zálohy na náklady exekuce podle věty první nebylo rozhodnuto, nebo podaný po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce podle věty první zamítne. Pro účely ustanovení bodů 18 až 24 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. 6. Podle čl. XII zákona č. 286/2021 Sb. tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2022, s výjimkou a) ustanovení části druhé čl. III bodu 29 a bodů 75 až 79, která nabývají účinnosti prvním dnem třicátého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, b) ustanovení části druhé čl. III bodů 54 a 85, která nabývají účinnosti prvním dnem dvanáctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, c) ustanovení části druhé čl. III bodu 147, pokud jde o § 125 odst. 4, a bodu 152, která nabývají účinnosti prvním dnem osmnáctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, d) ustanovení části druhé čl. IV bodu 25, které nabývá účinnosti devadesátým dnem ode dne jeho vyhlášení, e) ustanovení části osmé čl. XI, které nabývá účinnosti dnem následujícím po jeho vyhlášení. 7. V projednávané věci je a od počátku byla předmětem exekuce pohledávka ve výši 500 Kč s příslušenstvím, a tedy pohledávka nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství. Aby takováto exekuce mohla být zastavena podle výše citovaného ustanovení čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. musejí být současně splněny dvě podmínky. První z nich je, že jde o exekuční řízení, ve kterém usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci nebo ve kterém nastaly skutečnosti podle„ § 52 odst. 1 písm. a) a b) ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ před více než 3 lety přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jelikož uvedený zákon podle jeho čl. XII nabyl (s výjimkou vyjmenovaných ustanovení, mezi něž čl. IV bod 18 nepatří) účinnosti dne 1. 1. 2022, musela uvedená rozhodná skutečnost nastat nejpozději 31. 12. 2018. Druhou z nich je, že oprávněný přes výzvu exekutora nesloží zálohu na náklady exekuce ve výši stanovené prováděcím právním předpisem. Odvolatelka namítá, že nebyla splněna ani jedna z uvedených podmínek. 8. Namítá-li oprávněná, že nebyla splněna podmínka nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce před více než třemi lety přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb., přisvědčit jí nelze. Oprávněná totiž pomíjí, že zákon tu na roveň nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce staví okamžik, kdy nastaly skutečnosti„ podle § 52 odst. 1 písm. a) a b) e. ř. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Exekuční řád sice ustanovení § 52 odst. 1 písm. a) ani b) neobsahuje ani nikdy neobsahoval. Nicméně je zcela zjevné, že zákonodárce tu měl na mysli ustanovení § 52 odst. 3 písm. a) a b) e. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Toto ustanovení bylo totiž do exekučního řádu vloženo zákonem 396/2012 Sb., jímž byl změněn dosavadní proces nařizování exekuce tak, že v exekučních řízeních zahájených po 31. 12. 2012 již není vydáváno usnesení o nařízení exekuce, které by mohlo nabýt právní moci, nýbrž exekuční soud vydává dle § 43a e. ř. ve znění zákona č. 396/2012 Sb. pověření a nařízení exekuce (dále jen„ pověření“), které podle výslovné právní úpravy obsažené v § 43a odst. 5 e. ř. není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům, a tedy ani nemůže nabýt právní moci. Právě ustanovení § 52 odst. 3 e. ř. proto s účinností od 1. 1. 2013 stanoví, co se v exekučním řízení rozumí právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu; konkrétně jde o uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 e. ř. (§ 52 odst. 3 písm. a) e. ř.), tj. lhůty stanovené exekutorem ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti, která činí 30 dnů od doručení této výzvy, případně o právní moc rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl v takové lhůtě podaný (§ 52 odst. 3 písm. b) e. ř.). 9. V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že exekuční řízení bylo zahájeno podáním exekučního návrhu, který byl exekutorovi doručen dne 17. 10. 2014, a tedy po 31. 12. 2012 Okresní soud vydal dne 10. 11. 2014 pověření, jímž nařídil exekuci k vymožení částky 500 Kč a pověřil jejím provedením exekutora, který dne 11. 12. 2014 vydal výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti, jež byla povinnému doručena dne 22. 12. 2014 uložením na poště (§ 49 odst. 4 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 e. ř.). V 30denní lhůtě počítané od uvedeného data nebyl povinným návrh na zastavení exekuce podán. Marným uplynutím této lhůty, a tedy dnem 22. 1. 2015, proto v projednávané věci nastaly účinky právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, o čemž byli účastníci zpraveni vyrozuměním o doložce provedení exekuce (§ 35b odst. 1 písm. h) e. ř. v tehdy účinném znění) ze dne 23. 7. 2015, č. j. 015 EX 7122/2014-6 (oprávněné bylo toto vyrozumění doručeno do její datové schránky dne 24. 7. 2015). Ode dne 22. 1. 2015 přitom do dne nabytí účinností zákona č. 286/2021 Sb. (tj. do 1. 1. 2022) uplynuly více než tři roky. 10. Odvolatelce je ovšem třeba přisvědčit v tom, že nebyla splněna druhá z uvedených podmínek pro zastavení exekuce stanovená v čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. Toto ustanovení odkazuje, pokud jde o výši zálohy na náklady exekuce, na prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ exekutorský tarif“, nebo„ e. t.“. 11. Soudní judikatura je přitom ustálena v závěru, že přesahuje-li výše zálohy na náklady exekuce požadované exekutorem limit uvedený v § 12 e. t., nelze exekuci zastavit z důvodu, že oprávněný tuto zálohu ve lhůtě určené exekutorem nesložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2957/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 5721 a dostupné prostřednictvím internetu na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Není přitom žádný důvod k tomu, aby ve vztahu k záloze na náklady exekuce stanovené podle čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. byla tato otázka posuzována odlišně. 12. Podle § 12 odst. 4 e. t. záloha na další vedení exekuce činí 500 Kč. 13. Podle § 46 odst. 5 e. ř. exekutor je povinen vymožené peněžité plnění, zálohy na náklady exekuce, zálohy podle § 55 odst. 8 a zaplacené jistoty vést odděleně od vlastních prostředků na zvláštním účtu u banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice. Exekutor oznámí bez zbytečného odkladu ministerstvu a Komoře číslo tohoto účtu a peněžní ústav, u kterého je veden. Jde-li o bezhotovostní převod, peněžitá plnění na vymáhanou povinnost, zálohy na náklady exekuce, zálohy podle § 55 odst. 8 a jistoty se exekutorovi hradí na zvláštní účet. 14. Podle § 87 odst. 1 e. ř. náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu a správce nemovité věci, a je-li exekutor nebo správce závodu a správce nemovité věci plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ náklady exekuce“). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce. 15. Podle § 21 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty) při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve. 16. V daném případě činí limit výše zálohy uvedený v § 12 odst. 4 e. t. 500 Kč, exekutor přesto vyzval oprávněnou svým usnesením ze dne 6. 1. 2022, č. j. 015 EX 1334/14-51 k úhradě zálohy na náklady exekuce ve výši tuto částku přesahující, konkrétně ve výši 605 Kč. Exekutor ve výzvě neuvedl, jak k uvedené výši požadované zálohy dospěl, lze se však domnívat, že – jak usuzuje i oprávněná – požadovaná záloha zahrnuje i 21% daň z přidané hodnoty z uvedené částky (kdy 500 x 0,21 = 105, přičemž 500 + 105 = 605). 17. Je proto třeba zabývat se otázkou, zda je exekutor oprávněn při určení výše zálohy na náklady exekuce navýšit takovou zálohu určenou v (maximální) výši stanovené exekutorským tarifem ještě o daň z přidané hodnoty. Na tuto otázku již byla v soudní praxi dána negativní odpověď, a to v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 66 Co 45/2011 (dostupném na webových stránkách https://www.nsoud.cz/judikaturavks/judikatura_vks.nsf/uvod). Jedná se o rozhodnutí, které sice nebylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nicméně bylo schváleno evidenčním senátem uvedeného soudu k zařazení do evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů. Již v tomto usnesení bylo konstatováno, že daň z přidané hodnoty je sice součástí nákladů exekuce (§ 87 odst. 1 e. ř.), avšak tato daň není ve smyslu § 6 e. t. součástí odměny, přičemž opačný závěr nelze učinit ani z ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty. Odvolací soud nemá důvodu se v nyní projednávané věci od uvedeného závěru odchylovat. 18. Jak již bylo uvedeno, daň z přidané hodnoty je součástí nákladů exekuce ve smyslu § 87 odst. 1 e. ř. Jestliže tudíž podle citovaného čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb. má být složena záloha na náklady exekuce, je účelem této zálohy v prováděcím předpisem stanovené výši pokrytí všech v § 87 odst. 1 e. ř. vyjmenovaných nákladů exekuce včetně daně z přidané hodnoty. Není proto důvod tuto zálohu o daň z přidané hodnoty navyšovat, neboť již stanovená limitní výše zálohy je určena k úhradě mj. též daně z přidané hodnoty, jakožto součásti nákladů exekuce, na něž se záloha skládá. 19. Proti možnosti připočtení daně z přidané hodnoty k prováděcím předpisem stanovené maximální výši zálohy na náklady exekuce hovoří i skutečnost, že přijetím zálohy na náklady exekuce exekutorovi, který je plátcem daně z přidané hodnoty, povinnost přiznat a zaplatit tuto daň nevzniká. K úhradě této zálohy totiž podle § 46 odst. 5 e. ř. dochází na zvláštní účet exekutora, který musí být oddělen od jeho vlastních prostředků. Zvláštní účet exekutora pak nenáleží do jeho majetkové sféry, neboť exekutor s tímto účtem nemůže volně nakládat. Úhradou na zvláštní účet exekutora tak nedochází k přijetí úplaty ve smyslu § 21 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. Tím by byla až úhrada na účet, se kterým může exekutor volně nakládat. Za poskytnutí služby ve smyslu téhož ustanovení je pak v případě exekuce nutno rozumět až okamžik zániku oprávnění k provedení exekuce dle § 51 odst. 1 e. ř. (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 A 137/2017, dostupné prostřednictvím internetu na stránkách Nejvyššího správního soudu www.nssoud.cz). 20. Konečně je třeba uvést, že pokud bylo úmyslem zákonodárce umožnit zvýšení úhrad uvedených v čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. o daň z přidané hodnoty, pak to výslovně uvedl (srov. čl. IV. bod 25 citovaného zákona); v čl. IV. bodu 18. však taková možnost uvedena není. 21. Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě výše zálohy na náklady exekuce požadované exekutorem přesahuje částku uvedenou v ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., která je prováděcím předpisem ve smyslu čl. IV bodu 18 zákona č. 286/2021 Sb., a proto nelze exekuci zastavit z důvodu, že oprávněná tuto nesprávně stanovenou zálohu ve lhůtě určené exekutorem nesložila. Pokud tak exekutor přesto učinil, je jeho přezkoumávané rozhodnutí věcně nesprávné, a proto je odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 221a o. s. ř. a § 55c odst. 5 e. ř. změnil tak, že se exekuce nezastavuje. 22. O nákladech řízení (prvostupňového ani odvolacího) nebylo odvolacím soudem rozhodnuto, neboť v řízení o zastavení exekuce byla v obou stupních úspěšnou oprávněná, přičemž tímto rozhodnutím odvolacího soudu se exekuce nekončí. I o nákladech tohoto řízení o zastavení exekuce v obou stupních tudíž rozhodne exekutor formou příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 151 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem arg. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 55c odst. 5 e. ř. ve spojení s § 88 odst. 1 e. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však oprávněn zkoumat jen dovolací soud na základě dovolání podaného účastníkem do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. [Místo vydání] 31. května 2022 Mgr. Martin Pašek předseda senátu